3 VSPH 1873/2014-B-91
KSPH 36 INS 1410/2008 3 VSPH 1873/2014-B-91

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužníka: Roman anonymizovano , anonymizovano , bytem 293 07 Josefův Důl 10, o osvobození dlužníka od placení pohledávek, o odvolání věřitele: Hypoteční banka, a.s. se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, IČO 13584324, zast. JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Panská 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. července 2014, č.j. KSPH 36 INS 1410/2008-B-85,

takto:

Odvolání se o d m í t á.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. července 2014, č.j. KSPH 36 INS 1410/2008-B-85, osvobodil dlužníka Romana anonymizovano od placení zbytku všech pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení i od placení všech pohledávek, které si věřitelé nepřihlásili, ač tak učinit měli (bod I. výroku). Soud konstatoval, že osvobození se vztahuje i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (bod II. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 20.1.2014, č.j. KSPH 36 INS 1410/2008-B-78, vzal na vědomí splnění oddlužení splátkovým kalendářem poté, kdy dlužník v jeho rámci uhradil přihlášeným nezajištěným věřitelům 49,75 % jejich nároků, a současně byl správce zproštěn funkce; rozhodnutí nabylo právní moci dne 8.3.2014 a tím bylo řízení skončeno.

Cituje § 414 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ), soud prvního stupně došel k závěru, že dlužník splnil všechny povinnosti a v rámci plnění splátkového kalendáře uspokojil nároky věřitelů ve výši, kterou zákon akceptuje. Nezjistil žádné skutečnosti, pro něž by přicházelo v úvahu zamítnutí návrhu na osvobození od placení pohledávek věřitelů, a proto návrhu vyhověl.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal věřitel Hypoteční banka, a.s. (dále jen odvolatel) a žádal, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že osvobození od placení pohledávek se nevztahuje na jeho pohledávku, coby zajištěného věřitele. Namítl, že v tomto insolvenčním řízení dal pokyn ke zpeněžení majetku (nemovitosti) zajištěného v jeho prospěch, avšak ke zpeněžení nedošlo a na jeho pohledávku nebylo v tomto řízení ničeho uhrazeno a jeho pohledávka nebyla plně uspokojena. Cituje z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 1.7.2014, č.j. 1 VSPH 1304/2014-B-14, s nímž se ztotožňuje, má zato, že nebyly splněny podmínky pro to, aby dlužník byl osvobozen od placení jeho pohledávky. Ke zpeněžení nedošlo zejména pro obstrukce ze strany dlužníka a třetích osob, neboť insolvenční správce musel podat dvě žaloby na vyklizení nemovitosti, a též zástupce věřitelů p. Kopřivy, jenž záměrně zmařil celou dražbu nemovitosti tím, že neuhradil nejvyšší podání. Uzavřel, že osvobozením dlužníka od placení jeho pohledávky by byl nespravedlivě poškozen a došlo by k nerovnosti mezi zajištěnými věřiteli ve smyslu § 5 písm. b) IZ.

Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání podaného odvolání, a dospěl z níže uvedených důvodů k závěru, že odvolateli nesvědčí právo se proti usnesení soudu prvního stupně odvolat.

Podle § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu do skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

Podle § 416 odst. 2 IZ rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle § 414 a 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníka.

Podmínkou pro přiznání osvobození dlužníka od placení pohledávek věřitelů je výslovný návrh dlužníka, aby mu bylo osvobození přiznáno. Postup soudu při rozhodování o osvobození dlužníka od placení pohledávek je předurčen mírou uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Jestliže dlužník řádně a včas splní všechny povinnosti podle schváleného oddlužení (mezi ně též patří předpoklad, že nezajištěným věřitelům se dostane minimálně 30% uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení), je namístě návrhu vyhovět.

Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně rozhodoval o osvobození dlužníka poté, kdy na základě podání správce ze dne 2.1.2014, v němž sdělil, že dlužník uhradil přihlášené pohledávky zařazené do splátkového kalendáře (nezajištěné pohledávky) ve výši 49,75 %, neboť na pohledávky věřitelů uhradil za 60 měsíců trvání oddlužení splátkovým kalendářem částku 1.272.202,17 Kč, vzal podle § 413 IZ splnění oddlužení dlužníkem na vědomí usnesením ze dne 20.1.2014 (B-78, v právní moci 8.3.2014); současně rozhodl o odměně správce a jeho nákladech a zprostil ho funkce. K návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek ze dne 27.6.2014 (doručeno soudu 1.7.2014) pak rozhodl napadeným usnesením.

Odvolací soud dospěl k závěru, že subjektivní legitimace k podání odvolání navrhovateli nesvědčí, neboť není osobou uvedenou v § 416 odst. 2 IZ, tj. osobou, jež odvolání ve smyslu tohoto ustanovení může proti usnesení o osvobození dlužníka od placení pohledávek podat. Odvolací soud nezpochybňuje závěry v odvolatelem citovaném rozhodnutí (z 1.7.2014, č.j. 1 VSPH 1304/2014-B-14), že i přes výslovnou formulaci uvedenou v § 414 odst. 4 IZ je odvolací soud toho názoru, že právo domáhat se uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku majetku sloužícího k jejímu zajištění zůstává zachováno též zajištěnému věřiteli, který sice požádal o zpeněžení tohoto majetku po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, avšak v insolvenčním řízení k takovému zpeněžení z nejrůznějších důvodů nedošlo. Jiný výklad by byl v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení (§ 5 písm. a/, b/ IZ). Tento názor neznamená nic jiného, než že v případě, kdy zajištěný věřitel požádal o uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení, k němuž v průběhu oddlužení z jakýchkoliv příčin nedošlo, má i přesto vůči dlužníku zachováno právo domáhat se uspokojení své pohledávky ze zajištění.

Odvolací soud dospěl k závěru, že k podání odvolání dle § 416 odst. 2 věty třetí IZ je legitimován pouze přihlášený nezajištěný věřitel, jehož zjištěná (nezajištěná) pohledávka nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena; takovým věřitelem však odvolatel není.

Odvolací soud na základě výše uvedeného odvolání odvolatele podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 30. června 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová