3 VSPH 1902/2015-B-12
KSUL 45 INS 3377/2014 3 VSPH 1902/2015-B-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice: Anna Prokešová bytem Teplice, Bratislavská 424, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. července 2015, č.j. KSUL 45 INS 3377/2014-B-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. července 2015, č.j. KSUL 45 INS 3377/2014-B-4, se v bodech I.-IV. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl bodem I. výroku o neschválení oddlužení dlužnice, v bodě II. výroku rozhodl o prohlášení konkursu na její majetek s tím, že bude projednán jako nepatrný (bod III. výroku) a v bodě IV. výroku konstatoval, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Bodem V. výroku uložil insolvenčnímu správci předložit první průběžnou zprávu do 31.10.2015.

Své rozhodnutí, odkazuje na ust. § 405, 395 a 389 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen InsZ, odůvodnil tím, že usnesením ze dne 19.5.2015 (A-30) bylo povoleno oddlužení dlužnice. Při jednání konaném dne 29.5.2015 (správně 29.4.2015) dlužnice přislíbila hradit ze svých nezabavitelných příjmů 2.000,-Kč měsíčně. Uvedla, že má přiznaný plný invalidní důchod, za rok půjde do starobního důchodu a mohla by si přivydělávat, pokud by našla práci. Matka, stejně jako Ing. Alexandr Sámus, kteří jí přislíbili pomoci, zemřeli. Při přezkumném jednání konaném dne 27.7.2015 správce uvedl, že dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 9.814,-Kč měsíčně. Dlužnice je rozvedená a má jednu vyživovací povinnost vůči dceři, která je umístěna v pěstounské péči a dlužnice jí hradí měsíční výživné ve výši 500,-Kč. Celková výše přihlášených nezajištěných pohledávek činí 1,997.469,81 Kč. Ze zprávy insolvenčního správce na čl. B2/2 je zřejmé, že dlužnice by v případě měsíční splátky 3.041,-Kč (2.630,-Kč zabavitelná část příjmu dlužnice a 2.000,-Kč příspěvek dlužnice mínus 1.089,-Kč odměna správce mínus 500,-Kč výživné na dceru) byla schopna věřitelům za 5 let uhradit pouze 9,17 % nezajištěných pohledávek. I když dlužnice počítá s tím, že celková výše pohledávek věřitelů bude snížena v důsledku popěrných úkonů, přesto po popěrných úkonech správce zůstává částka 1,511.840,07 Kč a po popěrných úkonech správce i dlužnice 25.885,07 Kč.

Je však třeba vyjít z toho, že dlužnice popřela u věřitele č. 3 pohledávku ve výši 1,326.047,-Kč, která je vykonatelná a představuje poplatek z prodlení, který dlužnice má za neplatně vypočtený a nepřiměřený s tím, že vlastní dluh na jistině uhradila. Žalobu ohledně této pohledávky bude podávat dlužnice a je předčasné spekulovat o výsledku incidenčního sporu, pročež soud nemůže kalkulovat se situací, že by všechny spory byly pravomocně skončeny ve prospěch dlužnice.

Proti rozhodnutí o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek se dlužnice včas odvolala. Namítá zejména, že pohledávky přihlásily v některých případech neexitující osoby, z nichž se většinou jedná o podvodníky. S provedenými výpočty nesouhlasí. Dluh vůči bytovému družstvu splácela od roku 2004. Vyúčtování penále chybí. Placení výživného na dceru jí bylo neprávem blokováno. Poukázala na to, že je rozvedená od roku 1981, na rozsudcích, které byly doručovány jiné Anně Prokešové z Děčína, byla vyznačena právní moc, aniž by je obdržela.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 405 odst. 1,2 InsZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 odst. 1, písm. b) InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Usnesení podle § 405 InsZ je rozhodnutím ve věci samé, jež vzhledem ke své povaze a s ohledem na ust. § 167 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., musí být vždy odůvodněno způsobem uvedeným v ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. Z tohoto ustanovení plyne, že soud je povinen v odůvodnění uvést, jaká zjištění učinil o skutečnostech významných pro jeho závěry právní, tj. opatřit si podklad, z něhož dovodí své skutkové závěry, jež posoudí po stránce právní. Tyto nároky na odůvodnění rozhodnutí jsou důsledkem práva dotčených účastníků řízení (zde dlužnice), aby se mohli závěrům soudu kvalifikovaně bránit.

Těmto požadavkům však napadené usnesení nevyhovuje. Své rozhodnutí soud prvního stupně staví na tom, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek s tím, že popření některých přihlášených pohledávek nelze mít za významné, neboť nelze předjímat výsledek budoucího sporu. Taková argumentace je však bez dalšího zejména pro nedostatek důvodů nedostatečná a odvolacím soudem nepřezkoumatelná.

Především postrádá dostatečně konkrétní skutková zjištění, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že dlužnice není s to uspokojit zákonem požadovaných 30% pohledávek věřitelů. Vycházel-li soud prvního stupně v tomto směru výlučně ze zprávy insolvenčního správce, odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje hodnocení relevantního obsahu této zprávy a uvedení důvodů, které soud vedly k závěru, že dané údaje lze mít za správné.

Co do úvah soudu prvního stupně o významu popření některých pohledávek věřitelů dlužnicí a správcem, z odůvodnění jednak nelze jednoznačně seznat, které konkrétní pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné, a jednak hodnotí-li soud prvního stupně u vykonatelných pohledávek dlužnicí namítané skutečnosti tak, že je předčasné spekulovat o výsledku případného soudního sporu, taková jeho úvaha nenachází oporu v zákoně.

Je totiž třeba vycházet z toho, že splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) InsZ jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí. Vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) InsZ, je to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. b) InsZ (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2012, sp.zn. KSCB 27 INS 13044/2010, 29 NSČR 22/2012). Soud prvního stupně se však věcí z tohoto úhlu pohledu nezabýval.

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát a podle § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení, v němž tento znovu věc posoudí při důsledném respektování § 157 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 14. ledna 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková