3 VSPH 179/2014-B-95
KSLB 76 INS 28330/2013 3 VSPH 179/2014-B-95

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka: CHEMIKO, a.s., IČO 60914068, se sídlem Rychnov u Jablonce nad Nisou, Kokonínská 1, zast. JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec III.-Jeřáb, 1. máje 535/50, za účasti státního zastupitelství, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 28330/2013-B-9 ze dne 7. ledna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 28330/2013-B-9 ze dne 7. ledna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci (dále též soud) usnesením č.j. KSLB 76 INS 28330/2013-B-9 ze dne 7. ledna 2014 prohlásil konkurs na majetek dlužníka CHEMIKO, a.s. (dále jen dlužník).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že 11.10.2013 bylo na základě návrhu věřitele Československá obchodní banka, a.s. se sídlem Radlická 333/150, Praha 5 (dále jen navrhovatel) zahájeno insolvenční řízení a dne 17.12.2013 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Proti rozhodnutí o úpadku podal dlužník odvolání, v němž neuvedl žádné tvrzení vyvracející pravost pohledávky navrhovatele nebo zjištění soudu o úpadku dlužníka. Namítal pouze podjatost soudu, neboť rozhoduje rychle a k jeho žádosti neodročil jednání ve věci, když doložil pouze kopii e-mailu potvrzující rezervaci hotelu statutárním zástupcem v lyžařském středisku. Dále soud uvedl, že ze zprávy předběžného insolvenčního správce vyplývá, že dlužník má 29 zaměstnanců a jeho obrat za první pololetí roku 2013 činil 33,874 mil. Kč, v roce 2012 činil 94,854 mil. Kč. O úpadku soud rozhodl před účinností novely insolvenčního zákona (č. 294/2013 Sb.).

Soud konstatoval, že podle § 316 odst. 4 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění účinném do 31.12.2013 (insolvenční zákon-IZ), je reorganizace přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru.

Soud cit. ust. § 316 odst. 5 IZ dospěl k závěru, neboť dlužník v zákonné lhůtě nepředložil reorganizační plán schválený dle ust. § 316 odst. 5 IZ, že jediným možným způsobem řešení jeho úpadku je konkurs. Pokračoval, že dle § 149 IZ ve znění účinném po 1.1.2014 nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Odstavec 1 se nepoužije, jestliže a) dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku, nebo b) se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

S ohledem na dosavadní průběh řízení je jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs, proto insolvenční soud v souladu s ust. § 149 odst. 1 IZ rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o jeho odvolání proti usnesení o úpadku, a že se soud prvního stupně dosud nevypořádal s námitkou podjatosti. Uvedl, že k meritu věci, tj. i k uznání, či popření pohledávky navrhovatele se vyjádří až na řádně nařízeném jednání, kde bude mít možnost být slyšen; prozatím je krácen na svých právech, zejména na právu na spravedlivý proces. Uzavřel, že soud rozhoduje v rozporu se zákonem a jeho rozhodnutí nemá oporu v zákoně.

Vrchní soud v Praze z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 148 IZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením (odstavec 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odstavec 2).

Z § 149 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) vyplývá, že nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 1). Odstavec 1 se nepoužije, jestliže dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvencím řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku (odst. 2 písm. a./), nebo se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizaci nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě může soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (odst. 2 písm. b/).

Ustanovení § 150 IZ pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1 a je-li dlužník podnikatelem, u kterého je podle tohoto zákona přípustná reorganizace, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem nebo reorganizací.

Podle § 152 IZ přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle § 389 odst. 1 IZ (ve znění od 1.1.2014) dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobou, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 316 odst. 2 IZ reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2).

Podle ustanovení § 316 IZ dále platí, že reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odstavec 1). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu (do 31.12.2013 celkový obrat) dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50.000.000,-Kč (do 31.12.2013 částku 100.000.000,-Kč), nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 (do 31.12.2013 nejméně 100) zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku (do 31.12.2013 nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku) předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5). Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník před rozhodnutím o úpadku požádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle odstavce 5, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku prodlouží tuto lhůtu nejdéle o 30 dnů (odst. 6 účinný od 1.1.2014).

K přípustnosti reorganizace dlužníka, který nesplňuje kriteria stanovená v § 316 odst. 4 IZ, se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sen.zn. 29 NSCR 12/2012 ze dne 16.2.2012, uveřejněném pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm přijal závěr, že je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle insolvenčního zákona není vyloučena podle § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ, je reorganizace přípustná podmíněně, za předpokladu, že dlužník ve spojení se včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 IZ reorganizační plán přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení. S rozhodnutím o úpadku proto nelze spojit bez dalšího i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a předmětem jednání první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku je vždy též bod nabízející schůzi věřitelů hlasování o způsobu řešení dlužníkova úpadku. Jestliže však lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 IZ marně uplyne ještě před konáním oné (první) schůze věřitelů, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení dlužníkova úpadku vydané poté, co se reorganizace stala definitivně nepřípustnou, není pro insolvenční soud závazné.

Podle § 318 odst. 1 IZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23.3.2011, sp.zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 29 NSČR 12/2011-B, uveřejněném pod č. 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 IZ) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 IZ). Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné.

Z dlužníkova odvolání je zřejmé, že jeho námitky, založené na zpochybnění rozhodnutí o úpadku, jež nebylo pravomocné, a na neurčité námitce podjatosti (není uvedeno, vůči komu směřuje), ve skutečnosti vůbec nemíří ke splnění podmínek pro rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (prohlášení konkursu na jeho majetek), o němž soud napadeným usnesením rozhodl, ale směřují výhradně proti rozhodnutí o úpadku, o němž soud prvního stupně na základě návrhu výše uvedeného navrhovatele rozhodl usnesením č.j. KSLB 76 INS 28330/2013-A-52 ze dne 17.12.2013. Toto usnesení bylo k odvolání dlužníka Vrchním soudem v Praze přezkoumáno a jeho usnesením č.j. KSLB 76 INS 28330/2013, 4 VSPH 55/2014-A-69 ze dne 18.2.2014 jako věcně správné potvrzeno. Dovolání dlužníka proti rozhodnutí odvolacího soudu pak bylo Nejvyšším soudem odmítnuto (usnesením č.j. KSLB 76 INS 28330/2013, 29 NSČR 64/2014-A-76 ze dne 29.5.2014). Dlužník tedy nikterak nezpochybnil, že po rozhodnutí o jeho úpadku byly dány předpoklady k tomu, aby soud rozhodl o řešení tohoto úpadku konkursem; žádné okolnosti vyvracející správnost napadeného usnesení se nepodávají ani z obsahu spisu.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že s rozhodnutím o úpadku dlužníka soud prvního stupně nespojil rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dle § 148 IZ a rozhodoval o něm-v režimu § 149 odst. 1 IZ-samostatným usnesením. Při jeho vydání soud prvního stupně správně vycházel z toho, že dlužník je podnikatelem, takže řešení jeho úpadku oddlužením-i kdyby návrh na povolení oddlužení podal (což se nestalo)-je u něj dle § 389 odst. 1 IZ vyloučeno. Protože z obsahu spisu neplyne, že dlužník splňuje kriteria přípustnosti reorganizace dle § 316 odst. 4 IZ (nic takového ani v odvolání netvrdil), přičemž je třeba vycházet ze znění tohoto ustanovení účinného do 31.12.2013, jak správně dovodil soud prvního stupně, a protože v zákonem stanovených lhůtách nebyl návrh na řešení dlužníkova úpadku reorganizací podán, ani nebyl dlužníkem předložen jeho schválený reorganizační plán dle § 316 odst. 5 IZ (ve znění účinném do 31.12.2013), kterým by nepřípustnost své reorganizace mohl prolomit, neboť lhůta 15 dnů k jeho předložení začala běžet ode dne následujícího po vydání rozhodnutí o úpadku, tj. 18.12.2013, stal se nezvratným závěr, že jediným možným způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs. Ve smyslu výše citovaného R 96/2011 pak soud prvního stupně ani nebyl vázán požadavkem vyčkat skončení (první) schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (§ 149 odst. 1 IZ), neboť ta by usnesení o způsobu řešení úpadku dlužnice reorganizací přijmout nemohla, resp. takovým jejím případným rozhodnutím by nebyl insolvenční soud vázán (srov. § 152 IZ). Za popsané situace pro soud nebylo závazné dokonce ani schůzí přijaté usnesení o tom, že způsobem řešení úpadku dlužníka má být konkurs. I bez něj soud musel konkurs na jeho majetek prohlásit, což napadeným usnesením také učinil.

Jen pro úplnost odvolací soud závěrem dodává, že o námitce podjatosti, která byla, jak se podává z obsahu insolvenčního spisu, vznesena jak proti věc rozhodující soudkyni Mgr. Vandě Rozsypalové, tak i proti insolvenčnímu správci KONKURSNÍ, v.o.s. se sídlem v Liberci, bylo v mezidobí pravomocně rozhodnuto, neboť Vrchní soud v Praze usnesením č.j. KSLB 76 INS 28330/2013, 1 VSPH 779/2014-B-57, 1 VSPH 780/2014-B-57 z 22.4.2014, rozhodl, že jmenovaná soudkyně není z projednání a rozhodování v této věci vyloučena, a usnesením č.j. KSLB 76 INS 28330/2013, 1 VSPH 932/2014-B-76 ze dne 30.6.2014 potvrdil usnesení soudu č.j. KSLB 76 INS 28330/2013-B-50 ze dne 10. dubna 2014, jímž soud zamítl návrh dlužníka za zproštění funkce shora uvedeného insolvenčního správce z důvodu podjatosti.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. října 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová