3 VSPH 1789/2016-A-17
KSPL 51 INS 17335/2015 3 VSPH 1789/2016-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců Mgr. Věry Modlitbové a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem nám. 14. října 1381/4, 150 00 Praha, zast. MUDr. Mgr. Janou Kollrossovou, advokátkou, se sídlem nám. Republiky 28, 301 00 Plzeň, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 17335/2015-A-12 ze dne 4. února 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 51 INS 17335/2015-A-12 ze dne 4. února 2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni uložil usnesením č.j. KSPL 51 INS 17335/2015-A-12 ze dne 4. 2. 2016 (dále jen usnesení ) dlužníku Ivanu Pospíšilovi (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě 7 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč poté, co dlužník navrhl zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že dne 1. 7. 2015 obdržel insolvenční návrh dlužníka, jímž bylo téhož dne zahájeno jeho insolvenčního řízení. Cituje § 108 odst. 2 věta první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen InsZ ) a vysvětluje účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužníkova majetková situace neumožňuje krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť dlužník vlastní pouze spoluvlastnický podíl o velikosti 1/24 na nemovitostech v obci Praha, k.ú. Záběhlice a dále věci osobní potřeby, a proto uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník řádně a včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se záloha ukládá v nižší výši a s delší splatností.

Uvedl, že již nevykonává samostatně výdělečnou činnost, ale je zaměstnán jako řidič taxi služby u společnosti Speed Cars Praha, s.r.o. s hrubým měsíčním příjmem ve výši 22.000,-Kč, jeho náklady na bydlení činí 12.000,-Kč, nedisponuje žádnými úsporami, nevlastní žádný hodnotný majetek a vlastní pouze věci osobní potřeby. V současné době je schopen uhradit zálohu ve výši 10.000,-Kč, zbývající část zálohy isir.justi ce.cz ve výši 30.000,-Kč je schopen uhradit v prodloužené splatnosti do 30. 9. 2016. Závěrem upozorňuje, že většina pohledávek jeho věřitelů vznikla podvodným jednáním třetích osob.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle něhož může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy podle § 108 InsZ je poskytnout zdroj úhrady prvotních nákladů insolvenčního řízení a současně zajistit úhradu celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ). Záloha je tak opodstatněna i v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím (byť částečně) k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá. Konečná výše nákladů insolvenčního řízení se pak odvíjí od konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení) a specifických poměrů věci, jež výši sledovaných nákladů v rámci daného způsobu řešení úpadku ovlivňují. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce odlišně.

K tomu odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že účelem insolvenčního řízení (§ 1 InsZ) je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Z této výchozí koncepce zákona vyplývá, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Nemá-li dlužník majetek použitelný pro účely insolvenčního řízení, nedává zákon žádného podkladu pro jeho další pokračování. V takovém případě lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu jen za předpokladu, že dlužník zaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení. Pokud není její úhrady schopen, je namístě závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh, ve kterém se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Uvedl, že má celkem 13 věřitelů, u nich 13 závazků déle než 30 dnů po splatnosti v celkové výši 790.000,-Kč, které není schopen plnit. K insolvenčnímu návrhu přiložil seznam závazků, v němž řádně označil své věřitele a identifikoval své závazky jejich výší a datem splatnosti. Dále seznam majetku, v němž označil spoluvlastnický podíl o velikosti 1/24 na pozemcích parc. č. 2716/49 a č. 5906/7 zapsané na listu vlastnictví č. 1073, pro obec Praha, k.ú. Záběhlice a obvyklé vybavení domácnosti a věci osobní potřeby a uvedl, že nemá žádné pohledávky. V seznamu zaměstnanců prohlásil, že nemá žádné zaměstnance. Seznamy jsou dlužníkem podepsány a opatřeny prohlášením, že jsou úplné a správné.

Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně její výše. Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, a vzhledem k nízké hodnotě jeho majetku nelze mít za dostatečně odůvodněný předpoklad, že zpeněžením majetku mohou být získány finanční prostředky postačující k úplné úhradě nákladů insolvenčního řízení. V případě konkursu jsou náklady insolvenčního řízení tvořeny minimálně odměnou insolvenčního správce, která činí dle ustanovení § 1 odst. 5 a § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., nejméně částku 45.000,-Kč a dále odměnou z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů. Výše uložené zálohy je proto s ohledem na uvedené okolnosti přiměřená. Povolení splátek k zaplacení uložené zálohy nemá oporu v právní úpravě a bylo by v rozporu s jejím smyslem a účelem.

Na základě těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. září 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková