3 VSPH 180/2012-B-26
MSPH 88 INS 11321/2010 3 VSPH 180/2012-B-26

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka: Noma Stav, spol. s r.o. v likvidaci , sídlem v Praze 5, Rozkošného 3164/4, IČO 27356680, o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Edity Pařízkové, advokátky se sídlem v Praze 3, Vinohradská 124, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.ledna 2012, č.j. MSPH 88 INS 11321/2010-B-21,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.ledna 2012, č.j. MSPH 88 INS 11321/2010-B-21, se zrušuje a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (insolvenční soud) určil insolvenční správkyni odměnu ve výši 24.650,--Kč a přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši 1.470,--Kč (bod I. výroku) a schválil konečnou zprávu, podle níž příjmy majetkové podstaty činí 31.158,--Kč a sestávají ze složené zálohy 30.000,--Kč, výtěžku zpeněžení ve výši 1.000,--Kč a úroku z bankovního účtu ve výši 158,--Kč, a výdaje majetkové podstaty činí 31.146,--Kč a sestávají z odměny správce ve výši 24.650,--Kč, DPH ve výši 4.930,--Kč a hotových výdajů a cestovného ve výši 1.566,--Kč a k rozvrhu mezi věřitele nezbývá žádná částka (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že insolvenční správkyně (správkyně) předložila konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů, v níž vyčíslila své hotové výdaje na částku 1.701,--Kč a odměnu ve výši 45.000,--Kč a DPH ve výši 9.000,--Kč, že tato zpráva byla vyvěšena na úřední desce insolvenčního soudu a zveřejněna v insolvenčním rejstříku 19.12.2011 s poučením účastníků o právu podat proti ní ve stanovené lhůtě námitky. Správkyní požadovanou odměnu ve výši 45.000,--Kč a DPH 9.000,--Kč, tj. 54.000,--Kč, podle § 1 odst. 3 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (Vyhláška), shledal za nedůvodnou. Uvedl, že veškerý majetek dlužníka správkyně zpeněžila prodejem mimo dražbu s výtěžkem 1.000,--Kč a že další příjem majetkové podstaty tvořil úrok ve výši 158,--Kč. Konstatoval, že tento výtěžek vzhledem k přednostnímu uspokojení odměny a náhrady správkyně nepostačuje k rozdělení mezi věřitele dlužníka a dovodil, že při stanovení odměny je třeba postupovat podle § 5 Vyhlášky, odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze pod sp.zn. 3 VSPH 317/2010 a 1 VSPH 1439/2011 a určil odměnu správkyně s přihlédnutím k rozsahu, náročnosti činnosti správkyně a doby, po kterou tuto činnost vykonávala. Vyšel ze zjištění, že správkyně přezkoumala 4 přihlášené pohledávky ve výši celkem 49.211,20 Kč, podala dvě zprávy ze 6.3.2011 a 7.6.2011 o stavu řízení, při zjišťování dlužníkova majetku dohledala jeho pohledávky v celkové výši 102.272,--Kč, jež zpeněžila prodejem mimo dražbu za cenu 1.000,--Kč a předložila mu 14.12.2011 konečnou zprávu. Na základě těchto zjištění určil odměnu správkyně ve výši 24.650,--Kč. O náhradě hotových výdajů rozhodl podle § 7 odst. 2 Vyhlášky a schválil ji ve výši odpovídající 5% odměny správkyně.

Toto rozhodnutí napadla správkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním jak proti bodu I., a tak proti bodu II. výroku a navrhla, aby je odvolací soud změnil v bodu I. výroku tak, že určí její odměnu ve výši 45.000,--Kč podle § 1 odst. 5 Vyhlášky a DPH ve výši 20 % a náhradu hotových výdajů 1.701,--Kč, tj. celkem 55.701,--Kč, aniž navrhla, jak má soud změnit napadené usnesení v bodu II. výroku. Předně namítla, že insolvenční soud nesprávně postupoval při stanovení její odměny podle § 5 Vyhlášky, neboť veškerý majetek dlužníka zpeněžila mimo dražbu a správně její odměna měla být stanovena podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 5 Vyhlášky, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 NSČR 27/2010 řešící obdobnou situaci, kdy náklady spojené se zpeněžením spolu s náklady vynaloženými na udržování a správu zpeněženého majetku spotřebují výtěžek zpeněžení, což vyústí v nulový výtěžek zpeněžení k rozdělení mezi věřitele, se závěrem, že v takovém případě správce obdrží minimální odměnu ve výši 45.000,--Kč. Dále správkyně popsala svou činnost v průběhu insolvenčního řízení, tj. zjišťování dlužníkova majetku a dohledání jen dvou pohledávek ve výši 62.333,--Kč a 39.939,--Kč a činnost v souvislosti s jejich zpeněžením, a protože dlužníkův úpadek byl řešen jen v režimu nepatrného konkursu, namítla, že insolvenční soud bezdůvodně nařídil jednání k projednání konečné zprávy (§ 315 odst. 1 písm. d/ InsZ) a způsobil jí tím další náklady. Cituje ustanovení § 38 odst. 2 InsZ poukázala na to, že stanovení výše zálohy je v pravomoci soudu a nelze jí krátit odměnu jen proto, že uložená záloha 30.000,--Kč je nedostatečná pro pokrytí nákladů insolvenčního řízení, již v takovém případě musí hradit stát. Ohodnocení své činnosti v průběhu insolvenčního řízení insolvenčním soudem shledala za nedostatečné s ohledem na rozsah její činnosti a poukázala na uhrazené náklady uvedené v konečné zprávě z 9.9.2011 ve výši 11.541,--Kč, jež hradila ze svého.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 InsZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno, byť z jiných než odvolatelkou uváděných důvodů.

K právní úpravě, jež dopadá v projednávané věci na určení odměny správkyně při řešení úpadku konkursem:

Podle § 38 odst. 1 InsZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Způsob určení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce blíže stanoví prováděcí předpis-Vyhláška.

Podle § 38 odst. 3 InsZ vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.

Podle § 1 Vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele (odst. 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2% z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli (odst. 2). Pro účely této vyhlášky se výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele rozumí výtěžek zpeněžení určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele zahrnuté do rozvrhu a výtěžek zpeněžení určený k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů postavených na roveň pohledávkám za podstatou (odst. 4). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,--Kč (odst. 5). V odstavci 3 tohoto ustanovení je upraven výpočet odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele.

Ustanovení § 2, 3 a 4 Vyhlášky určují odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka reorganizací, oddlužením či v případech, kdy dojde k přeměně reorganizace nebo oddlužení v konkurs.

Podle § 5 Vyhlášky nelze-li odměnu určit postupem podle § 1, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Z uvedeného plyne, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, odměna insolvenčního správce se určí (vypočte) postupem podle § 1 Vyhlášky za předpokladu, že v insolvenčním řízení bylo dosaženo alespoň jednoho z výtěžků, z nichž se odměna podle tohoto ustanovení vypočítává, tedy že je tu výtěžek zpeněžení připadající na zajištěného věřitele dle § 1 odstavce 2 Vyhlášky, anebo výtěžek určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele dle § 1 odst. 3 a 4 Vyhlášky-výtěžek určený k uspokojení nezajištěných věřitelů (kromě věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou dle § 168 InsZ), tj. výtěžek určený k uspokojení pohledávek postavených na roveň pohledávkám za podstatou dle § 169 InsZ a pohledávek ostatních nezajištěných věřitelů zahrnutých do rozvrhu. Jestliže součet odměn příslušejících správci z uvedených rozhodných výtěžků, anebo výtěžek z jednoho z nich, pokud druhý rozhodný výtěžek k dispozici není, činí méně než 45.000,--Kč, náleží insolvenčnímu správci podle § 1 odst. 5 Vyhlášky odměna v této výši. Jedině pokud v insolvenčním řízení nebylo žádného z uvedených rozhodných výtěžků dosaženo (protože tu nebylo zpeněženého majetku sloužícího k zajištění a nejsou tu finanční prostředky podstaty, ať již získané zpeněžením majetku podstaty či představované dlužníkovými finančními prostředky na hotovosti nebo na jeho účtech, nebo tyto postačují jen k uspokojování pohledávek za podstatou dle § 168 InsZ a nikoliv pohledávek insolvenčních věřitelů), jde o situaci, kdy nelze odměnu insolvenčního správce určit dle § 1 Vyhlášky, a kdy ji určí insolvenční soud úvahou podle § 5 Vyhlášky, podle kriterií v tomto ustanovení uvedených.

V dané věci předložila insolvenční správkyně konečnou zprávu a vyúčtování své odměny a výdajů z 9.9.2011 doplněnou podáním z 20.10.2011, jímž upravila původně uvedenou výši hotových výdajů z 13.242,--Kč včetně DPH na 3.222,--Kč včetně DPH poté, co byla insolvenčním soudem upozorněna, že podle § 39 odst. 2 a 3 InsZ neměla souhlas věřitelského orgánu (v tomto případě jeho působnost vykonával insolvenční soud) k zadání prací třetím osobám, a co byla upozorněna také na Vyhláškou předepsaný limit těchto hotových výdajů. V této konečné zprávě a vyúčtování insolvenční správkyně vykázala příjmy majetkové podstaty tvořené výtěžkem ze zpeněžení pohledávek 1.000,--Kč, úrokem z bankovního účtu ve výši 158,--Kč a zálohou na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,--Kč, tj. celkem ve výši 31.158,--Kč. Uvedla dále, že žádné pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou (§ 169 InsZ) v insolvenčním řízení uplatněny nebyly, pohledávky za podstatou (představované jen pohledávkami vzniklými po rozhodnutí o úpadku podle § 168 odst. 2 InsZ) tvoří odměna správkyně, již vyúčtovala podle § 1 odst. 5 Vyhlášky ve výši 54.000,--Kč včetně DPH, a hotových výdajů, jež vyúčtovala ve výši 3.222,--Kč včetně DPH, tj. celkem 57.222,--Kč včetně DPH. Z těchto pohledávek za podstatou, které mají podle § 305 odst. 2 InsZ právo na přednostní uspokojení, zůstala neuspokojena pohledávka podle § 168 odst. 2 písm. a) InsZ do výše 26.064,--Kč. K uspokojení přihlášených pohledávek ve výši 49.211,20 Kč nezbývá žádný výtěžek zpeněžení.

Z těchto údajů konečné zprávy vyplývá, že nebylo dosaženo žádného z výtěžků, z nichž se odměna podle tohoto § 1 Vyhlášky určuje. Proto nebylo odůvodněno, aby insolvenční správkyně vyúčtovala svoji odměnu podle § 1 odst. 5 Vyhlášky, a insolvenční soud správně shledal, že za dané situace je při stanovení odměny insolvenční správkyně nutné postupovat podle § 5 Vyhlášky.

K přezkoumatelnosti napadeného usnesení:

Podle § 167 odst. 2 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Podle § 169 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména, příjmení soudců a přísedících, označení účastníků a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek (odst. 1). Podle § 169 odst. 2 o.s.ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí (odst. 2).

Napadené usnesení je rozhodnutím ve věci samé (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 29 NSČR 30/2010 publikované pod R 96/2011 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu), a proto na ně dopadá přiměřeně i ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. upravující obsahové náležitosti rozsudku, podle něhož soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se navrhovatel domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil odpůrce (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Samozřejmou vlastností rozhodnutí soudu pak je jeho srozumitelnost a určitost.

Insolvenční soud v napadeném usnesení výše uvedeným zákonným požadavkům na jeho obsahové náležitosti zjevně nevyhověl. Předně je toto usnesení na první pohled vnitřně rozporné co do rozhodnutí o nárocích insolvenční správkyně. V bodu I. výroku soud určil odměnu správkyně ve výši 24.650,--Kč a přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši 1.470,--Kč, zatímco v bodu II. výroku náhradu hotových výdajů včetně cestovného uvedl jako výdaje majetkové podstaty ve výši 1.566,--Kč; rozdíl obou částek činí 96,--Kč, ovšem v upraveném vyúčtování náhrady výdajů podle § 7 odst. 1 Vyhlášky je cestovné účtováno v rozsahu 70,--Kč a parkovné ve výši 10,--Kč, tj. celkem 80,--Kč. Lze se jen domnívat, že se jedná o náhradu cestovného včetně DPH 20% ve výši 16,--Kč, tj. celkem ve výši 96,--Kč, jež se hradí v prokázané výši podle § 7 odst. 3 Vyhlášky, a o hotové výdaje ve výši 1.470,--Kč, jež určil insolvenční soud v bodu I. výroku, a to-jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení-podle § 7 odst. 2 Vyhlášky ve výši 5% odměny správkyně. V bodu I. výroku insolvenční soud zároveň určil odměnu správkyně částkou 24.650,--Kč, z níž však 5 % činí jen 1.232,50 Kč a rozdíl oproti částce 1.470,--Kč činí 237,50 Kč (tj. cca 5% z rozdílu odměny správkyně určené bez DPH ve výši 24.650,--Kč a včetně DPH ve výši 29.580,--Kč). Odměna správkyně v bodu I. výroku je tedy zřejmě určena ve výši 24.650,--Kč bez DPH, zatímco náhrada hotových výdajů ve výši 1.470,--Kč včetně DPH ve výši 20%. Z odůvodnění napadeného usnesení tedy není patrné, z jakých zjištění insolvenční soud při stanovení výše náhrady hotových výdajů podle § 7 odst. 2 a 3 Vyhlášky vlastně vycházel. Pokud jde o odměnu správkyně určenou dle § 5 vyhlášky, insolvenční soud sice ozřejmil, jakými úvahami a zjištěními o rozsahu a náročnosti činnosti insolvenční správkyně byl při určení výše této odměny veden, nicméně lze pochybovat o tom, zda skutečně vycházel-jak měl-pouze z těchto rozhodných zjištění, když určil odměnu částkou 24.650,--Kč, jež v zásadě odpovídá právě výši pozůstávajících finančních prostředků podstaty.

Současně je zřejmé, že insolvenční soud v bodu II. výroku schválil konečnou zprávu a vyúčtování ve znění, ve kterém ve skutečnosti podány nebyly, když odměna a náhrada hotových výdajů byly insolvenční správkyní vyúčtovány v jiné než soudem schválené výši. Jestliže insolvenční soud shledal, že tyto nároky, tak jak byly vyúčtovány, schválit nelze, měl to v rozhodnutí o konečné zprávě vyjádřit a stanovit oprávněnou (schvalovanou) výši těchto nároků (v případě odměny určované dle § 5 Vyhlášky sám rozhodnout o její výši). To s tím, že nárok na odměnu insolvenčního správce nemůže-jak soud v napadeném usnesení učinil-být kvalifikován jako již uskutečněný výdaj z podstaty, když jde o pohledávku za podstatou dle § 168 odst. 2 písm. a) InsZ, o níž je teprve postupem dle § 304 InsZ (schválením její vyúčtované výše nebo určení její výše soudem) rozhodováno. Z rozhodnutí o schválení konečné zprávy a vyúčtování pak samozřejmě musí být zřejmé i to, jaký byl jejich obsah a z jakých důvodů o nich insolvenční soud rozhodl tak, jak vyjádřil ve výroku. Ve výroku takového rozhodnutí se soud uvedeným způsobem vysloví ke všem podstatným skutečnostem, jež podle § 302 odst. 2 InsZ představují nezbytné náležitosti konečné zprávy, tedy nejen k výši příjmů podstaty, ale i k tomu, zda byly uplatněny nároky zajištěných věřitelů a jaké plnění na ně bylo poskytnuto, a také k tomu, které všechny pohledávky v režimu za podstatou (§ 168 a 169 InsZ) byly již uspokojeny (výdaje podstaty) a které ještě uspokojit zbývá (vč. schvalované či určené odměny insolvenčního správce). Tyto údaje (jež v uvedené podobě v napadeném usnesení absentují) totiž ve spojení s dalšími výsledky konkursu indikují další postup v insolvenčním řízení, a proto musí být i tato část konečné zprávy vtělena do výroku usnesení, jímž ji soud schvaluje. K tomu srovnej závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18.5.2009, sp.zn. KSUL 45 INS 1285/2008, 1 VSPH 42/2009-B, podle nichž se v konkursu nelze úspěšně domáhat uspokojení takové pohledávky za majetkovou podstatou či pohledávky postavené jí na roveň, která jako oprávněná, ale dosud neuspokojená pohledávka tohoto postavení nebyla uvedena v konečné zprávě, jež byla pravomocně schválena. Otázka neuspokojených pohledávek v režimu za majetkovou podstatou musí být zákonem předpokládaným způsobem-v rámci projednání konečné zprávy-postavena najisto, neboť jde o zjištění rozhodná pro postup řízení následující po konečné zprávě. Tím je buď úplné uspokojení případných dosud neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, provedené dle § 305 odst. 1 InsZ po zapravení zajištěných pohledávek v rozsahu stanoveném v § 298 a § 299 odst. 1 InsZ a následované rozvrhem dle § 306 InsZ, nebo zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. d) InsZ, jemuž při existenci dosud neuhrazených přednostních pohledávek uvedených v § 296 odst. 1 InsZ a při současné existenci prostředků použitelných dle § 297 odst. 1 InsZ k jejich úhradě předchází rozhodnutí o uspokojení takových pohledávek dle § 297 odst. 2 InsZ.

Těmto požadavkům na obsah výroku a odůvodnění však insolvenční soud v napadeném usnesení zjevně nedostál, nehledě již k výše zmíněným neobjasněným rozporům týkajícím se rozhodnutí o nárocích insolvenční správkyně. Soud ostatně neuvedl ani to, zda proti zveřejněné konečné zprávě a vyúčtování byly podány námitky či nikoli.

Protože tak odvolací soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. je zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu. V něm znovu posoudí konečnou zprávu a vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně a znovu o nich rozhodne v intencích vysloveného právního názoru odvolacího soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 12.dubna 2012

JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová