3 VSPH 1965/2013-B-2728
MSPH 96 INS 714/2009 3 VSPH 1965/2013-B-2728

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka: Pražské stavební bytové družstvo se sídlem Na Hutmance 300/7, 158 00 Praha 5-Jinonice, IČO 00033243, za účasti státního zastupitelství, o odvolání Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 5, Týřovická 1344/2, zast. JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2111 ze dne 1. srpna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 714/2009-B-2111 ze dne 1. srpna 2013 se m ě n í tak, že se určuje odměna insolvenčního správce JUDr. Tomáše Pelikána ve výši 5.082,-Kč vč. DPH za bezplatný převod bytové a nebytové jednotky uvedené v jeho návrhu ze dne 5. prosince 2011 (dok. B-1568) do vlastnictví oprávněné Petře anonymizovano a náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů s tím spojených ve výši 1.000,-Kč.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) v řízení vedeném na majetek dlužníka určil odměnu insolvenčního správce dlužníka JUDr. Tomáše Pelikána (dále Správce) za postup podle § 285 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) za převod nemovitostí (bytové jednotky č. 104 v domech č.p. 1344, 1345, 1346, 1347 zapsaných pro kat. úz. Radotín a spoluvlastnických podílů ke společným částem domů a pozemků v rozsahu 970/42912 a garáže č. 217 umístěné ve shodných budovách se spoluvlastnickými podíly ke společným částem domů a pozemků v rozsahu 199/42912-viz návrh insolvenčního Správce zveřejněný v insolvenčním rejstříku (dok. B-1568) oprávněné osobě Petře anonymizovano (Oprávněná) ve výši 13.750,-Kč plus DPH (bod I. výroku) a Správci uložil, aby vyčíslil a doložil náhradu nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech úkonů k postupu podle § 285 odst. 4 InsZ do 14 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení za předpokladu, že je požaduje (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud především uvedl, že se Správce domáhal určení své odměny podle § 285 odst. 4 InsZ za převod bytové a nebytové jednotky (garáže) a příslušného spoluvlastnického podílu na společných částech domů a pozemků (dále Jednotka) do vlastnictví Oprávněné ve výši 59.280,-Kč, na nákladech s tím spojených účtoval 500,-Kč. Ta však návrh výše odměny neakceptovala. Ve vyjádření k návrhu Správce uvedla, že Správce hodnotí odměnu za jednotlivé kroky směřující k převodu Jednotky ve všech případech odděleně, přestože jeho činnost ve vztahu ke všem oprávněným k převodu jednotek byl formálně shodný a modifikovaný jen zvláštními poměry toho kterého převodu. Některé listiny, z nichž Správce vycházel, byly studovány nadbytečně nebo duplicitně. Nebylo zapotřebí studovat celé složky jednotlivých členů dlužníka a mělo být kontrolováno pouze, zda složky obsahují standardní listiny opravňující člena dlužníka k převodu jednotek. Správci by tak měla náležet jen odměna za převzetí a seznámení se s členskými složkami oprávněných osob, za vypracování smlouvy o bezúplatném převodu, za zahájení řízení o vkladu a náhrada jeho hotových výdajů. Odměnu ve výši 59.280,-Kč za 16,5 hodin shledala za nepřiměřenou.

Dle stanoviska státního zastupitelství by mělo být měřítkem pro stanovení výše odměny Správce množství účelně vynaložené námahy vyjádřené jednak kvantitativně, tj. počtem jednotlivých úkonů včetně jejich časové náročnosti, jednak kvalitativně, tj. hodinovou sazbou za práci podle její odborné náročnosti.

Insolvenční soud si opatřil vyjádření různých subjektů k výši odměny, z nichž vyplynula odměna pohybující se od 5.000,-Kč až do 100.000,-Kč, jež odpovídaly jejich představám o časové náročnosti a obtížnosti postupu Správce. Konstatoval, že realitní kanceláře vykonávají rozmanitější činnost a nákladnější, advokáti vycházeli z možnosti opřít se o fungující statutární orgán bytového družstva a nezohlednili ve svých úvahách odlišné postavení Správce v insolvenčním řízení a jeho odpovědnost. Z uvedených důvodů za účelem určení odměny Správce proto ustanovil znalce, který podal znalecký posudek (dok. B-2028) poté, co předtím 20 znalců tento úkol odmítlo; z jeho závěru však insolvenční soud nevyšel.

Insolvenční soud vycházel z ustanovení § 285 odst. 4 InsZ a z vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů a o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále Vyhláška) se závěrem, že při určení odměny Správce je třeba přihlédnout zejména k časové náročnosti a odborné náročnosti vykonávané činnosti.

Ohledně časové náročnosti posuzované činnosti konstatoval, že úpadek dlužníka byl zjištěn 17.4.2009, první žádost o určení odměny Správce insolvenční soud obdržel 15.4.2010 (dok. B-549), první nesouhlas s navrženou odměnou byl vyjádřen 30.12.2010 (dok. B-769) a že dosud poslední nesouhlas s navrhovanou odměnou byl vyjádřen v červenci 2012 (dok. B-1850) a že tedy proces převodu jednotek trvá od prohlášení úpadku do července 2012. Uzavřel proto, že lze vycházet z počtu hodin uvedených Správcem, tj. v případě Oprávněné 16,5 hodiny, a shledal ho reálným.

Při posuzování rozsahu a náročnosti úkonů Správce rozčlenil jeho úkony podle stadií procesu převodu (shromažďování podkladů, posouzení obsahu dokumentů a samotný převod jednotek) a ze závěru, že jednotlivé převody jsou v obdobném stadiu rozpracovanosti a že daná věc není žádnou výjimkou.

Zároveň insolvenční soud zdůraznil, že se Oprávněná mýlí, pokud namítala proti navrhované odměně, že Správce nadbytečně kontroloval a ověřoval některé listiny, neboť nelze Správci přičítat k tíži jeho pečlivosti při vědomí, že by některé osoby se mohly jen vydávat za osoby oprávněné, nebo řádně nesplatili anuitu. Zatímco při řádném chodu se družstvo může opírat o svou evidenci v situaci, kdy je v úpadku, však Správce tuto výhodu nemá a musí dbát o to, aby naplnil své zákonem stanovené povinnosti.

Insolvenční soud vyšel z internetových nabídek právních služeb, jež se pohybují v rozmezí od 1.000,-Kč do 7.000,-Kč za hodinu práce, protože analogie profese insolvenčního správce a advokáta je v projednávané věci srovnatelně nejbližší, když se hodinová sazba práce nejčastěji pohybuje mezi 2.000,-Kč a 3.000,-Kč. V dané věci neměl důvod pochybovat o tom, že Správce vynaložil na případ odvolatelky 16,5 hodin práce. Odhadl, že 2/3 z vykázaných hodin byla odborná práce, která vyžadovala specifické znalosti, zkušenosti, praxi a vzdělání, a že 1/3 z vykázaných hodin tvořila jen práce administrativního charakteru. Odbornou práci ocenil částkou 1.500,-Kč za hodinu. Ovšem s přihlédnutím k tomu, že Správce musel evidentně důkladně nastudovat specifika dané problematiky včetně přiléhající judikatury, avšak takové nastudování je použitelné pro všechny obdobné kauzy (s výjimkou na každý případ naléhajících rozdílností), a s přihlédnutím k opakujícím se faktorům, ji snížil na částku 1.000,-Kč za hodinu odborné práce. Jako přiměřenou odměnu za práce administrativního charakteru stanovil částku 500,-Kč za hodinu rovněž s přihlédnutím k tomu, že i tyto práce podléhají určité shodnosti ve více projednávaných kauzách. Při úvaze o výši odměny Správce vzal soud v úvahu i odpovědi vyzvaných respondentů, byť pouze z orientačního hlediska. Závěrem shrnul, že vzal v úvahu počet pracovních hodin vykázaných Správcem, stadium rozpracovanosti převodu v případě odvolatelů a rozsah a náročnost prováděných úkonů v návaznosti na odborné, informační předpoklady a znalosti. Dospěl k závěru, že jako přiměřenou odměnu lze správci přiznat odměnu ve výši 13.750,-Kč sestávajících z 2/3 odborných hodin po 1.000,-Kč/hod. (11.000,-Kč) a z 1/3 administrativních hodin po 500,-Kč (tj. 2.750,-Kč). Protože má Správce vedle odměny též právo na náhradu nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů, vyzval ho soud k jejich uplatnění a doložení.

Toto usnesení napadla Oprávněná v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, podle něhož jsou tu naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm.b)-g) občanského soudního řádu (o.s.ř.) s tím, že konkrétně toto odvolání ve lhůtě 1 týdne doplní.

Státní zastupitelství se k odvolání nevyjádřilo.

Správce ve svém vyjádření k odvolání ze dne 15.11.2013 (dok. B-2566) navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil. Uvedl, že ačkoliv považuje vyčíslenou odměnu za bezúplatný převod jednotek uplatněnou v jeho návrhu za zcela odpovídající časové i odborné náročnosti úkon provedených v souvislosti s realizací převodu, proti napadenému usnesení, jímž mu byla přiznána odměna nižší, nebrojil. Deklaruje tím nejen ochotu ke kompromisu, ale i snahu převody jednotek do vlastnictví oprávněných osob urychlit a ukončit, neboť ve znaleckém posudku, který si nechal vypracovat znalec (v obdobné věci) Ing. Nádvorník, konstatoval, že vzhledem k absenci předpisu pro stanovení způsobu vyčíslení předmětné odměny, považuje za vhodné vyčíslit ji za činnosti vykonané dle § 285 odst. 4 InsZ v analogii s výší odměny za činnost advokáta a k vyčíslení použít Sazebník odměny advokáta. K výhradě stran spotřebovaného času konstatoval, že potřebné práce spolu s ním vykonávaly i další osoby, jejichž odměnu hradil výlučně ze svých osobních prostředků. Tato činnost přitom byla časově i odborně náročnější než úkony realizované standardně při zpeněžení zajištěného nemovitého majetku ve veřejné dražbě, kdy je odměna správce podstatně vyšší. Insolvenčnímu soudu vytkl, že blíže nevysvětlil, proč jeho odměnu za postup dle § 285 odst. 4 InsZ nelze stanovit analogicky za použití pravidel pro určení odměny při zpeněžení jednotek a nakolik byla jeho činnost při jejich bezplatném převodu méně náročná.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou odvolatelé subjektivně legitimováni k podání odvolání proti napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť určení odměny insolvenčního správce a náhrady jeho nákladů podle § 285 odst. 4 InsZ se dotýká jejich práv či povinností (§ 15 InsZ) a napadeným usnesením by jim mohla být způsobena újma na jejich majetkových právech.

Vrchní soud v Praze, aniž dle § 94 odst. 2 písm. c) InsZ nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, odvolání projednal přesto, že Oprávněná nedoplnila je ve lhůtě 1 týdne, jak se v něm zavázala, neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé a nelze na ně aplikovat ustanovení § 212a odst. 2 o.s.ř., a dospěl k závěru, že je opodstatněno.

Podle § 285 odst. 4 InsZ (ve znění účinném do 31.12.2013) je insolvenční správce při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvláštního právního předpisu. Nakládání s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví bytového družstva je omezeno právem fyzických osob-členů družstva, již jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na jejich výlučné nabytí do vlastnictví podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (BytZ), ve znění pozdějších předpisů, a insolvenční správce je proto musí nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (BytZ). Insolvenční správce je povinen provést všechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů a nebytových prostor potřebné. Za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví náleží náhrada nákladů nezbytně vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvláštního právního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k výlučnému nabytí vlastnictví takovou nabídku do tří měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpeněžení, přičemž ustanovení zvláštního zákona o ochraně práv nájemců se v těchto případech již nepoužijí.

Odvolací soud již ve své rozhodovací praxi, např. v usnesení č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 3 VSPH 1068/2010-B-874 ze dne 31.1.2011, opakovaně vyložil, že nárok oprávněné osoby na bezplatný převod bytu či nebytového prostoru do jejího vlastnictví dle výše citovaného ustanovení je zvláštním druhem zákonného předkupního práva. Okolnost, že jde o převod bezplatný, v poměrech insolvenčního práva znamená, že ačkoli se tak děje v rámci zpeněžování majetkové podstaty, není tu výtěžek použitelný pro uspokojení pohledávek věřitelů. Zákon současně podmiňuje nárok na převod tím, že oprávněná osoba je povinna zaplatit jak náklady, jež si vyžádají všechny k tomu potřebné úkony insolvenčního správce, tak odměnu insolvenčního správce za toto zpeněžení majetkové podstaty.

Insolvenční správce přitom není oprávněn (a to ani zálohově) hradit náklady spojené s převodem z majetkové podstaty, proto je nezbytné, aby je oprávněná osoba uhradila předem. Rozsah a výše těchto nákladů bude záviset na tom, v jakém stadiu se proces uspokojování nároků oprávněných osob v insolvenčním řízení nalézá, např. zda byl započat proces vyčleňování bytových jednotek nebo prostor či zda byly připraveny návrhy smluv o převodu.

Ze shora uvedeného lze dovodit, že převod bytu nebo nebytového prostoru do vlastnictví oprávněné osoby je činností správce při zpeněžování majetkové podstaty. Tomuto závěru odpovídá i to, že § 285 InsZ je součástí dílu pátého, jenž upravuje právě zpeněžování majetkové podstaty. Odměnu správce za zpeněžování majetkové podstaty upravuje Vyhláška, která je tím zvláštním právním předpisem, jenž zmiňuje § 285 odst. 4 InsZ.

S přihlédnutím k tomu, že-jak zdůrazněno výše-zde není výtěžku zpeněžení, je odvolací soud přesvědčen o tom, že se odměna správce za provedení úkonů potřebných k bezplatnému převodu bytů a nebytových prostor do vlastnictví oprávněných osob podle § 285 odst. 4 InsZ-v případech, kdy se na ní oprávněná osoba se správcem nedohodla-určí podle § 5 Vyhlášky.

Právo na výplatu této odměny vzniká rozhodnutím insolvenčního soudu, jenž ji určí podle kritérií stanovených právě v § 5 vyhlášky, není-li o její výši uzavřena dohoda mezi správcem a oprávněnou osobou. Při úvaze o výši odměny soud přihlédne zejména k rozsahu a náročnosti úkonů správce potřebných k převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví každé z oprávněných osob. Její výše bude (logicky) záviset i na tom, v jakém stadiu se bude proces uspokojování nároku konkrétní oprávněné osoby v insolvenčním řízení nalézat.

V dané věci insolvenční soud určil správci jeho odměnu za úkony potřebné k převodu jednotky do vlastnictví odvolatelů vycházeje z toho, že Správcem vykázaná skladba jeho úkonů i jejich časová náročnost (16,5 hodin) je věci odpovídající, přičemž 2/3 hodin vykázané práce honoroval správci hodinovou sazbou 1.000,-Kč a zbývající 1/3 hodinovou sazbou 500,-Kč.

Tuto soudem zvolenou metodu jakéhosi normování úkonů Správce hodinovou sazbou ale nepovažuje odvolací soud za odpovídající (použitelný) způsob určení jeho odměny za úkony potřebné k převodu bytové či nebytové jednotky do vlastnictví oprávněné osoby. V tom směru je-jak plyne z povahy věci-rozhodné především to, jaké konkrétní úkony si daná správcova činnost objektivně vyžádala a jaká byla (s přihlédnutím ke všem okolnostem věci) jejich faktická a odborná náročnost.

Odvolací soud-ve shodě s insolvenčním soudem-nemá důvod pochybovat o věcné správnosti (opodstatněnosti) jednotlivých činností Správce (doložených příslušnými listinami) popsaných v jeho návrhu ze dne 5.12.2011 (dok. B-1568), dle něhož Správce: -sepsal a odeslal výzvu odvolatelům k předložení dokladů, -převzal složku Oprávněné od dlužníka, -převzal a zaevidoval podklady předložené Oprávněnou,

-analyzoval podklady převzaté od Oprávněné a od dlužníka a zjišťoval, zda Oprávněné svědčí právo na převod (tj. zda odvolatelé jsou členy družstva k okamžiku vzniku nájemního vztahu, zda splatili členský podíl, zda učinili výzvu k převodu jednotky ve lhůtě do 30.6.1995, zda jsou členy družstva i nadále a zda trvá jejich nájemní vztah, zda byla splacena anuita), -sepsal a odeslal nabídku k bezúplatnému převodu, -sepsal a odeslal návrh na rozhodnutí soudu o odměně, -vyhotovil smlouvu o převodu vlastnictví jednotky, -vyhotovil výzvu k uzavření smlouvy o převodu vlastnictví jednotky, -vyhotovil návrh na zápis vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, -vyhotovení a zavkladování prohlášení vlastníka, -sepsal prohlášení o zániku zajišťovacích práv, -vedl celkovou evidenci oprávněných osob.

Odvolací soud proto neshledal důvodnou tu část odvolací argumentace, kterou oprávněná zpochybňuje věcný rozsah činnosti Správce, neboť také odvolací soud shledal shora popsané úkony nezbytnými k převodu jednotky podle § 285 odst. 4 InsZ.

Současně však z výše uvedených důvodů nepovažoval za zásadně významné ani řešit, zda Správce vskutku strávil provedením těchto úkonů 16,5 hodin, jak tvrdí, či zda to byla ve skutečnosti doba kratší, popř. jak dlouho by taková činnost měla tomuto (či jinému) správci při jeho odbornosti a maximální efektivitě práce trvat. Určování zcela konkrétního časového rozsahu předmětných úkonů správce je kritériem v zásadě spekulativním a povaha věci ani nevyžaduje, aby bylo vymezeno; takovým způsobem se v praxi při úvaze o přiměřené odměně insolvenčního správce dle § 5 Vyhlášky nepostupuje ani při určování odměny za celkovou správcovu činnost v insolvenčním řízení (tedy z hlediska zde sledovaného kritéria délky doby trvání správcem vykonávané činnosti).

Při shora vymezené věcné skladbě úkonů Správce potřebných k převodu jednotky do vlastnictví odvolatelů tak zbývá určit, jaká odměna je komplexu těchto úkonů s ohledem na jejich rozsah a náročnost (danou povahou věci a jejími okolnostmi) odpovídající.

V tomto směru považuje odvolací soud za rozhodující východisko obvyklou cenu spojenou s převodem jednotek do vlastnictví oprávněných osob s event. přihlédnutím k poněkud větší pracnosti, jde-li o družstvo, na jehož majetek byl prohlášen konkurs. Ačkoliv v dané věci činnost Správce spočívala v individuálním posouzení podkladů vztahujících se k právnímu postavení odvolatelů, v další fázi řízení se již vesměs jednalo o typizovanou činnost, při které Správce vycházel ze šablonovitých formulářů včetně znění výzev, nabídek k převodu, znění smluv nebo návrhů soudu na určení své odměny, které používal univerzálně vůči všem oprávněným osobám podle jednotně vytvořeného vzoru. Z uvedeného je zřejmé, že nikoliv veškerá činnost Správce byla činností čistě odbornou, ale v podstatném rozsahu šlo o činnost administrativní, jejíž hodnota práce je výrazně nižší, a o činnost typizovanou a rutinní, vzhledem ke značnému počtu opakujících se případů (družstvo má 369 členů). Ostatně odvolatelé (stejně jako někteří další členové družstva) správci iniciativně dodávali potřebné podklady, čímž mu jeho činnost do určité míry usnadnili.

Kompletní cena za zpracování bezúplatného převodu vlastnictví bytové jednotky ze strany bytového družstva (či jiného vlastníka) se pohybuje v rozmezí 4.000,-Kč až 6.000,-Kč (bez DPH) na území hl.m. Prahy, jak lze zjistit především z relevantních odpovědí insolvenčním soudem dotázaných bytových družstev. Tak např. SBD POKROK dle svého sdělení ze dne 2.11.2012 (B-1931) účtuje oprávněným osobám za takový převod poplatek ve výši 5.000,-Kč včetně DPH a Stavební bytové družstvo Praha dle svého sdělení ze dne 22.11.2012 (B-1964) účtuje svým členům 4.500,-Kč. Ze sdělení Svazu českých a moravských bytových družstev ze dne 12.11.2012 (B-1965) odvolací soud zjistil, že se dle jeho neoficiálních informací pohybuje cena převodu jednoho bytu zhruba mezi 3.500,-Kč až 5.000,-Kč. K obdobným závěrům dospěla též Ing. Irena Votavová ve znaleckém posudku ze dne 25.5.2013, č. 190/04/2013, který si insolvenční soud objednal (a k němuž následně nepřihlédl) a dle něhož hodnota práce Správce za úkony potřebné k bezúplatnému převodu bytů a nebytových prostor do vlastnictví oprávněných osob Jaroslava Čecha, Magdaleny Čechové a Ing. Pavla Kolody činí maximálně 6.000,-Kč včetně DPH a včetně dostatečné rezervy. Důvody pro zadání takového znaleckého posudku ovšem zjevně nebyly dány. Odborného znaleckého posudku podle § 127 o.s.ř. lze užít jen k posouzení pro věc rozhodných skutečností, k němuž je třeba odborných znalostí, tedy k posouzení skutkového stavu, k němuž soudce sám není odborně způsobilý. O nic takového se ale nejedná při úvaze o přiměřené výši odměny Správce dle § 5 vyhlášky. Proto nemá v této věci žádného významu ani Správcem dodatečně nabídnutý znalecký posudek Ing. Pavla Nádvorníka.

Pokud jde o insolvenčním soudem dotazované realitní či advokátní kanceláře, jež se bezúplatnými převody bytových jednotek do vlastnictví oprávněných osob podle zvláštního zákona standardně nezabývají a které se výlučně vyjadřovaly ke komerčním-úplatným převodům, nepovažoval odvolací soud jejich sdělení za rozhodující. Ostatně, již ve svých dřívějších kasačních rozhodnutích (např. v usnesení č.j. MSPH 96 INS 714/2009, 1 VSPH 88/2011-B-1005 ze dne 3.5.2011) odvolací soud vyložil, proč pro výpočet odměny nelze použít způsob výpočtu odměny podle advokátního tarifu (z tarifní hodnoty vycházející z tržní ceny převáděné jednotky), neboť takový postup zjevně neodpovídá zákonné konstrukci tohoto nároku Správce, jenž je honorován především za administrativní zpracování převodu. Rovněž z tohoto hlediska je pro rozhodnutí ve věci, a opakovaně to budiž řečeno, nevýznamný znalecký posudek Ing. Pavla Nádvorníka ze dne 16.8.2013, jenž dospěl k závěru, že by odměna Správce za bezplatný převod jednotky měla být honorována částkou odpovídající dvěma advokátním úkonům z hodnoty převáděné jednotky.

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem věci tak odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu dospěl k závěru, že přiměřená odměna Správce za bezúplatný převod jednotky do vlastnictví Oprávněné činí dle § 5 Vyhlášky částku 4.200,-Kč, což s připočtením 21% DPH činí 5.082,-Kč. Pokud jde o náklady nezbytně vynaložené na provedení všech potřebných úkonů (jedná se toliko o hotové výdaje Správce spojené s vkladovým řízením, jiné Správce neúčtoval), došlo ode dne 1.1.2012 ke zvýšení správního poplatku za přijetí návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí z částky 500,-Kč (jak právce původně požadoval) na částku 1.000,-Kč (položka 120 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích). Proto odvolací soud rozhodl též o jejich náhradě v předepsané výši tak, aby i v této otázce byla nastolena potřebná jistota. Pokud Oprávněná požaduje náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku a odměnu za právní zastupování advokátem, odvolací soud konstatuje, že se podle § 170 písm. f) InsZ v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení, mezi něž právě uvedené náklady za zaplacený soudní poplatek, jenž byl správně stanoven podle položky 22. body 11 a 13 Sazebníku soudních poplatků (zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění změn a doplňků), a za právní pomoc advokáta patří. Proto o této náhradě v projednávané věci odvolací soud nerozhodl.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak shora uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. listopadu 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová