3 VSPH 1764/2013-A-13
KSPH 60 INS 25763/2013 3 VSPH 1764/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice: Anna anonymizovano , anonymizovano , bytem v Neratovicích, Kojetická 10/21, zahájené k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 25763/2013-A-7 ze dne 26. září 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 60 INS 25763/2013-A-7 ze dne 26. září 2013 se m ě n í tak, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Praze (insolvenční soud) odmítl dlužničin insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení (bod I. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně s dlužníkem Václavem anonymizovano , anonymizovano , bytem v Neratovicích, Kojetická 10/21 (dlužník), jehož insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení obsahuje jako jeho součást identické seznamy majetku i závazků. Insolvenční soud vyšel z tvrzení dlužnice, že má závazky vůči dvěma věřitelům, jež nejsou dosud splatné, zatímco ostatní závazky jsou závazky dlužníkovými s tím, že patří do společného jmění manželů.

Cituje ustanovení § 103, § 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) a s odkazem na závěry Nejvyššího soudu pod sp. zn. 31 Odo 677/2005 publikované pod číslem 24/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl insolvenční soud k závěru, že zákonodárce institutem společného jmění manželů (SJM) nezamýšlel prolomit princip autonomie vůle smluvních stran v procesu vzniku závazků ze smluv a vnutit stranám jako zákonný důsledek vzniku smlouvy prostřednictvím SJM další smluvní stranu manžela smluvní strany. Dovozoval, že v řízení nelze uplatnit závazek založený jedním z manželů proti druhému manželu, který nebyl smluvní stranou smlouvy. Postupoval analogicky v situaci, kdy se úpadku nedomáhá věřitel nýbrž dlužník. Konstatoval, že tím ale není dotčena možnost manžela dlužníka se podílet na procesu oddlužení, kterou InsZ předpokládá. Takový výklad není v rozporu s cílem insolvenčního řízení, neboť tam, kde bude oddlužen pouze tento dlužník, nebude moci jeho věřitel dále uplatňovat nejen vůči dlužníkovi, nýbrž ani proti jeho manželovi.

Insolvenční soud proto dospěl k závěru, že rozhodující pro posouzení, zda z insolvenčního návrhu plyne, že se dlužnice nachází ve stavu úpadku, nelze brát v úvahu závazky dlužníka. Uzavřel, vzhledem k tomu, že neuvedla jediný svůj splatný závazek, že dlužnice nesplnila povinnost tvrdit rozhodující skutečnosti podle § 103 InsZ a že z tohoto důvodu nelze v insolvenční řízení pokračovat. Proto postupem podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh odmítl. Zároveň dlužnici poučil o tom, že poté, co nabude napadené usnesení právní moci, může podat nový insolvenční návrh obsahující všechny zákonem požadované náležitosti. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť ostatním účastníkům žádné náklady nevznikly.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. Upozornila na to, že jako ona, podal insolvenční návrh také její manžel (Dlužník) a věc je projednávána pod sp. zn. KSPH 60 INS 25757/2013. Závěr insolvenčního soudu, podle kterého věřitel nemůže uplatnit své pohledávky za manželem dlužníka, který závazek smluvně založil, odmítla a výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu R 24/2008 označila za rozcházející se s běžnou praxí, podle níž na SJM je vždy pohlíženo tak, že manžel dlužníka ručí za jeho závazky, a to i za předpokladu, že vznikl bez jeho vědomí a věřitelé mohou uplatnit své pohledávky i za tímto druhým manželem. Uzavřela, že její insolvenční návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a že insolvenční soud učinil nesprávné právní závěry, když dovodil, že nelze vzít v úvahu všechny závazky, jež vznikly za trvání manželství s dlužníkem, byť to byl dlužník, který uzavřel smlouvy, z nichž pramení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (do 31.12.2013 šlo o kolonku č. 6), v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít ,že dlužní je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve Formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení a zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti (tento požadavek byl formulován nově v novelizovaném ustanovení § 104 InsZ ve zněním účinném od 1.1.2014).

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu a zejména z kolonky č. 6 Formuláře plyne, že dlužnice podala insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení. Má 6 věřitelů s 8 pohledávkami v celkové výši 557.314,-Kč. U jednotlivých věřitelů jeho firmu, identifikační číslo i data, kdy měly být závazky uhrazeny a také že není schopna je hradit. Uvedla, které závazky jsou závazky Dlužníka a které závazky jsou její. K insolvenčnímu návrhu připojila zároveň seznam závazků, jež však nepodepsala, seznam zaměstnanců a seznam pohledávek; seznam dalšího majetku nepřiložila a uvedla jej pouze v kolonce č. 16 Formuláře.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla všechny rozhodné skutečnosti, z nichž její úpadek plyne ve smyslu § 3 InsZ, tj. že má závazky déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopna uspokojovat.

Odvolací soud nesdílí závěr insolvenčního soudu, že nelze brát v potaz jako předpoklad dlužničina úpadku závazky Dlužníka a nelze jej dovozovat z R 24/2008, z něhož plyne, že nelze ve sporném řízení uplatnit pohledávku vůči manželovi dlužníka, kterému vznikl závazek ze smlouvy, kterou uzavřel. Netýká se však vymáhání této částky, neboť podle § 262a odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2013 výkon rozhodnutí na majetek patřící do SJM lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů; podle § 262a odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2014 je tato úprava ještě přísnější, neboť výkon rozhodnutí na majetek patřící do SJM podle ní lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí dluhu, který vznikl za trvání manželství nebo před uzavřením manželství jen jednomu z manželů. Lze tak přisvědčit odvolací argumentaci dlužnice, že výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu na věc nedopadá.

Odvolací soud tak dospěl na rozdíl od insolvenčního soudu k závěru, že dlužnice nabídla v insolvenčním návrhu dostatečná skutková tvrzení, z nichž plyne závěr o tom, že se nachází v úpadku z důvodů insolvence a že tento návrh nevykazuje nedostatky bránící v pokračování v řízení, pro něž by bylo namístě podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh odmítnout. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť v případě insolvenčního návrhu dlužníka nepřichází v úvahu o nich rozhodovat; shodně pak v řízení před insolvenčním soudem.

Nad rámec uvedeného odvolací soud upozorňuje na nedostatky insolvenčního návrhu, jež by měly vést k postupu insolvenčního soudu podle § 128 odst. 2 InsZ (nedostatek podpisu dlužnice na seznamu závazků a nepřiložení seznamu majetku podle § 104 InsZ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková