3 VSPH 1922/2016-A-33
MSPH 96 INS 26384/2015 3 VSPH 1922/2016-A-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 8, Hlaváčova 8, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 26384/2015-A-18 ze dne 29. června 2016 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 96 INS 26384/2015-A-25 ze dne 25. srpna 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 26384/2015- A-18 ze dne 29. června 2016 ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 96 INS 26384/2015-A-25 ze dne 25. srpna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka podaný s návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen insolvenční návrh 27.6.2016, který však byl datován 21.10.2015 s návrhem na povolení oddlužení s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář). V bodu 6 Formuláře vyhrazeného vylíčení rozhodujících skutečnosti dlužník uvedl, že třem nedostatečně označeným osobám půjčil částky 284.000,--Kč, 300.000,--Kč a 51.000,--Kč, avšak neuvádí další rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek a z nichž plyne oprávnění podat insolvenční návrh. Vyšel dále z toho, že pohledávky jeho věřitelů jsou sice specifikovány výší, avšak není u nich vyznačena lhůta splatnosti. Věřitelé uvedených pohledávek jsou nedostatečně označeni jejich názvem (chybí označení formy právnické osoby).

Cituje § 3, § 103 a § 104 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl řádně rozhodující skutečnosti, z nichž by plynul stav jeho úpadku. Zejména neuvedl konkrétní lhůtu splatnosti a řádně neoznačil své věřitele. Dlužníkův insolvenční návrh tak postrádá zákonné náležitosti upravené v ustanovení § 103 InsZ a v bodě 7 Formuláře nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti, přičemž nelze vycházet z příloh, jež dlužník k insolvenčnímu návrhu připojil (blíže rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sen. zn. 3 VSPH 1413/2015). K eventuální námitce, že nerozhodl isir.justi ce.cz ve lhůtě 7 dnů od podání insolvenčního návrhu, a proto již nebyly naplněny podmínky pro odmítnutí insolvenčního návrhu, odmítl s poukazem na to, že se jedná pouze o lhůtu pořádkovou, jejíž nedodržení nemá žádné procesní nebo hmotněprávní dopady (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2009).

Toto rozhodnutí napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Namítl, že již 2.4.2016 podal insolvenční návrh, který byl také odmítnut a insolvenční soud nereagoval na jeho žádost o ustanovení advokáta. Konstatoval, že podal v dubnu 2016 také žádost o přidělení advokáta u České advokátní komory, v uvedeném insolvenčním řízení na to upozornil insolvenční soud, avšak odpovědi České advokátní komory nevyčkal namísto toho, aby jej poučil jak insolvenční návrh doplnit. Nesouhlasí s tím, že v průběhu insolvenčního řízení ustanovený insolvenční správce by pečoval o jeho procesní práva a povinnosti. Zároveň požádal o ustanovení advokáta, který by insolvenční návrh doplnil tak, aby byl projednatelný.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející (§ 212a odst. 6 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 InsZ tak, že kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) a označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka způsobem uvedeným v odstavci 1, musí být v insolvenčním návrhu uvedeny také rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá.

Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (§ 97 odst. 2 InsZ).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 InsZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 391 InsZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho bodu 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž je popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení či jeho přílohami nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 InsZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 InsZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 InsZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (blíže usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2009 z 20.5.2010 uveřejněné pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (blíže usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008 z 26.2.2009 uveřejněné pod č. 81/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v kolonkách původně nyní 16-21 formuláře návrhu na povolení oddlužení (či v jiných částech formuláře), jejichž vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto platný formulář v kolonkách 16-21 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům nepředepisuje, a údaje vyplněné v kol. č. 18 a 20 náležitosti seznamů závazků nemá.

Ustanovení § 128 odst. 1 InsZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení s využitím Formuláře, v jehož bodu 6 neuvedl rozhodující skutečnosti, jež je třeba osvědčit a jež jsou formulovány jako předpoklady úpadku v ustanovení § 3 InsZ. Přestože mezi přílohami insolvenčního návrhu jsou uvedeny zákonem požadované seznamy upravené v ustanovení § 104 InsZ, z insolvenčního spisu neplyne, že by fakticky byly připojeny.

Insolvenční návrh postrádá zákonem požadované náležitosti upravené v § 3 a § 103 InsZ. Uvedení lhůty splatnosti jednotlivých pohledávek je nezbytné k tomu, aby bylo, lze učinit závěr o tom, že jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Tyto úvahy však přichází v úvahu teprve tehdy, jsou-li řádně uvedeni věřitelé dlužníka. V projednávané věci sice nejsou označení formou, v níž podnikají (společnost s ručením omezeným, akciová společnost apod), avšak identifikaci věřitelů by bylo lze dovodit z jejich identifikačních čísel. V případě pohledávek vymáhaných ustanoveným exekutorem je však třeba uvést věřitele pohledávky, jež je vymáhán a nikoliv exekutora. Protože uváděné nedostatky nelze doplnit ze seznamu závazků, který připojen nebyl, insolvenční soud správně postupoval podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh odmítl.

Odvolací soud považuje za vhodné doplnit, že z ustanovení § 128 odst. 1 InsZ plyne, že neúplný, resp. nesrozumitelný insolvenční návrh z důvodů účinků zahájení insolvenčního řízení nelze jakkoliv doplňovat, a proto nemá smysl dlužníkova advokáta podle § 30 o.s.ř. poté, co nedostatečný insolvenční návrh byl podán a je třeba dosáhnout tohoto zastoupení za podmínek podle § 30 o.s.ř., ještě před podáním insolvenčního návrhu, podáním návrhu u obecného soudu na ustanovení advokáta, za účelem podání insolvenčního návrhu.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. října 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková