3 VSPH 1892/2016-B-21
KSPL 53 INS 19109/2015 3 VSPH 1892/2016-B-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníků: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , a Ludmila anonymizovano , nar. 1.12.1960, oba bytem Husova 48/13, Nová Role, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. května 2016, č.j. KSPL 53 INS 19109/2015-B-7,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně (insolvenční soud) schválil oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty (bod I. výroku), uvedl, který majetek náleží do majetkové podstaty (jedná se o bytovou jednotku v Nové Roli, bod II. výroku) a konstatoval, že insolvenčním správcem byla ustanoven Ing. Pavel Tatíček (bod III. výroku).

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 15.9.2015 (A-9) zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce. Pokračoval, že v řízení byly zjištěny nezajištěné pohledávky v celkové výši 128.663,38 Kč a zajištěné pohledávky v celkové výši 38.255,-Kč. Dlužníci jsou manželé, společné jmění manželů (SJM) nebylo nijak upravováno ani zúženo, a kromě vzájemné vyživovací povinnosti nemají žádnou další vyživovací povinnost. Dlužník pobírá příspěvek na živobytí ve výši 1.224,-Kč měsíčně. Jeho žádost o přiznání nároku na starobní důchod byla zamítnuta. Dlužnice pobírá mzdu kolísající mezi 9.402,-Kč (průměr za rok 2015) a 16.156,-Kč (průměr za leden a únor 2016). K navýšení za měsíce leden a únor došlo v důsledku odpracovaných přesčasů. Dlužníci vlastní byt oceněný insolvenčním správcem na 500.000,-Kč. Na řádně svolanou schůzi věřitelů se žádný z přihlášených věřitelů nedostavil. Insolvenční správce ve své zprávě ze dne 12. listopadu 2015 a 11. března 2016 uvedl, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by z příjmu dlužnice, pokud by se pohyboval v rozmezí 12.700,-Kč až 13.350,-Kč, byly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 % zjištěných částek. V případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by uspokojení zajištěných i nezajištěných věřitelů dosáhlo 100 % zjištěných nároků.

Insolvenční soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že dlužníky navrhovaný způsob oddlužení, tj. oddlužení plněním splátkového kalendáře, není možné schválit, isir.justi ce.cz neboť nelze důvodně předpokládat, že během plnění pětiletého splátkového kalendáře by byly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 100 % zjištěných částek, když dlužníkův příjem tvoří pouze příspěvek na živobytí ve výši 1.224,-Kč měsíčně a výše příjmu dlužnice není stabilní, zatímco zpeněžením dlužníky vlastněné nemovitosti v hodnotě 500.000,-Kč by došlo k jistému uspokojení všech věřitelů v rozsahu 100 % zjištěných pohledávek, soud určil jako způsob oddlužení zpeněžení majetkové podstaty. Protože v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by schválení oddlužení bránily, rozhodl podle § 404 a § 406 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), o oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty.

Dlužníci se proti tomuto usnesení včas odvolali a žádají, aby oddlužení bylo řešeno splátkovým kalendářem. Uvedli, že s prodejem nemovitosti (bytové jednotky) v oddlužení nesouhlasí, neboť o tom vůbec neuvažovali, když počítali s tím, že budou řešit oddlužení navrženým splátkovým kalendářem. Zejména poté, co opakovaně jednali s insolvenčním správcem, jenž jim o způsobu řešení prodejem bytu nic nesdělil. Rovněž namítli, že nesouhlasí s poučením insolvenčního soudu, že se proti napadenému usnesení nemohou odvolat. S ohledem na tuto skutečnost proto současně požádali o ustanovení právního zástupce, jenž by odpovídajícím způsobem doplnil jejich odvolání, aby tak zamezili újmě a ochránili svůj majetek.

O ustanovení zástupce dlužníkům pak insolvenční soud rozhodl v průběhu odvolacího řízení usnesením ze dne 15. srpna 2016, č.j. KSPL 53 INS 19109/2015-B-12, jež dlužníci napadli odvoláním (odvolacím soudem je tato věc evidována pod sp. zn. 3 VSPH 1893/2016).

Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou dlužníci osobami oprávněnými podat proti napadenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 406 odst. 4 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují nezajištění věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ), a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). Okolnost, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), nezakládá jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. KSUL 71 INS 15185/2012, 29 NSČR 91/2013-B-35 z 30.1.2014). Insolvenční zákon tak nedává dlužníku možnost odvolat se proti rozhodnutí, kterým soud schválil způsob jeho oddlužení (v daném případě zpeněžením majetkové podstaty). Odvoláním může brojit pouze proti rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek ve splátkovém kalendáři. O takový případ se však v projednávané věci nejedná.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že věřitelé o způsobu oddlužení dlužníka nerozhodli ani na schůzi věřitelů ani mimo ni. Proto bylo na soudu prvního stupně, aby dle § 402 odst. 5 IZ rozhodl o tom v rozhodnutí o schválení oddlužení dle § 406 IZ, sám. K tomu odvolací soud jen poznamenává, že z rozhodnutí insolvenčního soudu je zřejmé, že neshledal stabilním příjem dlužnice pro splátkový kalendář, přičemž je třeba zohlednit i skutečnost, že zajištěný věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR má zřízeno exekutorské zástavní právo k nemovitosti (bytové jednotce) dlužníků a část své pohledávky přihlásila jako zajištěnou (38.255,-Kč), a proto nelze ani vyloučit, že by v průběh oddlužení navrhla zpeněžení uvedené nemovitosti za účelem úhrady zajištěné pohledávky (§ 167 a § 293 IZ). Pak by ovšem mohla nastat situace, kdy by v případě plnění splátkového kalendáře byl rovněž zpeněžován majetek dlužníků (v případě, že by po zpeněžení nemovitosti zbyl čistý výtěžek zpeněžení-tzv. hyperocha, vydá se dlužníkům, což může nastat i v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty).

Je-li odvolání dlužníků proti napadenému rozhodnutí dle § 406 odst. 4 IZ nepřípustné, nelze než dospět k závěru, že odvolání bylo podáno osobami, které k němu nejsou oprávněny, a proto je odvolací soud podle § 218 písm. b) o.s.ř. za použití § 7 IZ odmítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 20. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková