3 VSPH 1742/2013-P3-8
KSPL 54 INS 2598/2013 3 VSPH 1742/2013-P3-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenčním řízení dlužníka: Bohumil anonymizovano , anonymizovano , bytem Srní 102, 341 92 Kašperské Hory, zast. Mgr. Ing. Janem Kroftou, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, V Kolkovně 921, o odvolání věřitele: SAND RK, s.r.o. se sídlem 344 01 Domažlice, Husova 39, IČO: 26355051, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 2598/2013-P3-2 ze dne 1. října 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 2598/2013-P3-2 ze dne 1. října 2013 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) v insolvenčním řízení dlužníka: Bohumil anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSPL 54 INS 2598/2013-P3-2 ze dne 1.10.2013 v bodě I. výroku vyslovil, že se přihláška pohledávky věřitele č. 3 SAND RK, s.r.o. (dále též jen věřitel) ve výši 707.510,27 Kč odmítá, a v bodě II. výroku konstatoval, že se účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že na přezkumném jednání dne 12.6.2013 byla popřena insolvenčním správcem i dlužníkem ve výše uvedeném rozsahu (zřejmě v bodu I. výroku) pohledávka věřitele, tj. z více než 50 % celkové pohledávky.

Cituje § 197 odst. 2, § 198 odst. 2 a § 185 zák. č. 186/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho rešení (insolvenční zákon-IZ), konstatoval, že insolvenční správce dle § 197 odst. 2 IZ vyrozuměním ze dne 12.7.2013 informoval věřitele, jenž se nezúčastnil přezkumného jednání, o popření jím přihlášené pohledávky ve výše uvedeném rozsahu, a dále jej ve smyslu ust. § 198 odst. 1,2 IZ poučil o možnosti podat žalobu na určení u insolvenčního soudu; uvedené vyrozumění věřitel převzal dne 16.7.2013. Zmeškání lhůty k podání žaloby o určení pravosti pohledávky popřené insolvenčním správcem je dle insolvenčního soudu (vzhledem k jednoznačné dikci § 198 odst. 1, věty třetí části věty před středníkem IZ) důvodem k vydání rozhodnutí o odmítnutí přihlášky ve smyslu ustanovení § 185 IZ (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2011, sen. zn. 29 NSČR 42/2010).

Insolvenční soud pokračoval, že je toho názoru, že citovaná ustanovení je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jež lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek (§ 176 IZ), jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz, uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst.

Insolvenční soud uzavřel, že výše popřené pohledávky představuje více než 50 % celkové přihlášené částky (pohledávky), proto je namístě postup podle § 178 věty první IZ (podle níž bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna) a odmítnout celou přihlášku pohledávky věřitele ve výši 707.510,27 Kč.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Předně namítl, že svou pohledávku přihlásil jako vykonatelnou, a proto měl žalobu na její popření podle § 199 IZ podat insolvenční správce, nikoliv vyzývat jej k podání žaloby podle § 198 IZ. Namítl, že insolvenční soud bez logické souvislosti s odůvodněním odmítnutí přihlášky popsal, jak je třeba přihlášku uplatnit prostřednictvím formuláře, a to zřejmě proto, aby odůvodnil, že na jím přihlášenou pohledávku v celkové výši 707.510,27 Kč je třeba nahlížet jako na jedinou pohledávku, přestože sestává z jistiny 123.400,-Kč a příslušenství, tj. úroku, nákladů nalézacího řízení a smluvní pokuty ve výši 584.110,27 Kč, přičemž z vyrozumění insolvenčního správce se podává, že byla popřena pohledávka ze smluvní pokuty ve výši 524.051,-Kč. Pokud měl insolvenční soud, či správce přihlášku za vadnou, měl být vyzván k odstranění jejích vad; vada přihlášky nemůže být důvodem jejího popření, jak se podává i ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 906/98 nebo 32 Cdo 1726/98. Uzavřel, že v případě podané žaloby na určení pravosti pohledávky by musela být žaloba vycházející z takto vadné přihlášky pro předčasnost odmítnuta.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Přihlášku pohledávky lze podle § 176 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz. Kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) musí obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá (§ 174 odst. 2 IZ). Požadavek peněžitého vyčíslení výše nepeněžité pohledávky, pohledávky neurčité výše a pohledávky v cizí měně upravuje § 175 IZ. Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá (§ 174 odst. 4 IZ). Podle § 177 IZ je nutné k přihlášce pohledávky připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Z uvedeného vyplývá, že insolvenční zákon stanoví v § 176 požadavek formy přihlášky pohledávky a v § 174 odst. 2 (ve spojení s § 175 IZ) předepisuje její povinné obsahové náležitosti, zatímco v § 177 IZ ve spojení s § 22 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu, pro insolvenční řízení určuje, jaké listiny je třeba k přihlášce připojit. Insolvenční zákon tedy-tak, jak je vlastní i občanskému soudnímu řádu (§ 79 odst. 2 o.s.ř.)-rozlišuje procesní úkon, kterým je přihláška pohledávky, a přílohy, které jsou ve smyslu § 79 odst. 2 o.s.ř. listinnými důkazy , jichž se věřitel dovolává.

Požadavek, aby věřitel v přihlášce pohledávky uvedl (vedle výše) i důvod jejího vzniku, směřuje ke splnění jeho povinnosti tvrzení, a může být řádně naplněn jen uvedením skutečností, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě svůj nárok přihlašuje. Co do vylíčení rozhodujících skutečností vzniku pohledávky se lze spokojit s odkazem na připojenou listinu jedině v případě, že z ní skutkový základ přihlašované pohledávky nepochybně a dostatečně vyplývá, a že na tuto listinu co do důvodu vzniku pohledávky přihláška výslovně odkazuje. Uvedené přitom platí i pro případ, že přihlášená pohledávka byla již věřiteli přiznána pravomocným nebo vykonatelným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného orgánu. Vykonatelnost pohledávky představuje ve smyslu § 174 odst. 4 IZ jen další okolnost, již má věřitel v přihlášce pohledávky uvést, a nezbavuje ho nijak povinnosti uplatňovanou pohledávku v přihlášce (shora uvedeným způsobem) co do jejího důvodu řádně identifikovat.

Insolvenční správce přihlášku pohledávky podle § 188 odst. 1 IZ přezkoumá. Nelze-li ji přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve věřitele, aby ji opravil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (§ 188 odst. 2 IZ).

Podle § 178 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Ve vztahu k uvedené právní úpravě považoval odvolací soud-s ohledem na věřitelovu odvolací argumentaci-za nutné poukázat na svoji ustálenou judikaturu, kterou pro poměry insolvenčního řízení vyjádřil např. v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 78 INS 3637/2008, 2 VSPH 552/2009-P4 ze dne 20.10.2009 a která vychází ze závěrů přijatých pro obdobnou právní úpravu obsaženou v zákoně o konkursu a vyrovnání v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněném pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle těchto judikatorních závěrů prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený věřitelem je vykonatelný či nikoli, tj. zda s ním pro účely jeho přezkoumání má být zacházeno jako s pohledávkou vykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 199 IZ) nebo jako s pohledávkou nevykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 198 ve spojení s § 197 odst. 2 IZ) přísluší insolvenčnímu správci. Ten svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ustanovení § 189 odst. 1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, a v souladu s tímto stanoviskem buď věřitele nevykonatelné pohledávky popřené při přezkumném jednání, kterého se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí s poučením o jeho právu uplatnit své právo u insolvenčního soudu určovací žalobou dle § 198 odst. 1 a 2 IZ, nebo sám uplatní své popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Jestliže insolvenční správce, maje-byť nesprávně-zato, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, vyrozumí věřitele postupem dle § 197 odst. 2 IZ o popření jeho pohledávky a o jeho právu podat určovací žalobu dle § 198 odst. 1 IZ, je tím dána i aktivní legitimace vyrozuměného věřitele k podání této žaloby. Případný nesprávný úsudek insolvenčního správce o tom, že popřená pohledávka je nevykonatelná, pak podle § 198 odst. 3 IZ má v řízení o žalobě pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který je navíc ve smyslu § 199 odst. 3 IZ-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro něž pravost nebo výši pohledávky popřel, a které ovšem podléhají limitům popěrných námitek stanoveným v § 199 odst. 2 IZ.

K tomu je nicméně zapotřebí poznamenat, že správcova kompetence vyznačit v seznamu přihlášených pohledávek ne/vykonatelnost přezkoumávaných pohledávek nesmí být k tíži věřitelů těchto pohledávek nijak svévolně nesprávně aplikována (nebo dokonce zneužívána). Pokud věřitel do skončení přezkumného jednání prokázal příslušnou veřejnou listinou, že jeho pohledávka (či některá z jím přihlášených pohledávek) je vykonatelná (opírá se o některý z titulů vyjmenovaných v § 274 OSŘ opatřený vyznačeným potvrzením o jeho vykonatelnosti), insolvenční správce má tento průkaz vykonatelnosti pohledávky respektovat, tj. do seznamu tuto pohledávku pro účely jejího přezkoumání zařadit jako vykonatelnou s tím, že jako s vykonatelnou s ní pak musí být zacházeno i v případě jejího popření. Tím není vyloučeno, aby správce při popření a v následném jím zahájeném incidenčním sporu o pravost nebo výši pohledávky, jež byla přezkoumána (dle doloženého exekučního titulu) jako vykonatelná, prosazoval názor, že jde ve skutečnosti o pohledávku nevykonatelnou (popř. že vůbec nevznikla, pokud má jít např. o náhradu nákladů řízení přiznanou rozhodnutím soudu či jiného příslušného orgánu, které správce co exekuční titul zpochybňuje), a aby v případě úspěchu tohoto správcova názoru došlo v incidenčním sporu k příslušnému přechodu důkazního břemene na žalovaného věřitele i k akceptaci uplatněných popěrných námitek přípustných u nevykonatelné pohledávky. Pokud by správce navzdory řádnému průkazu vykonatelnosti pohledávky zařadil pohledávku do seznamu přihlášených pohledávek jako nevykonatelnou, šlo by o exces, který insolvenční soud v rámci svých dohledových pravomocí může při přezkumu řešit (korigovat). S takovou výslovnou úpravou ostatně počítala velká (hodnotící) novela IZ (provedená zák. č. 294/2013 Sb. s účinností od 1.1.2014), a to tak, že v pochybnostech o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, rozhodne o této otázce do skončení přezkumného jednání insolvenční soud usnesením, proti němuž není přípustný opravný prostředek (novelizované znění § 191 IZ).

Uvedené ale nic nemění na tom, že z hlediska legitimace k podání incidenční žaloby na určení pravosti či výše popřené pohledávky je rozhodné jen to, v jaké kvalitě (jako vykonatelná či jako nevykonatelná) byla nakonec tato pohledávka přezkoumána. Proto popře-li insolvenční správce přihlášenou pohledávku, jež byla přezkoumána jako nevykonatelná, a věřitele o tom vyrozumí podle § 197 odst. 2 IZ (s poučením dle § 198 IZ), může věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ odvrátit jedině tím, že řádně a včas podá u insolvenčního soudu určovací žalobu.

V této souvislosti odvolací soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které jsou využitelné i v insolvenčním řízení. Z nich plyne, že zjistí-li soud, který rozhoduje o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, musí žalobu pro předčasnost zamítnout a na základě takového rozsudku je třeba v konkursním řízení přistoupit zákonem stanoveným způsobem k odstraňování vad přihlášky a poté k novému přezkumu přihlášené pohledávky. Pro poměry insolvenčního řízení lze výklad podaný v tomto rozhodnutí přizpůsobit a formulovat tak, že pokud insolvenční soud (chybně) připustil, aby při přezkumném jednání byla přezkoumána i nevykonatelná pohledávka, jejíž přihláška vykazuje vady bránící jejímu přezkumu, pak se v případě, že k popření této pohledávky nedojde, pokládá pohledávka za zjištěnou podle § 201 odst. 1 písm. a) IZ, a v případě, že byla účinně popřena insolvenčním správcem nebo dlužníkem a věřitel popřené pohledávky nepodal v určené lhůtě žalobu na příslušné určení, dle § 198 odst. 1 poslední věty IZ, nastal v případě popření pravosti pohledávky zákonný následek, že se k pohledávce nepřihlíží. Prostor ke zkoumání vad bránících přezkumu takto popřené nevykonatelné pohledávky je otevřen jedině v případě, že věřitel ve stanovené lhůtě žalobu na určení popřeného práva podá. Pak soud, který o incidenční žalobě rozhoduje, v případě zjištění nedostatků, pro něž přihláška pohledávky nebyla způsobilá k přezkoumání, žalobu pro předčasnost zamítne (pro tentokrát).

Dále však nutno zdůraznit, co odvolací soud vyložil např. v usnesení sp. zn. KSUL 69 INS 2401/2010, 1 VSPH 892/2010-P14 ze dne 15.10.2010 nebo v usnesení sp. zn. KSLB 76 INS 12489/2010, 3 VSPH 905/2011-P4 ze dne 16.1.2012, totiž že v insolvenčním řízení není předmětem přezkoumávání přihláška pohledávek jako celek, ale jednotlivé samostatné přihlášené pohledávky (vymezené důvodem a výší-§ 174 odst. 2 IZ), ohledně nichž se pak také samostatně aplikují § 188, § 198 odst. 1 nebo § 178 a § 185 IZ s rozlišením, vůči které konkrétní pohledávce s nimi spojovaný zákonný následek zcela nebo zčásti nastal. K tomu pak Vrchní soud v Praze (např. v usnesení sp. zn. KSPA 48 INS 1646/2008, 1 VSPH 275/2008-B ze dne 13.2.2009) vysvětlil, že jak jistina, tak i její příslušenství (jehož jednotlivé druhy jsou definovány taxativním výčtem v § 121 odst. 3 občanského zákoníku) představují samostatné (samostatně uplatnitelné) nároky specifikované jejich vlastním důvodem a výší. Tomu odpovídají povinné náležitosti přihlášky vymezené co do údaje o výši pohledávky v § 21 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 311/2007 Sb., podle nějž vedle údaje o výši jistiny je nutno zvlášť uvést údaj o celkové výši přihlašovaného příslušenství (jehož uspokojení není vyloučeno dle § 170 IZ), včetně způsobu jeho výpočtu s rozlišením jednotlivých druhů příslušenství.

Z uvedeného je zřejmé, že každou pohledávku je třeba ve formuláři přihlášky jednotlivě vymezit jejím důvodem, výší a dalšími předepsanými údaji o pohledávce, a takto pak také insolvenční správce musí přihlášené pohledávky daného věřitele jednotlivě přezkoumat dle § 188 IZ a rozepsat v seznamu přihlášených pohledávek (§ 189 odst. 1 IZ). Takovéto rozlišení jednotlivých samostatných přihlášených pohledávek musí být respektováno i v dalším procesu jejich přezkoumání. Proto dojde-li k popření pohledávky, musí být zřejmé, které jednotlivé pohledávky se popření týká, tj. zda je popírána jediná pohledávka či více přihlášených pohledávek (a v jakém rozsahu a co je důvodem jednotlivých popření). Popsané rozlišení jednotlivých přihlášených pohledávek je pak rozhodující i při posouzení důvodů pro uplatnění sankční úpravy § 178 IZ (tedy pro závěr, zda byla konkrétní věřitelova pohledávka zjištěna v rozsahu menším než 50 % její přihlášené výše).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 4.3.2013 podal věřitel soudu na předepsaném formuláři přihlášku (z 19.2.2013 evidovanou pod P3), v níž uplatnil pohledávku v celkové výši 707.510,27 Kč jako nezajištěnou. Výše jistiny činí 123.400,-Kč a jako důvod vzniku pohledávky uvedl dohoda o poskytnutí zálohy na koupi rodinného domu ze strany věřitele dlužníkovi, dohoda o uznání dluhu a splátkách ze dne 7.10.2010 s tím, že se jedná o vykonatelnou pohledávku pro částku 123.400,-Kč dle platebního rozkazu Okresního soudu v Klatovech ze dne 10.5.2011 sp. zn. 4 C 136/2011. Jako příslušenství pohledávky uvedl smluvní pokutu, zákonný úrok z prodlení a náklady nalézacího řízení v celkové výši 584.110,27 Kč s tím, že smluvní pokuta byla vypočtena ve výši 0,5 % denně z částky 123.400,-Kč ode dne 1.1.2011 do 19.2.2013, tedy 524.051,-Kč, náklady řízení ve výši 39.596,-Kč dle uvedeného platebního rozkazu Okresního soudu v Klatovech, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75 % z částky 123.400,-Kč ode dne 1.1.2011 do 18.2.2013, tedy 20.463,27 Kč.

Odvolací soud dovodil, že věřitelova přihláška pohledávky ze dne 19.2.2013 vykazuje vady bránící jejímu přezkoumání. Především věřitel nerozlišuje pohledávku ze smluvní pokuty od příslušenství pohledávky ve smyslu § 121 odst. 3 IZ, aniž by vylíčil skutečnosti, na nichž se tato pohledávka zakládá (důvod vzniku pohledávky). Přičemž nelze z takto definované pohledávky ani dovodit, zda se jedná o pohledávku vykonatelnou, neboť vykonatelnost vyznačil toliko u jistiny. Proto se nabízí závěr,

že smluvní pokuta jako samostatná pohledávka nepředstavuje pohledávku vykonatelnou. Ostatně i insolvenční správce pak v seznamu přihlášených pohledávek smluvní pokutu nesprávně zahrnul mezi příslušenství a jako jeho část ji popřel.

Přestože pro tyto zjevné nedostatky nebyla přihláška pohledávky věřitele způsobilá přezkoumání, správce ho k jejich odstranění postupem dle § 188 odst. 2 IZ nevyzval. Místo toho ji správce s oním naprosto nedostatečným rozlišením zařadil na pořad přezkumného jednání konaného dne 12.6.2013, na němž ji (shodně jako dlužník) v rozsahu 524.051,-Kč popřel s odůvodněním, že jde o samostatnou pohledávku na smluvní pokutě, a ačkoliv ji věřitel neuplatnil jako samostatnou dílčí pohledávku, popírá ji co do pravosti. Teprve při přezkumném jednání insolvenční správce dal najevo, že v případě přihlášené smluvní pokuty se jedná o samostatnou pohledávku, aniž by předtím určitým způsobem toto své stanovisko vyjádřil a vyzval věřitele k doplnění či opravě přihlášky.

Jelikož však-jak již řečeno-věřitelem přihlášená pohledávka není pro zásadní nedostatky náležitostí přihlášky způsobilá přezkoumání, nemohlo mít její přezkoumání provedené na jednání konaném dne 12.6.2013 žádných právních důsledků, jež zákon s výsledky přezkoumání pohledávky spojuje, tj. nemohlo dojít k jejímu právně účinnému popření ani zjištění. Nemohl tudíž nastat ani následek, že se k popřené pohledávce (pohledávkám) věřitele nepřihlíží dle § 198 odst. 1 věty třetí IZ (pro nepodání žaloby na určení pohledávky).

Z výše uvedeného se podává, že skutkové a právní závěry, na nichž soud prvního stupně napadené usnesení založil, jsou nesprávné, a že řízení, jež vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, bylo zatíženo popsanými vadami, které vyústily v jeho nesprávnost, a které nelze v odvolacím řízení reparovat. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219a občanského soudního řádu v celém rozsahu zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. listopadu 2014

JUDr. Jindřich Havlovec, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová