3 VSPH 1816/2015-A-37
KSPH 69 INS 18101/2015 3 VSPH 1816/2015-A-37

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem Lubná, Senec 110, zahájené k návrhu navrhovatelky: JUDr. Michaela Strnadová se sídlem Praha 5, Stroupežnického 30, IČO: 18299857, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2015, č.j. KSPH 69 INS 18101/2015-A-18,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2015, č.j. KSPH 69 INS 18101/2015-A-18, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku prodlužil lhůtu určenou dlužníku k předložení seznamu majetku a závazků v jeho usnesení ze dne 17.7.2015 a v bodě II. výroku zamítl žádost dlužníka o ustanovení zástupce.

Své rozhodnutí, cituje ust. § 30 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., odůvodnil tím, že takové opatření dle jeho názoru není nezbytně třeba. V této fázi řízení nejde o nic jiného, než aby dlužník podal soudu pravdivý obraz o své ekonomické situaci tak, jak k tomu byl soudem vyzván s poučením jak má takový seznam vypadat a co má obsahovat. K vyjádření o tom, zda dlužník má závazek vůči navrhujícímu věřiteli, rovněž není třeba hlubokých znalostí práva, zejména jde-li o pohledávku věřitele, která je předmětem řízení nalézacího a lze k obraně dlužníka využít závěrů soudů.

Jen proti bodu II. výroku tohoto usnesení se dlužník včas odvolal a navrhl, aby bylo změněno tak, že se mu právo na zastoupení právním zástupcem v řízení přiznává. Má za to, že závěry soudu prvního stupně nejsou správné. Není práva znalý a ve složitém insolvenčním řízení není schopen se orientovat. Neumí vyplnit vzorové formuláře. Přijatým rozhodnutím mu byl znemožněn svobodný přístup k soudu a bylo omezeno jeho právo na ochranu jeho zájmů. Vzhledem k vážnému zdravotnímu stavu není schopen sám vystupovat před soudem. Poukázal také na to, že o tomto svém právu nebyl poučen a nebyl poučen ani o svém právu podat odvolání proti napadenému rozhodnutí.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 30 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Z obsahu spisu vyplývá, že dne 13.7.2015 navrhovatelka podala u insolvenčního soudu insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění úpadku dlužníka. Usnesením ze dne 17.7.2015 byl dlužník mimo jiné vyzván, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení předložil soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků. Podáním došlým soudu prvního stupně dne 12.8.2015 dlužník požádal o prodloužení této lhůty a o ustanovení právního zástupce, jelikož není znalý práva a v insolvenčním řízení není schopen se orientovat. Z důvodu vážného zdravotního stavu není schopen sám před soudem vystopovat. Jeho příjmy mu volbu právního zástupce neumožňují.

Vycházeje z uvedeného odvolací soud dospívá k závěru, že soud prvního stupně správně vyšel z toho, že účastníku lze ustanovit zástupce pouze tehdy, jde-li o účastníka, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a současně jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů (jsou-li obavy, že účastník není v řízení schopen samostatně účinně uplatňovat či bránit svá práva). Správný je i jeho závěr, že dlužník nesplňuje předpoklady pro to, aby mu mohl být ustanoven zástupce, neboť ochrana jeho zájmů to nevyžaduje.

Cílem insolvenčního řízení je dle ust. § 1 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen InsZ, řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční řízení není řízením, ve kterém by se provádělo složité dokazování relevantních skutečností, jako je tomu ve standardním řízení sporném. Dosažení účelu insolvenčního řízení zajišťuje především insolvenční správce, jehož veškerá činnost podléhá dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 InsZ). S ohledem na cíle insolvenčního řízení a úkoly insolvenčního správce v tomto řízení nemůže být splněna zákonná podmínka pro ustanovení zástupce dlužníku v podobě nezbytnosti takového opatření k ochraně jeho zájmů (srov. také např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.9.2010, č.j. 3 VSOL 338/2010-A-21).

K tomu, aby práva dlužníka v insolvenčním řízení byla odpovídajícím způsobem chráněna, není třeba ani jeho právního vzdělání, ani to, aby se v insolvenčním řízení dokonale orientoval , a proto ani ustanovení advokáta k ochraně jeho práv. Postačovaly-li by tyto důvody k ustanovení zástupce dlužníku, není pochyb o tom, že by byly dány ve vztahu ke všem dlužníkům postrádajícím právní vzdělání. Na takových východiscích však insolvenční zákon bezpochyby nestojí (srov. např. povinné zastoupení účastníka advokátem v dovolacím řízení).

Zastoupení dlužníka advokátem není v dané věci opodstatněné ani k vyplnění vzorového formuláře , není-li toho skutečně, jak tvrdí, schopen sám. Taková činnost, která není činností právní, asistenci kvalifikované osoby v podobě advokáta bezesporu nevyžaduje. Dosavadní průběh řízení navíc nenasvědčuje tomu, že by dlužník nebyl schopen svá práva v míře insolvenčním zákonem předpokládané realizovat a dostatečně aktivně se jej účastnit. Jeho právo na ochranu jeho zájmů tak napadeným rozhodnutím dotčeno být nemohlo. A už vůbec nelze hovořit o tom, že by zamítnutím návrhu na ustanovení zástupce v insolvenčním řízení zahájeném na návrh věřitele byl dlužníku znemožněn svobodný přístup k soudu .

Tvrdí-li dlužník, aniž by toto své tvrzení dosud jakkoli doložil, že ze zdravotních důvodů není schopen sám vystupovat před soudem, bez ohledu na to, zda toto jeho tvrzení je opodstatněné či nikoliv, není taková okolnost bez dalšího důvodem pro ustanovení zástupce dle § 30 o.s.ř., ale (v závislosti na konkrétních okolnostech) může být případně důvodem pro ustanovení opatrovníka dle § 29 odst. 3, 4 o.s.ř. Podle něj pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také (mimo jiné) účastníku, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat. Opatrovníkem v takovém případě soud jmenuje zpravidla osobu blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. Advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován někdo jiný. Jinou osobu než advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí. Nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.

Nevyžaduje-li již samotná povaha insolvenčního řízení, aby dlužníku byl soudem ustanoven zástupce z řad advokátů, zkoumáním splnění ostatních předpokladů pro ustanovení zástupce (včetně práva dlužníka na osvobození od soudních poplatků) se již z důvodu nadbytečnosti není třeba zabývat.

Vytýká-li odvolatel soudu prvního stupně také to, že jej nepoučil o možnosti požádat o ustanovení právního zástupce a o právu podat odvolání proti napadenému rozhodnutí, nejedná se ve světle výše uvedeného o vady, které by v daném kontextu vedly k újmě na právech dlužníka. Vada napadeného rozhodnutí spočívající v absenci poučení o opravném prostředku byla podáním včasného odvolání zhojena a své právo požádat o ustanovení zástupce dlužník beztak realizoval.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. října 2015

JUDr. Michal K u b í n , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná