3 VSPH 1948/2016-B-17
KSPL 54 INS 13455/2016 3 VSPH 1948/2016-B-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka: Soňa anonymizovano , anonymizovano , bytem Loket, Mírová 522, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. září 2016, č.j. KSPL 54 INS 13455/2016-B-9,

takto:

Odvolání s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty (bod I. výroku). V bodě II. výroku konstatoval, že majetková podstata je tvořena označeným členským podílem v bytovém družstvu a s ním souvisejícím právem k nájmu družstevního bytu na adrese Loket, Mírová 6 a pohledávkou ve výši 255.112,-Kč za společností LEMADRE s.r.o. Bodem III. výroku konstatoval, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce budou uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že řízení bylo zahájeno 6.6.2016 k návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 1.7.2016 (A-10) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho oddlužení. Při přezkumném jednání konaném dne 14.9.2016 insolvenční správce uvedl, že v případě oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, dostane se věřitelům uspokojení jejich pohledávek v rozsahu asi 43 %. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty lze očekávat uspokojení věřitelů v rozsahu 57,7 %. Odkazuje na ust. § 406 a § 404 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), uvedl, že nebyly zjištěny okolnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; námitky věřitelů ani insolvenčního správce proti oddlužení ve smyslu § 403 InsZ nebyly vzneseny, zákonné podmínky ke schválení oddlužení byly splněny. Proto oddlužení dlužníka schválil.

Vycházel přitom zejména z toho, že dlužník není podnikatelem, pobírá mzdu od zaměstnavatele PEKOSA Chodov s.r.o., ve výši 10.686,-Kč měsíčně. Celková výše přihlášených a po přezkumném jednání uznaných pohledávek činí 604.296,83 Kč. Plněním splátkového kalendáře by tak dlužník uhradil v režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře 43,84 % přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů. V režimu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty lze předpokládat dosažení výtěžku ze zpeněžení majetku dlužníka postačujícího k uspokojení pohledávek isir.justi ce.cz věřitelů v rozsahu 57,7 %. O způsobu oddlužení dlužníka rozhodla schůze věřitelů, konkrétně věřitel č. 6 hlasující hlasovacím lístkem.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník včasné odvolání a požaduje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně. Odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19.1.2015, č.j. 3 VSPH 540/2014-B-42 má za to, že jeho odvolání je subjektivně přípustné, neboť v odvolacím řízení lze odčinit újmu, která by mu vznikla odepřením řádného opravného prostředku, přičemž jinak by ji reparovat možné nebylo. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí o způsobu oddlužení nelze založit na hlasování jednoho věřitele, který hlasoval hlasovacím lístkem mimo schůzi a svědčí mu pohledávka ve výši 35.065,20 Kč z celkem zjištěných 604.296,83 Kč, neboť o způsobu oddlužení nemůže být věřiteli rozhodnuto, jestliže se jich většina ani neúčastní hlasování. Kromě věřitelky č. 6 žádný další věřitel s dlužníkem navrhovaným způsobem oddlužení (totiž plněním splátkového kalendáře) nesouhlas nevyjádřil. Opačný názor soudu prvního stupně nemá oporu v zákoně. Družstevní byt, který má být v řízení zpeněžen, dlužník užívá k bydlení a jinou možnost bydlení nemá. Žije zde s dcerou, která je v současnosti na rodičovské dovolené. Pohledávka za společností LEMADRE s.r.o. je pravděpodobně nedobytná. Tyto okolnosti, které negativně ovlivňují cenu i dobu, ve které může být družstevní podíl zpeněžen, soud prvního stupně nezohlednil a zcela pominul sociální situaci dlužníka. Má za to, že rozhodnutí postrádá řádné odůvodnění a je postiženo libovůlí soudu.

Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby mohl přezkoumat věcnou správnost napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ust. § 406 odst. 4 InsZ může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 InsZ (tj. námitkám, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) insolvenční soud nevyhověl. Dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval, může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z uvedeného plyne, že dlužník není osobou oprávněnou podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení, vyjma případu, kdy insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a nevyhověl žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť jednak dlužník v žádosti o oddlužení (kolonka č. 14 formuláře) nižší splátky nepožadoval a jednak insolvenční soud schválil oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno osobou, jež k tomu není oprávněna, odvolací soud je podle ust. § 218 písm. b) občanského soudního řádu za použití § 7 InsZ odvolání dlužníka odmítl.

Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že argumentace odvolatele obsahem odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19.1.2015, č.j. 3 VSPH 540/2014-B-42, není na místě, když výjimečné skutkové okolnosti (i právní posouzení citované věci) byly zcela odlišné od věci předmětné. Z něj dlužníkem převzatá argumentace je pouze účelově vyňata z kontextu, ve kterém byla použita, a nepatřičně zasazována do skutkových okolností zcela rozdílných.

V dané věci je naopak třeba vycházet z toho, že podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 InsZ) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 InsZ). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2014, sp. zn. 29 NSCR 91/2013-R 47/2014).

Rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení je insolvenční soud vázán a nemůže jej zrušit, i kdyby odporovalo společnému zájmu věřitelů (§ 54 odst. 1 InsZ). Dovozovat z pasivního přístupu většiny přihlášených věřitelů jejich souhlas s dlužníkem navrženým způsobem oddlužení, který by měl být povýšen nad hlasování věřitele, který je v řízení aktivní, nemá žádnou skutkovou, natožpak právní oporu (§ 402 InsZ).

Dané rozhodnutí není založeno na nepřípustné libovůli při soudním rozhodování, jak dlužník neopodstatněně namítá. Důvody, které soud prvního stupně k jeho vydání vedly, jsou v něm zřetelně vyjádřeny a sám odvolatel je cituje a s jejich správností (kterou odvolací v rámci řízení o nepřípustném odvolání dlužníka není oprávněn hodnotit) polemizuje.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. října 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková