3 VSPH 182/2012-A-14
KSLB 76 INS 23137/2011 3 VSPH 182/2012-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužnice: Lenka anonymizovano , anonymizovano , bytem a místem podnikání v Mimoni 1, Husova 658, IČO 75594587, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 24. ledna 2012, č.j. KSLB 76 INS 23137/2011-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 24. ledna 2012, č.j. KSLB 76 INS 23137/2011-A-9, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (insolvenční soud) uložil dlužnici ve lhůtě 7 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,--Kč na uvedený účet insolvenčního soudu.

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh na zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Vyšel ze zjištění (podle seznamu závazků a majetku), že dlužnice má závazky ve výši celkem 861.143,--Kč, nemá movitý nebo nemovitý majetek a není věřitelkou žádné pohledávky. Cituje ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) dospěl k závěru, že lze očekávat řešení úpadku dlužnice nepatrným konkursem a výši zálohy určil vzhledem k předpokládané celkové náročnosti a délce insolvenčního řízení.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že povinnost uloží ve výši 5.000,--Kč, neboť není schopna zálohu ve vyšší částce uhradit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,--Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2) Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Podle § 38 odst. 2 InsZ odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát. Z uvedené právní úpravy se podává, že účelem institutu zálohy je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh podle § 98 InsZ s tím, že má 22 závazků vůči 14 věřitelům v celkové výši 861.143,--Kč, jež jsou déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti a není schopna tyto závazky hradit. Jak vyplývá ze seznamu majetku, nemá žádný majetek, bydlí v pronajatém pronajímatelem zařízeném bytě, nemá žádné pohledávky.

Odvolací soud zdůrazňuje, že účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 InsZ). Z této výchozí koncepce zákona se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu.

V daném případě nebude možné řešit úpadek dlužnice jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle § 314, 315 InsZ), v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle vyhlášky č. 313/2007 Sb.-bude-li dosaženo výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele nebo výtěžku určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle § 1-dosahuje nejméně 45 tis. Kč, jinak se určí úvahou soudu dle § 5 téže vyhlášky. Dosavadní výsledky řízení však nenasvědčují tomu, že dlužník vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

Nejde-li o případ podle § 144 InsZ, pak, bude-li zjištěno, že dlužnice nemá majetek užitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro další pokračování v řízení. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí (např. jedním z účinků podání insolvenčního návrhu je podle § 109 odst. 1 písm.c) InsZ nemožnost provedení exekuce na dlužníkův majetek), je právě uložená povinnost dlužnice zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Vlastní-li dlužnice takový majetek a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že dlužnice zálohu zaplatit schopna není, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona.

Jelikož dosavadní výsledky řízení nenasvědčují tomu, že dlužnice vlastní majetek, jehož zpeněžením by mohly být získány finanční prostředky postačující k úhradě nákladů insolvenčního řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše.

Odvolací soud považuje za vhodné upozornit na to, že předpoklady pro zamítnutí insolvenčního návrhu (nikoliv pro zastavení insolvenčního řízení) podle § 144 odst. 1 InsZ musí být splněny kumulativně a v důsledku toho právní úpravu aplikovat na dlužnici, fyzickou osobu nelze.

Na základě výše uvedeného odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 11. dubna 2012

JUDr. Michal K u b í n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva