3 VSPH 1845/2016-A-33
KSPL 52 INS 1824/2016 3 VSPH 1845/2016-A-33

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka: Žitín, s.r.o. se sídlem Kokořov 77, Žinkovy, IČO 29096936, zahájené k návrhu: 1) ZEKOL, s.r.o., se sídlem Cebiv, č.p. 85, IČO 28028066, zast. Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem Plzeň, Šafaříkovy sady 5, 2) AGROING BRNO, s.r.o. se sídlem Brno, Kosmákova 31, IČO 25517457, zast. Mgr. Radslavem Janečkem, advokátem se sídlem Brno, Bubeníčkova 112/44, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 1824/2016-A-25 ze dne 4. srpna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 52 INS 1824/2016-A-25 ze dne 4. srpna 2016 se v bodech II. a III. výroku m ě n í tak, že se dlužníku předběžný správce Insolvency Project, v.o.s. se sídlem Hradec Králové, Dukelská třída 15/16, IČO 28860993, provozovna Plzeň, Žižkova 1732/52, n e u s t a n o v u j e.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) vyslovil, že se nepřihlíží k návrhu věřitele 2) AGROING Brno, s.r.o. (bod I. výroku), dlužníku ustanovil předběžného správce Insolvency Project, v.o.s. se sídlem Hradec Králové, Dukelská třída 15/16, IČO 28860993, provozovna Plzeň, Žižkova 1732/52 (body II. a III. výroku) a jmenoval prozatímní věřitelský výbor ve složení věřitel č. 1) ZEKOL, s.r.o., věřitel č. 6) Energomas, s.r.o. se sídlem Plzeň, Kaznějovská 1301/40, IČO 03373274 a č. 3) AGROING Brno, s.r.o.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dne 6.5. 2014 mu byl prostřednictvím datové schránky Mgr. Radslava Janečka, advokáta se sídlem Bubeníčkova 112/44, Brno, doručen insolvenční návrh v záhlaví uvedeného věřitele 2), jenž obsahoval prostou kopii procesní plné moci pro tohoto advokáta, neopatřenou úředně ověřeným podpisem, která nebyla převedena do elektronické isir.justi ce.cz podoby autorizovanou konverzí dokumentů. K insolvenčnímu návrhu věřitel přiložil přihlášku pohledávek a navrhl ustanovit dlužníku předběžného insolvenčního správce, jelikož se dlužník nestará o majetek patřící do majetkové podstaty a existuje riziko jeho znehodnocení a vznik škody na tomto majetku v řádu milionů. Závěrem pak navrhl ustanovit prozatímní věřitelský výbor, který bude předběžnému insolvenčnímu správci udělovat souhlas v záležitostech zajišťování a zabezpečování majetkové podstaty.

Insolvenční soud, cituje § 97 odst. 2 a 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona, dále jen IZ ), dovodil, že insolvenční návrh věřitele 2) nesplňuje náležitosti shora citovaného zákonného ustanovení, proto k němu nepřihlíží. Jelikož však podal tento věřitel zároveň řádnou přihlášku svých pohledávek, je účastníkem řízení, a proto se dál zabýval jeho návrhem na ustanovení předběžného insolvenčního správce a prozatímního věřitelského výboru.

Insolveční soud s odkazem na § 27 odst. 1 a 2 IZ uzavřel, že návrh věřitele 2) na ustanovení předběžného insolvenčního správce shledal s ohledem na dosavadní průběh řízení důvodným, neboť jediný jednatel dlužníka není ze zdravotních důvodů schopen zaslat soudu vyjádření k insolvenčnímu návrhu a zákonem požadované přílohy insolvenčního návrhu, zejména seznam svého majetku, a nelze tedy ani předpokládat, že bude schopen zajistit majetek dlužníka tak, aby nedošlo k jeho znehodnocení.

Insolvenční soud uzavřel, že úkolem předběžného insolvenčního správce bude především sepsání a následné zabezpečení majetkové podstaty tak, aby nedošlo k jejímu znehodnocení. O výsledcích této činnosti bude předběžný správce neprodleně informovat soud. K tomu, aby mohl předběžný správce okamžitě vykonávat svoji činnost, ustanovil prozatímní věřitelský výbor podle § 61 odst. 1 IZ, který bude předběžnému správci udělovat souhlasy k jednotlivým úkonům, které bude třeba vykonat, bude-li takových souhlasů třeba.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil. Uvedl, že insolvenční soud vyšel z neprokázaných a smyšlených informací věřitele 2), jehož insolvenční návrh byl pro vadnost odmítnut, přesto přijal jeho pohledávky dle přihlášky jako oprávněné a považuje ho za účastníka řízení, v čemž spatřuje zásadní pochybení soudu příčící se zákonu. Ve věci se již vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele 1), neboť zásadně rozporuje jím uvedená tvrzení, když tento věřitel sám porušil smluvní podmínky o dodávce surovin a způsobil mu nikoliv nepatrnou škodu, jež převyšuje jeho nárok. Shodné stanovisko pak zastává i k nárokům věřitele 2), jenž předložil soudu zcela irelevantní informace s cílem jej poškodit. Je připraven bránit se před soudem. Namítl, že insolvenční soud zcela vyhověl návrhu věřitele 2), jemuž mu právě v důsledku odmítnutí insolvenčního návrhu nemohlo být vyhověno a jeho návrh měl být jako celek odmítnut. Uzavřel, že není pravdivé tvrzení, že svůj majetek nijak nezabezpečil, což soud přijal jako fakt, aniž by takovou informaci prověřil. Jeho majetek je střežen třetími osobami v uzamčeném areálu, proto informace věřitele 2) jsou zcela irelevantní. Uzavřel, že má pochybnosti o nepodjatosti předběžného insolvenčního správce a způsob jeho ustanovení, nehledě na skutečnost, že se mu nepodařilo dohledat, že má provozovnu v Plzni, jak uvedl insolvenční soud, naopak lze dojít k závěru, že všechny jeho provozovny byly zrušeny. Doplnil, že jmenovaný předběžný insolvenční správce oslovil matku jeho bývalého jednatele Zdeňku Kabátkovou ohledně vydání osobního vozidla, aniž by se obrátil na něj, přičemž jednal, aniž by usnesení o jeho ustanovení bylo pravomocné, čímž očernil a poškodil stávajícího jednatele.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle ustanovení § 82 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odst. 1). Předběžným opatřením může insolvednční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také ustanovit předběžného správce (odst. 2 písm. a/).

Podle § 112 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 (odst. 1). Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2).

Podle § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř.

Podle § 169 odst. 1, 2 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení. Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Předběžné opatření podle § 112 odst. 1 a § 113 odst. 1 IZ je soud oprávněn vydat i bez návrhu, jsou-li splněny podmínky vyjádřené v těchto ustanoveních.

Slova zákona insolvenční soud může i bez návrhu nařídit, užitá v citovaných ustanoveních, jsou v soudní praxi vykládána tak, že k rozhodnutí, které není podmíněno návrhem účastníka řízení, soud přistoupí-ve smyslu je povinen tak učinit-jestliže je naplněna hypotéza právní normy. Jinak řečeno, jestliže insolvenční soud v řízení zjistí, že dlužník, který je osobou s dispozičním oprávněním, nakládá s majetkem náležejícím do majetkové podstaty tak, že tím poškozuje oprávněné zájmy věřitelů, pak je povinen přijmout opatření, jež takovému jednání dlužníka zabrání. Tím může typicky být zákaz nenakládat s určitými věcmi nebo právy, anebo zákonem výslovně předjímaná možnost podmínit dlužníkovo nakládání s majetkovou podstatou nebo její částí souhlasem předběžného správce.

Okolnost, zda je předběžné opatření podle § 112 a § 113 IZ (či jiné předběžné opatření ve smyslu § 82 IZ) výslovně navrhováno, je tedy podružná.

Úprava odůvodňování usnesení o předběžném opatření v ustanovení § 169 odst. 1 o.s.ř. má logickou návaznost na úpravu těch předběžných opatření (v ustanoveních § 74 násl. o.s.ř.), která lze vydat jen na návrh. Tato předběžná opatření jsou vždy vydávána na riziko navrhovatele, jehož stíhá případná odpovědnost za škodu či jinou újmu podle § 77a o.s.ř. Vydávána jsou soudem bezodkladně, případně v krátkých lhůtách podle § 75c odst. 2 o.s.ř., bez slyšení účastníků, jestliže navrhovatel prokáže potřebu zásahu soudu v podobě předběžného opatření a osvědčí skutečnosti rozhodné pro uložení konkrétního předběžného opatření. V logické vazbě na tuto úpravu, jež je založena na předpokladu, že není prostoru pro zjišťování stanoviska žalovaného či jiného účastníka řízení, jenž může být dotčen předběžným opatřením a vychází se proto jen z návrhu, pak zákon nevyžaduje, aby takové rozhodnutí bylo odůvodňováno.

Tuto úpravu neodůvodňování usnesení, obsaženou v občanském soudním řádu (jeho ustanovení § 169 odst. 2), není možné vztáhnout na odůvodňování rozhodnutí o předběžném opatření podle § 112 a § 113 IZ ani přiměřeně, neboť by to bylo v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení, jmenovitě se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, vyjádřenou v § 5 písm. a) IZ. Výjimkou by snad mohla být jen situace, kdy návrh na předběžné opatření podle § 113 IZ podal sám dlužník; to ovšem za splnění dalších zákonných předpokladů.

Bez zřetele k tomu, jakými skutečnostmi je odůvodňován návrh na vydání předběžného opatření podle § 112 a § 113 IZ, či bez zřetele k tomu, zda je takový návrh vůbec podán, je úkolem insolvenčního soudu zasáhnout ve prospěch ochrany oprávněných zájmů věřitelů předběžným opatřením, jestliže je třeba dlužníka omezit v jeho dispozičních oprávněních. K takovému zásahu soud přistoupí po pečlivé úvaze tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního

řízení (a ve stejném rozsahu rozhodnutí o úpadku), v jehož důsledku je dlužníku umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou (v závislosti na tom, zda řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele nebo insolvenčním návrhem dlužníka). Takové rozhodnutí soudu nemůže být závislé jen na osvědčení skutečností rozhodných pro uložení konkrétního předběžného opatření, jež je jinak vydáváno na riziko navrhovatele, jak to předpokládá ustanovení § 75c odst. 1 písm. a) o.s.ř. Jelikož jde o omezení dispozičních oprávnění dlužníka, která jsou mu podle zákona zásadně zachována s výjimkou prohlášení konkursu, nebude zpravidla možné, aby soud vydal předběžné opatření podle § 112 a § 113 IZ bez slyšení dlužníka, popřípadě bez dokazování. Pak je z povahy věci, že rozhodnutí, kterým insolvenční soud významně zasáhne do oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, a jež je ve svých důsledcích pravidelně spojeno s omezením vlastnického práva, musí být také náležitě odůvodněno, tak jak stanoví § 157 odst. 2 o.s.ř., jehož úprava se přiměřeně užije i na odůvodňování usnesení.

V odůvodnění usnesení podle § 112 a § 113 IZ proto insolvenční soud zejména uvede, které skutečnosti, jež odůvodňují závěr, že je nutné uložit dlužníku některá z omezení, má za prokázány, popřípadě osvědčeny a na základě jakých důkazů. Dále v něm insolvenční soud musí uvést, která konkrétní omezení uložil a z jakých důvodů a proč je toho třeba (že dochází ke změnám v rozsahu majetkové podstaty) k ochraně věřitelů. Přitom není, jde-li o vymezení rozhodných skutečností, vázán návrhem toho, kdo žádá vydání předběžného opatření (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8.2.2010, č.j. 3 VSPH 17/2010-B-12, publikované pod R 87/2010).

Uvedenými zásadami se soud prvního stupně zjevně neřídil, neboť své rozhodnutí staví pouze na tom, že jednatel dlužníka není ze zdravotních důvodů schopen zaslat soudu vyjádření k insolvenčnímu návrhu a zákonem požadované přílohy insolvenčního návrhu, zejména seznam svého majetku, a nelze ani předpokládat, že bude schopen zajistit majetek dlužníka tak, aby nedošlo k jeho znehodnocení.

Předně soud prvního stupně neuvedl, z čeho tyto závěry dovozuje, aby mohl i bez návrhu takto rozhodnout. Mají-li jimi být opakované omluvy dlužníka vznesené jeho jednatelem Jaroslavem Dostálem k prodloužení lhůty k vyjádření a předložení požadovaných seznamů (A-10 z 2.3.2016, A-12 z 22.3.2016 a A-14 z 16.5.2016) z důvodu přetrvávajícího nepříznivého zdravotního stavu tohoto jednatele dokládané lékařským potvrzením, jak se podává z insolvenčního rejstříku, závěr o nutnosti ustanovení předběžného správce ve smyslu § 112 IZ neodůvodňují. Nemůže jimi být ani skutečnost, že dlužník nepředložil požadované seznamy, jak k tomu byl vyzván soudem usnesením A-7 z 5.2.2016, jimiž mu uložil, aby doplnil insolvenční návrh o seznamy majetku, závazků a zaměstnanců podle § 128 odst. 3 IZ. Vzhledem k tomu, že se v daném případě nejedná o insolvenční návrh dlužníka, má tato dlužníkova nečinnost, tj. nepředložení požadovaných seznamů, význam toliko pro závěr o jeho neschopnosti plnit své peněžité závazky (stanovenou vyvratitelnou domněnkou v § 3 odst. 2 písm. d/ IZ). Zcela bez povšimnutí (a jakéhokoliv hodnocení) ponechal insolvenční soud vyjádření dlužníka z 1.8.2016 (A-24), jež učinil prostřednictvím jednatele J. Dostála, v němž mimo jiné dlužník odmítl insolvenční návrhy obou věřitelů se shodnou argumentací, jak uvedl v odvolání proti napadenému usnesení.

Současně sdělil, že jeho nepříznivý zdravotní stav přetrvává a požádal, aby ve věci nebylo rozhodováno do doby, než se zlepší. Závěr soudu prvního stupně o tom, že nelze předpokládat, že dlužník bude schopen zajistit svůj majetek, aby nedošlo k jeho znehodnocení, pak oporu v jakémkoliv osvědčení této skutečnosti nemá.

Argumentace soudu prvního stupně ve prospěch vydaného rozhodnutí je tak pro nedostatek důvodů nedostatečná a odvolacím soudem nepřezkoumatelná. Postrádá totiž především dostatečná relevantní skutková zjištění, na základě kterých by bylo možno dospět k závěru, že jsou zde skutečně důvody pro ustanovení předběžného správce nad rámec omezení, jež dlužníku určuje zákon (§ 111 IZ).

Na základě uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 8. listopadu 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková