3 VSPH 185/2016-B-35
KSLB 57 INS 7151/2014 3 VSPH 185/2016-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl senátem složeným z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníků Jiřího anonymizovano , anonymizovano a Miroslavy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem v Tanvaldu, Na Balkáně 555, adresa pro doručování v Tanvaldu, Vnitřní 574, zast. Mgr. Jaroslavem Pomlišem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná 2, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci č.j. KSLB 54 INS 7151/2014-B-28 ze dne 29. prosince 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci

č.j. KSLB 54 INS 7151/2014-B-28 ze dne 29. prosince 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Dlužníci navrhli, aby Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (insolvenční soud) opravil podle § 164 občanského soudního řádu (o.s.ř.) své usnesení č.j. KSLB 54 INS 7151/2014-B-28 z 29.12.2015, jímž schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře (Usnesení), neboť do splátkového kalendáře byla zahrnuta pohledávka České spořitelny, a.s. (Věřitel) P-1, kterou Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení jako nezajištěnou, přestože Věřitel zároveň do insolvenčního řízení přihlásil i shodnou pohledávku P-2 jako zajištěnou majetkem ve výlučném vlastnictví dlužnice. Uvedli, že P-1 a P-2 májí plynout ze shodného právního důvodu a P-1 se tak jeví jako pohledávka duplicitní. Nelze připustit, aby Věřitel uspokojil shodnou pohledávku ze zajištění a ještě v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. Zdůraznili přitom, že insolvenční soud P1 a P2 zjistil jako pohledávky přihlášené z téhož právního důvodu. Odkázali na rozhodnutí Vrchního soudu sen.zn. 1 VSPHZ 10/2011, podle kterého duplicitní pohledávky se uspokojují jen jednou. Konstatovali, že insolvenční soud pochybil, jestliže přihlášku P-1 zahrnul do splátkového kalendáře. Upozornili na to, že není-li zajištěná pohledávka uspokojena zcela ze zajištění, již ji nelze uspokojit v rámci schváleného splátkového kalendáře (usnesení Ústavního soudu pod sp.zn. I. ÚS 3271/2013). Není tak správná úvaha insolvenčního soudu, že v případě uspokojování P-1 v rámci splátkového kalendáře nebude dán důvodný předpoklad úhrady nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30%, což by vedlo ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ).

Napadeným usnesením insolvenční soud návrh na vydání opravného usnesení zamítl. Cituje ustanovení § 164 o.s.ř. a s odkazem na konstantní judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 20 Cdo 138/99, 2 Cdon 1571/96 publikované pod číslem 28/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) dovozoval, že o zřejmou nesprávnost v psaní a počtech musí být snadno rozpoznatelné zejména z porovnání výroku rozhodnutí a jeho odůvodnění; postupem podle § 164 o.s.ř. tak nelze doplňovat odůvodnění rozhodnutí o nové právní závěry a přehodnocovat formulované právní posouzení věci, neboť v takovém případě nelze uvažovat o zřejmé nesprávnosti. V poměrech projednávané věci dlužníci navrhují, aby opravným usnesením ve skutečnosti Usnesení změnil na základě změněného právního názoru na zařazení P-1 do splátkového kalendáře.

Doplnil, že pro úplnost, že duplicita P-1 a P-2 neplyne z protokolu o přezkumném jednání, neboť takový závěr nelze učinit z toho, že byly přihlášeny z téhož právního důvodu. Poznamenal, že judikatura, na kterou odkazují dlužníci na projednávanou věc nedopadá vzhledem k tomu, že k zajištění P-2 došlo nikoliv majetkem dlužníků spadajícím do společného jmění manželů, nýbrž majetkem ve výlučném vlastnictví dlužnice.

Insolvenční soud uzavřel, že důvody pro postup podle § 164 o.s.ř. tu nejsou, a proto návrh dlužníků zamítl.

Toto usnesení napadli dlužníci v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhli, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Zopakovali svou dosavadní argumentaci a akcentovali, že tu je rozpor protokolu o přezkumném jednání, podle něhož P-1 a P-2 byly zjištěny a upraveným seznamem pohledávek, v němž plyne, že P-1 byla uznána ve výši 0,-Kč, zatímco P-2 ve výši přihlášené (2.264.190,35 Kč).

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadené usnesení a dospěl k závěru, že není opodstatněno.

Podle § 7 InsZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postu v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční řízení přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 164 o.s.ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

Podle § 167 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Smyslem ustanovení § 164 o.s.ř. je umožnit kdykoliv, tj. i po právní moci rozhodnutí, aby soud své rozhodnutí opravil, vyskytnuly-li se v něm chyby v psaní a v počtech nebo jiné zřejmé nesprávnosti. Zákon tu má na zřeteli zjevné nesprávnosti, k nimž došlo při vyhlášení, resp. vydání rozhodnutí nebo ve vyhotovení rozsudku, jako jsou písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita a jiné podobné nesprávnosti, kterou jsou snadno rozpoznatelné. Naopak je zcela nepřípustné, aby opravným usnesením měnil soud uvedeným postupem obsah jinak bezchybného rozsudku, například proto, že si uvědomil nesprávnost svého rozhodnutí.

Z insolvenčního spisu plyne, že Usnesením insolvenční soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a dále, že do něho zařadil pohledávku Věřitele ve výši 2.264.190,35 Kč, představující 82,3065% všech pohledávek nezajištěných věřitelů. V odůvodnění Usnesení insolvenční soud uvedl, že P-1 a P-2 byly zjištěny jako pohledávky přihlášené ze stejného právního důvodu, avšak s různým pořadím. Vyslovil závěr, že povinnost uspokojení P-1 je vázána na rozsah případného uspokojení P-2 ze zajištění, neboť byla uplatněna z téhož právního důvodu; pokud by došlo k uspokojení P-2 a v důsledku toho snížení či úplnému vynětí P-1 ze splátkového kalendáře, byla by podmínka uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30% splněna, v opačném případě by tomu tak nebylo a pak by tu byl důvod zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) InsZ, přičemž odkázal na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho rozhodnutí pod sen.zn. 29 NSČR 22/2012.

Insolvenční soud návrh na vydání opravného usnesení správně zamítl, neboť z výše uvedeného je zjevné, že se nejedná o zřejmou nesprávnost v psaní a počtech, resp. jinou vadu, jak vyloženo výše. Z odůvodnění Usnesení je patrné, že zařazení P-1 do splátkového kalendáře je výsledkem právního závěru insolvenčního soudu, který byl v odůvodnění Usnesení argumentován, což úvahy o opravě Usnesení postupem podle § 164 o.s.ř. vylučuje. Uvedený závěr pak potvrzují i samotní dlužníci v návrhu na vydání opravného usnesení, když uvádí, že insolvenční soud v Usnesení pochybil, když P-1 zařadil do splátkového kalendáře. Jakkoliv lze připustit rozpor mezi obsahem protokolu o přezkumném jednání a obsahem upraveného seznamu přihlášených pohledávek, jak namítali v odvolání dlužníci, nelze jej odstranit procesním postupem, který navrhli, neboť by tak byla obcházena ustanovení o řádných opravných prostředcích.

Na základě výše uvedeného odvolací napadené usnesení z důvodu jeho věcné správnosti podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 29. ledna 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková