3 VSPH 1952/2014-A-16
KSPH 68 INS 19501/2014 3 VSPH 1952/2014-A-16

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníků Richarda anonymizovano , anonymizovano a Věry anonymizovano , anonymizovano , oba bytem v Dobříši U Ovčína 493, zahájené na návrh dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 19501/2014-A-10 ze dne 4. srpna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 68 INS 19501/2014-A-10 ze dne 4. srpna 2014 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníků neodmítá .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl návrh insolvenčního dlužníků podaný se společným návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že 16.7.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu dlužníků, kteří se domáhají zjištění svého úpadku s návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 68 INS 19501/2014-A-8 z 18.7.2014 vyzval dlužníky, aby ve lhůtě 7 dnů doplnili insolvenční návrh resp. jeho přílohy a doplnil ho o chybějící náležitosti. Zároveň byli dlužníci poučeni o tom, že neodstraní-li nedostatky insolvenčního návrhu ve lhůtě 7 dnů, bude jejich insolvenční návrh podle § 128 odst. 2 zák. č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), odmítnut. Uzavřel vzhledem k tomu, že dlužník přílohy insolvenčního návrhu, resp. přehled příjmů a pracovní smlouvu, nedoplnil, přičemž se jedná o náležitosti, pro něž nebylo lze pokračovat v insolvenčním řízení, insolvenční návrh podle citovaného ustanovení odmítl. Toto usnesení napadli dlužníci v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Uvedli, že 18.7.2014 byli vyzvání k doplnění návrhu, avšak darovací smlouvu již předložili dříve 30.7.2014 a k výzvě o doplnění příjmu dlužníka uvedli, že dlužníka neměl příjmy a protože byl vážně nemocen, nedostával ani nemocenské dávky. Uzavřeli, že z jejich strany byly veškeré dodací lhůty dodrženy a důvod pro odmítnutí insolvenčního návrhu neshledali.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník (dlužníci) hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení (společného oddlužení manželů) podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek

či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu ČR uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 7 ve Formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší ČR soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti (tento požadavek byl formulován nově v novelizovaném ustanovení § 104 InsZ ve zněním účinném od 1.1.2014).

Podle § 128 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije (odst. 1). Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahuje-lí tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne (odst. 2).

V ustanovení § 391 a § 392 InsZ jsou upraveny náležitosti návrhu na povolení oddlužení a doklady, které třeba k návrhu na povolení oddlužení připojit (také listiny dokládající údaje o příjmech dlužník za poslední 3 roky).

Podle § 393 InsZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. (odst. 2). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li pře jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu pře jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3).

Podle § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužníci podali insolvenční návrh doručený insolvenčnímu soudu 16.7.2014 využitím formuláře návrhu na povolení společného oddlužení na předepsaném formuláři (Formulář), v jeho kolonce č. 7 uvedli, že se domáhají zjištění svého úpadku s návrhem na společné oddlužení s tím, že mají 22 věřitelů s 27 pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti v celkové výši 1.274.460,36 Kč, jež nejsou schopni splácet, neboť se dostali postupně od roku 2008 do finančních potíží spojených s dlužníkovým onemocněním a protože neměli dostatek finančních prostředků museli se vystěhovat z bytu. Dlužnice byla těhotná a dlužník bez příjmu. Dlužník stále hledá práci, ale je omezen v jeho výběru svými zdravotními problémy. Uzavřeli, že není reálný předpoklad, že by v dohledné době získali větší finanční obnos nebo že by došlo k podstatné zvýšení jejich příjmů, a proto se nacházejí v úpadku. V dalších částech návrhu na povolení oddlužení pak uvedli další skutečnosti, týkající se právě a jen návrhu na povolení oddlužení. Dlužníci připojili k insolvenčnímu návrhu seznam svého majetku a zejména seznam svých závazků který podepsali s prohlášením, že je správný a úplný, a z něhož plyne označení jednotlivých věřitelů jejich jménem, identifikačním číslem a sídlem, výše jejich pohledávky, lhůta jejich splatnosti a u každé z nich je uvedeno, zda se nejedná o pohledávku zajištěnou, vykonatelnou nebo pohledávku, kterou neuznávají. Usnesením č.j. KSPH 68 INS 19501/2014-A-8 z 18.7.2014 insolvenční soud vyzval dlužníky podle § 128 odst. 2 InsZ, aby předložili přehled příjmů dlužníka za uplynulé tři roky, pracovní smlouvu dlužníka, neboť výdělečná činnost je základní podmínkou pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře,a darovací smlouvu, na níž ve svém návrhu odkazují s úředně ověřenými podpisy. Výzva byla doručena dlužníkům 24.7.2014 a dlužníci podali k výzvě 31.7.2014 k poštovní přepravě podání, v němž uvedli, že darovací smlouvu již dodaly a dlužníkův příjem za poslední tři roky nelze doložit, neboť žádné neměl, a byli podporováni rodiči, pracovní smlouvu dlužník dosud nemá. K 21.7.2014 doručili dlužníci insolvenčnímu soudu smlouvu o důchodu, uzavřenou mezi dlužnicí a třetí osobou, která se zavázala platit dlužnici měsíčně po dobu trvání splátkového kalendáře 8.000,-Kč.

Odvolací soud dospěl k závěru, že dlužníci uvedli v insolvenčním návrhu dostatečná tvrzení, jež budou-li osvědčena, povedou k závěru o úpadku dlužníků, a to uvedených nejen v kolonce č. 7 Formuláře vyhrazené pro uvedení skutečností rozhodných pro zjištění úpadku, ale také v seznamu závazků, který má zákonem požadované náležitosti a nedostatky insolvenčního návrhu lze jeho obsahem doplnit, nahradit. Výzva k doplnění insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 2 InsZ podle svého obsahu je nepochybně výzvou k doplnění návrhu na povolení oddlužení podle § 393 InsZ a s doplněním insolvenčního návrhu nemá nic společného. Protože dlužníci k doplnění insolvenčního návrhu dosud fakticky vyzváni podle § 128 odst. 2 InsZ nebyli, nelze dovozovat následky nesplnění této výzvy nacházející svůj výraz v odmítnutí insolvenčního návrhu. Důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníků tak odvolací soud na rozdíl od insolvenčního soudu neshledává.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ tu nejsou, a proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. listopadu 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná