3 VSPH 1866/2016-A-16
KSUL 43 INS 8945/2016 3 VSPH 1866/2016-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídliště za Chlumem 758, Bílina, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 8945/2016-A-11, ze dne 21. září 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 43 INS 8945/2016-A-11, ze dne 21. září 2016, se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníku neukládá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku povinnost zaplatit ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč na uvedený účet soudu k označenému variabilnímu symbolu nebo v hotovosti do pokladny insolvenčního soudu.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že dne 18.4.2016 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. V seznamu závazků doručeném mu dne 5.5.2016 dlužník označil závazek z podnikání z titulu silniční daně u Finančního úřadu pro Ústecký kraj. Cituje ustanovení § 389 odst. 2, § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen InsZ ) a vysvětluje účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, dospěl k závěru, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem. Náklady insolvenčního řízení v podobě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce představují minimálně částku 45.000,-Kč, a protože z majetkové podstaty dlužníka nebude úhrada těchto nákladů možná, uložil mu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 12.123,-Kč, na něž jsou vedeny exekuce, a jeho výše nepostačuje k úhradě jeho závazků, proto chce svojí situaci řešit oddlužením. Z jeho seznamu majetku vyplývá, že je nemajetný, uložená záloha je pro něj proto likvidační, neuhraditelná a jeho situaci jen prohloubí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele je opodstatněno, byť z jiných než odvolatelem uvedených důvodů. isir.justi ce.cz

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady řízení insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Z povahy věci plyne, že uložení zálohy na náklady insolvenčního musí předcházet podání řádného projednatelnou insolvenčního návrhu, neboť jinak je namístě jeho odmítnutí jak uvedeno níže (§ 128 InsZ).

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 InsZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označeni zde uvedeným způsobem (odstavec 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 InsZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2).

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a) až c) InsZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije. Tato úprava zdůrazňuje odpovědnost osoby podávající insolvenční návrh za jeho úplnost a správnost, a proto s ohledem na uvedenou právní úpravu připuštění možnosti doplňovat v odvolání odmítnutý návrh by popřelo její smysl a cíl. Vady insolvenčního návrhu tak může navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby dlužník učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první InsZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 InsZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A, uveřejněném pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 InsZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl podán (§ 128 odst. 1 InsZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 InsZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 InsZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 InsZ-jak zdůrazňuje R 91/2009-není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 InsZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 InsZ).

Tvrdí-li dlužník, že je v úpadku ve formě insolvence, pak osoby svých věřitelů musí v insolvenčním návrhu přesně označit a jejich pohledávky musí být údajem o jejich výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o jeho platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek). Povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři Návrhu na povolení oddlužení (dále jen formulář ), v jehož kolonce 07 určené pro účely podání insolvenčního návrhu uvedl, že má u Všeobecné zdravotní pojišťovny závazky ve výši 47.249,-Kč a 10.000,-Kč s příslušenstvím. Tohoto věřitele označil pouze identifikační číslem, jeho sídlo neuvedl. Ke splatnosti tohoto závazku pouze uvedl, že je vymáhán exekučně, bez toho aniž by uvedl také spisovou značku vedeného exekučního řízení a příslušný exekutorský úřad, u nějž je exekuce vedena. Jako dalšího věřitele označil Václava Hrubého, uvedl jeho identifikační číslo a sídlo a specifikoval jeho pohledávku ve výši 315.352,-Kč s tím, že i tento závazek je vymáhán exekučně. Vedené exekuční řízení však dlužník konkrétněji nespecifikoval. K insolvenčnímu návrhu dlužník připojil seznam závazků, v němž označil své věřitele názvem, identifikačním číslem a sídlem, své závazky označil jejich výší, k údajům o jejich splatnosti uvedl spisové značky vedených exekučních řízení bez označení příslušných Exekutorských úřadů. Dále připojil seznam majetku, z něhož se podává, že dlužník vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti. Seznam zaměstnanců dlužník nepřipojil. Seznam závazků a seznam majetku jsou dlužníkem podepsány a opatřeny prohlášením, že jsou úplné a správné.

Z uvedeného plyne, že dlužník neuvedl v kolonce 07 formuláře vyhrazené pro uvedení rozhodných skutečností k osvědčení úpadku dostatek tvrzení, z nichž by bylo lze dovozovat jeho úpadek, tj. že má více věřitelů (řádně označených) s pohledávkami (s uvedením jejich výše a lhůty splatnosti, případně řádně označeným exekučním řízením) déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit. Tyto nedostatky lze nahradit pouze obsahem povinných seznamů uvedených v ustanovení § 104 IZ. Dlužníkem předložené seznamy však z výše popsaných údajů rovněž nelze považovat za úplné a správné, z nichž by bylo možno pro účely zjištění úpadku dlužníka vycházet.

Insolvenční návrh dlužníka je tak neprojednatelný a vykazuje nedostatky, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, tj. nebylo lze postupovat ani podle § 128 odst. 2 IZ, a insolvenční soud měl podmínky jedině k odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že za výše uvedené situace bylo uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení předčasné.

Na základě výše uvedených závěrů proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Poučení: Proti tomu rozhodnutí dovolání n e n í přípustné.

V Praze dne 19. října 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková