3 VSPH 1883/2014-B-24
KSHK 42 INS 11832/2013 3 VSPH 1883/2014-B-24

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Markéty Hudečkové a JUDr. Alexandry Jiříčkové ve věci dlužnice Bohunky Vantové, bytem Žižkova 486, Trutnov, zast. advokátem Mgr. Václavem Linhartem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 11832/2013-B-16 ze dne 28. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 42 INS 11832/2013-B-16 ze dne 28. července 2014, s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové zamítl usnesením č.j. KSHK 42 INS 11832/2013-B-16 ze dne 28.7.2014 návrh Bohunky Vantové (dále dlužnice) na zproštění insolvenčního správce Mgr. Víta Biolka (dále též jen správce) funkce.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že na návrh dlužnice bylo dne 26.4.2013 zahájeno insolvenční řízení; usnesením ze dne 9.9.2013 pak bylo schváleno řešení úpadku dlužnice oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty, když předmětem zpeněžení byla bytová jednotka číslo 468/16 v bytovém domě č.p. 468 v obci a katastrálním území Trutnov, včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a spoluvlastnických podílů na pozemcích zapsaných na LV č. 8595 a 8066 (dále jen nemovitosti).

Podáním doručeným dne 23.6.2014 navrhla dlužnice, aby soud podle ust. § 32 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zprostil správce funkce. Důvody pro zproštění spatřovala dlužnice jednak v tom, že správce porušuje povinnost uloženou mu ust. § 36 odst. 2 IZ, když nepředkládá insolvenčnímu soudu písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení, a především v tom, že v příštích dnech hodlá prodat byt dlužnice na základě pokynu zajištěného věřitele za částku 630.000,-Kč, což je dle názoru dlužnice v rozporu s ust. § 408 IZ. Nabídkovou cenu považovala dlužnice za značně podhodnocenou a výrazně nižší, než byla cena určená znaleckým posudkem znalce Ing. Pavla Bartoše ve výši 990.000,-Kč; i realitní makléř oslovený správcem odhadl tržní cenu bytu částkou 800.000,-Kč. Dále dlužnice namítala, že jí kancelář správce podala nepravdivé či zkreslené údaje ohledně nabízené ceny bytu.

Správce ve vyjádření na č.d. B-14 uvedl, že inzerce prodeje nemovitosti byla zahájena dne 24.9.2013 s nabídkovou prodejní cenou ve výši 960.000,-Kč. S ohledem na velmi malý zájem o nemovitosti přikročil realitní makléř k postupnému snižování prodejní ceny tak, že dne 15.10.2013 byla snížena na 920.000,-Kč, dne 24.10.2013 na 890.000,-Kč, dne 30.10.2013 na 860.000,-Kč, dne 22.11.2013 na 840.000,-Kč a dne 11.12.2013 na 820.000,-Kč. Vzhledem k tomu, že i za tuto částku byly nemovitosti neprodejné, požádal realitní makléř o zajištění souhlasu ke snížení nabídkové prodejní ceny na 730.000,-Kč; přestože s tím zajištěný věřitel vyslovil souhlas dne 11.12.2013, inzeroval realitní makléř prodej nemovitosti na základě pokynů správce za cenu 790.000,-Kč, stále však bez úspěchu. Od března 2014 do května 2014 nemovitost nabízena za cenu 730.000,-Kč odsouhlasenou zajištěným věřitelem. Ani přes toto snížení nabídkové ceny se ji však nepodařilo prodat. Dne 14.5.2014 vyslovil zajištěný věřitel souhlas s prodejem nemovitosti za 650.000,-Kč; správce to sdělil zástupci dlužnice přípisem ze dne 22.5.2014. Dne 4.6.2014 se našel zájemce o koupi nemovitosti za cenu maximálně 630.000,-Kč; zajištěný věřitel s touto kupní cenou vyslovil souhlas.

Správce dále prohlásil, že do rozhodnutí soudu o návrhu na zproštění funkce nebude činit žádné kroky směřující ke zpeněžení. Pokud jde o výtku, že porušuje svou povinnost podávat zprávy o činnosti, uvedl, že poslední zpráva byla podána dne 19.2.2014 a dlužnice je z opatrnosti vyrozumívána o jednotlivých krocích při zpeněžování nad rámec IZ; její argument, že by její práva byla ohrožena, je podle něj naprosto nepřesvědčivý. Proto navrhl zamítnutí návrhu.

Soud prvního stupně neshledal výtky dlužnice důvodnými. Vycházel přitom ze zjištění, že správce založil do insolvenčního spisu dílčí zprávy o činnosti dne 20.2.2014 a dne 24.6.2014, což sice neodpovídá intervalu stanovenému ust. § 36 odst. 2 IZ, nicméně plnění povinnosti považoval soud za dostačující s přihlédnutím k tomu, že způsobem řešení úpadku dlužnice je oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a k podstatným událostem v rámci insolvenčního řízení zatím nedošlo, přičemž za podstatnou událost považoval například právě zpeněžení (i částečné) majetkové podstaty. Co se týče zpeněžování majetkové podstaty, soud konstatoval, že pokud se správce snaží zrealizovat prodej nemovitého majetku podle pokynů zajištěného věřitele, činí tak v souladu s platnou právní úpravou. Soud neshledal žádné okolnosti, z nichž by vyplynulo, že by správce vedl insolvenční řízení v rozporu se společným zájmem věřitelů, a proto návrh dlužnice na zproštění Mgr. Víta Biolka funkce insolvenčního správce zamítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a správce funkce zprostil, nebo aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání zopakovala argumentaci obsaženou v návrhu na zproštění správce. Zejména namítala, že se soud prvního stupně věcně nevypořádal s pochybeními správce spočívajícími v nedodržování informační povinnosti, když podání správce ze dne 20.2.2014 není písemnou zprávou o činnosti, ale správce pouze do spisu založil svou reakci na dopis zástupce dlužnice. Zpráva ze dne 24.62014 byla do spisu založena až v reakci na oznámení dlužnice o jejím záměru podat návrh na zproštění správce funkce. Od svého ustanovení do funkce předložil správce soudu pouze jedinou písemnou zprávu. Dlužnice nesouhlasí s názorem soudu, že za trvání insolvenčního řízení nedošlo k podstatným událostem, když takovou událostí nemusí být jen zpeněžení, ale je jí nepochybně i skutečnost, že dochází k postupnému snižování nabídkové ceny bytu, která je značně podhodnocená, což nepochybně ovlivňuje postavení nezajištěných věřitelů, kteří by za těchto okolností nezískali žádné uspokojení svých pohledávek.

Správce podle ní porušuje zásady insolvenčního řízení vyjádřené v ust. § 5 písm. a) IZ, cena ve výši 630.000,-Kč je značně podhodnocená a neodpovídá tržní ceně nemovitostí ve výši 990.000,-Kč, jak byla stanovena znaleckým posudkem Ing. Pavla Bartoše ze dne 23.3.2013, a je i výrazně nižší než cena odhadnutá správcem využívanou realitní kanceláří STING, s.r.o. v září 2013. Prodej bytu za 630.000,-Kč by poškodil jak nezajištěné věřitele, kteří by neobdrženi žádné plnění, tak ji, neboť by nesplnila podmínky oddlužení. S touto námitkou se soud prvního stupně náležitě nevypořádal, když odkázal na to, že správce postupuje podle pokynů zajištěného věřitele.

Dlužnice i ostatní věřitelé byli poškozeni i tím, že při přezkumném jednání uznal správce pohledávku zajištěného věřitele nejen co do částky 503.045,-Kč představující jistinu, úplatu, náhradu, úrok a úrok z prodlení, ale i co do částky 101.040,-Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné jistiny, přičemž takto vysoká pokuta byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. K dopisům dlužnice, v nichž ho žádala o vysvětlení, pouze uvedl, že pohledávka byla řádně prokázána a on neshledal důvody pro její popření.

Správce navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, neboť k žádnému porušení povinností z jeho strany nedošlo. Dlužnice je podle něj nadstandardně informována a právě rozpor jejích očekávání ohledně ceny bytu s realitou trhu vyvolal podání návrhu. Opakovaně popsal, jak byla snižována nabídková cena bytu. Výsledná cena je podle něj dána především jeho technickým stavem a umístněním v pátém podlaží panelového domu bez výtahu a v neposlední řadě i aktuálním stavem realitního trhu. Zdůraznil, že nemovitosti byly nabízeny na 10 významných realitních serverech, v tištěném magazínu i na vývěsních plochách, dlužnice oproti tomu neoznačila žádného zájemce, jenž by byl ochoten koupit byt za cenu vyšší než 630.000,-Kč. Pro určení výsledné výše zpeněžení je rozhodující stav nabídky a poptávky, proces zpeněžování nemůže být nekonečně dlouhý. Je-li dán pokyn zajištěného věřitele, není souhlas soudu se zpeněžováním potřebný.

Co se týče neplnění informační povinnosti, dopis adresovaný dlužnici, jenž soudu předložil dne 19.2.2014, obsahuje podstatné informace o průběhu zpeněžování.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 32 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

Za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, považuje odvolací soud zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z ust. § 36 IZ, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s ust. § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 IZ, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu.

Ve shodě se soudem stupně je též odvolací soud názoru, že v řízení nebylo zjištěno, že by správce neplnil řádně své povinnosti nebo nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí anebo že by závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem.

Pokud jde o výtku dlužnice, že správce nepodává insolvenčnímu soudu včas a pravidelně zprávy o své činnosti a o průběhu insolvenčního řízení, je odvolací soud toho názoru, že i v případě, že by byla odůvodněnou, nedosahuje případné porušení povinností správcem takové intenzity, aby mohlo vést k jeho zproštění funkce, a je na úvaze soudu prvního stupně, zda je s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci, např. k tomu, že správce již soud i účastníky řízení podrobně informoval o tom, co v souvislosti se zpeněžováním majetkové podstaty učinil, postihne pořádkovou pokutou.

Pokud jde o výhrady dlužnice k postupu správce při zpeněžování zajištěné nemovitosti, je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně přesvědčen o tom, že z obsahu spisu nelze dovozovat, že by správce neplnil řádně své povinnosti nebo nepostupoval při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Zásadně totiž platí, že odlišný názor dlužníka na postup správce v insolvenčním řízení nemůže být zásadně relevantním důvodem pro jeho zproštění funkce. Správce postupuje v projednávané věci v součinnosti se zajištěným věřitelem, souhlasu soudu, jenž v projednávané věci vykonává i funkci věřitelského orgánu, není při prodeji mimo dražbu v případě existence pokynu zajištěného věřitele podle ust. § 293 odst. 2 IZ třeba. Platnost smlouvy uzavřené správcem lze napadnout žalobou podle ust. § 289 odst. 3 IZ. Dlužno poznamenat, že správce podrobně popsal, proč došlo k postupnému snížení nabídkové ceny nemovitostí, přičemž dlužnice nepředložila žádný relevantní argument, z něhož by bylo lze dovodit, že by je skutečně bylo možné zpeněžit za cenu vyšší, spočívající například v tom, že by správce odmítl nabídku konkrétního solventního zájemce o jejich koupi.

Okolnost, že dlužnice má jiný názor na existenci a výši svých závazků a jiné představy o průběhu insolvenčního řízení, i pokud se týče výsledků přezkumného jednání, není důvodem pro zproštění funkce správce, neboť insolvenční soud při posuzování důvodnosti návrhu dle ust. § 32 IZ nezkoumá, zda insolvenční správce postupoval správně, když konkrétní pohledávku věřitele uznal. Tím ovšem není vyloučen případný nárok dlužnice vůči správci na náhradu škody ve smyslu ust. § 37 IZ a dlužnice ani není zbavena možnosti domáhat se z titulu bezdůvodného obohacení vrácení částek vyplacených věřitelům, pokud byly jejich pohledávky, jež dlužnice popřela, uspokojeny nesprávně (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4551/2007, které je využitelné i pro potřeby insolvenčního řízení a jež obstálo i v rovině ústavního práva, jak je zřejmé z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2406/09).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 25. listopadu 2014

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová