3 VSPH 1774/2015-B-96
MSPH 90 INS 210/2014 3 VSPH 1774/2015-B-96

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: SKEX a.s., se sídlem Praha 1, Opletalova 1683/41, IČO: 28209036, zast. Mgr. Janem Vytiskou, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 24, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2015, č.j. MSPH 90 INS 210/2014-B-31,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2015, č.j. MSPH 90 INS 210/2014-B-31, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně bodem I. výroku prohlásil na majetek dlužníka konkurs s tím, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení zejména uvedl, že usnesením ze dne 20.5.2015 (A-178) byl zjištěn úpadek dlužníka. Vzhledem k tomu, že co do způsobu řešení úpadku dlužníka oddlužení není ze zákona přípustné, neboť dlužník je podnikající právnickou osobou a takový návrh ani nebyl podán a reorganizace nepřichází v úvahu, neboť dlužník ve lhůtě určené dle § 318 odst. 1 InsZ (do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se konala dne 11.8.2015) nepodal návrh na povolení reorganizace, a dlužník není osobou, pro kterou by zákon stanovil zvláštní způsob řešení úpadku, jediným způsobem řešení úpadku dlužníka je ve smyslu § 244 InsZ konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a žádá, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Namítl, že konkurs na jeho majetek nemohl být prohlášen, neboť se nenachází v úpadku. Vyjádřil přesvědčení, že mu byla upřena práva na spravedlivý proces, neboť přezkumné jednání a navazující schůze věřitelů neproběhly řádně. Dlužník žádal o jejich odročení z důvodu dlouhodobé nemoci bývalého generálního ředitele dlužníka, pana Slavomíra Králíka, který je nejlépe seznámen se stavem dlužníka, a to včetně stavu jeho závazků, a z důvodu změny právního zastoupení dlužníka den před konáním přezkumného jednání a schůze věřitelů. O odročení přezkumného jednání a navazující schůze věřitelů požádal i právní zástupce dlužníka (který převzal právní zastoupení den, před přezkumným jednáním a schůzí věřitelů) z důvodu nemožnosti dostatečné kvalifikované přípravy na přezkumné jednání a schůzi věřitelů v tak krátkém čase. Těmto žádostem nebylo vyhověno, pročež přezkumné jednání a schůze věřitelů proběhly v rozporu se zákonem, když dlužníku nebylo umožněno, aby se těchto kvalifikovaně účastnil . Má také za to, že mu mělo být umožněno řešit případný úpadek reorganizací.

K odvolání dlužníka se podáním ze dne 21.10.2015 (B-79) vyjádřil věřitel Moravský Peněžní Ústav-spořitelní družstvo a požadoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Poukázal na to, že rozhodnutí soudu prvního stupně o úpadku dlužníka bylo rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 3.9.2015, č.j. 2 VSPH 1185/2015-A-222 potvrzeno. Popřel, že by první schůze věřitelů proběhla v rozporu se zákonem. Dlužník byl o termínu jejího konání řádně informován a jeho právní zástupce se jí účastnil. Skutečnost, že statutární orgán dlužníka sdělil soudu přípisem ze dne 10.08.2015, že se na jednání nedostaví z důvodu nedostatku finančních prostředků, případně skutečnost, že se zmocněnec dlužníka rozhodl k výměně právního zástupce den před nařízeným jednáním, je pouze snahou o vytvoření obstrukce v řízení a odložení rozhodnutí o řešení způsobu úpadku. Nemůže být tedy důvodem, pro který by bylo možné usoudit, že dlužníkova práva byla porušena. Měl-li dlužník zájem řešit svůj úpadek reorganizací, byl povinen k podání návrhu na reorganizaci 10 dní před konáním první schůze po rozhodnutí o úpadku, k čemuž však nedošlo. Reorganizační plán nebyl podán ani do dnešního dne, což také dokládá zjevnou procesní obstrukci ze strany dlužníka. Úpadek dlužníka nelze řešit jiným způsobem než konkursem.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není opodstatněné.

Podle § 148 odst. 1, 2 InsZ insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.

Podle § 149 odst. 1 InsZ, nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Ustanovení § 150 InsZ pak určuje, že má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

Podle § 152 InsZ přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů, který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepoužije.

Podle § 158 odst. 1, 2 InsZ před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční soud i bez návrhu, že dlužník není v úpadku, zjistí-li, že ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, nebo zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny. Před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční soud, že dlužník není v úpadku, též na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly.

Podle ustanovení § 316 odst. 2-6 InsZ reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku. Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu. Reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50.000.000,-Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno. Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije. Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník před rozhodnutím o úpadku požádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle odstavce 5, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku prodlouží tuto lhůtu nejdéle o 30 dnů.

Podle § 318 odst. 1 InsZ dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Podle § 389 odst. 1 InsZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 insolvenčního zákona) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku

(§ 158 insolvenčního zákona). Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k rozhodnutí o prohlášení konkursu právně bezvýznamné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011, č.j. MSPH 76 INS 8711/2009, 29 NSČR 12/2011-B-393).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 20.5.2015 (A-178) byl v řízení zahájeném na návrh věřitele zjištěn úpadek dlužníka. Toto rozhodnutí bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 3.9.2015, č.j. 2 VSPH 1182/2015-A-222, potvrzeno, a nabylo právní moci 16.9.2015.

Zpochybňuje-li dlužník ve svém odvolání správnost rozhodnutí o jeho úpadku, jeho argumentace je ve vztahu k napadenému rozhodnutí zcela bez významu (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011, č.j. MSPH 76 INS 8711/2009, 29 NSČR 12/2011-B-393). Pro účely přezkumu napadeného rozhodnutí je v tomto směru významné pouze to, že o úpadku dlužníka již bylo pravomocně rozhodnuto.

Neobstojí ani jeho argumentace, že lhůta pro podání návrhu na povolení reorganizace mu dosud neuplynula. Podle § 318 odst. 1 věta druhá InsZ lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku. Jak se podává z obsahu spisu, tato schůze byla svolána na den 11.8.2015 (a řádně v tomto termínu proběhla) bez toho, aby návrh na povolení reorganizace (ať už ze strany dlužníka či některého z věřitelů) byl 10 dnů před tímto termínem podán (dlužník v odvolání konec konců nezpochybnil, že návrh na povolení reorganizace podán nebyl).

Vycházeje z toho, že dlužník není osobou uvedenou v § 316 odst. 3 InsZ, u které je reorganizace vyloučena, a bez ohledu na to, zda dlužník je osobou, u které je dle § 316 odst. 4 InsZ reorganizace přípustná (o čemž v odvolání netvrdí ničeho a splnění podmínek přípustnosti reorganizace ani nedokládá), na správnosti závěru soudu prvního stupně o tom, že lhůta pro podání návrhu na reorganizaci uplynula marně, nemění ničeho skutečnost, že dlužník i jeho právní zástupce den před jejich konáním požádali o odročení na den 11.8.2015 nařízeného přezkumného jednání a na něj navazující svolané schůze věřitelů a soud prvního stupně jejich žádosti (ve smyslu § 119 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., dále jen o.s.ř., podle kterého jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny) nevyhověl.

Z obsahu spisu vyplývá, že svou žádost o odročení přezkumného jednání a na něj navazující schůze věřitelů dlužník odůvodnil tvrzením o dlouhodobé nemoci bývalého generálního ředitele dlužníka a změnou v osobě dlužníkova právního zástupce. Změnil-li dlužník den před konáním uvedených jednání právního zástupce, jde taková okolnost zcela k jeho tíži a odročení jednání z takového důvodu bez dalšího by bylo v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, zejména pak se zásadou jeho hospodárnosti a rychlosti (srov. ust. § 5 písm. a/ InsZ). Totéž platí i o případné nemožnosti bývalého generálního ředitele dlužníka účastnit se těchto jednání.

Statutárním orgánem dlužníka je jediný člen jeho představenstva a bylo na něm, aby si potřebné podklady pro konaná jednání, nedisponuje-li jimi sám, včas od osob, které je mají k dispozici, zajistil. Mimo to nelze ani přehlédnout, že advokát dlužníka se uvedených jednání zúčastnil. Tyto okolnosti tedy nemohou představovat důležité důvody, opodstatňující odročení přezkumného jednání či schůze věřitelů konaných dne 11.8.2015, natožpak skutečnosti, které by měly, jak se dlužník mylně domnívá, vést k prodloužení lhůty pro podání návrhu na povolení reorganizace dle § 318 odst. 1 InsZ. K upření práva dlužníka na spravedlivý proces tak evidentně z jím namítaných důvodů ze strany soudu prvního stupně dojít nemohlo.

Řešení dlužníkova úpadku reorganizací je tedy vyloučeno. Stejně tak jako řešení jeho úpadku oddlužením, když dlužník je podnikající právnickou osobou (§ 389 odst. 1 InsZ).

Přijetí rozhodnutí o prohlášení konkursu nebylo v kolizi ani s úpravou § 158 InsZ, neboť zjevně nebyly dány podmínky k tomu, aby namísto tohoto rozhodnutí (o způsobu řešení úpadku dlužníka) bylo vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník v úpadku není. Dlužník nedal soudu návrh dle § 158 odst. 2 InsZ, ani nebyly splněny podmínky stanovené v § 158 odst. 1 InsZ, za nichž může insolvenční soud i bez návrhu rozhodnout, že dlužník není v úpadku (nebyly tu žádné nové okolnosti nastalé po rozhodnutí o úpadku, které by vyvracely v něm přijatý-a odvolacím soudem posléze potvrzený-závěr, že úpadek dlužníka byl osvědčen).

Dlužníkem uplatněné argumenty tedy zjevně nemohou zpochybnit závěr, že po rozhodnutí o jeho úpadku byly dány předpoklady k rozhodnutí o řešení tohoto úpadku konkursem. Žádné okolnosti vyvracející správnost napadeného usnesení se přitom nepodávají ani z obsahu spisu.

Na základě uvedeného odvolací soud napadené usnesení v bodě I. výroku, jímž byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, postupem podle § 219 o.s.ř. za použití § 7 InsZ jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 14. prosince 2015

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková