3 VSPH 1862/2013-A-27
KSPL 29 INS 16780/2013 3 VSPH 1862/2013-A-27

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Holýšově, Na Radosti 318, zastoupeného Bc. Františkem Jiřincem, obecným anonymizovano , anonymizovano , bytem v Nýřanech, Kamenný Újezd 21, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2013, č.j. KSPL 29 INS 16780/2013-A-13,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2013, č.j. KSPL 29 INS 16780/2013-A-13 se v bodě III. výroku m ě n í tak, že se návrh dlužníka na povolení oddlužení neodmítá, v bodech IV. a V. výroku se z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 1. října 2013, č.j. KSPL 29 INS 16780/2013-A-13 zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), ustanovil insolvenčním správcem společnost Tomko a partneři, v.o.s. (bod II. výroku), odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (bod III. výroku) a na jeho majetek prohlásil konkurs (bod IV. výroku), o němž zároveň rozhodl, že bude projednáván jako nepatrný (bod V. výroku), stanovil účinky prohlášení konkursu k okamžiku zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod VI. výroku), vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky do 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku (bod VII. výroku), vyzval osoby, které mají vůči dlužníkovi pohledávky, aby je napříště poskytly insolvenčnímu správci (bod VIII. výroku), vyzval věřitele, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (bod IX. výroku), nařídil přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek na 27.11.2013 od 14:45 hod. do jednací síně č. dv. 46/přízemí budovy insolvenčního soudu (bod X. výroku), svolal schůzi věřitelů, jež naváže na přezkumné jednání, k rozhodnutí o hlasovacích právech věřitelů, jejichž pohledávka byla na přezkumném jednání popřena, popř. pohledávka je vázána na podmínku nebo nebyla zjištěna, k přednesu zprávy insolvenčního správce o dosavadní činnosti, k volbě věřitelských orgánů a k rozhodnutí věřitelů o event. odvolání insolvenčního správce a ustanovení správce nového (bod XI. výroku), uložil insolvenčnímu správci, aby předložil zprávu o dosavadní činnosti nejpozději do sedmi dnů přede dnem, kdy je nařízeno přezkumné jednání, a aby bez zbytečného odkladu předložil soudu seznam přihlášených pohledávek, aby mohl být řádně a včas zveřejněn v insolvenčním rejstříku, a dále uložil insolvenčnímu správci, aby sdělil soudu bez zbytečného odkladu, že vyzval věřitele, jehož přihlášená pohledávka či její část byla popřena, k podání incidenční žaloby (bod XII. výroku), uložil dlužníkovi kontaktovat bez zbytečného odkladu insolvenčního správce (bod XIII. výroku) a rozhodl o tom, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku a na úřední desce insolvenčního soudu (bod XIV. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 14.6.2013 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Jelikož jeho insolvenční návrh obsahoval všechny náležitosti dané § 103 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a osvědčoval úpadek dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1, 2 IZ, rozhodl soud prvního stupně o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka.

Z dlužníkova návrhu na povolení oddlužení mělo vyplývat, že vlastní nemovitost, jejíž znalecké ocenění vyžadované § 392 odst. 2 věta druhá IZ ovšem k návrhu nedoložil. Z toho důvodu dlužníka podle § 393 odst. 1 IZ vyzval (mimo jiné) k doplnění návrhu na povolení oddlužení o znalecký posudek k nemovitosti s poučením o tom, že nebude-li ve lhůtě 7 dnů doplněn, návrh na povolení oddlužení odmítne podle § 393 odst. 3 IZ.

Insolvenční soud konstatoval, že dlužník ve stanovené lhůtě požadovaný znalecký posudek nedoložil a neučinil tak ani do doby vydání napadeného rozhodnutí. Proto návrh dlužníka na povolení oddlužení podle § 393 odst. 3 IZ odmítl a současně prohlásil na majetek dlužníka konkurs, jenž bude řešen jako nepatrný podle § 314 odst. 1 IZ. Ostatní výroky související s rozhodnutím o úpadku soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 136 odst. 2 IZ.

Toto usnesení, a to ve výrocích o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a o prohlášení konkursu, napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se oddlužení dlužníka povoluje. Namítal, že soudem prvního stupně vyžádané přílohy k návrhu na povolení oddlužení vyjma znaleckého posudku na svou nemovitost dodal dne 16.9.2013 a zároveň požádal o prodloužení lhůty k vypracování předmětného posudku, a to do 20.10.2013. Soud prvního stupně však na tuto žádost nikterak nereagoval a bez jejího vyřízení ještě před koncem dlužníkem navrhované lhůty rozhodl napadeným usnesením. Je přitom obecně známo, že zpracování znaleckého posudku soudním znalcem trvá cca 14-20 dní. Předmětný znalecký posudek na ocenění nemovitosti přitom již dlužník v mezidobí soudu prvního stupně dodal. V dané chvíli tak odvolatel splňuje všechny podmínky pro povolení oddlužení, a to formou splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c), d) IZ], přezkoumal napadené usnesení v napadeném rozsahu bodu III. a navazujících bodů IV. a V. výroku i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 392 odst. 1 IZ ve znění účinném v době podání insolvenčního návrhu byl dlužník povinen k návrhu na povolení oddlužení připojit a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil, b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky a c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky.

Podle odst. 2 citovaného ustanovení v seznamu majetku dlužník měl kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 IZ u každé položky tohoto seznamu uvést údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje.

Z uvedené právní úpravy vyplývalo, že v případě návrhu na povolení oddlužení zákon vyžadoval u seznamu majetku oproti náležitostem vyžadovaným obecně v ustanovení § 104 odst. 2 IZ ještě další náležitosti, z nichž pro projednávanou věc je podstatný znalecký posudek k nemovitosti, kterou dlužník vlastní a z jejíhož výtěžku zpeněžení by se uspokojovaly pohledávky zajištěného věřitele.

Tzv. revizní novela insolvenčního zákona, pro vedená zákonem č. 294/2013 Sb., účinná od 1. ledna 2014, od tohoto zvláštního požadavku upustila. Obecné požadavky na náležitosti seznamu majetku, stanovené v § 104 odst.2 IZ doplňuje úprava v § 392 jen náležitosti písemného souhlasu věřitele s nižšího hodnotou plnění ( odst. 2).

Podle § 393 odst. 1 IZ neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Takto postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (odst. 2 citovaného ustanovení). Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (odst. 3).

V projednávané věci podal dlužník spolu s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a to plněním splátkového kalendáře, přičemž v seznamu svého majetku uvedl nemovitost, aniž k návrhu připojil její znalecké ocenění. Zároveň dlužník k tomuto návrhu nepřiložil listiny dokládající údaje o svých příjmech za poslední 3 roky. Seznam majetku ani další povinné přílohy tak nevyhovovaly zákonným požadavkům daným § 392 odst. 1 písm. a) a b) IZ a insolvenční soud dlužníka správně postupem podle § 393 IZ vyzval (č.dok. A-9) k doplnění znaleckého posudku a předmětných listin dokládajících jeho příjmy ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení výzvy.

Na výzvu insolvenčního soudu reagoval dlužník podáním ze dne 16.9.2013 obsahujícím jednak doplnění jeho návrhu o listiny prokazující jeho příjmy, jednak žádost o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku, a to do 20.10.2013 (to vzhledem k vyjádření dlužníkem osloveného znalce.)

Soud prvního stupně, aniž by o žádosti rozhodl, následně dne 1.10.2013 rozhodl napadeným usnesením o odmítnutí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení z důvodu absence znaleckého posouzení hodnoty dlužníkovy nemovitosti. Dlužník přitom znalecký posudek posléze soudu prvního stupně doručil, a to dne 18.10.2013 (č.dok. A-16).

Vzhledem k tomu, že vypracování znaleckého posudku na ocenění nemovitosti ze své podstaty nutně určitý čas vyžaduje, bylo na místě, aby soud prvního stupně posečkal s rozhodnutím o případném odmítnutí dlužníkova návrhu na povolení oddlužení do doby navržené v žádosti dlužníka, když ta nebyla zjevně nepřiměřená. Nadto nebylo v době vydání napadeného usnesení doposud rozhodnuto o úpadku, a tak nebyl insolvenční soud vázán lhůtou k rozhodnutí o způsobu řešení úpadku danou ustanovením § 149 odst. 2 IZ.

Dlužník mohl navíc oprávněně očekávat, že soud prvního stupně, pokud jeho žádosti na prodloužení lhůty nevyhoví, o ní alespoň negativně rozhodne a o tom dlužníka uvědomí. V daném případě však insolvenční soud o jeho žádosti nikterak nerozhodl a ani v napadeném usnesení nevyhovění této žádosti neodůvodnil.

Jelikož dlužník všechny formální náležitosti návrhu na povolení oddlužení stanovené § 391 a § 392 IZ splnil (i když dodatečně po vydání napadeného usnesení), nebrání již věcnému projednání jeho návrhu a rozhodnutí o něm žádná zákonná překážka. Z toho důvodu odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se návrh na povolení oddlužení neodmítá.

V návaznosti na tuto změnu shledal odvolací soud předčasnými bod IV. výroku a na něm závislý bod V. výroku usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, jenž bude projednáván jako nepatrný, neboť za stávající procesní situace bude nutné návrh dlužníka na povolení oddlužení nejprve věcně projednat. Proto je podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v tomto rozsahu soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 27. ledna 2014

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Vaněčková