3 VSPH 1803/2016-A-13
MSPH 88 INS 28936/2015 3 VSPH 1803/2016-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužnice IRON SERVIS, s.r.o., IČO: 290 60 346, se sídlem Chudenická 1059/30, 102 00 Praha 10-Hostivař, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 28936/2015-A-5, ze dne 23. listopadu 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 28936/2015- A-5, ze dne 23. listopadu 2015, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze uložil usnesením č.j. MSPH 88 INS 28936/2015-A-5 ze dne 23. 11. 2015 (dále jen usnesení ) dlužnici IRON SERVIS, s.r.o. (dále jen dlužnice ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení uhradila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Soud prvního stupně, cituje ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), a vysvětluje účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, uvedl, že dlužnice vlastní pouze nákladní váhu v hodnotě 150.000,-Kč, jež je předmětem zajištění, jiný disponibilní majetek, ze kterého by mohly být hrazeny výdaje insolvenčního správce, dlužnice nemá. Vzhledem k tomu, že její úpadek bude řešen konkursem a odměna insolvenčního správce v takovém případě činí podle § 1 odst. 5 a § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč, uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužnice řádně a včas odvolala a žádala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se jí ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč, neboť soudem uložená výše zálohy je neúměrná.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím isir.justi ce.cz o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. To platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Soud prvního stupně správně vystihl účel institutu zálohy podle § 108 IZ, kterým je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu jeho celkových nákladů, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně.

K tomu odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení (§ 1 IZ) není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních společností, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona vyplývá, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Nemá-li dlužník majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro jeho další pokračování. V takovém případě lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu jen za předpokladu, že dlužník zaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud není její úhrady schopen, je namístě závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka.

Z obsahu spisu vyplývá, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 17. 11. 2015 domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek s tvrzením, že má více věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů v celkové výši 2.714.626,-Kč, které není schopna plnit. K insolvenčnímu návrhu přiložila řádný seznam závazků, v němž identifikovala názvem, sídlem a identifikačním číslem svých 13 věřitelů a vyčíslila jejich pohledávky s uvedením data splatnosti. Dále seznam majetku, v němž uvedla, že vlastní pouze nákladní váhu, jejíž hodnota činí 150.000,-Kč, a jež je předmětem zajištění a seznam zaměstnanců, v němž prohlásila, že nemá žádné zaměstnance. Výše uvedené seznamy jsou dlužnicí podepsány a opatřeny prohlášením, že jsou úplné a správné.

Výsledky dosavadního řízení tak nasvědčují tomu, že dlužnice nemá majetek, z něhož by mohl být získán výtěžek postačující pro úhradu očekávaných nákladů insolvenčního řízení (konkursu nebo nepatrného konkursu), a nemá ani žádné příjmy, které by mohly být na úhradu nákladů insolvenčního řízení využity.

Soud prvního stupně správně vycházel z toho, že v tomto případě lze očekávat řešení úpadku dlužnice konkursem, v němž náklady insolvenčního řízení tvoří mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která dle § 1 odst. 5 nebo § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., bude činit nejméně 45.000,-Kč bez DPH. Na základě poskytnutých údajů však nelze předpokládat, že finanční prostředky postačující k úplné úhradě očekávaných nákladů insolvenčního řízení mohou být získány zpeněžením majetku dlužnice, a proto je třeba tyto náklady insolvenčního řízení zajistit zálohou.

Vzhledem ke skladbě a hodnotě majetku dlužnice, k počtu jejích věřitelů a souhrnné výši jejích závazků je zřejmé, že soudem prvního stupně stanovená maximální výše zálohy není nepřiměřeně vysoká, neboť jen ta může za stávající situace zajistit smysl pokračování v insolvenčním řízení.

Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Šárka Mandáková