3 VSPH 1877/2013-B-36
KSPH 39 INS 8293/2013 3 VSPH 1877/2013-B-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužnice: Hedvika anonymizovano , anonymizovano , bytem Benešov, Masarykovo náměstí 100, zast. zmocněncem Ing. Tomášem anonymizovano , bytem Benešov, Masarykovo náměstí 100, adresa k doručování: Náměstí 337, Trhový Štěpánov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 8293/2013-B-15 ze dne 4. října 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 8293/2013-B-15 ze dne 4. října 2013 se z r u š u j e a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (Soud) v insolvenční věci dlužnice Hedviky anonymizovano (dále jen dlužnice) usnesením ze dne 4.10.2013, č.j. KSPH 39 INS 8293/2013-B-15, neschválil oddlužení dlužnice (bod I. výroku) a na její majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku).

V odůvodnění svého rozhodnutí Soud uvedl, že usnesením č.j. KSPH 39 INS 8293/2013-A-32 k insolvenčnímu návrhu věřitele a dlužnice rozhodl o úpadku dlužnice a povolil oddlužení. Konstatoval, že se do insolvenčního řízení přihlásilo celkem 7 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 5.478.620,91 Kč, z toho 6 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami ve výši 2.719.154,68 Kč, zajištění věřitelé představují objem pohledávek ve výši 2.759.466,23 Kč.

Dne 4.10.2013 se uskutečnilo nařízené přezkumné jednání, na němž nebyla přezkoumána přihláška věřitele č.2 ve výši 1.931.395,-Kč, která byla soudem dosud nepravomocně odmítnuta ve výši 1.450.476,-Kč (pro pozdní navýšení pohledávky z jiného právního důvodu než je původní přihlášená pohledávka). Při jednání dlužnice popřela až na výjimky zcela všechny pohledávky věřitelů č.1,3,5,6,7 (vesměs doložené vykonatelné pohledávky), správce popřel pravost a výši pohledávek věřitelů č.1 a 5, celkem se popření správcem týká výše zajištěné pohledávky věřitele č.1-ohledně částky 235.850,50 Kč a pravosti a výše pohledávky věřitele č.5 (ohledně částky 111.229,70 Kč).

Schůze věřitelů konané bezprostředně po přezkumném jednání se nezúčastnil žádný z přihlášených věřitelů, proto se zabýval podmínkami pro schválení oddlužení dlužníka a pro rozhodnutí o způsobu řešení oddlužení.

Soud cituje § 395 odst. 1 a 2, § 403 odst. 1 a § 405 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), uzavřel, že podle zprávy správce z 19.9.2013, aktualizované při jednání dne 4.10.2013, dlužnice vlastní nemovitý majetek oceněný zatím pouze správcem, který předpokládá jeho zpeněžení maximálně za cenu 2,5-3 mil. Kč (znalecký posudek není k dispozici, správce vychází ze svých zkušeností s prodejem majetku v insolvenčním řízení). Sama dlužnice, jak prohlásila při jednání, není schopna si zajistit vyšší příjmy ze zaměstnání, ani jinak než mzdu ve výši 6.240,-Kč (dlužnice má manžela a vyživovací povinnost k 1 nezletilému dítěti). Za této situace, kdy lze předpokládat, že výtěžek zpeněžení majetku připadne zajištěným věřitelům a na nezajištěné věřitele nezbude žádná hyperocha a ani příjmy dlužníka nejsou-a případná možná změna k lepšímu v nejbližší budoucnosti vůbec nebyla soudu nastíněna či spíše byla dlužníkem vyloučena-použitelné pro účely uspokojování věřitelů v případě splátkového kalendáře, soudu nezbylo, než zrušit povolené oddlužení a na majetek dlužnice prohlásit konkurs, neboť nezajištěným věřitelům (bez ohledu na stav popření pohledávek správcem, zatímco popření dlužníkem je třeba v tuto chvíli hodnotit jako diskutabilní, neboť popřenými pohledávkami jsou takřka výlučně pohledávky vykonatelné a pozice dlužnice ve sporu je tak velmi ztížena) by se v rámci oddlužení nedostalo minimální možné míry uspokojení jejich pohledávek.

Uzavřel, že s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti rozhodl o neschválení již povoleného oddlužení a současně dle § 405 odst. 2 IZ rozhodl o řešení úpadku dlužnice konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a navrhla, aby odvolací soud rozhodl, že se oddlužení povoluje. Namítla, že Soud vyšel z toho, že výtěžek zpeněžení jejího majetku připadne toliko zajištěným věřitelům, přičemž se nezabýval vůbec tím, že popřela nejvyšší zajištěnou pohledávku věřitele LEASING-STAR, s.r.o., proti níž hodlá brojit žalobou v incidenčním sporu. V případě úspěchu v uvedeném sporu by se její postavení zcela změnilo a bylo by lze uvažovat o oddlužení, neboť by se nezajištěným věřitelům dostalo plnění minimálně 30 % jejich pohledávek. Uvedla, že Soud měl postupovat dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 22/2012 z 31.7.2012, podle něhož splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučil při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí. Vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, je to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ. Dále pak dlužnice obsáhle zdůvodňuje neexistenci pohledávky tohoto věřitele, resp. okolnosti jejího vzniku poté, kdy rozhodnutím Okresního soudu v Benešově ze 17.2.1998 bylo zrušeno bezpodílové vlastnictví manželů, tedy dlužnice a jejího manžela Ing. Tomáše anonymizovano . Dále pak vyslovila pochybnosti o nezaujatosti insolvenčního správce při popření pohledávky jmenovaného věřitele, obdobně pak i v případě dalšího věřitele Yaris, s.r.o.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 389 odst. 1 IZ (ve znění do 31.12.2013, jehož citace bude uvedena v následujícím textu) dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení (dále též jen návrh) musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. Dále je dlužník povinen k návrhu připojit seznam majetku a závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil (§ 390 odst. 1 písm. a/ IZ), přičemž obsahové náležitosti seznamu stanoví § 390 odst. 2 IZ.

Podle § 391 odst. 1 návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech, údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.

Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 3 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (§ 23 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona-dále jen vyhláška ) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz. Z hlediska ustanovení § 41 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.), jež se tu užije přiměřeně (§ 7 IZ), jde o zvláštní právní úpravu předepsané formy procesního úkonu, která je výjimkou ze zásady, že účastníci mohou provádět své procesní úkony jakoukoliv formou. Formulář návrhu na povolení oddlužení pak ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6.

Podle § 392 IZ k návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit seznam majetku a seznam závazků, popř. prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky (odst. 1). V seznamu majetku dlužník kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 u každé položky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje. V písemném souhlasu věřitele podle odstavce 1 písm. c) musí být uvedeno, jaká bude nejnižší hodnota plnění, na kterém se s dlužníkem dohodl; podpis věřitele musí být úředně ověřen (odst. 2). Pro označení osob v návrhu na povolení oddlužení a v seznamech k němu připojených platí § 103 odst. 1 obdobně.

Podle § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (odst. 2 věta prvá). Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (odst. 3).

Jak vyložil Vrchní soud v Praze např. již ve svém usnesení sp. zn. KSUL 46 INS 346/2008, 1 VSPH 9/2008 ze dne 4.4.2008, uveřejněném pod č. 60/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v ustanoveních § 391 a § 392 IZ vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (schválení) oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popř. soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 IZ má být oddlužení provedeno. Proto zákon určuje jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu (§ 393 IZ).

Dlužník, za předpokladu, že je osobou oprávněnou k oddlužení a že nesleduje nepoctivý závěr, může očekávat povolení a též schválení oddlužení, jestliže učiní věřitelům ekonomicky dostatečnou nabídku. Zdrojem této nabídky může být buď plat, mzda či jiné pravidelně se opakující příjmy dlužníkovy, jež dávají předpoklad plnění splátkového kalendáře, anebo dlužníkův majetek využitelný při zpeněžení majetkové podstaty.

Odvolací soud z insolvenčního spisu zjistil, že insolvenční řízení na majetek dlužnice bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele LEASING-STAR, s.r.o. se sídlem v Teplicích (dále též navrhovatel) doručeným soudu 25.3.2013 a ve stejný den zveřejněným v insolvenčním rejstříku. Usnesením ze dne 28.3.2013 (A-7) byla dlužnice vyzvána k vyjádření se k insolvenčnímu návrhu a k předložení seznamu majetku, závazků a zaměstnanců. Současně byla dlužnice poučena, že může podat návrh na povolení oddlužení ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu.

Podáním z 30.4.2013 (A-17) navrhla dlužnice zamítnutí insolvenčního návrhu z důvodu nedostatku věcné aktivní legitimace navrhujícího věřitele. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že je vlastníkem nemovitostí v kat. území a obci Trhový Štěpánov, oceněné dle znaleckého posudku z roku 2008 na částku 8 mil. Kč, na níž vázne mimo jiné zástavní právo pro navrhovatele. Současně uvedla, že má pohledávky za svými dlužníky ve výši 7.685.000,-Kč. V seznamu závazků mimo navrhovatele uvedla ještě dva své věřitele, její celkové závazky činí 1.621.365,-Kč.

Dlužnice následně podala návrh na povolení oddlužení k Soudu prostřednictvím svého zmocněnce dne 14.5.2013 na příslušném formuláři. V něm v kolonce 07 vyznačila, že je návrh podáván po podání insolvenčního návrhu věřitele a navrhuje, aby soud rozhodl o jejím úpadku a zároveň o povolení oddlužení; v kolonce 08 označila, že nenavrhuje způsob oddlužení. V průvodním dopise k návrhu uvedla, že jej podává z důvodu dodržení 30denní lhůty a že chybějící, objektivně nejasné údaje doplní později. V doplnění předložila zmíněné rozhodnutí soudu o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů, dohodu o vypořádání společného jmění manželů provedenou notářským zápisem z 2.9.1998 a předpokládaný výhled výdělků v příštích pěti letech.

Odvolací soud dospěl k závěru, že Soud při rozhodování o způsobu oddlužení fakticky uvažoval toliko o jeho provedení plněním splátkového kalendáře, aniž by se blíže zabýval, zda jej nelze provést zpeněžením majetkové podstaty dlužnice; Soud tento způsob oddlužení fakticky odmítl. Postavil jej na závěrech o nedostatečné hodnotě nemovitostí dlužnice, když vyšel z neurčitého ocenění insolvenčního správce -jeho zkušeností s prodejem majetku v insolvenčním řízení, jež předpokládá v daném případě prodej tohoto majetku v rozmezí 2,5 až 3 mil. Kč, přestože dle znaleckého posudku předloženého dlužnicí z roku 2008 byla zjištěna jejich obvyklá cena ve výši 8 mil. Kč. Tyto závěry vycházejí z nedostatečně zjištěného skutkového stavu přesahujícího meze dokazování v odvolacím řízení. K tomu, aby Soud mohl rozhodnout o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, je namístě ocenění nemovitostí dlužnice dle aktuálního stavu. Až na jeho základě bude moci Soud přistoupit k hodnocení ekonomické nabídky dlužnice spočívající v předpokládaném výtěžku zpeněžení jejích nemovitostí a uzavřít, zda jej lze bude moci použít i k uspokojení nezajištěných věřitelů. Obdobně je pak třeba nahlížet i na pohledávky dlužnice za jejími dlužníky, o nichž se soud v napadeném usnesení vůbec nezmiňuje.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně uvedená hlediska pomíjí a odvolací soud sám nápravu v odvolacím řízení zjednat nemůže, odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil Soudu k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 10. listopadu 2014

JUDr. Jindřich Havlovec, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová