3 VSPH 1796/2013-P7-11
KSPH 36 INS 18322/2012 3 VSPH 1796/2013-P7-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice: Marcela anonymizovano , anonymizovano , bytem v Kladně, Vojtěcha Lanny 3288, o odvolání věřitele: GE Money Bank, a.s., IČO 25672720, se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a (Věřitel) proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 18322/2012-P7-2 ze dne 24.července 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 18322/2012-P7-2 ze dne 24.července 2013 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) vyslovil, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky P7/1 v rozsahu 2.722.335,56 Kč a dále pohledávky P7/2 v rozsahu 500.459,38 Kč a zároveň přihlášku pohledávek v uvedeném rozsahu odmítl.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky P7/1 ve výši 2.722.335,56 Kč a P7/2 ve výši 500.459,38 Kč a že při přezkumném jednání byly tyto pohledávky popřeny insolvenčním správcem do výši 2.722.334,56 Kč, resp. 500.458,38 Kč, tedy uznány v rozsahu 1,--Kč. Uvedl, že Věřitel se zúčastnil přezkumného jednání a byl poučen o nutnosti podat v zákonné lhůtě žalobu na určení pravosti popřené pohledávky, jakož i o následcích nepodání takové žaloby. Žaloba nebyla v zákonem stanovené lhůtě podána.

Cituje ustanovení § 198 a § 197 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení § 198 InsZ nelze k P7/1 a P7/2 v rozsahu popření přihlížet, a protože byly zjištěny v rozsahu menším než 50%, nelze ve smyslu ustanovení § 178 InsZ přihlížet k uvedeným pohledávkám v celém přihlášeném rozsahu. Na základě výše uvedeného vyslovil, že se k přihlášce pohledávek v rozsahu P7/1 a P7/2 nepřihlíží a postupem podle § 185 InsZ jejich přihlášku odmítl.

Toto usnesení napadl Věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Namítl, že při přezkumném jednání konaném 23.5.2013, jemuž byl přítomen, bylo uloženo insolvenčnímu správci, aby vyhotovil vyrozumění o popření pohledávek do tří dnů od konání přezkumného jednání a zaslal je věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena; takové vyrozumění však od insolvenčního správce neobdržel. V napadeném usnesení je uvedeno popření pohledávek v jiném rozsahu, nežli se stalo podle protokolu o přezkumu. Popření přihlášky svých pohledávek insolvenčním správcem označil za zmatečné.

Insolvenční správce uvedl, že došlo k nedorozumění, neboť mezi ním a Věřitelem došlo k elektronické komunikaci, jejímž cílem byla dohoda, na jejímž základě by nebylo třeba podávat incidenční žalobu, což bylo podepřeno i tím, že mu insolvenční soud uložil vyrozumět Věřitele o popření pohledávek P7/1 a P7/2, přestože byl přítomen přezkumnému jednání, a toto vyrozumění Věřiteli nezaslal. Doplnil, že neopodstatněnost nároků shledává v obou případech v příslušenství, jež může představovat částku nejvýše několik tisíc Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 InsZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 189 odst. 1 InsZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné. Přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem (§ 190 odst. 1 InsZ) podle seznamu přihlášených pohledávek (§ 191 InsZ).

Podle § 192 odst. 1 a 2 InsZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou (v režimu vymezeném v § 193 až 196 InsZ) popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. Insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 197 odst. 2 InsZ (v rozhodném znění účinném do 31.12.2013) věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 2 InsZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 InsZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 178 odst. 1 InsZ bude-li po přezkoumání postupem podle InsZ přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna. Přitom platí, že je třeba z uvedeného hlediska zkoumat každou pohledávku jednotlivě, byť byly přihlášeny jedinou přihláškou (blíže rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSPA 59 INS 4321/2012, 1 VSPH 127/2014-P2-11).

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že Věřitel přihlásil do insolvenčního řízení jedinou přihláškou tři pohledávky, a to ve výši 2.722.335,56 Kč (P7/1), dále ve výši 500.459,38 Kč (P7/2) jako zajištěné a pohledávku ve výši 7.914,22 Kč (P7/3) jako nezajištěnou, tj. celkem ve výši 3.230.709,16 Kč. Z protokolu o přezkumném jednání, jemuž byl Věřitel přítomen, plyne, že insolvenční správce popřel celkovou výši pohledávek, tj. 3.230.709,16 Kč, v rozsahu 3.222.792,94 Kč, uvedl důvody svého popření a v rozdílu obou částek pohledávku uznal, tj. ve výši 7.916,22 Kč, přičemž odkázal na popěrný list, resp. seznam přihlášek pohledávek jako nedílné součásti protokolu, v němž uvedl, že P7/1 uznal v rozsahu 1,--Kč, P7/2 v rozsahu 1,--Kč a P7/3 v celém rozsahu přihlášení, tj. 7.914,22 Kč. Usnesením vyhlášeným při přezkumném jednání insolvenční soud uložil insolvenčnímu správci vyrozumět o popření pohledávek jejich věřitele písemně ve lhůtě tří dnů od konání přezkumného jednání a poučil věřitele popřených pohledávek ve smyslu ustanovení § 198 InsZ; i v tomto poučení však neuvedl, že by lhůta k podání žaloby na určení popřeného práva začala běžet věřiteli přítomnému přezkumu ode dne jeho konání, jak plyne z ustanovení § 197 odst. 2 InsZ. Podle sdělení insolvenčního správce (dok. B-14) doručeného insolvenčnímu soudu 22.7.2013 popřel v insolvenčním řízení s dlužnicí pouze pohledávky Věřitele, který byl přítomen při přezkumném jednání a z tohoto důvodu mu vyrozumění o popření pohledávek nezasílal.

Odvolací soud nesdílí námitku Věřitele, že je tu rozpor mezi obsahem protokolu o přezkumném jednání a napadeným usnesením, neboť jeho součástí je seznam přihlášek pohledávek a z něho plyne, že P7/1 a P7/2 byly uznány v rozsahu 1,--Kč a P7/3 ve výši 7.914,22 Kč byla uznána v plném rozsahu, takže zjištěny byly pohledávky v celkové výši 7.916,22 Kč, tj. v rozdílu mezi celkovou výší přihlášených pohledávek 3.230.709,16 Kč a popřením pohledávek, tj. P7/1 ve výši 2.722.334,56 Kč z přihlášené ve výši 2.722.335,56 Kč a P7/2 ve výši 500.458,38 Kč z přihlášené ve výši 500.459,38 Kč, celkem v rozsahu 3.222.792,94 Kč, jak uvedl insolvenční správce při přezkumném jednání. Z uvedeného pak vyplývá, že P7/1 a P7/2 insolvenční soud odmítl pro nepodání žaloby na určení jejich pravosti nejen v rozsahu popření, nýbrž i v rozsahu zjištění, které nepřevyšuje 50 % P7/1 a P7/2.

Za situace, kdy insolvenční soud při přezkumném jednání uložil insolvenčnímu správci vyhotovit vyrozumění o popření pohledávek a zaslat je věřitelům popřených pohledávek (nikoliv jen nepřítomným, jak plyne z dikce § 197 odst. 2 InsZ), a shodně poučil věřitele popřených pohledávek, jak plyne z protokolu o přezkumném jednání, nelze přičítat Věřiteli k tíži, že očekával doručení vyrozumění o popření přihlášených pohledávek. Z uvedeného důvodu odvolací soud dospěl k závěru, že lhůta k podání

žaloby na určení pravosti popřených pohledávek Věřiteli nezačala dosud běžet a není namístě závěr insolvenčního soudu, který vycházel z toho, že lhůta k podání žaloby běžela ode dne přezkumného jednání ve smyslu § 197 odst. 2 InsZ; nemohly nastat účinky podle § 198 odst. 1 InsZ, že se k popřené pohledávce nepřihlíží, a podle § 178 InsZ.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19.srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová