3 VSPH 1831/2015-B-32
KSHK 40 INS 25395/2013 3 VSPH 1831/2015-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem v Horní Olešnici 10, 543 75 Dolní Olešnice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 25395/2013-B-16 ze dne 29. června 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 25395/2013-B-16 ze dne 29. června 2015 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) neschválil dlužníkovo oddlužení (bod I. výroku), prohlásil na jeho majetek konkurs (bod II. výroku) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSHK 40 INS 25395/2013-A-26 z 27.3.2015 zjistil dlužníkův úpadek a povolil jeho řešení oddlužením, ustanovil mu JUDr. Aleše Jiráska, bytem v Praze 5, Braunova 1, insolvenčním správcem (Správce) a nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na 5.6.2015. Vyšel ze zprávy Správce z 22.5.2015 podle níž dlužník nemá žádnou vyživovací povinnost, je v trestu odnětí svobody, požádal o podmíněné propuštění, byl odsouzen za trestnou činnost majetkové povahy, jíž se dopouštěl před zahájením insolvenčního řízení. Dlužníkův movitý majetek byl zpeněžen exekutorem v exekučním řízení a Správce prodej těchto věcí prověřuje. Dále insolvenční soud uvedl, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 41 nezajištěných věřitelů se 43 pohledávkami o celkové výši 8.340.137,14 Kč, přičemž část z nich pochází z podnikání dlužníka, že pohledávky ve výši 8.219.381,55 Kč Správce uznal jako nezajištěné a popřel dvě pohledávky v celkové výši 187.380,--Kč. Konstatoval, že s ohledem na výši přihlášených pohledávek, aby dlužník splnil oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. uspokojil pohledávky věřitelů alespoň v míře 30% a uspokojil odměnu Správce a uhradil jeho hotové výdaje, musel by měsíčně nabídnout na plnění splátkového kalendáře 42.800,--Kč. Pokud dlužník nabízel příjem 29.000,--Kč z příjmu hlavního a vedlejšího pracovního poměru, pak dovozoval, že by byl nedostatečný. Zároveň insolvenční soud poukázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 10 To 71/2014-232 ze 30.4.2014, na jehož základě byl dlužník odsouzen a způsobil trestnou činností společnosti isir.justi ce.cz

FORUM SYSTÉMY, spol. s r.o. škodu ve výši 71.496,--Kč, avšak svůj závazek vůči tomuto věřiteli v insolvenčním návrhu neuvedl, ač o něm věděl, nebo musel vědět. Jako další důvod pro neschválení oddlužení uvedl, že se dlužník dopustil majetkové trestné činnosti, kdy od roku 2007 do konce roku 2010 zkrátil platby DPH o částku 1.264.427,--Kč a v této trestné činnosti pokračoval i v roce 2012 a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na 19 měsíců a z tohoto pohledávku dovozoval nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení.

Oddlužení dlužníka neschválil za použití § 405 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), neboť v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, jež by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, resp. nepoctivý záměr dlužníka; podle § 405 odst. 2 InsZ pak na dlužníkův majetek prohlásil konkurs.

Toto usnesení napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se povolené oddlužení plněním splátkového kalendáře schvaluje. Namítl, že byl prodán jeho majetek v exekuci, a že tak exekutor učinil protiprávně, a že byl nucen podat podnět k prošetření příslušným orgánům. Vyjádřil nesouhlas se Správcovým tvrzením, že v souvislosti s návštěvou ve výkonu trestu odnětí svobody (30.4.2015) probrali přihlášky pohledávek jeho věřitelů. Úplný seznam přihlášených pohledávek obdržel až později 20.5.2015. K jednotlivým pohledávkám se vyjádřil a konstatoval, že bylo nemožné, aby Správce stačil prověřit pohledávky, které popřel do 5.6.2015, kdy bylo nařízeno přezkumné jednání. Konstatoval, že okolnost, že je ve výkonu trestu odnětí svobody mu zabránila, aby mohl dokázat pravost či nepravost popřených pohledávek. Namítl, že nebyl vyslechnut ke své trestní činnosti a popsal důvody, pro které se trestné činnosti dopustil a důvody svého jednání. Ke svým příjmovým možnostem uvedl, že nelze vycházet z částky 29.000,--Kč, neboť tak tomu bylo před půl rokem, zatímco nyní má přislíben příjem z hlavního pracovního poměru ve výši 40.000,--Kč čistého a z vedlejšího pracovního poměru ve výši 15.000,--Kč čistého. Poznamenal, že je třeba přihlédnout k tomu, že se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, což ho omezuje v komunikaci s okolním světem. Doplnil, podáním z 31.8.2015, že byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody za vzorné chování a nadstandartní plnění svých povinností a zahájil jednání se dvěma zaměstnavateli s cílem uzavřít s nimi pracovní smlouvy a připojil potvrzení Romana Stránského o tom, že jej přijme do své firmy (kamenictví) do vedlejšího pracovního poměru a společnosti DDH Jičín, spol. s r.o. o tom, že bude přijat do pracovního poměru a vyjádřil své stanovisko k některým přihlášeným pohledávkám s tím, že kompletní vyjádření k popřeným pohledávkám doručí později.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z jiných dlužníkem uváděných důvodů, a že tu nejsou podmínky pro potvrzení nebo změnu napadeného usnesení.

Podle § 7 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle § 190 odst. 1 InsZ přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem (odst. 1). Termín a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku. Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou, s poučením o nezbytnosti jejich účasti. Není-li dále stanoveno jinak, může se insolvenční správce na své nebezpečí a na své náklady dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do seznamu správců. Pro termín přezkumného jednání je z pohledu insolvenčního soudu podstatný okamžik konání schůze věřitelů svolané v rozhodnutí o úpadku. Konání této schůze se spojuje s termínem prvního přezkumného jednání; důvodem je především nutnost co nejdříve postavit najisto osobu insolvenčního správce. V návaznosti na potřebu spojit schůzi věřitelů s prvním přezkumným jednáním má poučení o nezbytnosti, neboť neúčastí na přezkumném jednání by se zbavil o možnost popřít přihlášky věřitelů, které budou předmětem přezkumného jednání; při procesu oddlužení má popěrný úkon dlužníka význam jako stejný úkon insolvenčního správce (§ 410 InsZ). V případě řešení zjištěného úpadku konkursem má popření pohledávky dlužníkem ten význam, že v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek není exekučním titulem (§ 192 odst. 3 InsZ).

Z insolvenčního spisu plyne, že usnesením insolvenčního soudu č.j. KSHK 40 INS 25395/2013-A-26 z 27.3.2015 byl zjištěn dlužníkův úpadek, že bylo nařízeno přezkumné jednání na 5.6.2015, a že dlužník byl v usnesení poučen o tom, že jeho účast při přezkumném jednání je nezbytná; rozhodnutí bylo doručeno dlužníkovi do vlastních rukou 2.4.2015 na adrese Věznici ODOLOV, 542 34 Malé Svatoňovice. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 5.6.2015 (dok. B-14 ) plyne, že se ho dlužník nezúčastnil, a že insolvenční soud vzhledem k tomu, že se dlužník nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, pověřil insolvenčního správce, aby dlužníka navštívil za účelem zjištění jeho stanoviska k jednotlivým přihlášeným pohledávkám, jež dlužník formuloval písemně, a prohlásil je za součást přezkumných listů. K protokolu o přezkumném jednání je připojen dopis adresovaný insolvenčnímu správci, v němž dlužník se vyjádřil k pohledávkám, které popírá.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 32 Cdo 1726/1998, které lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení, formuloval závěr, podle kterého popření pohledávky přihlášené do konkursu je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvody) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu. Ve svém rozhodnutí pod sen. zn. 29 NSČR 12/2013 z 28.2.2013, pak Nejvyšší soud dovodil, že splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) InsZ jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí s tím, že vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné, a že s přihlídnutím k výši pohledávky není splněn uvedený předpoklad, je to důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. b) InsZ (zrušení schváleného oddlužení). Z výše uvedené právní úpravy a závěrů Nejvyššího soudu je zjevné, že dlužníkovo popření, jež v případě schválení oddlužení má účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, může formálně projevit jen při přezkumném jednání.

V projednávané věci se dlužník jen vyjádřil k jednotlivým pohledávkám mimo přezkumné jednání, ač jak správně v usnesení o zjištění úpadku insolvenční soud uvedl, jeho účast při něm byla nezbytná. Za situace, kdy by dlužník ve výkonu trestu odnětí svobody bylo na insolvenčním soudu, aby účast dlužníka při přezkumném jednání zajistil a požádal o jeho eskortu. Dlužník tak byl zkrácen na svých procesních právech, tj. právu popřít pohledávky přihlášených věřitelů při přezkumném jednání ve formě předpokládané v InsZ. Pokud dlužníkovu přítomnost při přezkumném jednání nezajistil, zatížil insolvenční soud insolvenční řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci, a za odvolacího řízení nebylo možné zjednat nápravu.

Na základě výše uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, v němž zopakuje přezkum pohledávek přihlášených věřitelů dlužníkem nově nařízeném přezkumném jednání s tím, že dosavadní výsledky přezkumného jednání z 5.6.2015 zůstanou nedotčeny a na schůzi věřitelů svolané bezprostředně po skončení tohoto přezkumného jednání s týmž programem jako v rozhodnutí o zjištění úpadku znovu projedná způsob řešení dlužníkova úpadku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 31. května 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková