3 VSPH 1906/2016-A-50
KSPL 52 INS 29086/2013 3 VSPH 1906/2016-A-50

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužnice Stavební Holding a.s. v likvidaci, IČO 27811832, náměstí Přátelství 1518/4, Praha 10, zahájené k návrhu věřitelky SWIETELSKY stavební s.r.o., IČO 48035599, Pražská tř. 495/58, České Budějovice, zast. Mgr. Janem Lego, Ph.D., advokátem, se sídlem Lochotínská 18, Plzeň, o odvolání věřitelky, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 29086/2013-A-43, ze dne 19. července 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 29086/2013- A-43, ze dne 19. července 2016, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně uložil věřitelce-navrhovatelce SWIETELSKY stavební s.r.o. (dále jen navrhovatelka ), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se navrhovatelka podaným insolvenčním návrhem domáhá zjištění úpadku dlužnice. Cituje ustanovení § 108 odst. 1 a 2 a § 38 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen InsZ ), dále uvedl, že usnesením č.j. KSPL 52 INS 29086/2013-A-31 ze dne 15. 2. 2016 již jednou uložil navrhovatelce zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Toto usnesení však bylo odvolacím soudem zrušeno. V odvolací argumentaci proti tomuto usnesení navrhovatelka uvedla, že není důvod se obávat, že z majetkové podstaty nebude možné náklady insolvenčního řízení zaplatit, neboť vůči dlužnici je v prodlení s úhradou její pohledávky společnost VESINVEST s.r.o., IČO 27980031, jež jí má uhradit částku ve výši téměř dva milióny korun. Soud prvního stupně pokračoval, že z insolvenčního rejstříku zjistil, že do insolvenčního řízení společnosti VESINVEST s.r.o. přihlásila dlužnice pohledávku ve výši 3.089.322,-Kč z titulu neuhrazených faktur ze smlouvy o dílo. Insolvenční návrh na společnost VESINVEST s.r.o. byl usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH 60 INS 29449/2015-A-43 ze dne 20. 6. 2016 zamítnut. Dále soud prvního stupně konstatuje, že navrhovatelka neuvádí, zda dlužnice vlastní nějaký majetek, pouze odkazuje na přihlášenou pohledávku za společností VESINVEST s.r.o. a dlužnice zatím soudu žádné podklady, z nichž lze usuzovat o jejím majetku, nedodala. isir.justi ce.cz

Vysvětluje účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení a odkazuje na ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., z něhož se podává, že minimální výše odměny činí při prohlášení konkursu 45.000,-Kč, uložil proto navrhovatelce zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka řádně a včas odvolala a žádá, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Namítá, že napadené usnesení je opět nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně toliko popsal insolvenční řízení (společnosti VESINVEST s.r.o.) vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 29499/2015 a dále konstatoval, že dlužnice mu nedodala žádné podklady, z nichž by bylo možné o majetku dlužnice usuzovat. Je přesvědčen, že z usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí insolvenčního návrhu nelze učinit závěr o existenci či neexistenci této pohledávky dlužnice. K jeho tíži nelze přičítat skutečnost, že dlužnice dosud nepředložila seznam majetku, soudu proto není známa hodnota dlužníkova majetku a nikoliv, že dlužník nemá žádný majetek . Z těchto důvodů má za to, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení není na místě. Závěrem odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 39/2013 ze dne 27. 9. 2013 a je přesvědčen, že jsou dány důvody, pro něž by měl soud prvního stupně postupovat i přes nezaplacení zálohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. To platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy podle § 108 IZ, kterým je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně.

Z obsahu spisu vyplývá, že se navrhovatelka insolvenčním návrhem ze dne 16. 10. 2013 domáhá zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek, a to s tvrzením, že má více věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. V insolvenčním návrhu řádně označila své pohledávky z titulu neuhrazených faktur ze smlouvy o dílo uzavřené s dlužnicí dne 5. 10. 2012. Jako další věřitele specifikovala Schomburg Čechy a Morava, s.r.o., IČO 49621688, se sídlem Na Universitním statku 2, Praha s pohledávkou za dlužnicí ve výši 406.665,-Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 78.973,-Kč, to vše přiznané na základě vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 48 Cm 468/2009-67 ze dne 20. 6. 2011 a dále věřitele Českou republiku s pohledávkou ve výši 2.000,-Kč z titulu nákladů řízení na základě vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 48 Cm 468/2009-67 ze dne 20. 6. 2011. K údajům o majetku dlužnice navrhovatelka neuvedla ničeho.

S ohledem na skutečnost, že rozsah ani skladba majetku dlužnice nejsou dosud dostatečně specifikovány (dlužnice se prozatím k insolvenčnímu návrhu nevyjádřila a seznam svého majetku dosud nepředložila), nelze s dostatečnou jistotou předvídat, zda zpeněžením dlužničina majetku mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení, resp. v jakém časovém horizontu se tak stane. Stejně tak není nic známo o dobytnosti pohledávky dlužnice za společností VESINVEST s.r.o. Je zřejmé, že činnosti insolvenčního správce si vyžádají náklady nejméně 45.000,-Kč podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů a odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, které při absenci finančních prostředků dlužníka je nutno zajistit zálohou. Odvolací soud považuje napadené usnesení za přezkoumatelné, má za to, že insolvenční soud správně dospěl k závěru o nutnosti uložit navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši, již shledal přiměřenou. Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud potřebné doplnit, že věřitel, kterým navrhovatelka je, není nucen podat insolvenční návrh. Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem, nýbrž slouží ke zjištění dlužníkova úpadku. Věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám (povinnost dlužníka podat insolvenční návrh podle § 98 InsZ). Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Záloha na náklady insolvenčního řízení není soudním poplatkem, a proto nepřipadá v úvahu osvobození od jejího zaplacení nebo posečkání s jejím zaplacením podle zák. č. 208/2009 Sb., daňový řád.

Pokračování v řízení i bez uhrazení uložené zálohy na náklady insolvenčního řízení v situaci, v níž se nachází dlužnice, pak není možné považovat za obecně žádoucí ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 39/2013 ze dne 27. 9. 2013, na něž navrhovatelka odkazuje. Nebylo dosud zjištěno, že by dlužnice měla jakýchkoli značných pohledávek vůči státu, ať už z titulu neuhrazených zákonných odvodů za své zaměstnance či daňových nedoplatků. Stejně tak není dosud známo, že by mezi věřiteli dlužnice byli zaměstnanci se mzdami po splatnosti.

Na základě výše uvedeného proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. z důvodu jeho věcné správnosti potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 19. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková