3 VSPH 194/2011-A-12
KSPL 54 INS 12784/2010 3 VSPH 194/2011-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Vítězslav anonymizovano , anonymizovano , bytem v Blatnici 45, zahájené k návrhu dlužníka s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26.listopadu 2010, č.j. KSPL 54 INS 12784/2010-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26.listopadu 2010, č.j. KSPL 54 INS 12784/2010-A-7, se m ě n í tak, že se dlužníku ukládá povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) uložil dlužníkovi zaplatit ve lhůtě deseti dnů od právní moci rozhodnutí 10.000,--Kč bezhotovostně na jeho v usnesení uvedený účet. Uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, z něhož nelze usuzovat na to, že jeho majetek by postačoval na krytí nákladů insolvenčního řízení. Zároveň konstatoval, že podle dlužníkových tvrzení tu nejsou skutečnosti bránící vyhovět návrhu na povolení oddlužení. Poukázal na ustanovení § 38 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), podle něhož insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů, jež se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, uvedl, že odměna správce je upravena ve vyhl. č. 313/2007 Sb., s tím, že je-li úpadek řešen konkursem určí se z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele, zatímco je-li úpadek řešen oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře činí podle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 uvedené vyhlášky odměna správce 750,--Kč, náhrada hotových výdajů 150,--Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Výši zálohy na náklady insolvenčního řízení pak určil přiměřeně očekávaným výdajům.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby mu byla záloha prominuta, neboť mu finanční situace brání zálohu zaplatit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty ( § 38 odst. 2 InsZ). Při stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení, v němž se dlužník domáhá povolení oddlužení, insolvenční soud vždy přihlíží k tomu, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení jedním z jeho možných způsobů, a zda při požadavku provedení oddlužení formou splátkového kalendáře, kdy se i odměna a hotové výdaje správce hradí cestou pravidelných měsíčních splátek (blíže R 22/2010 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), jsou pro přijetí tohoto způsobu oddlužení výdělkové poměry dlužníka dostatečné.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 398 odst. 3 InsZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Ze spisu plyne, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení se dlužník domáhá zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Z obsahu seznamů majetku a závazků odvolací soud zjistil, že dlužník má 7 závazků vůči 6 věřitelům v rozsahu cca 240.000,--Kč při měsíčním příjmu 23.699,--Kč, zatímco jeho majetek tvoří jen běžné vybavení domácnosti (televizor, radiopřijímač, DVD přehrávač, počítač) v ceně cca 40.000,--Kč. Protože dlužník nemá žádný zpeněžitelný movitý či nemovitý majetek použitelný k úhradě nákladů insolvenčního řízení a nelze spravedlivě požadovat, aby je nesl pouze stát, insolvenční soud nepochybil, kdy dlužníkovi povinnost hradit zálohu uložil.

Odvolací soud dovodil, že v rámci oddlužení splátkovým kalendářem dlužník bude schopen hradit svým věřitelům více než 30 % jejich pohledávek včetně nákladů insolvenčního řízení zahrnujících jak odměnu insolvenčního správce, tak náhradu jeho nezbytných výdajů. Za této situace považoval odvolací soud za postačující požadovat po dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 5.000,--Kč, která zajistí úhradu nároků insolvenčního správce či případných dalších nákladů insolvenčního řízení i za období od rozhodnutí o úpadku do schválení oddlužení s tím, že pozdější správcovy nároky při splátkovém kalendáři budou hrazeny v měsíčních splátkách.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné dodat, že podle údajů obsažených v návrhu na povolení oddlužení je dlužník ženatý a jeho manželka Marcela anonymizovano v kolonce č. 18 formuláře návrhu připojila (podle § 392 odst. 3 InsZ) svůj souhlas s oddlužením, jejž opatřila úředně ověřeným podpisem. Jestliže majetek a závazky dlužníka a jeho manželky tvoří společné jmění manželů ( § 143 a násl. ObčZ), a v daném případě tato domněnka není ničím zpochybněna, pak souhlas dlužníkovy manželky s oddlužením znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění pro účely oddlužení použit, a tedy aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho plnění použity i případné její budoucí příjmy. Dlužníkova manželka se tak svým souhlasem s oddlužením zavázala poskytovat po celou dobu splátkového kalendáře veškerou součinnost k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce i z jejích příjmů plnění v rozsahu podle § 398 odst. 3 InsZ, a zavázala se též o zajištění maximálního možného uspokojení společných nezajištěných závazků stejně, jako je k tomu povinen sám dlužník. Jen za podmínky takovéto spoluúčasti manželky dlužníka mohou oba dosáhnout osvobození od placení zbytku společných dluhů podle § 414 a násl. InsZ (k tomu závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009-A ze dne 15.prosince 2009).

Veden názory uvedenými výše postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. března 2011

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová