3 VSPH 1722/2014-A-11
KSPL 27 INS 21801/2014 3 VSPH 1722/2014-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci Ernsta anonymizovano , anonymizovano , bytem v Nejdku, Rolavská 1219, zahájené k návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 21801/2014-A-6 ze dne 13. srpna 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 21801/2014-A-6 ze dne 13. srpna 2014 se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Plzni (insolvenční soud) odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že mu byl doručen 8.8.2014 insolvenční návrh dlužníka s návrhem na povolení oddlužení. Vyšel z tvrzení uvedených dlužníkem v kolonce č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (Formulář) vyhrazené pro uvedení rozhodných skutečnosti, z nich plyne závěr o dlužníkově úpadku, podle nichž má dlužník čtyři věřitele, z nichž tři mají za ním pohledávky nezajištěné a jeden pohledávku zajištěnou, přičemž zároveň uvedl výše jejich pohledávek, jež specifikoval také lhůtou jejich splatnosti. Uvedl své příjmy a požádal, aby byl zjištěn jeho úpadek a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Konstatoval, že dlužník neuvedl žádné skutečnosti ke své platební neschopnosti.

Cituje ustanovení § 3 a § 103 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ) dospěl insolvenční soud k závěru, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl rozhodné skutečnosti, z nichž by plynul dlužníkův úpadek neboť z něho nevyplývají důvody jeho platební neschopnosti. Postupoval proto podle § 128 odst. 1 InsZ a insolvenční návrh odmítl s poučení, podle něhož dlužníkovi nic nebrání, aby po právní moci usnesení podal nový řádný insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení splňující náležitosti podle § 103 InsZ.

Toto rozhodnutí napadl dlužník v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá a jeho insolvenční návrh řádně projednal. Namítl, že ze založeného seznamu závazků plyne, že má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, dále

že zastavil veškeré platby svým věřitelům a že je neplní po dobu delší tří měsíců ode dne jejich splatnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Z § 97 odst. 1 a 5 InsZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 3 odst. 1 InsZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 InsZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 InsZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 InsZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 InsZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

Domáhá-li se dlužník insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku nebo hrozícího úpadku, je podle § 103 odst. 2 InsZ povinen v insolvenčním návrhu vždy uvést i rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek nebo hrozící úpadek osvědčují. Současně dlužník podle § 104 odst. 1 InsZ musí k insolvenčnímu návrhu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ.

Jestliže dlužník hodlá navrhnout řešení svého úpadku (hrozícího úpadku) oddlužením, musí tak učinit návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 InsZ), a to současně s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 InsZ). K podání insolvenčního návrhu pak může využít kolonku č. 7 formuláře návrhu na povolení oddlužení (do 31.12.2013 šlo o kolonku č. 6), v níž pak musí-v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 InsZ-vyplnit nejen údaj o tom, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují. Insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení jsou samostatná procesní podání se samostatným procesním režimem. Nedostatky insolvenčního návrhu (jímž se dlužník domáhá zjištění svého úpadku) proto nemohou být nahrazeny obsahem či přílohami návrhu, jímž se dlužník domáhá řešení svého úpadku oddlužením.

Požadavky stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek-viz jeho usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.2.2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 (R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010 (R 26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21.12.2011 (R 44/2012). Z této judikatury plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tak rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Součástí vylíčení takových rozhodujících skutečností tedy musí být nejen konkrétní údaje o věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Dlužník, který označením bodu 6 ve Formuláři projeví úmysl podat návrh na povolení oddlužení a zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení jakýchkoliv rozhodujících skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 InsZ.

Jakkoli povinnost vylíčit skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka podle citovaného R 91/2009 nelze mít za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, je soudní praxe ustálena v závěru, že taková skutková tvrzení může dlužník-navrhovatel nabídnout i prostřednictvím připojeného řádného seznamu majetku a závazků. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a/ a b/ InsZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 InsZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 38/2010 publikovaném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil, že náležitostí seznamu závazků dlužníka je nejen údaj o výši pohledávky věřitele, ale i o její splatnosti (tento požadavek byl formulován nově v novelizovaném ustanovení § 104 InsZ ve zněním účinném od 1.1.2014).

Podle § 128 odst. 1 InsZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že dlužník podal insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení na Formuláři, v jehož kolonce č. 7 uvedl, že má závazky vůči čtyřem věřitelům z nichž jeden je zajištěný. Označil firmou, sídlem a identifikačním číslem své jednotlivé věřitele a zároveň výši jejich pohledávky, lhůtu splatnosti a počet měsíců, který od této splatnosti uplynul. Uvedl, že je ve starobním důchodu s příjmem 8.301,-Kč, je ženatý a nemá vyživovací povinnost a že ke splnění podmínky nabídky k uspokojení alespoň 30% dokládá smlouvu o důchodu. Pohledávky nezajištěných věřitelů činí celkem 134.412,-Kč, výše pohledávky zajištěného věřitele 693.000,-Kč. Všechny závazky jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti. V seznamu závazků připojeného k insolvenčnímu návrhu dlužník označil řádně své věřitele, výši závazku po lhůtě splatnosti, lhůtu jejich splatnosti i počet měsíců po lhůtě splatnosti, tj. 16 měsíců, 6 měsíců, 21 měsíců a 7 měsíců.

Z uvedeného je zřejmé, že má dlužník věřitele s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a z uvedeného počtu měsíců po lhůtě splatnosti plyne i to, že jsou déle než 3 měsíce po splatnosti, což nastoluje domněnku insolvence podle § 3 odst. 2 písm. b) InsZ.

Odvolací soud narozdíl od insolvenčního soudu má za to, že insolvenční návrh má zákonem v ustanovení § 103 InsZ, když v něm dlužník uvedl rozhodující skutečnosti, na jejichž základě lze dovodit, že se nachází v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil tak, že se insolvenční návrh z uvedeného důvodu neodmítá s tím, že bude namístě pokračovat v insolvenčním řízení, nebudou-li shledány jiné vady insolvenčního návrhu, jež by byly důvodem k odmítnutí insolvenčního návrhu avšak jen za splnění podmínek ustanovení § 128 odst. 2 InsZ (na základě důvodné výzvy k odstranění takových vad, jež nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. září 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková