3 VSPH 1804/2016-A-17
MSPH 88 INS 20997/2015 3 VSPH 1804/2016-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužnice KENDAL & PALMER, s.r.o., IČO: 28107144, se sídlem Jaurisova 515/4, 140 00 Praha 4-Michle, zahájené k návrhu věřitele Bronislava anonymizovano , anonymizovano , 378 21 Vícemil 7, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 20997/2015- A-9 ze dne 5. října 2015

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 20997/2015-A-9 ze dne 5. října 2015 se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh (navrhovatele Bronislava anonymizovano , dále jen navrhovatel, bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným dne 18. 8. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích a postoupeným insolvenčnímu soudu dne 1. 10. 2015 se navrhovatel popáté domáhá zjištění úpadku dlužnice KENDAL & PALMER, s.r.o. (dále jen dlužnice ) a prohlášení konkursu na její majetek. Navrhovatel je zároveň jednatelem dlužníka, insolvenční návrh však podává z pozice zaměstnance, kterým byl od června do srpna roku 2010 a jako zaměstnanec má za dlužníkem pohledávku z titulu neuhrazené mzdy v celkové výši 50.000,-Kč. Navrhovatel jako dalšího věřitele označil společnost KENDAL & PALMER CZ s.r.o. (dále jen věřitel ), vůči níž má dlužnice závazek ve výši 4.800.000,-Kč z titulu nezaplacené půjčky splatné dne 31. 12. 2012. Navrhovatel k návrhu nepřiložil žádné dokumenty, neboť po dobu téměř pěti let byla jako jednatel zapsána neexistující osoba Jucius Viktoras a on jimi nedisponuje.

Insolvenční soud, cituje ustanovení § 3 odst. 1, § 103 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), dospěl k závěru, že insolvenční návrh navrhovatele trpí nedostatky, isir.justi ce.cz pro které ho nelze projednat a podle § 128 odst. 1 jej odmítl. V bližším odůvodnění rozvedl své pochybnosti o existenci navrhovatelovy pohledávky, a to sice, že navrhovatel specifikoval své pracovní činnosti jako zprostředkování zaměstnání, k němuž však dlužnice dle zapsaného předmětu podnikání neměla oprávnění. A dále, že navrhovatel jako jednatel dlužníka podepsal smlouvu s osobou, o níž tvrdí, že neexistovala. Pokračuje, že k pohledávce dalšího věřitele netvrdí navrhovatel ničeho. Ze sbírky listin věřitele navíc zjistil, že ke dni 31. 12. 2010 neměl věřitel žádné pohledávky, dlužnice neměla existujícího věřitele a od dubna 2013 nemá žádného jednatele ani věřitel. Navrhovatel si dále protiřečí, když uvádí, že z pozice jednatele o závazcích dlužnice neví, z pozice zaměstnance však označuje dalšího věřitele s jeho pohledávkou.

O nákladech insolvenčního řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť insolvenční návrh navrhovatele byl odmítnut a dlužnici žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Toto rozhodnutí napadl navrhovatel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Namítl, že v době podpisu smlouvy netušil, že se někdo za osobu Juciuse Victorase vydává, a že tato osoba ve skutečnosti neexistuje. To, že jde o osobu smyšlenou, se dozvěděl až při pokusech kontaktovat dlužnici, aby jeho pohledávku uspokojila. Podle jeho názoru chyboval soud, když tuto osobu zapsal jako jednatele dlužnice. Sám jednal v dobré víře, přitom Jucius Victoras je i nadále zapsán v historii dlužnice v obchodním rejstříku. Ze zápisu v obchodním rejstříku navíc vyplývá, že společnost byla bez jednatele od 1. 6. 2010 do 20. 3. 2015, soud ji měl proto zrušit. Kdyby tak soud učinil, nemusel by podávat na dlužnici insolvenční návrh, ale mohl si přihlásit svoji pohledávku při likvidaci dlužnice.

Vrchní soud v Praze podle § 212 a § 212a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). K poslední uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Úpadek předlužením podle § 3 odst. 3 IZ přichází v úvahu jen u dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Nutno zdůraznit, že vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive, že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1, přitom nemá vliv okolnost,

že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Lze tedy shrnout, že navrhující věřitel dle § 103 odst. 2 IZ musí v insolvenčním návrhu náležitě vymezit svoji pohledávku za dlužníkem co do důvodu jejího vzniku (rozhodných okolností, na nichž se zakládá), výše a splatnosti, a současně takto identifikovat další věřitele dlužníka a jejich pohledávky (v případě tvrzeného úpadku insolvencí i co do splatnosti) a nabídnout též potřebná další konkrétní skutková tvrzení, z nichž se podává závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek) nebo o jeho předlužení (je-li podnikatelem).

Odvolací soud dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh navrhovatele trpí nedostatky, pro něž ho není možné projednat. Navrhovatel sice, co do naplnění podmínek stanovených v § 3 odst. 1 IZ v insolvenčním návrhu popsal své vlastní pohledávky za dlužníkem z titulu neuhrazených mzdových nároků, tyto pohledávky vyčíslil a uvedl jejich splatnost. Ke své pohledávce doložil jako přílohu dohodu o provedení práce podepsanou s Juciusem Viktorasem dne 1. 6. 2010. Jiné listiny však navrhovatel k insolvenčnímu návrhu nepřiložil. Jeho tvrzení tak ve spojení se situací týkající se statutárního orgánu dlužnice, tj. jednatele, kdy od 30.4.2010 do 1.6.2010 byl jednatelem navrhovatel a Jucius Viktoras byl jednatelem jen jeden den, a to 1.6.2010, kdy mu vznikla i zanikla funkce, jak se podává z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka, takže fakticky ve funkci jednatele nebyl, přičemž dne 1.6.2010 měl navrhovatel s Juciem Viktorasem uzavřít dohodu o provedení práce, vzbuzují pochybnosti o existenci jeho pohledávky za dlužnicí. K dalším věřitelům dlužnice a jejich pohledávkám navrhovatel označil věřitele KENDAL & PALMER CZ s.r.o. s pohledávkou ve výši 4.800.000,-Kč splatnou dne 31. 12. 2012. K osvědčení existence této pohledávky za dlužnicí však rovněž nedokládá žádné listiny, přestože je jednatelem dlužnice. Rovněž z okolností týkající se jednatelství věřitele, kdy ani ten nemá od dubna roku 2013 žádného jednatele, tyto pochybnosti o pravdivosti navrhovatelových tvrzení jen potvrzují.

Věřitel nemá-na rozdíl od dlužníka-právní povinnost podat insolvenční návrh a nemá ani právní nárok na insolvenční návrh. Jestliže věřitel nemá dostatečné a věrohodné informace svědčící o tom, že jsou u dlužníka naplněny znaky úpadku, pak není nikterak opodstatněno, aby se zjištění jeho úpadku insolvenčním návrhem domáhal. Za takové situace je namístě, aby věřitel k ochraně svých práv (k vymožení pohledávky za dlužníkem) zvolil standardní postup, tj. cestu nalézacího řízení a výkonu rozhodnutí vedeného před orgány k tomu povolanými. Účelem insolvenčního řízení není vyřešení individuálního sporu o pohledávku mezi věřitelem a jeho dlužníkem, nýbrž řešení úpadku (či hrozícího úpadku) dlužníka soudním řízení některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem (či hrozícím úpadkem) a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a) IZ).

Na základě tvrzení obsažených v navrhovatelově insolvenčním návrhu tedy zjevně nelze přijmout závěr, že dlužník má více věřitelů, s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen splácet. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Protože navrhovatelův insolvenční návrh byl odmítnut, dlužník má podle § 146 odst. 3 o.s.ř. vůči němu právo na náhradu nákladů řízení, jež mu ovšem v řízení před odvolacím soudem nevznikly. Proto o nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., jak uvedeno v bodě II. výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková