3 VSPH 1784/2014-B-36
KSPL 54 INS 148/2011 3 VSPH 1784/2014-B-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Evropská 1135/60, 350 02 Cheb, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 148/2011-B-31 ze dne 4. srpna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 148/2011-B-31 ze dne 4. srpna 2014 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 148/2011-B-31 ze dne 4.8.2014 v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužníka Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku na jeho majetek prohlásil konkurs, v bodě III. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, a v bodě IV. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení předložil zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPL 54 INS 148/2011-B-6 ze dne 23.6.2011 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Ze sdělení insolvenčního správce (B-15, 16 a 23) vyplývá, že dlužník dlouhodobě neplnil povinnosti stanovené v usnesení o schválení oddlužení.

Na jednání konaném podle § 418 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) dne 28.3.2014 insolvenční správce konstatoval, že by dlužník k tomu, aby splnil podmínku úhrady 30 % pohledávek věřitelů v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře, musel od dubna 2014 do konce trvání oddlužení každý měsíc zasílat vedle zabavitelné části svého příjmu částku nejméně ve výši 3.261,-Kč. Dlužník na jednání uvedl, že si nastalou situaci uvědomuje a že se bude snažit získat další příjem dohodou o důchodu či darovací smlouvou. Žádal, aby soud prozatím oddlužení nezrušil a aby posečkal 3 měsíce (tj. do konce června 2014) s tím, že pokud se mu v této době nepodaří získat další příjem, aby tak mohl správci zasílat nad rámec svých zabavitelných příjmů nejméně výše uvedenou částku, souhlasí s tím, že soud rozhodne o zrušení jeho oddlužení a o prohlášení konkursu na jeho majetek.

Soud proto dlužníku uložil, aby mu do 15 dnů doložil získání dalšího příjmu pro plnění splátkového kalendáře nejméně ve výši 3.261,-Kč, a současně uložil insolvenčnímu správci podávat pravidelné zprávy o průběhu insolvenčního řízení a za 3 měsíce sdělit, zda je dlužníkem ono plnění z nového dalšího příjmu poskytováno.

Dlužník soudu dne 16.4.2014 předložil smlouvu o osobním důchodu uzavřenou dne 14.4.2014 s Veronikou Horákovou, která se zavázala hradit dlužníku po dobu trvání schváleného oddlužení formou plnění splátkového kalendáře osobní důchod ve výši 3.300,-Kč měsíčně.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 17.7.2014 (B-30) vyplývá, že dlužník stále porušuje povinnosti stanovené v usnesení o schválení oddlužení, neboť v červnu 2014 nebylo z darovací smlouvy pro účely oddlužení hrazeno ničeho, a že od začátku schváleného oddlužení (tj. od 23.6.2011) do června 2014 dlužník poskytl v rámci schváleného oddlužení plnění, které postačuje k uspokojení všech nezajištěných věřitelů za 5 let jen v rozsahu cca 20,25 %.

Na tomto základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že dlužník nebude schopen podstatnou část splátkového kalendáře splnit. Dlužník přitom při jednání souhlasil se zrušením jeho oddlužení a prohlášení konkursu na jeho majetek, pokud nebude zasílat nad rámec svých zabavitelných příjmů nejméně 3.261,-Kč. Soud tudíž shledal, že jsou dány důvody pro zrušení schváleného oddlužení ve smyslu § 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ, a proto schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním s požadavkem, aby je odvolací soud zrušil a rozhodl o pokračování jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že v době, kdy podával návrh na povolení oddlužení, pobíral invalidní důchod, neboť má silnou cukrovku I. typu. Přesto si našel práci, ale ta bohužel neměla dlouhého trvání. Postupně mu za 4 roky byla amputována většina prstů na nohách, prodělal 9 operací, pak podstoupil i operaci očí, hrozila mu slepota. Dosud je na nemocenské, ze které nepobírá ani korunu. Přesto se stále snaží posílat peníze. Kvůli zdravotnímu stavu se mu zatím nedaří sehnat žádnou práci. V květnu dostal u insolvenčního soudu šanci, ale bohužel jednu splátku nemohl zaplatit, protože jeho přítelkyně byla tou dobou (v dubnu a květnu) v pracovní neschopnosti. První nemocenské dávky jí byly vyplaceny až v červnu (a pak v červenci), takže sami měli co dělat, aby vyžili, když navíc pečují o 14letého syna. Od srpna je dlužníku z invalidního důchodu srážena částka 2.856,-Kč a k tomu ještě posílá 3.300,-Kč. Proto se domnívá, že podmínky pro pokračování jeho oddlužení jsou splněny.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení či změnu tohoto usnesení.

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo

b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (§ 418 odst. 2).

Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (§ 418 odst. 3 IZ).

Ustanovení § 418 odst. 4 IZ pak určuje, že rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

K tomu budiž řečeno, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Jestliže v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře bude-po náležitém projednání věci postupem dle § 418 odst. 4 IZ-zjevné, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (a z toho důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů), insolvenční soud schválené oddlužení-i bez návrhu-podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ zruší. Okolnost, že dlužník není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoli řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 IZ, tak není-jak vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28.2.2013, uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ; postup podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ tím však není vyloučen. Lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře přitom je lhůtou konečnou (nejzazší) a její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Aby bylo možno uzavřít, že úspěšné završení oddlužení ve formě splátkového kalendáře-uspokojením pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ-objektivně vzato nelze předpokládat, musí jít o situaci, kdy je zcela zřejmé, že dlužník v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopen či ochoten současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit, anebo kdy se dlužníku ani v rozumném časovém horizontu nepodařilo dosáhnout potřebných lepších výdělků či dalších příjmů, jež předpokládal, a není reálná naděje na změnu. K projednání těchto podstatných okolností věci slouží jednání předepsané v § 418 odst. 4 IZ, při němž soud-na základě vyjádření dlužníka, insolvenčního správce a věřitelského orgánu-zkoumá důvody nedostatečného plnění splátkového kalendáře i dlužníkovy možnosti hrozbu nesplnění oddlužení odvrátit.

Dále nutno zdůraznit, že ve smyslu § 7 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat vždy požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). To s tím, že všechna rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, včetně těch, jimiž dochází ke změně způsobu řešení úpadku ze sanačního na likvidační návrh, tedy včetně rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení dle § 418 IZ, představují rozhodnutí ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20.1.2011, R 96/2011), která s ohledem na tuto svoji povahu musí být vždy odůvodněna, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění usnesení o zrušení schváleného oddlužení (spojeného s prohlášením konkursu na majetek dlužníka) musí kromě jiného vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná skutková zjištění učinil a na jakém podkladě, jakými úvahami se při hodnocení těchto zjištění řídil a jak je právně posoudil; přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení zjevně nedostál, když v něm fakticky neuvedl žádná svá skutková zjištění rozhodná pro přijatý závěr, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, a že je tak naplněn důvod pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka podle § 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ.

Soud neuvedl, jaké pohledávky nezajištěných věřitelů byly vůči dlužníku do jeho insolvenčního řízení přihlášeny, v jakém rozsahu byly zjištěny a pojaty do schváleného oddlužení ve formě splátkového kalendáře, jaký byl obsah tohoto rozhodnutí (ke kterému datu byl určen termín první splátky, jak byly vymezeny povinnosti dlužníka, insolvenčního správce či jiných osob k plnění tohoto oddlužení a případné průběžné správcovy nároky) a jak konkrétně bylo schválené oddlužení v jeho průběhu dlužníkem plněno (jaké splátky a z jakých dlužníkových příjmů byly zatím poskytnuty a jak byly insolvenčním správcem rozděleny). Místo toho soud-odkázav na zprávy insolvenčního správce, o jejichž konkrétním obsahu ničeho neuvedl-jen bez dalšího prezentoval správcovu představu o tom, jakou další částku (3.261,-Kč) by dlužník-z dalšího příjmu, který by si k tomu obstaral-musel poskytovat k dosažení 30% míry uspokojení nezajištěných věřitelů, a že bez takového navýšení splátky (jelikož z dlužníkova osobního důchodu ve výši 3.300,-Kč sjednaného v dubnu 2014 nebylo v červnu plněno) lze pro případ dokončení splátkového kalendáře předpokládat uspokojení nezajištěných věřitelů jen v rozsahu 20,25%. Soud nijak neozřejmil podstatu a správnost této správcovy kalkulace a tedy ani svého závěru, že dlužník podstatnou část splátkového kalendáře nebude schopen splnit. Stejně tak soud nevysvětlil, které povinnosti stanovené v § 412 odst. 1 a 3 IZ dlužník porušil, ačkoli jedině porušení takových procesních povinností je důvodem ke zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. a) IZ, který soud dlužníku rovněž přičítal (k tomu shora citované R 77/2013).

Ze spisu přitom plyne, že nutnost navýšení splátky právě o 3.261,-Kč (požadavek zajištění dalšího příjmu v této výši) soud dlužníku nikterak neobjasnil ani na jednání o zrušení oddlužení konaném podle § 418 odst. 4 IZ dne 28.3.2014. Již proto by nemohl být argumentem pro zrušení schváleného oddlužení jakýsi dlužníkův předběžný souhlas s takovým postupem pro případ, že si do 3 měsíců další příjem v uvedené výši neobstará. Zda dlužník posléze-jak tvrdí v odvolání-začal sjednaný smluvní důchod 3.300,-Kč správci poukazovat, nelze ze spisu ověřit, neboť správce od 18.7.2014 žádnou další zprávu soudu nepodal (tedy ani tu, již mu soud v napadeném usnesení uložil předložit do 10 dnů od doručení usnesení).

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud ve smyslu výše uvedeného skutkovou situaci náležitě prověří a zhodnotí, a to podle potřeby projednáním věci na novém jednání, které k tomu účelu nařídí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

V Praze dne 29. října 2014

Mgr. Ivana Mlejnková, v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová