3 VSPH 1893/2016-B-24
KSPL 53 INS 19109/2015 3 VSPH 1893/2016-B-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníků: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , a Ludmila anonymizovano , nar. 1.12.1960, oba bytem Husova 48/13, Nová Role, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. srpna 2016, č.j. KSPL 53 INS 19109/2015-B-12,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. srpna 2016, č.j. KSPL 53 INS 19109/2015-B-12, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně (insolvenční soud) zamítl návrh dlužníků na ustanovení právního zástupce. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dlužníci požádali dne 7.6.2016 o ustanovení právního zástupce v dané věci, který by jim pomohl a zastupoval je ve věci, neboť chtějí ochránit své zájmy, aby nebyli poškozeni a zamezili tak újmě, ochránili svůj majetek a mohli se bránit proti usnesení ze dne 5.5.2016 č.j. KSPL 53 INS 19109/2015-B-7. Vyslovil, že návrh dlužníků zamítl s odkazem na § 30 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.), podle něhož účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Dospěl k závěru, že v daném případě má za to, že není třeba ustanovit zástupce dlužníkům k ochraně jejich zájmů, byť by splňovali podmínky § 138, tzn. že by mohli býti osvobozeni od soudních poplatků zcela, za situace, kdy žádají ustanovit zástupce k obraně proti shora citovanému usnesení, proti němuž ovšem není odvolání přípustné.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci včas odvolání, v němž uvedli, že s ním nesouhlasí, neboť mají nárok na ustanovení zástupce k obraně jejich práv. Nesouhlasí se skutečností, že se nemohou bránit odvoláním proti usnesení z 5.5.2016 (B-7), ačkoliv se každý může proti rozhodnutím soudu bránit. Rovněž jim není známo, jak bylo naloženo s jejich stížností na postup insolvenčního správce ze strany insolvenčního soudu. Obdrželi korespondenci o exekuci, k níž věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (VZP) uvedla, že na ní trvá, přestože věc jejich zadlužení měla být řešena insolvencí. Uzavřeli, že byli Ministerstvem spravedlnosti ČR informováni o tom, že se se všemi stížnostmi, námitkami a podněty mají obracet na insolvenční soud, což činí, avšak tento soud jedná jinak, zejména jim nesdělil, jak bude řešit stížnost podanou na insolvenčního správce.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení a došel k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 30 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen isir.justi ce.cz od soudních poplatků dle § 138, ustanoví předseda senátu na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).

Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (obě podmínky musí být splněny zároveň); přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Insolvenční soud správně vystihl, že podle hledisek uvedených v § 138 o.s.ř. posuzuje soud podmínky pro ustanovení zástupce účastníku i v řízeních, v nichž je účastník ze zákona osvobozen od těchto poplatků; tak je tomu i v dané věci, neboť podle § 11 odst. 2 písm. r) zákona o soudních poplatcích je dlužník v insolvenčním řízení od placení soudních poplatků osvobozen. Ani splnění předpokladů pro osvobození účastníka od soudních poplatků soudem však samo o sobě nezakládá právo, aby mu byl zástupce ustanoven; takový postup je odůvodněn jen v případě, že je toho k ochraně účastníkových zájmů nezbytně třeba.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že usnesením ze dne 5.5.2016, č.j. KSPL 53 INS 19109/2015-B-7, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty-prodejem nemovitostí (bytové jednotky) dlužníků v Nové Roli. Toto usnesení napadli dlužníci odvoláním a současně požádali o ustanovení právního zástupce pro odvolání, resp. jeho doplnění. Odvolací soud odvolání dlužníků proti usnesení z 5.5.2016 (B-7) usnesením z 20.10.2016, sp. zn. 3 VSPH 1892/2016, odmítl, přičemž v odůvodnění vysvětlil, proč odvolání proti usnesení z 5.5.2016 není přípustné, jak dlužníky o tom správně poučil insolvenční soud.

Za tohoto stavu věci odvolací soud shledal, že podmínky pro ustanovení zástupce dlužníkům dle § 30 o.s.ř. pro odvolání proti usnesení B-7 nejsou dány, neboť za situace, kdy nelze proti usnesení brojit řádným odvoláním, jeví se takový postup v rozporu nejen s tímto ustanovením, ale i s logikou věci, neboť ani případně ustanovený zástupce dlužníkům by nemohl proti závěrům insolvenčniho soudu brojit odvoláním.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 os.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková