3 VSPH 1751/2012-B-14
KSUL 81 INS 21097/2012 3 VSPH 1751/2012-B-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců Mgr. Ivany Mlejnkové a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice: Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem v Mostě, Topolová 1374, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 21097/2012-B-6 ze dne 28.listopadu 2012

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem (insolvenční soud) schválil oddlužení dlužnice (bod I. výroku) plněním splátkového kalendáře. V dalších bodech výroku soud v souladu s § 406 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) stanovil podmínky plnění tohoto schváleného způsobu oddlužení s tím, že zákonné splátky (od první splátky stanovené k 31.12.2012) budou prováděny z příjmů dlužnice od zaměstnavatele Střední školy diplomacie a veřejné správy, spol. s r.o. (body II. a III. výroku) a do dalších bodů výroku promítl náležitosti rozhodnutí podle citovaného ustanovení (IV.-XIII. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSUL 81 INS 21097/2012-A-11 z 15.10.2012 zjistil dlužničin úpadek, povolil jeho řešení oddlužením a dlužnici ustanovil insolvenční správkyni. Vyšel ze zjištění, podle něhož celkový objem přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů činil 1.152.151,80 Kč, 30 % těchto pohledávek představuje částku 345.645,54 Kč. Dlužnice je rozvedená a má zákonnou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Uvedl, že z čistého měsíčního příjmu dlužnice 23.664,--Kč zabavitelná částka činí 13.440,--Kč a po odečtení odměny insolvenční správkyně a náhrady hotových výdajů ve výši 1.080,--Kč dlužničina nabídka nezajištěným věřitelům představuje měsíčně 12.360,--Kč, za 60 měsíců 741.600,--Kč, tj. více než 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Jelikož se na řádně a včas svolanou schůzi věřitelů, na níž mělo být hlasováno o způsobu oddlužení, nikdo nedostavil, postupoval podle § 402 odst. 5 InsZ a schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Přestože dlužnice je vlastnicí bytové jednotky, a proto uspokojení nezajištěných věřitelů oběma formami oddlužení, tj. plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty by bylo srovnatelné, dovodil, že vhodnější je dát přednost oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť smyslem a účelem oddlužení není uvrhnout dlužníka do neřešitelné sociální situace při ztrátě bydlení hrozící jeho dalším pro věřitele nežádoucím zadlužením.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že stanoví nižší než zákonné splátky ve výši 10.360,--Kč, neboť po obdržení výše uvedeného usnesení si uvědomila, že má vyživovací povinnost ke své dceři, že její otec, kterému bylo v rámci rozvodového řízení určeno výživné ve výši 500,--Kč, po jejím narození odešel do Řecka a od právní moci rozhodnutí soudu, tj. 8.5.2007 žádné výživné neplnil a dlužné výživné činí 34.500,--Kč. Doplnila, že i při splátkách 10.360,--Kč nabízí nezajištěným věřitelům po odečtení odměny insolvenční správkyně a náhrady hotových výdajů za 60 měsíců více než 30 % (fakticky 48 %) jejich pohledávek a že rozdíl 2.000,--Kč měsíčně by použila jako kompenzaci nezaplaceného výživného pro svou nezletilou dceru. Uzavřela, že se jedná o situaci, která koresponduje ustanovení § 407 odst. 3 InsZ.

Vrchní soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda dlužnice je k odvolání oprávněna, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 391 odst. 2 InsZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 InsZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 406 odst. 4 InsZ odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat jen ten dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno 29.8.2012 na základě dlužničina insolvenčního návrhu podaného s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V návrhu na povolení oddlužení dlužnice nepožádala insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, naopak v příslušné kolonce č. 15 výslovně vyznačila, že takový návrh nepodává. K jakékoli její pozdější žádosti o nižší splátky-byla-li by podána, což se do vydání napadeného usnesení nestalo-by podle § 398 odst. 4 InsZ jako k opožděné nebylo možné přihlížet.

Z uvedeného je zřejmé, že podle § 406 odst. 4 InsZ dlužnice není osobou věcně legitimovanou k podání odvolání proti napadenému usnesení, a proto odvolací soud její odvolání podle § 218 písm.b) o.s.ř. odmítl.

Pro úplnost považuje odvolací soud za potřebné doplnit, že napadené usnesení bylo vydáno s klausulí rebus sic stantibus, což zákon vyjadřuje v ustanovení § 407 odst. 3 InsZ, upravujícím možnost změny usnesení o schválení oddlužení tam, kde dojde k podstatné změně okolností, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek a k níž insolvenční soud přikročí k návrhu dlužníka nebo i bez návrhu. V projednávané věci však nelze zvažovat změnu rozhodujících okolností, neboť ty existovaly již při vydání napadeného usnesení a dlužnice je nevyjádřila včas podanou žádostí o povolení nižších než zákonem určených splátek.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30.října 2013

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová