3 VSPH 1712/2014-B-18
KSHK 35 INS 235/2013 3 VSPH 1712/2014-B-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužníka Filipa anonymizovano , anonymizovano , Kejzlarova 1679/5, 500 12 Hradec Králové, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 235/2013-B-11 ze dne 13. května 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 235/2013-B-11 ze dne 13. května 2014 se v bodě I. výroku m ě n í jen tak, že mezi pohledávky podléhající schválenému oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka, uvedené pod písmenem C), nepatří dlužníkovy budoucí nároky na mzdu od plátce ADRIA KAPITAL, a.s.; ve zbytku zůstává toto usnesení nedotčeno.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové v insolvenčním řízení dlužníka Filipa anonymizovano (dále jen dlužník) usnesením č.j. KSHK 35 INS 235/2013-B-11 ze dne 13.5.2014 v bodě I. výroku schválil jeho oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, kterou tvoří položky označené v soupisu majetkové podstaty na B-6/2 pod písmeny A), B), C), a to: A) MOVITÉ VĚCI mobilní telefon HTC P 3300 pořízený v roce 2009, pořizovací cena 5.000,-Kč BTV televize Tesla pořízená v roce 2010 videokamera Panasonic NV-RX 20 pořízená v roce 1997, pořizovací cena 8.000,-Kč fotoaparát Olympus C720 pořízený v roce 2003, pořizovací cena 20.000,-Kč, B) NEMOVITÉ VĚCI bytová jednotka č. 1679/33 (byt) nacházející se v domě č.p. 1677, 1678, 1679, postaveném na pozemku st.p.č. 2599, 2600, 2601, se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti 503/44795 k celku, zapsaná na LV č. 26102 pro obec Hradec Králové, část obce a katastrální území Nový Hradec Králové, vedená Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, C) POHLEDÁVKY nárok na mzdu-plátce ADRIA KAPITAL, a.s. zůstatek nároku na směnečnou pohledávku za Tomášem Raškou peněžní hotovost.

V bodě II. výroku soud určil, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce Mgr. Radana Vencla budou uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty v rozsahu stanoveném schválenou konečnou zprávou, a v bodě III. výroku soud rozhodl, že bude sám vykonávat působnost věřitelského výboru.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že zahájení insolvenčního řízení dlužníka bylo oznámeno vyhláškou ze dne 7.1.2013 na základě insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, které navrhl provést zpeněžením majetkové podstaty.

Usnesením č.j. KSHK 35 INS 235/2013-A-7 ze dne 22.4.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením; insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Radan Vencl (dále jen insolvenční správce nebo správce). Do insolvenčního řízení přihlásili 4 nezajištění věřitelé pohledávky v celkové výši 340.176,-Kč a 1 zajištěný věřitel pohledávku v celkové výši 2.458.628,97 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 10.6.2013 dlužník všechny přezkoumávané pohledávky zcela uznal, insolvenční správce popřel jen pohledávku věřitele č. 5 ve výši 1.452,-Kč, ostatní všechny v plné výši uznal. Schůze věřitelů se nekonala, když se na ni žádný z věřitelů nedostavil.

Dlužník na přezkumném jednání sdělil, že vedle své mzdy ze zaměstnání nemá jiných příjmů ani nevlastní jiný majetek než ten, který je uveden ve zprávě insolvenčního správce ze dne 3.6.2013. Správce doporučil schválit oddlužení v dlužníkem navržené formě zpeněžení majetkové podstaty, která je i pro věřitele výhodnější než oddlužení plněním splátkového kalendáře. Správce dal soudu ke zvážení, zda lze do zpeněžení zahrnout i movité věci dlužníka, když jde o starší věci nízké hodnoty.

Usnesením ze dne 18.9.2013 (P5-4) soud vzal na vědomí úplné zpětvzetí přihlášky popřené pohledávky věřitele č. 5 s tím, že právní mocí usnesení (jež nastala dne 8.10.2013) účast věřitele v insolvenčním řízení zcela skončila. Po tomto zpětvzetí pohledávky nezajištěných věřitelů činí celkem 338.724,-Kč.

Do soupisu majetkové podstaty dlužníka (B-6/2) byly zahrnuty movité věci, které insolvenční správce ocenil celkovou částkou 1.500,-Kč, nemovité věci oceněné správcem na částku 1.950.000,-Kč a pohledávky oceněné správcem na 507.530,26 Kč, z nichž první činí 4.772,-Kč měsíčně.

Protože soud shledal, že jsou splněny podmínky pro oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty, a protože ani schůze věřitelů neprojevila vůli řešit úpadek dlužníků jiným způsobem (když se pro nepřítomnost věřitelů vůbec nekonala) a v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by schválení oddlužení bránily (§ 405 insolvenčního zákona-dále jen IZ), soud dle § 404 IZ sám rozhodl o způsobu oddlužení tak, že schválil dlužníkovo oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. To s tím, že zpeněžení podlehne ve výroku uvedený sepsaný movitý a nemovitý majetek dlužníka, včetně jeho pohledávek.

Z předpokládaného rozdělení výtěžku zpeněžení-pokud bude sepsaný majetek zpeněžen dle správcova odhadu-by nezajištění věřitelé měli být uspokojeni v plné výši a zajištěný věřitel do výše cca 70 % jeho pohledávky.

Dále soud ohledně účinků schváleného oddlužení zpeněžením majetkové podstaty citoval ustanovení § 408 odst. 1 věty prvé a § 408 odst. 2 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 s tím, že po zpeněžení majetku podléhajícího tomuto oddlužení insolvenční správce zpracuje a předloží soudu konečnou zprávu a po jejím schválení bude vydán rozvrh na uspokojení jednotlivých pohledávek věřitelů. Správcova odměna a náhrada hotových výdajů bude uspokojena v souladu s § 3 písm. a) a § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb., za použití § 38 IZ.

Zároveň soud rozhodl o tom, že bude sám vykonávat působnost věřitelského výboru, když věřitelé svojí nepřítomností na schůzi zcela rezignovali na výkon svých oprávnění v insolvenčním řízení a v případě ustanovení prozatímního věřitelského výboru jeho členové v praxi povětšinou z této funkce odstupují.

Proti tomuto usnesení se dlužník odvolal co do bodu I. výroku, a to výhradně ohledně jeho části pod písmenem C) POHLEDÁVKY, když nesouhlasil s tím, aby do schváleného oddlužení zpeněžením majetkové podstaty byl zahrnut i jeho nárok na mzdu od zaměstnavatele ADRIA KAPITAL, a.s.; požadoval, aby napadené usnesení bylo v tomto rozsahu zrušeno. Dlužník namítal, že postih jeho mzdy pro dané oddlužení je v rozporu s § 408 IZ, podle kterého dispoziční oprávnění k majetku, které dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužník. Navíc je podle dlužníka zřejmé, že postižení jeho mzdy není ani jinak nutné, neboť-jak plyne z obsahu spisu-i bez něj budou nezajištění věřitelé uspokojeni v plné výši a zajištěný věřitel v míře vyšší než 70 %, a to z prodeje bytu, zpeněžení pohledávky za Tomášem Raškou a z dlužníkovy peněžní hotovosti.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda dlužník je oprávněn napadnout shora popsané rozhodnutí odvoláním, a dospěl k závěru, že v napadeném rozsahu k tomu oprávněn je.

Podle § 406 odst. 4 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Koncepce oddlužení je vybudována na tom, že podáním návrhu na povolení oddlužení dává dlužník najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ), a nepřijmou-li takové rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 IZ). To, že dlužník upřednostňuje jednu formu oddlužení před tou, kterou zvolili věřitelé (nebo insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení nezakládá (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSCR 91/2013 ze dne 30.1.2014). IZ tak nedává dlužníku možnost odvolání proti rozhodnutí, kterým soud schválil jeho oddlužení, ani proti určenému způsobu, jímž má být provedeno, s tím, že v tom směru nestanoví žádnou výjimku pro případ rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (o něž se právě v dané věci jedná).

To však neznamená, že by odvoláním nebylo možno napadnout nějakou dílčí nesprávnost usnesení o schválení oddlužení, která vymezuje jeho konkrétní obsah a kterou lze reparovat jedině odvoláním osoby, jejíž subjektivní právo bylo předmětnou nesprávností dotčeno, nikoli opravným usnesením dle § 164 občanského soudního řádu (neboť by nešlo o odstranění zjevné písařské nebo početní chyby, k níž došlo při písemném vyhotovení rozhodnutí, ale šlo by o nepřípustnou změnu samotného obsahu vydaného rozhodnutí, jímž se rozhoduje o právech a povinnostech účastníků-viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 35 INS 5795/2011, 2 VSPH 1359/2011-B ze dne 16.12.2011).

Právě o takový případ se jedná v dané věci, kdy dlužník odvoláním napadá bod I. výroku o schválení oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty jen co do vymezení jeho majetku, který podle napadeného usnesení tomuto oddlužení podléhá.

Vrchní soud v Praze proto v uvedeném rozsahu přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty § 398 odst. 2 věta druhá IZ stanoví, že-není-li dále stanoveno jinak-při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Podle § 407 odst. 1 IZ tyto účinky nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku. Podle § 408 IZ (v rozhodném znění účinném od 1.1.2014) o účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ohledně majetku náležejícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela (odst. 1 věta prvá); dispoziční oprávnění k majetku, které dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužník (odst. 2 věta prvá); majetek, který slouží k zajištění, insolvenční správce po schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty zpeněží jen na žádost zajištěného věřitele, jestliže zpeněžením ostatního majetku dojde k plnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nebo jestliže zajištěná pohledávka zjevně přesahuje hodnotu zajištění (odst. 3).

V souladu s výše uvedeným pak insolvenční soud podle § 406 odst. 2 písm. b) IZ (v rozhodném znění účinném od 1.1.2014) musí v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, též označit majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, včetně majetku, který se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ.

Z uvedeného je zřejmé, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je postaveno na postihu-zpeněžení-majetku dlužníka (nesloužícího k uplatněnému zajištění), náležejícího do jeho majetkové podstaty v době schválení (nastolení

účinků) tohoto oddlužení. Majetek, který dlužník nabude až poté, včetně příjmů, na něž mu vznikl nárok až po schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, tomuto oddlužení nepodléhá. Na postihu budoucích příjmů dlužníka (výhradně na něm) je postaveno oddlužení v jeho druhé možné formě, totiž plněním splátkového kalendáře (srov. § 398 odst. 3, § 409 a § 406 odst. 3 IZ).

Z toho plyne, že soud prvního stupně v bodě I. výroku napadeného usnesení pod písmenem C) POHLEDÁVKY nesprávně zahrnul do majetkové podstaty dlužníka -jako majetek podléhající schválenému oddlužení zpeněžením majetkové podstaty-i budoucí nároky dlužníka na mzdu od jeho zaměstnavatele ADRIA KAPITAL, a.s. Zjevně přitom nejde ani o majetek (nárok), který by se mohl stát součástí majetkové podstaty ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ.

Proto odvolací soud napadené usnesení v odvoláním dotčené části bodu I. výroku podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 167 odst. 2 občanského soudního řádu změnil tak, jak uvedeno shora.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 30. září 2014

Mgr. Ivana Mlejnková, v. r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová