3 VSPH 1817/2013-B-20
KSPL 29 INS 12639/2013 3 VSPH 1817/2013-B-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , trvalý pobyt Dlouhá 884/34, 312 00 Plzeň, adresa pro doručování České údolí 486/18, 312 00 Plzeň, zast. Mgr. Violou Šiplovou, advokátkou se sídlem Pražská 45, 301 00 Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 12639/2013-B-1 ze dne 23. září 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 12639/2013-B-1 ze dne 23. září 2013 se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 29 INS 12639/2013-B-1 ze dne 23.9.2013 v bodě I. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník) a v bodě II. rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že mu byl dne 18.4.2013 doručen insolvenční návrh navrhovatele-věřitele UNIDEBT Czech, SE (dále jen navrhovatel). Tento návrh soud zaslal dlužníku spolu s usnesením, jímž ho vyzval k zaujetí stanoviska k insolvenčnímu návrhu a k předložení seznamu majetku, závazků a dalších listin dle § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s tím, že pokud se k insolvenčnímu návrhu nevyjádří v určené lhůtě, bude mít soud za to, že návrhu neodporuje. Současně dlužníka poučil, že návrh na povolení oddlužení dlužníka-nepodnikatele lze podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku. Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne.

Usnesení spolu s insolvenčním návrhem bylo dlužníkovi doručeno dne 3.6.2013, k věci se však nevyjádřil.

Soud tak-vycházeje z toho, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporuje-usnesením č.j. KSPL 29 INS 12639/2013-A-16 ze dne 26.7.2013 zjistil úpadek dlužníka (tento výrok nabyl právní moci dne 9.8.2013). Způsob řešení dlužníkova úpadku soud nestanovil, neboť v době jeho rozhodování připadalo v úvahu řešit úpadek dlužníka konkursem nebo oddlužením.

Rozhodnout o povolení oddlužení by soud mohl, jen pokud by dlužník nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu podal návrh na povolení oddlužení. Protože lhůta pro předložení tohoto návrhu dlužníku marně uplynula (a tedy nevyužil možnosti dané mu ust. § 390 odst. 1 IZ), je jediným možným způsobem řešení jeho úpadku konkurs. Proto soud prvního stupně rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka s tím, že při splnění podmínek stanovených v § 314 odst. 1 písm. a) IZ půjde o tzv. nepatrný konkurs, neboť u dlužníka nebylo prokázáno, že je podnikatelem nebo že má závazky z podnikání.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a aby mu bylo povoleno oddlužení prodejem věcí společně se splátkovým kalendářem. Uvedl, že mu zatím v insolvenčním řízení nebyla doručena žádná listina, poprvé až výzva insolvenční správkyně, již obdržel dne 27.10.2013. Zjistil, že mu veškerá korespondence byla doručována na adresu Dlouhá 884/34, Plzeň, na které se však již několik let nezdržuje a nemá tu ani poštovní schránku. O tom jsou všichni jeho věřitelé informováni, byť adresu jeho současného pobytu ve svých podáních (patrně účelově) neuvedli. Správkyně ale tuto adresu užila, a tedy i soud si ji mohl zjistit.

Dlužníku je známo, že úřední listiny se doručují na adresu trvalého pobytu, tu on ale (byť se zde nezdržuje) není schopen změnit, když není jiného místa, na které by si mohl trvalý pobyt přihlásit. Nyní bydlí na adrese České údolí 486/18, Plzeň na základě dohody o užívání bytu a vlastník nesouhlasí, aby se dlužník na této adrese k trvalému pobytu přihlásil. Svůj pobyt nemůže nahlásit ani na úřad, neboť to by bylo možné, jen pokud by mu bývalý pronajímatel bydlení v místě evidovaného trvalého pobytu tento zrušil úřední cestou, což dosud neudělal. Jestli se tu dlužník nemůže zdržovat, nelze mu to nijak klást k tíži, zvláště když o svém současném bydlišti vyrozuměl všechny věřitele i státní orgány, u nichž vyřizuje své záležitosti. Nemá internet a neumí pracovat s počítačem, aby si touto cestou zjistil informace o insolvenčním řízení.

Pokud by dlužník byl zpraven o tom, že je proti němu vedeno insolvenční řízení, ve kterém může změnit konkurs na oddlužení, ve kterém by postupně splácel své závazky (jak i dosud činí), byl by připraven v tomto splácení pokračovat. K řešení úpadku oddlužením přitom splňuje všechny podmínky. Přihlášené pohledávky dosahují celkové výše cca 2.470.000,-Kč a dlužník vlastní nemovitosti (chalupu a pozemky v Blovicích), jejichž hodnota dosahuje minimálně poloviny celkové dlužné částky. Navíc si ke starobnímu důchodu přivydělává, aby mohl dluhy splácet. Z nich by při oddlužení byl schopen uhradit cca 60 %, což je pravděpodobně více než v konkursu. I kdyby se v konkursu prodal všechen jeho majetek, nebude to stačit na úplnou úhradu pohledávek a dlužníku až do smrti zbude spousta dluhů. Dodal, že výše přihlášených pohledávek neodpovídá skutečnosti, neboť jsou mezi nimi i pohledávky zcela nebo zčásti uhrazené.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [§ 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než v něm uplatněných důvodů.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23.3.2011, sp.zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 29 NSČR 12/2011-B, uveřejněném pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ). Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné.

Úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka lze řešit konkursem, reorganizací nebo oddlužením (§ 4 IZ).

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 3).

Z § 149 IZ vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím; v případě, kdy dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby, tak soud učiní rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odstavec 2), a v ostatních případech tak učiní rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku s tím, že nesmí rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odstavec 1).

Podle § 316 odst. 2 IZ reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2).

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 390 odst. 1 IZ návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Podle § 390 odst. 3 IZ odmítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Podle § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Dle závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu č.j. KSPL 27 INS 5504/2011, 29 NSČR 39/2012-B-27 ze dne 26.6.2012 povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení, není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 IZ. Tuto povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, lze dle dovolacího soudu splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. IZ, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři návrh, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR, na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne .

Smysl poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, k němuž je insolvenční soud povinen při doručení věřitelského insolvenčního návrhu dlužníkovi, tkví v tom, aby dlužník, jenž splňuje zákonné předpoklady tohoto sanačního způsobu řešení svého úpadku, měl možnost uplatnit jej i tehdy, je-li insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele. Rozhodující přitom není forma poučení, nýbrž jeho obsah, tedy to, zda poskytnuté poučení bylo náležitě konkrétní, tj. zda dlužník obdržel podstatné informace, na jejichž základě se vskutku mohl rozhodnout, zda pro případ zjištění svého úpadku navrhne jeho řešení oddlužením, a zda byl obeznámen s důsledky nepodání takového návrhu v zákonem stanovené lhůtě.

Z obsahu spisu plyne, že insolvenční řízení dlužníka bylo dne 18.4.2013 zahájeno na základě insolvenčního návrhu navrhovatele. Tento návrh soud doručoval dlužníku spolu s usnesením č.j. KSPL 29 INS 12639/2013-A-7 ze dne 15.5.2013 (níže uvedeného obsahu). Tyto písemnosti doručoval-při absenci zřízené datové schránky dlužníka-zcela správně poštou a do vlastních rukou dlužníka (v režimu § 49 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.) na adresu jeho evidovaného trvalého pobytu Dlouhá 884/34, 312 00 Plzeň, kterou bylo třeba považovat za dlužníkovu adresu pro doručování dle § 46b písm. a) o.s.ř. za situace, kdy ve smyslu § 46a odst. 2 o.s.ř. jinou svoji adresu soudu nezadal (protože do té doby v řízení žádný úkon neučinil) a v informačním systému evidence obyvatel není evidována adresa, na kterou dlužníku mají být písemnosti doručovány. Na uvedené adrese ale dlužník nebyl doručujícím orgánem dne 23.5.2013 zastižen, a proto téhož dne byla zásilka uložena na poště a dlužníku byla zanechána výzva k jejímu vyzvednutí s poučením, že pokud si zásilku do 10 dnů nevyzvedne, bude se doručovaná písemnost dle § 49 odst. 4 o.s.ř. považovat posledním dnem uvedené lhůty za doručenou (i kdyby se o jejím uložení nedozvěděl). Protože si dlužník uloženou písemnost nevyzvedl, nastaly účinky jejího náhradního doručení dlužníku dnem 7.6.2013.

Při doručování insolvenčního návrhu a výše uvedeného usnesení soudu dlužníku tedy k žádným závadám nedošlo. Dlužníku nic nebránilo, aby si zajistil úřední doručování písemností na místo, kde se skutečně zdržuje a zásilky přebírá. To buď změnou evidovaného trvalého pobytu zaevidováním adresy svého skutečného bydliště (k čemuž v případě, že tu má k bydlení užívací právo, např. na základě nájemní smlouvy, nepotřebuje souhlas vlastníka objektu), anebo zanesením adresy, kam mu mají být písemnosti doručovány, do informačního systému evidence obyvatel, popř. zřízením poštovní dosílky z místa evidovaného trvalého pobytu na adresu svého skutečného bydliště.

Protože u dlužníka lze vskutku vycházet z toho, že není podnikatelem dle § 2 odst. 2 obchodního zákoníku (nebylo zjištěno jeho živnostenské ani jiné oprávnění k podnikatelské činnosti), je vyloučeno řešení jeho úpadku reorganizací. Soud prvního stupně tudíž při vydání napadeného usnesení správně usuzoval, že při splnění ostatních zákonných podmínek by přicházelo v úvahu řešení dlužníkova úpadku oddlužením, to však jedině za předpokladu, že by podal včas-ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu navrhovatele-návrh na povolení oddlužení. To však neučinil, přestože-jak soud uvedl-byl o tomto svém právu ve výše uvedeném usnesení č.j. KSPL 29 INS 12639/2013-A-7 ze dne 15.5.2013 náležitě poučen. Proto odvolací soud zkoumal, zda toto poučení soudu bylo vskutku řádné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Soud dlužníka usnesením č.j. KSPL 29 INS 12639/2013-A-7 ze dne 15.5.2013, s nímž mu doručil insolvenční návrh navrhovatele, vyzval (v bodech I. až IV. výroku) k tomu, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení podal vyjádření k insolvenčnímu návrhu, aby sdělil, zda se vzdává účasti na jednání o tomto návrhu nebo zda s rozhodnutím o věci bez jednání souhlasí, a aby předložil seznamy uvedené v § 104 IZ. Současně soud v bodě V. výroku dlužníku (s odkazem na § 392 IZ) pro případ, že podá návrh na povolení oddlužení, uložil, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení připojil k tomuto návrhu listiny uvedené v § 392 odst. 1 IZ. K tomu v odůvodnění usnesení poukázal na ustanovení § 393 odst. 2 a 3 IZ, podle nichž insolvenční soud dlužníku, k jehož návrhu na povolení na oddlužení nejsou připojeny zákonem požadované přílohy nebo tyto neobsahují stanovené náležitosti, určí (maximálně sedmidenní) lhůtu k doplnění návrhu o uvedené náležitosti, a v případě, že k tomuto doplnění v určené lhůtě nedojde, návrh na povolení oddlužení odmítne. Dále soud v usnesení dal dlužníku poučení tohoto znění: Návrh na povolení oddlužení v případě dlužníka-nepodnikatele-lze podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu zvláštním způsobem dlužníku, a to včetně příloh. Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne. Nebudou-li ve lhůtě podle výroku V. doplněny přílohy, příp. nebudou obsahovat zákonem požadované náležitosti, soud návrh na povolení oddlužení odmítne.

Z uvedeného je zřejmé, že popsané poučení o dlužníkově právu podat návrh na povolení oddlužení je celkově vzato nesrozumitelné a neúplné. Poučení nezmiňuje požadavek předepsané formy návrhu na povolení oddlužení (jež lze učinit pouze na příslušném formuláři-§ 391 odst. 3 IZ) a věcnou legitimaci k podání tohoto návrhu ve smyslu § 389 odst. 1 IZ zavádějícím způsobem výslovně (nesprávně) jen na osobu dlužníka, který není (nebyl nebo již není) podnikatelem, ponechávaje tak stranou subjektivní nepřípustnost oddlužení v případě netolerovatelných dluhů z podnikání. Současně však je poučení v kontextu ostatního obsahu usnesení (výzvy) A-7 nesrozumitelné ohledně lhůty, ve které musí dlužník návrh na oddlužení podat. Poučení sice zmiňuje zákonnou lhůtu 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu (věřitele), nicméně současně vyjadřuje požadavek, že v této lhůtě musí být návrh podán i s přílohami (jako kdyby návrhem postrádajícím přílohy nemohla být lhůta pro jeho podání splněna), a navíc bod V. výroku usnesení je formulován tak, jako kdyby ve skutečnosti měl být návrh podán (s přílohami) již do 7 dnů od doručení tohoto usnesení. Podle takového poučení se dlužník nemohl rozumně (a v souladu se zákonem) zařídit.

Napadené rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka tak bylo předčasné, neboť poučení soudu prvního stupně o dlužníkově právu podat návrh na povolení oddlužení, jež mu v usnesení A-7 ze dne 15.5.2013 při doručení insolvenčního návrhu navrhovatele adresoval, neodpovídalo požadavkům na ně kladeným, a tudíž s doručením tohoto usnesení nebylo možno pojit závěr o marném uplynutí třicetidenní lhůty k podání daného návrhu. Za takovéto situace je třeba považovat za včasný dlužníkův návrh na povolení oddlužení, který vtělil až do svého odvolání, byť tento návrh nebyl učiněn v předepsané (formulářové) formě a postrádá zákonné náležitosti co do jeho obsahu a příloh (k odstranění takových nedostatků je třeba vést dlužníka postupem dle § 393 IZ).

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu

řízení. V něm soud nejprve vyzve dlužníka k náležitému doplnění jeho podaného návrhu na povolení oddlužení, a jestliže dlužník jeho nedostatky odstraní, bude se soud zabývat ostatními podmínkami přípustnosti řešení dlužníkova úpadku oddlužením.

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 17. prosince 2013

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová