3 VSPH 1910/2013-A-16
KSPH 35 INS 25242/2013 3 VSPH 1910/2013-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice: Martina Císařovská anonymizovano , anonymizovano , bytem Kladno, PSČ 272 04, Kardinála Berana 2937, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 25242/2013-A-7 ze dne 13. září 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 25242/2013-A-7 z 13.9.2013 se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením z 13.9.2013 uložil dlužnici zaplatit do 15 dnů od právní moci usnesení zálohu 2.500,-Kč na náklady insolvenčního řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 11.9.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužnicí s návrhem na oddlužení, a to plněním splátkového kalendáře. Soud odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a uvedl, že podle insolvenčního návrhu má dlužnice i s manželem splatné závazky vůči věřitelům v celkové výši 952.937,-Kč, má vyživovací povinnost k manželovi a pobírá čistou mzdu 14.325,-Kč měsíčně. Soud učinil závěr, že úpadek dlužnice bude zřejmě řešen oddlužením formou splátkového kalendáře, neboť příjem dlužnice společně s příjmem jejího manžela umožňuje zaplatit behem 5 let 49,6 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Soud proto, s přihlédnutím k očekávaným výdajům na odměnu a náhradu nákladů správce, uložil dlužnici zaplatit zálohu 2.500,-Kč.

Dlužnice podala včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhla placení zálohy zrušit. Odvolání odůvodnila tím, že podle jejího názoru vzniknou insolvenčnímu správci výrazně nižší náklady než částka 2.500,-Kč. V případě schválení splátkového kalendáře budou odměna a náklady insolvenčního správce hrazeny v měsíčních splátkách.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a shledal odvolání dlužnice důvodným.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován insolvenční zákon, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona insolvenční zákon ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Úkony, o kterých se zmiňuje Čl. II. přechodných ustanovení, nejsou pouze úkony účastníků, ale též rozhodnutí soudu (viz např. § 40b odst. 2 o.s.ř. a § 11 zákona č. 121/2008 Sb.). Nicméně napadené usnesení nenabylo právní moci do 31.12.2013, neboť dlužník podal proti němu odvolání, tudíž nevyvolalo v uvedené lhůtě právní účinky. Z toho důvodu je nutno na danou věc aplikovat insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.

Odvolací soud uzavírá, že nenabylo-li z důvodu podaného odvolání právní moci rozhodnutí soudu prvního stupně vydané do 31.12.2013, odvolací soud postupuje v odvolacím řízení probíhajícím po uvedeném datu dle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ).

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně majetku a závazků dlužníka, přičemž čistý měsíční příjem manžela dlužnice činí 15.580,-Kč. Ze spisu se podává, že dlužnice nemá dluhy z podnikání a nemá žádný větší majetek, který by mohl být zpeněžen. Dlužnice je patrně schopna věřitelům uhradit plněním splátkového kalendáře (s přihlédnutím k její povinnosti plnit měsíční zálohu na náklady insolvenčního řízení a odměnu insolvenčního správce 900,-Kč, vč. 21 % DPH celkem 1.089,-Kč) společně s manželem během 5 let zcela jistě více než 30 % výše jejich pohledávek, tudíž podmínka stanovená v § 395 odst. 1 písm. b) IZ by byla splněna.

Je správný závěr soudu prvního stupně, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 136 odst. 4 druhé věty IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že jsou-li v insolvenčním řízení splněny podmínky k bezodkladnému rozhodnutí o úpadku dlužníka, s nímž bude spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, nelze dlužníku uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Místo toho soud v takovém rozhodnutí uloží dlužníku povinnost k zálohovému placení nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, jež mu budou náležet podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 dle následně zvoleného (schváleného) způsobu oddlužení.

Odvolací soud dále poukazuje na to, že s ohledem na novelizované znění § 397 odst. 1 IZ insolvenční soud povolí oddlužení, i když má pochybnosti o oprávnění dlužníka podat návrh na oddlužení. Sporné otázky lze přezkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí.

Na základě těchto zjištění a veden výše uvedenými názory, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. února 2014

JUDr. Ladislav D e r k a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková