3 VSPH 1837/2014-A-20
KSCB 25 INS 30423/2013 3 VSPH 1837/2014-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem České Budějovice, Bezdrevská 1169/7, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 30423/2013-A-14 ze dne 8. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 30423/2013-A-14 ze dne 8. července 2014 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 25 INS 30423/2013-A-14 ze dne 8.7.2014 zastavil insolvenční řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem podaným dne 30.10.2013 domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením splátkovým kalendářem. Usnesením č.j. KSCB 25 INS 30423/2013-A-12 ze dne 28.2.2014, jež nabylo právní moci 8.6.2014, soud dlužníku uložil, aby do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč. Protože záloha zaplacena ve stanovené lhůtě nebyla, postupoval podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítl, že hodlá svoji neuspokojivou situaci řešit, ovšem uložená jednorázová záloha bez možnosti rozložení do splátek je pro něho značně zatěžující, a proto žádá o možnost jiného řešení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 a 2 IZ , podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s ním spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 108 odst. 3 IZ nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V posuzovaném případě soud prvního stupně usnesením č.j. KSCB 25 INS 30423/2013-A-12 ze dne 28.2.2014 dlužníku uložil, aby do 7 dnů ode dne právní moci usnesení na účet soudu nebo do jeho pokladny zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč; současně ho poučil o možném následku nesplnění povinnosti zaplatit zálohu spočívajícím v zastavení insolvenčního řízení. Usnesení bylo dlužníku řádně zvlášť doručováno na jím označenou adresu jeho bydliště, jak uvedeno shora, avšak zásilka byla soudu poštou vrácena, neboť dlužník na doručující adrese je neznámý a nemá schránku, do níž by bylo možné písemnost vhodit, a proto mu soud doručil toto rozhodnutí vyvěšením na úřední desce soudu (podle § 50 odst. 2 občanského soudního řádu-o.s.ř.). Usnesení bylo vyvěšeno 29.5.2014, k doručení došlo desátým dnem po vyvěšení, tj. 9.6.2014 (pondělí, neboť poslední den lhůty 8.6.2014 byla neděle-§ 57 odst. 2 o.s.ř.), takže konec patnáctidenní odvolací lhůty běžící od následujícího dne připadl na 23.6.2014. Protože dlužník toto usnesení odvoláním nenapadl, nabylo dne 24.6.2014 právní moci. V určené sedmidenní lhůtě, jež skončila dne 1.7.2014, dlužník stanovenou zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatil a nesplnil tak povinnost, jež mu byla pravomocným soudním rozhodnutím uložena, přestože o možném následku nezaplacení zálohy dle § 108 odst. 3 IZ byl soudem poučen.

Jestliže dlužník-jak plyne z jeho odvolání-je přesvědčen o tom, že byly dány důvody, pro které po něm zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení nemělo být požadováno, měl tuto argumentaci uplatnit odvoláním podaným proti usnesení, jímž mu byla k povinnost k zaplacení zálohy uložena. To ovšem neučinil.

V dané věci tak dlužník ve stanovené lhůtě pravomocně uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nesplnil, a potom nedošlo-li v mezidobí k rozhodné změně dlužníkových poměrů, z nichž insolvenční soud při svém rozhodnutí o záloze vycházel (a o ničem takovém obsah spisu ani odvolání nesvědčí), může úvaha soudu záležet jen v tom, zda pro nesplnění této povinnosti je namístě insolvenční řízení zastavit, anebo přikročit k vymáhání zálohy.

Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může být soud s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, jehož řešení-jako v daném případě-lze očekávat jedině konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Provedení takového výkonu rozhodnutí a exekuce je (i za trvání konkursu dlužníka) umožněno toliko pro pohledávky v režimu za podstatou, a to na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného dle § 203 odst. 5 IZ (§ 109 odst. 1 písm. c/ IZ); to ovšem není případ nároku z titulu povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Za této situace tedy soud prvního stupně postupoval správně, když insolvenční řízení dlužníka zastavil. Protože k žádné změně stavu věci nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Současně považoval odvolací soud za vhodné poučit dlužníka o tom, že pravomocné zastavení insolvenčního řízení, jímž se řízení končí, nebrání tomu, aby insolvenční návrh znovu podal.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

V Praze dne 25. září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková