3 VSPH 1790/2016-A-19
KSPH 67 INS 17080/2016 3 VSPH 1790/2016-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců Mgr. Věry Modlitbové a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka FIGURKA, o.p.s., IČO: 27419428, se sídlem Ruská 1078/2, 251 01 Říčany, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 17080/2016-A-14 ze dne 2. září 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 17080/2016-A-14 ze dne 2. září 2016 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze uložil usnesením č.j. KSPH 67 INS 17080/2016-A-14 ze dne 2. září 2016 (dále jen usnesení ) dlužníku FIGURKA, o.p.s. (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč s tím, že nebude-li tato záloha ve stanové lhůtě uhrazena, insolvenční řízení může být zastaveno, případně záloha vymáhána.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem bylo dne 21. 7. 2016 zahájeno dlužníkovo insolvenční řízení. Dlužník se jím domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem.

Cituje ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen InsZ ), soud prvního stupně uvedl, dlužník nemá žádný majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení. Dlužníkova pohledávka za Ing. Kamilou Sušánkovou ve výši 1,150.719,-Kč je sporná a její případné vymožení je otázkou několika let. Protože odměna insolvenčního správce činí s připočtením DPH částku ve výši 54.450,-Kč, uložil dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši. Závěrem uvedl, že se neztotožnil s podáním Ing. Kamily Sušánkové, v němž tvrdila, že Dita Holubová a Vladimír Kořen nejsou oprávnění za dlužníka jednat a vycházel přitom z údajů zapsaných v obchodním rejstříku. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení se dlužník řádně a včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, případně změnil tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč.

Dlužník namítl, že podáním insolvenčního návrhu plnil povinnost uloženou mu ustanovením § 98 odst. 1 InsZ. Podle jeho názoru po něm nelze požadovat úhradu uložené zálohy v plné výši, pokud jeho majetek na úhradu takové částky nedostačuje a dlužník plnil s péčí řádného hospodáře povinnost, jež mu byla uložena zákonem. Dále odkazuje na ustanovení § 108 odst. 1 InsZ a akcentuje, že zálohu na náklady insolvenčního řízení může soud uložit jedině, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a zároveň prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Rovněž cituje ustanovení § 144 InsZ s tím, že zastavení insolvenčního řízení by mělo stejné účinky jako zamítnutí jeho insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. Závěrem poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 266/05 ze dne 23. 3. 2006.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněno, byť z jiných uvedených důvodů.

Podle § 108 InsZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady řízení insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Z povahy věci plyne, že uložení zálohy na náklady insolvenčního musí předcházet podání řádného projednatelného insolvenčního návrhu, neboť jinak je namístě jeho odmítnutí, jak uvedeno níže (§ 128 InsZ).

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 InsZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání a aby v něm byli insolvenční navrhovatel a dlužník označeni zde uvedeným způsobem (odstavec 1), musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 InsZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odstavec 2).

Podle § 105 InsZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce

§ 3 odst. 2 InsZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 InsZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ InsZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije. Tato úprava zdůrazňuje odpovědnost osoby podávající insolvenční návrh za jeho úplnost a správnost, a proto s ohledem na uvedenou právní úpravu připuštění možnosti doplňovat v odvolání odmítnutý návrh by popřelo její smysl a cíl. Vady insolvenčního návrhu tak může navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 InsZ, a proto i kdyby navrhovatel učinil k odstranění těchto nedostatků v rámci odvolacího řízení nějaká doplnění návrhu, neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení žádného významu.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první InsZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 InsZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A, uveřejněném pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 InsZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl podán (§ 128 odst. 1 InsZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 InsZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 InsZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 InsZ-jak zdůrazňuje R 91/2009-není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 InsZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 InsZ).

Vzhledem k popsané závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení ohledně aktivní legitimace navrhujícího věřitele oproti tvrzením, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To mimo jiné znamená, že při tvrzeném úpadku dlužníka insolvencí není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Uvedené závěry jsou zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a to jak s výše cit. R 91/2009, tak se závěry usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněného pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí, podle nichž v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Shodně již v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

V takto ustaveném judikatorním rámci pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21.12.2011, sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A-20, uveřejněném pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 InsZ obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive že neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 InsZ, přitom nemá vliv okolnost, že při zkoumání, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací zásada.

Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Z insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh, jímž se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu. Uvedl, že má 8 věřitelů, u nich 8 závazků po splatnosti déle než 30 dnů v celkové výši 708.453,-Kč, které není schopen plnit. Své věřitele dlužník řádně identifikoval firmou, jménem a příjmením, identifikačním číslem a datem narození, sídlem a adresou, výší jejich pohledávky a důvodem jejího vzniku, k jejich splatnosti však dlužník neuvedl úplné údaje, neboť splatnost je u některých tvrzena pouze měsícem a rokem či pouze rokem. Tento nedostatek pak není možné zhojit ani údaji obsaženými v seznamu závazků, neboť seznam závazků, jež dlužník insolvenčnímu návrhu přiložil, je obsahově totožný s výčtem závazků obsaženým v jeho insolvenčním návrhu. Seznam závazků tak neodpovídá ustanovení § 104 InsZ, neboť není úplný co do údajů o jejich splatnosti a postrádá tak zákonné náležitosti. K insolvenčnímu návrhu dlužník dále přiložil seznam majetku, z něhož vyplývá, že dlužník má pohledávku za Ing. Kamilou Sušankovou ve výši 1,150.719,-Kč, k jejíž dobytnosti uvedl, že není promlčená a je uplatnitelná v soudním řízení, další hmotný a nehmotný majetek dlužník označil v inventurním soupisu. A dále seznam zaměstnanců, v němž prohlašuje, že nemá řádné zaměstnance. Seznamy jsou dlužníkem podepsány a opatřeny prohlášením, že jsou úplné a správné.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že za výše uvedené situace bylo uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení předčasné, neboť dlužník insolvenčnímu soudu nepředložil insolvenční návrh s přílohami (seznam závazků), jež by splňovaly zákonné požadavky uvedené v ustanovení § 103 a 104 InsZ.

Na základě výše uvedených závěrů proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Nad rámec uvedeného odvolací soud opakuje, že vytýkané vady insolvenčního návrhu jakož i seznamu závazků může navrhovatel odstranit, dokud soud prvního stupně nevydá usnesení o odmítnutí jeho insolvenčního návrhu podle § 128 InsZ.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. září 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková