3 VSPH 1818/2016-A-17
MSPH 79 INS 20152/2016 3 VSPH 1818/2016-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužnice TCT cleaning s.r.o., IČO: 03223043, se sídlem Táboritská 880/14, Praha 3, zahájené k návrhu Ilony anonymizovano , anonymizovano , bytem Jana Zajíce 127, Kutná Hora, zast. Mgr. Janem Altem, advokátem, se sídlem Havlíčkovo náměstí 512/16, Kutná Hora, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 20152/2016-A-6, ze dne 7. září 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 20152/2016- A-6, ze dne 7. září 2016, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh navrhovatelky Ilony anonymizovano (dále jen navrhovatelka ) (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu navrhovatelka doručila dne 30. 8. 2016 insolvenční návrh, jímž se domáhá zjištění úpadku dlužnice TCT cleaning s.r.o. (dále jen dlužnice ). Vyšel z tvrzení navrhovatelky, z nichž se podává, že pro dlužnici vykonávala úklidové práce na základě dohody o provedení práce a dlužnice ji dluží mzdu za měsíce květen a červen 2016 s tím, že tato mzda byla splatná vždy k 25. dni následujícího měsíce a dlužnice má z titulu neuhrazené mzdy závazky k dalším minimálně 28 zaměstnancům. Navrhovatelka k insolvenčnímu návrhu přiložila dohodu o provedení práce ze dne 1.1.2016 a přihlášku své pohledávky. Dále soud prvního stupně zjistil, že dlužnice vznikla dne 23.7.2014, obchodní podíl jediného společníka je postižen exekučními příkazy a dlužnice nezaložila za rok 2014 a 2015 do sbírky listin účetní závěrku.

Cituje ustanovení § 3, § 103 odst. 1 až 3, § 105 a § 128 odst. 1 zákona č. 1825/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka neosvědčila fikci úpadku dle § 3 odst. 2 písm. a) až d) IZ, neboť přehlédla, že splatnost mzdy za měsíc květen 2016 nastala až 25. 6. 2016, dlužnice se tak dostala do prodlení až 26. 6. 2016 a fikce úpadku by nastala až dne 26. 9.2016 (tři měsíce po splatnosti), zatímco navrhovatelka podala insolvenční návrh již dne 30. 8. 2016. Z těchto důvodů má její insolvenční návrh za neúplný a postupem dle § 128 odst. 1 IZ ho odmítl.

O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 7 odst. IZ ve spojení s § 146 odst. 3 o.s.ř. Závěrem navrhovatelku poučil o tom, že po právní moci usnesení bude moci podat nový již perfektní insolvenční návrh. isir.justi ce.cz

Toto usnesení napadla navrhovatelka v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Namítá, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu uvedla 38 věřitelů (první znak úpadku), přičemž všem těmto věřitelům dlužnice nevyplatila mzdu za měsíce květen a červen 2016 a ke dni podání insolvenčního návrhu tak byla 66 dní po splatnosti (druhý znak úpadku). Souhlasí s tím, že tyto závazky nejsou tři měsíce po splatnosti, namítá však, že se insolvenční návrh co do naplnění znaků úpadku opíral o důvod uvedený v § 3 odst. 2 písm. a) IZ, a to sice že dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků. Uvádí, že tato vyvratitelná domněnka není vázána na nouzi či neochotu dlužnice dostát svým závazkům a uzavírá, že situace, kdy zaměstnavatel přestane vyplácet mzdu svým 38 zaměstnancům z různých pracovišť lze považovat za situaci, kdy zastavil platby podstatné části svých závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 InsZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 InsZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku. Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 InsZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 InsZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 InsZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008-A ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve smyslu ustálených judikatorních závěrů, vyjádřených i v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 14/2011-A ze dne 21.12.2011, uveřejněném pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010, uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich důvodu, výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Z insolvenčního spisu plyne, že navrhovatelka má za dlužnicí na základě dohody o provedení práce pohledávku z titulu neuhrazené odměny za měsíc květen 2016 ve výši 3.051,-Kč splatnou dne 25. 6. 2016 a pohledávku za měsíc červen 2016 ve výši 6.364,-Kč splatnou dne 25. 7. 2016. Jako další věřitele navrhovatelka označila (jménem, datem narození a bydlištěm) také paní Věru Hruškovou s pohledávkou za měsíc květen 2016 v částce 2.500,-Kč a za měsíc červen 2016 v částce 3.693,-Kč, paní Annu Šikalovou s pohledávkou za měsíc květen 2016 v částce 10.000,-Kč a za měsíc červen 2016 v částce 9.432,-Kč a Ivanu Kyselovou s obdobnými nároky, pracující pro dlužnici na pracovišti v Kutné Hoře. Uvedla, že je jí známo, že dlužnice od května 2016 nehradí mzdy ani zaměstnancům v Kolíně, a má tak splatné závazky nejméně vůči 28 osobám jmenovaným v insolvenčním návrhu z důvodu nevyplacených mezd a odměn z dohod konaných mimo pracovní poměr za květen 2016 a za červen 2016, které jsou ke dni podání návrhu více než 30 dní po splatnosti. Z jejich množství dovozuje, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ insolvenčního zákona). Proto má za to, že dlužnice je v úpadku.

Z uvedených skutečností lze dle názoru odvolacího soudu dovodit, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu nabídla dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se dlužnice nachází v úpadku ve formě insolvence podle § 3 InsZ, když tvrdí, že dlužnice má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna plnit. Závěr soudu prvního stupně o tom, že navrhovatelka neuvedla a nedoložila, která ze situací předpokládaných v § 3 odst. 2 pod písm. a) až d) InsZ měla nastat tak, aby s sebou nesla fikci úpadku, neobstojí. Jednak z návrhu je jednoznačně zřejmé, že navrhovatelka jej odůvodňuje tvrzeními o tom, že dlužnice zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, když přestala vyplácet mzdu svým zaměstnancům, resp. odměnu z dohod konaných mimo pracovní poměr, a nikoli tvrzením o tom, že dlužnice neplní své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, jak nesprávně uvádí soud prvního stupně. Jednak otázka, zda svá tvrzení navrhovatelka doložila či nikoliv, není ve fázi posuzování náležitostí insolvenčního návrhu významná.

Protože návrh nepostrádá ani jiné ustanovením § 103 odst. 1 a 2 InsZ předepsané obsahové náležitosti, nebylo důvodu k tomu, aby jej soud prvního stupně dle § 128 odst. 1 InsZ odmítl.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. za použití § 7 InsZ změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 17. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková