3 VSPH 1886/2015-B-46
MSPH 95 INS 15256/2013 3 VSPH 1886/2015-B-46

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníka: Robert anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Praha 9, Labětínská 504, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 15256/2013-B-30 ze dne 2. září 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 15256/2013-B-30 ze dne 2. září 2015 se m ě n í tak, že se oddlužení dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 9, Labětínská 504, n e z r u š u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále též insolvenční soud) usnesením č.j. MSPH 95 INS 15256/2013-B-30 ze dne 2.9.2015 v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužníka Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 9, Labětínská 504, v bodě II. na majetek dlužníka prohlásil konkurs a v bodě III. vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají dnem, hodinou a minutou zveřejněním tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku.

Konstatoval, že dlužník v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení uvedl, že má deset závazků u čtyř věřitelů v celkové výši cca 523.122,-Kč, že má vyživovací povinnost ke svým třem dětem, přičemž výživné na dnes již zletilého syna ze zaniklého manželství je stanoveno soudem ve výši 4.000,-Kč (spočívající v běžném výživném ve výši 3.500,-Kč a dlužném výživném ve výši 500,-Kč měsíčně). Jiné vyživovací povinnosti dlužník neuvedl. Mezi své příjmy dlužník zahrnul mzdu v průměrné měsíční výši 21.849,-Kč.

Usnesením ze dne 22.11.2013 (A-17) zjistil dlužníkův úpadek, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenční správkyni JUDr. Olgu Sehnalovou (dále jen Správkyně), a usnesením ze 14.3.2014 (B-7) pak schválil oddlužení dlužníka vycházeje z toho, že do insolvenčního řízení se přihlásili dva nezajištění věřitelé s pohledávkami ve výši cca 456 tis. Kč, což při aktuálním příjmu dlužníka 21.666,-Kč dávalo předpoklad, že jejich pohledávky budou uspokojeny v rozsahu převyšujícím 50 % jejich hodnoty.

Insolvenční soud pokračoval, že Správkyně podáním z 5.5.2015 sdělila, že dlužníku zbývá uhradit na dlužné výživné syna 18.000,-Kč a v dalším podání z 11.5.2015, že obdržela usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 o nařízení výkonu rozhodnutí pro dlužné výživné bývalé manželky dlužníka ve výši 287.000,-Kč. Protože dlužník za 12 měsíců trvání splátkového kalendáře uhradil věřitelům 47.334,-Kč, tj. cca 10 % jejich pohledávek, nebude za této situace schopen se svého příjmu dodržet splátkový kalendář.

Dlužník v podání z 18.5.2015 uvedl, že nárok bývalé manželky nikdy neuznal a ani neví, co v rozvodovém řízení podepsal, výživné na bývalou manželku nikdy nehradil a rozsudku, který mu byl doručen, nerozuměl, a proto tento dluh v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení neuvedl, neboť řízení o něm nebylo pravomocně skončeno. Jeho bývalá manželka podala žalobu o výživné na rozvedenou manželku a dlužník je povinen jí hradit 300,-Kč měsíčně; prohlásil, že je ochoten provést mimořádnou splátku, aby dosáhl zákonného minima 30 % k uhrazení nezajištěných pohledávek věřitelů.

Insolvenční soud zjistil, že dne 18.6.2015 uplatnila Lenka anonymizovano (dnes Siváková), jako dlužníkova bývalá manželka u Správkyně a dlužníka pohledávku z dlužného výživného ve výši 287.000,-Kč, a že rozsudkem č.j. 52 C 233/2012-92 ze dne 29.1.2014 uložil Obvodní soud pro Prahu 9 dlužníku povinnost přispívat jeho bývalé manželce na výživu rozvedené manželky měsíčně částkou 300,-Kč. Městský soud v Praze pak usnesením ze 11.6.2014 (v právní moci 25.6.2014) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 45 E 137/2013-12 ze dne 7.1.2014, jímž nařídil podle vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č.j. 9 C 29/2005 ze dne 19.12.2005 výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy dlužníka k uspokojení pohledávky bývalé manželky dlužníka za dlužné výživné ve výši 287.000,-Kč.

Dále insolvenční soud konstatoval, že dlužník při slyšení konaném dne 27.7.2015 po poučení soudu o pojmu nepoctivého záměru dlužníka v insolvenci a dlužníkových povinnostech v průběhu schváleného oddlužení uvedl, že částku odpovídající celkové sumě dlužného výživného vůči bývalé manželce není schopen zaplatit najednou, ale bude se plně snažit celý dluh vůči bývalé manželce uhradit.

Insolvenční soud cituje § 395 odst. 1 a 2 a § 418 odst. 1 až 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), vysvětlil, že předpoklady pro přípustnost oddlužení zkoumá soud nejen v procesu rozhodování o návrhu dlužníka na povolení oddlužení, ale též i ve stadiu jeho povolení, přičemž přihlíží ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soud ČR a Vrchního soudu v Praze o tom, že vyjde-li poznatek o nepřípustnosti oddlužení najevo až po jeho schválení, je insolvenční soud k povinen k němu přihlížet a zkoumat, zda tu nejsou dány důvody pro zrušení podle § 418 IZ, a to i k dlužníkovu poctivému záměru, jenž mimo jiné může spočívat i v okolnostech, že vědomě omezil či dokonce zcela vyloučil možnost uplatnění pohledávek některých svých věřitelů v insolvenčním řízení.

Insolvenční soud dospěl k závěru, že v projednávané věci vyšly najevo skutečnosti o tom, že dlužník jednak neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, jednak nebude schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře, jednak při využití státem poskytovaného dobrodiní (oddlužení) nesleduje čestný úmysl a k plnění povinností v insolvenci přistupuje nedbale a lehkomyslně. Dlužník předně zamlčel svůj závazek za bývalou manželkou spočívající v dlužném výživném ve výši 287.000,-Kč, ačkoliv mu jeho existence musela být známa již v době zahájení insolvenční řízení, nejpozději pak v době konání schůze věřitelů, neboť dlužník podal proti rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí odvolání, v němž argumentoval částečnou úhradou výživného. Dlužníkův nesouhlas s výší či důvodem jeho závazku vůči bývalé manželce ho přitom nezbavila informační povinnosti jak vůči Správkyni, tak vůči insolvenčnímu soudu. Dlužníkova lehkomyslnost se projevila i v plnění vyživovací povinnosti dnes již zletilého dlužníkova syna (i v tomto případě vzniklo dlužné výživné). Datum nabytí právní moci výše zmíněného usnesení odvolacího soudu dává tušit účelovost dlužníkova tajení existence významné přednostní pohledávky. Popsaná fakta zjištěná v průběhu insolvenčního řízení dávají důvodný předpoklad, že dlužník podáním návrhu na povolení oddlužení nesledoval poctivý úmysl, neboť soud neobeznámil o vzniku jeho povinnosti hradit výživné na rozvedenou manželku v měsíční výši 300,-Kč, ačkoli se jedná o významný zásah do dlužníkových majetkových poměrů. Z uvedeného je zřejmé, že dlužník vzhledem k sumě již vzniklých přednostních závazků nebude schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře, neboť na dosud uhrazenou část zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů (cca 10 %) nezvládne uhradit v době zbývající do uplynutí pětileté zákonem určené doby splátkového kalendáře zákonem stanovené minimum (30 %); veškeré budoucí dlužníkovy splátky totiž nutně musejí nejprve pokrýt přednostní nároky zletilého dlužníkova syna, bývalé manželky a Správkyně. Dlužníkův přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení považuje za nedbalý, neboť dlužník není ochotný se starat o své závazky, řádně neplní povinnosti uložené mu zákonem či soudem a snaží se zastírat rozhodující skutečnosti a nesnaží se čestně vypořádat se svými závazky a napravit tak stav vyvolaný předchozí nehospodárnou správou svého majetku. Naopak, vše nasvědčuje tomu, že dlužník hodlal institut oddlužení zneužít ke ztížení vymáhání pohledávek věřitelů a ke snížení celkové částky, kterou bude povinen vyplatit věřitelům s přednostními nároky. Přístup dlužníka tak nevykazuje snahu v maximální míře uspokojit své věřitele. Je zřejmé, že nejsou splněny podmínky pro řešení dlužníkova úpadku oddlužením, proto podle § 418 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 3 IZ schválení oddlužení zrušil a zároveň rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a umožnil mu pokračovat v oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že měl nárok vyjádřit se k celé záležitosti osobně u soudu, což se ale nestalo a byl na něj rovnou prohlášen konkurs. Pokud nesplňoval zákonnou hranici pro oddlužení 30 % úhrady věřitelům, měl ho insolvenční soud poučit a vyzvat k doplnění insolvenčního návrhu. S odvoláním předložil darovací smlouvu s třetí osobou, Helenou Červeňákovou, jež se zavázala poskytovat měsíčně dlužníku peněžitou podporu ve výši 3.000,-Kč, jíž prokazuje, že má zájem své závazky řešit a postavit se k nim čelem.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání i řízení jeho vydání předcházející, nařídil ve věci jednání, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Takové rozhodnutí může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (§ 418 odst. 4 IZ).

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 IZ ukončit. K takovému rozhodnutí, učiněnému ve prospěch všech věřitelů, nepotřebuje insolvenční soud, jako strážce jejich společného zájmu, ani návrh některého z věřitelů.

V daném případě soud prvního stupně povolil řešit úpadek dlužníka oddlužením a následně schválil jeho oddlužení splátkovým kalendářem usnesením ze dne 14.3.2014 v bodě I. výroku, v bodě II. výroku dlužníku uložil, aby po dobu následujících pěti let od 20.5.2014 platil označeným nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy ke každému 20. dni v měsíci částku z příjmů, které získá po schválení oddlužení, ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů Správkyně ve stanoveném poměru označeným věřitelům. Dále v něm v bodě IV. výroku přikázal zaměstnavateli dlužníka (DAP, a.s. se sídlem v Praze 2), aby poukazoval Správkyni srážky z příjmů dlužníka podle bodu II. výroku. Insolvenční soud v odůvodnění tohoto usnesení vyšel ze zjištění, že příjem dlužníka 21.666,-Kč postačuje k úhradě jeho celkové výše nezajištěných závazků a lze tedy předpokládat při zachování současné výdělkové situace dlužníka uspokojení věřitelů v rozsahu vyšším jak 50 %. Zpeněžení majetkové podstaty s ohledem na jeho nízkou hodnotu nepřichází v úvahu.

Odvolací soud ze zprávy Správkyně z 11.5.2015 (B-21) a jejího vyjádření při jednání dne 27.7.2015 zjistil, že přestala rozvrhovat mezi věřitele došlé srážky ze mzdy dlužníka poukazované jí zaměstnavatelem dlužníka s ohledem na požadavek bývalé manželky dlužníka na úhradu dlužného výživného. Při jednání před odvolacím soudem uvedla, že s ní dlužník po celou dobu spolupracuje a snaží se o získání co nejvyššího příjmu a plnění splátek. Vyjádřila přesvědčení, že se ze strany dlužníka nejednalo o nepoctivý záměr úmyslně zamlčet pohledávky výživného pro bývalou manželku, neboť dlužník celou záležitost řešil s právním zástupcem, jenž ho zřejmě mylně informoval o dalším postupu a nepodal zprávu o tom jí, ani insolvenčnímu soudu. Z podání Správkyně z 23.12.2015 pak odvolací soud zjistil, že z obdržených srážek ze mzdy dlužníka byla vyrovnána pohledávka dlužného výživného na syna dlužníka a že jsou současně měsíčně prováděny výplaty běžného výživného na syna dlužníka ve výši 3.500,-Kč a bývalou manželku ve výši 300,-Kč a současně je umořován dluh na výživném pro bývalou manželku dlužníka, jež ke dni 21.12.2015 činí 268.773,-Kč; současně z těchto srážek měsíčně deponuje na úhradu odměny insolvenčního správce 25 %, což představuje cca 2.500,-Kč měsíčně.

Dlužník při jednání před odvolacím soudem s ohledem na skutečnost, že H. Červeňáková sdělila soudu, že odmítá poskytovat plnění dle dlužníkem předložené darovací smlouvy v odvolání, předložil novou darovací smlouvu uzavřenou s dárcem Josefem Bečarevičem ze dne 21.12.2015, v níž se tento dárce zavázal poskytovat dlužníku dar ve výši 3.000,-Kč měsíčně pro splátkový kalendář. Ze mzdového listu dlužníka u zaměstnavatele DAP, a.s. se sídlem v Praze 2 za období leden až listopad 2015 odvolací soud zjistil, že dlužník dosáhl čistého měsíčního příjmu 21.033,-Kč. Z této částky lze pro splátkový kalendář při zohlednění dvou vyživovacích povinností srážet dlužníku ze mzdy měsíčně 8.675,-Kč, s poskytnutým darem 3.000,-Kč činí tato částka 11.675,-Kč.

Z insolvenčního spisu se podává, že výše zjištěných pohledávek věřitelů za dlužníkem činí 456.398,-Kč, z toho 30 % představující jejich minimální uspokojení činí 137.000,-Kč, nároky Správkyně, jež není plátcem DPH, pak činí 900,-Kč měsíčně, tj. celkem 54.000,-Kč za celé splátkové období, takže by měl dlužník uhradit minimálně na tyto nároky ve splátkovém kalendáři 191.000,-Kč. Jak se podává ze zpráv Správkyně, dlužník za 20 měsíců splátkového kalendáře uhradil věřitelům 47.334,-Kč a Správkyni 18.000,-Kč, takže mu zbývá zaplatit za zbývajících 40 měsíců cca 125.666,-Kč (191.000-125.670), což s dlužným výživným bývalé manželce 268.773,-Kč představuje 394.441,-Kč. Za zbývající období splátkového kalendáře, tj. 40 měsíců, by tak měl dlužník měsíčně hradit cca 9.860,-Kč a dále běžné výživné na syna 3.500,-Kč a na manželku 300,-Kč, tj. 13.660,-Kč měsíčně. Proto odvolací soud poučil dlužníka, že jeho nabídka splátek ze mzdy a daru (celkem 11.675,-Kč) je nedostatečná.

Na uvedený závěr reagoval dlužník nabídkou navýšení daru od stejného dárce na částku 5.000,-Kč dle smlouvy o darování podpory z 24.1.2016 (dokument B-42), z níž odvolací soud zjistil, že se dárce Josef Bečarevič, jenž prohlásil, že je osobu blízkou dlužníku dle § 22 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zavázal platit dlužníku měsíčně peněžitou podporu ve výši 5.000,-Kč pro splátkový kalendář vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce s prohlášením, že je touto smlouvou nahrazena původní darovací smlouva pro částku 3.000,-Kč. Z dlužníkem předloženého potvrzení shora označeného zaměstnavatele ze dne 19.1.2016 (dokument B-44) pak odvolací soud zjistil, že by mělo u dlužníka dojít od března 2016 se změnou v pracovním zařazení ke zvýšení jeho hrubé měsíční mzdy o 2 až 3 tis. Kč.

Odvolací soud dospěl k závěru, že dlužník není osobou, jež by se vyhýbala výdělečné činnosti, má trvalé dlouhodobé zaměstnání, pravidelně měsíčně zaměstnavatel provádí srážky z tohoto příjmu a zasílá je insolvenční Správkyni a současně má dlužník od zaměstnavatele příslib navýšení výdělku. Odvolací soud shodně se Správkyní nepovažuje jednání dlužníka v případě neuvedení dlužného výživného bývalé manželce za úmysl tyto nároky zamlčet, neboť má zato, že je spíše výsledkem mylné interpretace insolvenčního zákona a informování jeho právního zástupce o dopadech exekučního vymáhání pohledávek z tohoto dlužného výživného pro insolvenční řízení. Z aktivního přístupu dlužníka k plnění splátkového kalendáře a doplnění jeho nabídky o dar 5.000,-Kč pro období zbývajících 40 měsíců splátkového kalendáře, lze mít za to, že je nejen ochoten, ale zejména schopen nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit. S dosud poskytnutým plněním nabízí dlužník aktuálně pro splátkový kalendář částku 13.675,-Kč, jež pokryje splátky jak dlužného výživného bývalé manželce, tak i splátky běžného výživného této osobě a synovi a rovněž umožní splatit nezajištěným věřitelům zákonných 30 % jejich přihlášených pohledávek a uspokojit nároky Správkyně, na něž Správkyně deponuje část obdržených splátek mzdy dlužníka převyšujících odměnu stanovenou rozhodnutím o oddlužení.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 3. února 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná