3 VSPH 188/2013-A-13
KSPH 40 INS 26226/2012 3 VSPH 188/2013-A-13

USNES EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice Blanky anonymizovano , anonymizovano , bytem Sportovní 601, 289 23 Milovice, zahájeném na návrh dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 26226/2012-A-7 ze dne 31. října 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 26226/2012-A-7 ze dne 31. října 2012 se potvrzuje.

Od ůvo d ně n í:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 40 INS 26226/2012-A-7 ze dne 31.10.2012 odmítl insolvenční návrh dlužnice Blanky anonymizovano (dále jen dlužnice).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem, jímž se dlužnice domáhala zjištění úpadku a jeho řešení oddlužením, bylo dne 24.10.2012 zahájeno insolvenční řízení.

Dále soud uvedl, že navrhovatel je povinen v insolvenčním návrhu uvést rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek. K tomu citoval zákonnou definici úpadku a hrozícího úpadku dle § 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a dále § 103 odst. 1, 2 a 3 a § 128 odst. 1 téhož zákona.

Dlužnice sice v insolvenčním návrhu tvrdila, že je v úpadku, ovšem místo vylíčení rozhodujících skutečností, které tento úpadek osvědčují, pouze uvedla, že s ohledem na její příjmy je schopna uhradit minimálně 30 % pohledávek za dobu 5 let a tak splnit zákonnou povinnost. Taková tvrzení neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1 IZ nebo ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ. Není z nich totiž jasné, jaký majetek dlužnice vlastní, jaké jsou její příjmy a zda má více věřitelů, a že má vůči nim peněžité závazky (a v jaké výši) po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že není schopna tyto závazky plnit. Insolvenční návrh dlužnice tak neobsahuje všechny náležitosti, zejména řádné označení alespoň dvou jejích věřitelů. Povinnost označit věřitele není splněna odkazem na přílohy ani seznamy. Mnohost věřitelů je přitom jedním ze znaků úpadku v obou jeho formách. Absence vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice je vadou návrhu, která brání pokračování v řízení.

Soudní praxe dovodila, že skutečnosti osvědčující úpadek musí být uvedeny přímo v samotném insolvenčním návrhu. Prohlášením úpadku dochází k významnému zásahu do majetkových práv dlužníka, a proto nutno trvat na tom, aby byl perfektní samotný insolvenční návrh, z nějž je, na základě v něm popsaných skutečností, možné bez dalšího dospět k závěru o úpadku. K tomu soud poukázal na závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011, usnesení sen.zn. 29 NSČR 23/2010 ze dne 22.9.2011 a dalších jeho usnesení uveřejněných pod čísly 91/2009, 88/2010 a 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice v insolvenčním návrhu nevylíčila skutečnosti, jež by její úpadek či hrozící úpadek osvědčovaly, přestože tato tvrzení jsou dle § 103 odst. 2 IZ obligatorními náležitostmi insolvenčního návrhu. Proto soud dospěl k závěru, že v řízení nelze pokračovat a aniž by vyzýval k odstranění tohoto nedostatku nebo k doplnění či doložení příloh insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 2 IZ, insolvenční návrh dle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Přitom dlužnici poučil, že odmítnutí insolvenčního návrhu jí nebrání, aby po právní moci tohoto usnesení podala nový insolvenční návrh a aby s ním-pokud hodlá řešit svůj úpadek oddlužením-spojila návrh na povolení oddlužení. Pro ten případ soud dal dlužnici další poučení stran jejího procesního postupu ve věci a podmínek vyhovění předmětným návrhům.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala s tím, že nerozumí důvodům zamítnutí jejího insolvenčního návrhu. Na výzvu soudu prvního stupně ze dne 28.11.2012 k doplnění tohoto podání o odvolací důvod a odvolací návrh dlužnice nereagovala.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku (§ 97 odst. 3 IZ), je podle § 103 odst. 1 a 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 IZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 IZ. Seznam závazků dlužníka přitom musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených (viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 38/2010-A ze dne 1.3.2012, uveřejněné pod č. 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 104 odst. 4 IZ musejí být všechny osoby uvedené v seznamech označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1; tyto seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Jestliže dlužník hodná navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení, v níž pak musí ve smyslu § 103 odst. 2 IZ vylíčit rozhodující skutečnosti, které dlužníkův úpadek či hrozící úpadek, jehož se dovolává, osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen.zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen.zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen.zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen.zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. To znamená, že insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 (dříve bodu 21) ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice spojila insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaném na předepsaném formuláři, v jehož kolonce č. 6 určené pro podání insolvenčního návrhu vyznačila, že se tímto návrhem domáhá rozhodnutí o svém úpadku, co do popisu rozhodujících skutečností, jež její úpadek osvědčují, odkázala na připojenou přílohu návrhu. V ní se však dlužnice v zásadě omezila jen na opis definice skutkové podstaty úpadku dle § 3 odst. 1 IZ slovy mám více věřitelů, se splátkami jsem více jak 30 dní v prodlení, jsem v neschopnosti splácet , a uvedla, že její měsíční příjmy činí asi 16.000,-Kč, výše splátek dosahuje stejné částky. K tomu popsala okolnosti, za kterých se dostala do nepříznivé finanční situace s tím, že první půjčku ve výši 50.000,-Kč (následně navýšenou o stejnou částku), získala u České spořitelny, a.s. Další půjčky, i na krytí předchozích půjček, si pak brala i u různých nebankovních společnostech. V roce 2011 požádala o konsolidaci svých dluhů u České spořitelny, a.s., což jí nebylo umožněno.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní údaje o výši svých jednotlivých dluhů a jejich splatnosti a jako svého věřitele označila (neúplným způsobem) pouze Českou spořitelnu, a.s. Takovéto rozhodující skutečnosti nenabídla dlužnice ani prostřednictvím seznamu závazků, který k návrhu připojila. Ani v něm totiž-v rozporu s § 104 odst. 4 IZ-neoznačila své věřitele způsobem předepsaným v § 103 odst. 1 IZ (uvedla pouze jejich neúplnou obchodní firmu a identifikační číslo) a u žádného ze závazků neuvedla jeho splatnost, ani žádné jiné údaje, z nichž by bylo možno na dobu splatnosti usuzovat. Tento seznam tudíž zjevně postrádá zákonné náležitosti.

Lze tedy shrnout, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamů) nevylíčila řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopna plnit. Neuvedla tak rozhodné skutečnosti, jež by její tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Protože § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje užití § 43 o.s.ř., soud prvního stupně postupoval správně, když dlužnici neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jej bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ, a proto i kdyby dlužnice učinila k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení doplnění návrhu, nemělo by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 13. srpna 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová