3 VSPH 1906/2014-A-15
KSLB 54 INS 20543/2014 3 VSPH 1906/2014-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice Jitky Doubkové nar. 23. 7. 1974, bytem Rychnov u Jablonce nad Nisou, Ještědská 81, korespondenční adresa: 468 02 Rychnov u Jablonce nad Nisou, Luční 718, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci, č.j. KSLB 54 INS 20543/2014-A-10 ze dne 19. srpna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 54 INS 20543/2014-A-10 ze dne 19. srpna 2014 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci uložil usnesením č.j. KSLB 54 INS 20543/2014-A-10 ze dne 19. srpna 2014 (dále jen usnesení ) dlužnici Jitce Doubkové (dále jen dlužnice ), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně konstatoval, že dne 28.7.2014 obdržel insolvenční návrh dlužnice na zahájení insolvenčního řízení, ve kterém se domáhá zjištění svého úpadku, prohlášení konkursu na svůj majetek a ustanovení insolvenčního správce. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice má 10 nezajištěných závazků ve výši 460.346,-Kč. Měsíční čistý příjem dlužnice činí 9.100,-Kč. Majetek dlužnice tvoří pouze běžné vybavení domácnosti.

Soud prvního stupně přihlédl ke způsobu řešení úpadku, k předpokládaným nákladům a k majetkové situaci dlužnice a stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice řádně a včas odvolala a žádala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, neboť dlužnice nemá dostatečný příjem k uhrazení této zálohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Účelem institutu zálohy podle § 108 IZ je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně. K tomu odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení (§ 1 IZ) je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona vyplývá, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Nemá-li dlužník majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro jeho další pokračování. V takovém případě lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu jen za předpokladu, že dlužník zaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud není její úhrady schopen, je namístě závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh, ve kterém se domáhala řešení úpadku konkursem. Uvedla, že má celkem 14 nezajištěných závazků. Dlužnice má čistý příjem ve výši 9.100,-Kč. Její majetek tvoří pouze běžné vybavení domácnosti. Dlužnice nemá žádné zaměstnance, ani pohledávky. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše. Vzhledem k tomu, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, a vzhledem k odhadované hodnotě majetku dlužnice nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že zpeněžením majetku mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení. V případě konkursu jsou náklady insolvenčního řízení tvořeny minimálně odměnou insolvenčního správce, která činí dle ustanovení § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., nejméně částku 45.000,-Kč a dále odměnou z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů. Výše uložené zálohy je proto s ohledem na uvedené okolnosti přiměřená. Na základě těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. června 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná