3 VSPH 1901/2015-B-38
KSCB 28 INS 7594/2010 3 VSPH 1901/2015-B-38

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice: Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Kamenice nad Lipou, Husovo náměstí 88, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. září 2015, č.j. KSCB 28 INS 7594/2010-B-33,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. září 2015, č.j. KSCB 28 INS 7594/2010-B-33, se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl bodem I. výroku o zrušení schváleného oddlužení dlužnice, v bodě II. výroku rozhodl, že na majetek dlužnice se prohlašuje konkurs, v bodě III. výroku konstatoval, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, v bodě IV., že jeho účinky nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a v bodě V. uložil správci předložit zprávu o hospodářské situaci dlužnice ke dni prohlášení konkursu.

Uvedl, že ve zprávě o plnění oddlužení dlužnice z 31.3.2014 upozornil insolvenční správce na neplnění splátkového kalendáře. Při jednání konaném dne 22.8.2014 dlužnice ke zprávě nevznesla žádné výhrady a zavázala se dodat darovací smlouvu uzavřenou s matkou, na základě které bude její příjem navýšen tak, aby splňovala zákonné podmínky oddlužení. S ohledem na okolnosti věci bylo nutné, aby dlužnice počínaje měsícem září 2014, poukazovala na účet majetkové podstaty měsíčně splátky ve výši alespoň 5.000,-Kč. Dlužnice soudu předložila smlouvu, ve které se dárce zavázal poskytovat dlužnici důchod ve výši 6.089,-Kč měsíčně. Dne 3.9.2015 správce soudu sdělil, že dlužnice plní splátkový kalendář na 24%. Věřitelům bylo třeba uhradit celkem 210.125,87 Kč, k 31.8.2015 dlužnice uhradila 170.163,-Kč, k úhradě tak zbývalo 39.962,87 Kč a náklady řízení ve výši 1.089,-Kč. Za dobu zbývajících 4 měsíců schváleného oddlužení by dlužnice musela uhradit 44.318,87 Kč, což je vzhledem k jejím příjmům a k tomu, že dar je poskytován nepravidelně a nikdy ve výši stanovené ve smlouvě, nepravděpodobné. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že dle § 418 odst. 1 písm. b) z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen InsZ podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, a jsou tedy dány důvody pro zrušení schváleného oddlužení dlužnice a řešení jejího úpadku konkursem. Zároveň dle 314 odst. 1 písm. a) InsZ rozhodl, že konkurs projedná jako nepatrný.

Proti tomuto rozhodnutí se dlužnice včas odvolala a žádá, aby jí bylo umožněno oddlužení splnit. Uvedla, že v její rodině nastaly finanční problémy, když se jí nedařilo sehnat vedlejší zaměstnání, které jí neumožnily dostát svým závazkům. Vyjádřila však přesvědčení, že zbývající dluh je ve splátkách schopna uhradit. Za tímto účelem má rozjednané 2 brigády.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že tu nejsou důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného usnesení.

Podle § 406 odst. 1 InsZ insolvenční soud schválí oddlužení, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405.

Podle § 405 odst. 1, 2 InsZ ve znění účinném do 31.12.2013 insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Dle § 395 odst. 1 InsZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle § 418 odst. 1, 4 InsZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník. Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Z uvedeného plyne, že § 395 InsZ vymezuje podmínky, za nichž lze dlužníku (subjektivně k tomu legitimovanému dle § 389 odst. 1 InsZ) umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením. Tyto podmínky přípustnosti oddlužení soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení. Nutno vyjít z toho, že insolvenční soud povoluje oddlužení bez ingerence věřitelů (bez jejich souhlasu), a proto je jim současně garantem, že nepřipustí takové oddlužení, které nemělo být ani povoleno. V tom směru z úřední povinnosti přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo.

Proto dospěje-li insolvenční soud po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení z podnětu přihlášených věřitelů, insolvenčního správce nebo z vlastní činnosti k poznatku, že je dána některá ze zákonných překážek, jež povolení oddlužení brání, oddlužení neschválí (§ 405 odst. 1 InsZ). Jestliže poznatek o nepřípustnosti oddlužení vyjde najevo až po schválení oddlužení, soud je povinen k němu (i bez návrhu věřitele) přihlédnout z hlediska posouzení, zda tu nejsou důvody pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 InsZ.

Jak již Vrchní soud v Praze opakovaně zdůraznil, důvodem pro zrušení oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. b) InsZ nemůže být bez dalšího momentální zhoršení příjmové situace dlužníka, jež mu v daném okamžiku neumožňuje poskytovat věřitelům pojatým do splátkového kalendáře plnění v rozsahu potřebném pro jeho celkové řádné splnění. Aby bylo možno uzavřít, že úspěšné završení oddlužení objektivně vzato nelze předpokládat, musí jít o situaci, kdy je zcela zřejmé, že dlužník v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopen či ochoten současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit, anebo kdy se dlužníku ani v rozumném časovém horizontu nepodařilo dosáhnout potřebných lepších výdělků či dalších příjmů, jež předpokládal, a není reálná naděje na změnu.

K projednání těchto podstatných okolností věci slouží jednání předepsané v § 418 odst. 4 InsZ, při němž soud-na základě vyjádření dlužníka, insolvenčního správce (a věřitelského výboru), v intencích výše uvedeného-zkoumá důvody momentálního nedostatečného plnění splátkového kalendáře i dlužníkovy možnosti hrozbu nesplnění oddlužení odvrátit. Dříve, než rozhodne o zrušení oddlužení, musí insolvenční soud nařídit jednání a teprve na základě jeho výsledku rozhodne, zda existují důvody pro zrušení schváleného oddlužení (blíže usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSCB 28 INS 4750/2008, 2 VSPH 426/2010).

Z insolvenčního spisu vedeném v dané věci po schválení oddlužení dlužnice se ze zpráv insolvenčního správce podává, že předpokládaná míra uspokojení věřitelů v řízení činila za rok 2013 (25-28%). Při jednání konaném u soudu prvního stupně 22.8.2014 za účelem rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení dlužnice tato přislíbila předložit darovací smlouvu, na základě které jí bude umožněno nadále plnit zákonné podmínky schváleného oddlužení. Ze sdělení správce o plnění schváleného oddlužení za rok 2014 plyne, že předpokládaná míra uspokojení věřitelů činila 34,8-37,4 %. Z jeho zprávy ze dne 3.9.2015 vyplývá, že s ohledem na poslední splátku z prosince 2015 (správně zřejmě 2014) dlužnice plní splátkový kalendář v rozsahu 24%. Nato, usnesením ze dne 10.9.2015, bylo schválené oddlužení dlužnice zrušeno.

Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud dospívá k závěru, že soud prvního stupně vydal napadené rozhodnutí, aniž by jeho vydání předcházelo jednání určené k projednání důvodů pro zrušení schváleného oddlužení ve smyslu § 418 odst. 4 InsZ s dlužníkem i s insolvenčním správcem, na základě jehož výsledků by rozhodl, zda důvody pro zrušení schváleného oddlužení jsou dány či nikoliv. Tímto procesním postupem zatížil insolvenční řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně sice odkazuje na jednání konané dne 22.8.2014, pro účely přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí však toto jednání nelze mít za významné. Bylo sice nařízeno za účelem projednání otázky zrušení oddlužení dlužnice, avšak z obsahu spisu nelze dovodit, že by okolnosti, jimiž je napadené rozhodnutí odůvodněno byly předmětem tohoto jednání (které se konalo déle než rok před vydáním napadeného rozhodnutí) a nenastaly až v dalším průběhu řízení se závěrem, že důvody, které soud prvního stupně ke zrušení oddlužení vedly, byly v souladu se zákonem projednány při řádném soudním jednání.

Na základě uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže obstát a podle § 7 InsZ a § 219a odst. 1, písm. a) občanského soudního řádu jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1, písm. a) téhož zákona k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 12. ledna 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková