3 VSPH 171/2012-A-17
KSPL 54 INS 20863/2011 3 VSPH 171/2012-A-17 3 VSPH 1067/2012-A-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka FOMA-stav, s.r.o. v likvidaci se sídlem Májová 2, Cheb, IČO 25210939, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 20863/2011-A-8 ze dne 12. prosince 2011 a č.j. KSPL 54 INS 20863/2011-A-10 ze dne 2. ledna 2012,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 20863/2011-A-8 ze dne 12. prosince 2011 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 54 INS 20863/2011-A-10 ze dne 2. ledna 2012 se m ě n í tak, že se insolvenční řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 54 INS 20863/2011-A-8 ze dne 12.12.2011 uložil dlužníku FOMA-stav, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že rozhodl o povinnosti dlužníka složit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť z insolvenčního návrhu a jeho příloh nelze usoudit na dostatečnost dlužníkova majetku, který by postačoval ke krytí nákladů insolvenčního řízení. K tomu odkázal na judikatorní závěry Vrchního soudu v Praze zdůrazňující, že účelem insolvenčního řízení není vytváření podmínek pro zánik nefunkčních obchodních subjektů, ale řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční řízení je opodstatněno jedině za předpokladu, že v majetkové podstatě existuje majetek, z něhož by mohly být-v závislosti na způsobu řešení úpadku dlužníka-alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Není-li tu takového majetku, nemá insolvenční řízení smyslu. Testem k tomu, aby nejistota v této otázce mohla být odstraněna na samém začátku insolvenčního řízení a aby insolvenční řízení nebylo zneužíváno pro účely, k nimž sloužit nesmí, je právě uložená povinnost dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Vlastní-li dlužník takový majetek a zálohu na náklady insolvenčního řízení z něho zaplatí, pak lze požadovat, aby insolvenční řízení proběhlo alespoň v režimu nepatrného konkursu. Ukáže-li se, že dlužník zálohu zaplatit schopen není, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by bylo zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka. 3 VSPH 1067/2012 Toto usnesení bylo dlužníku doručeno do jeho datové schránky dne 23.12.2011 (fikcí doručení desátým dnem od dodání), a navíc bylo doručováno poštou dle § 50 odst. 1 občanského soudního řádu (dál jen o.s.ř.) i na zadanou doučovací adresu-bydliště likvidátora Dušana Fogatoše-s vhozem do schránky provedeným dne 14.12.2011. Dlužník na ně reagoval podáním ze dne 20.12.2011 doručeným soudu dne 27.12.2011 (dokument A-9). Podepsaný likvidátor dlužníka v něm namítal, že k úhradě požadované zálohy společnost nemá finanční prostředky; společnost již dne 28.7.2006 ukončila podnikatelskou činnost pro předlužení a od té doby neměla žádný příjem. Proto nemohla být ani v předchozím insolvenčním řízení záloha zaplacena a řízení proto bylo zastaveno. Navrhl, aby soud postupoval podle § 144 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh zamítl pro nedostatek majetku.

Usnesením č.j. KSPL 54 INS 20863/2011-A-10 ze dne 2.1.2012 soud řízení dle § 108 odst. 3 IZ zastavil s odůvodněním, že dlužník povinnost uloženou výše uvedeným usnesením ze dne 12.12.2011, jež mu bylo doručeno dne 14.12.2011, nesplnil, když určená lhůta k zaplacení zálohy marně uplynula.

Dlužník prostřednictvím svého likvidátora napadl usnesení č.j. KSPL 54 INS 20863/2011-A-10 ze dne 2.1.2012 (doručované již pouze tomuto likvidátorovi) včasným odvoláním. Zopakoval svoji předchozí argumentaci o nedostatku finančních prostředků dlužníka a o ukončení jeho činnosti v roce 2006. Vysvětlil, že k tomu došlo poté, co v roce 2005 nezaplatila dlužníku společnost Pinta, a.s. provedené stavební práce vyfakturované ve výši 1.034.205,-Kč, a to pak vedlo k dlužníkově neschopnosti platit jeho vlastní závazky. Předchozí insolvenční řízení dlužníka vedené pod sp.zn. KSPL 54 INS 2823/2010 bylo pro nezaplacení zálohy usnesením ze dne 21.9.2010 zastaveno. Následně byla společnost usnesením Krajského soudu v Plzni sp.zn. 40 Cm 353/2007 ze dne 26.1.2011 zrušena s likvidací a likvidátorem byl jmenován Dušan Fagatoš, dřívější jednatel společnosti. Ten pak podal insolvenční návrh s požadavkem, aby jej soud podle § 144 IZ zamítl pro nedostatek majetku a mohlo tak dojít k výmazu zrušené společnosti z obchodního rejstříku. Proto dlužník žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a o insolvenčním návrhu rozhodl dle § 144 IZ.

Vrchní soud v Praze považoval podání dlužníka ze dne 20.12.2011 podle jeho obsahu (ve smyslu § 41 odst. 2 o.s.ř.) za odvolání proti usnesení č.j. KSPL 54 INS 20863/2011-A-8 ze dne 12.12.2011, neboť dlužník tímto podáním zpochybňoval důvody pro uložení zálohy s argumentem, že místo uložení této povinnosti měl soud insolvenční návrh zamítnout pro nedostatek majetku. Podání tak bylo dostatečně určité ve smyslu § 42 odst. 4 o.s.ř., bylo z něj patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, bylo podepsáno a datováno. Zjevně přitom šlo o odvolání podané včas, tj. v zákonné patnáctidenní lhůtě od jeho doručení, pro něž bylo rozhodné doručení do datové schránky dlužníka (viz § 45 odst. 2 o.s.ř.). Z jeho podnětu proto odvolací soud přezkoumal nejprve usnesení KSPL 54 INS 20863/2011-A-8 ze dne 12.12.2011 jakož i řízení jejich vydání předcházející, a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním 3 VSPH 1067/2012 návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 1 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A ze dne 27.4.2010. 3 VSPH 1067/2012 Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení ze dne 12.12.2011 zjevně nedostál, když v něm neuvedl žádné konkrétní poznatky o majetkových poměrech dlužníka ani nespecifikoval očekávané náklady insolvenčního řízení, k jejichž krytí lze zálohu po navrhovateli požadovat a též nikterak nevysvětlil, proč nemá za splněné podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka dle § 144 IZ, které by požadavek zálohy vylučovalo. Soud tedy nevysvětlil, z jakých důvodů shledal, že podmínky pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy vymezené v § 108 odst. 1 IZ jsou dány, a že je zapotřebí žádat po dlužníku zaplacení zálohy právě ve výši 30.000,-Kč.

Navíc však odvolací soud zjistil, že k rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy nebyly dány procesní podmínky, neboť dlužníkův insolvenční návrh (spojený s návrhem na povolení oddlužení, k němuž dlužník dle § 389 odst. 1 IZ zjevně není věcně legitimován) není způsobilý projednání pro absenci povinných příloh-seznamů předepsaných v § 104 IZ. Seznam zaměstnanců (či prohlášení o tom, že nyní žádné zaměstnance nemá) dlužník k insolvenčnímu návrhu nepřipojil. Namísto řádného seznamu majetku a závazků pak s návrhem předložil jen jakési kusé a nesrozumitelné přehledy účetních výstupů (s prohlášením o neexistenci movitého či nemovitého majetku a bankovních účtů), které náležitosti seznamů dle § 104 odst. 2 až 4 IZ zjevně nemají, ani nejsou jako takovéto kompletní seznamy majetku či závazků označeny a koncipovány; proto také nejsou (nemohly být) opatřeny prohlášením o správnosti toho kterého seznamu.

Soud dlužníka usnesením ze dne 24.11.2011 vyzval podle § 128 odst. 2 IZ k tomu, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy insolvenční návrh o předepsané seznamy doplnil, přičemž mu dal řádné poučení o tom, jak má doplnění provést (jakými náležitostmi mají být seznamy opatřeny), a poučil ho současně o následku spočívajícím v odmítnutí insolvenčního návrhu, nebude-li ve stanovené lhůtě požadovaným způsobem doplněn.

Toto usnesení soud nedoručoval do datové schránky dlužníka, když tuto ani nezjišťoval a místo ní vyhledával nedůvodně (a marně) jen datovou schránku dlužníkova likvidátora. Usnesení bylo nicméně doručováno poštou na zadanou korespondenční adresu-likvidátorovi dlužníka-dle § 50 odst. 1 o.s.ř. prostou zásilkou vhozenou do jeho domovní schránky dne 1.12.2011. Likvidátor přitom nezpochybňoval, že doručované usnesení převzal, když na ně reagoval podáním ze dne 4.12.2011 doručeným soudu dne 8.12.2011 s tím, že ve stanovené sedmidenní lhůtě předkládá k doplnění insolvenčního návrhu seznamy závazků, pohledávek a veškerého majetku s uvedením počtu zaměstnanců. Ani tímto doplněním ovšem dlužník požadavku předložení řádných seznamů majetku zjevně nevyhověl. Nejenže opět nepředložil seznam zaměstnanců, ale nepředložil ani kompletní jediný seznam všech závazků (splatných i nesplatných, zajištěných či nikoli) a jediný seznam veškerého majetku (tedy věcí, práv pohledávek a jiných majetkových hodnot, ať již je předmětem zajištění či nikoli), opatřených zákonnými náležitostmi vč. prohlášení, že jde o seznam správný a úplný. Místo toho dlužník předložil dílčí soupisy k majetku a k závazkům, k nimž vždy uvedl, že uvedené skutečnosti (údaje) jsou správné a úplné. Zvlášť se takto vyslovil k majetku nesloužícímu k zajištění a k majetku sloužícímu k zajištění s tím, že společnost nemá žádný movitý či nemovitý majetek ani žádné dobytné pohledávky. 3 VSPH 1067/2012 Stejně tak zvlášť provedl soupisy závazků, a to jako závazků nezajištěných nevykonatelných, zajištěných vykonatelných, zajištěných nevykonatelných a závazků nezajištěných vykonatelných. V posledních dvou soupisech se dlužník ve skutečnosti vyslovil zcela nebo zčásti nikoli ke svým závazkům, ale ke svým pohledávkám. U jedné z nich (pohledávky 23.861,-Kč) pak není ani neoznačil osobu jejího dlužníka a u žádné z pohledávek se nevyslovil k jejich dobytnosti. Mezi svými pohledávkami (takto zakomponovanými do závazků) přitom dlužník bez jakéhokoli vysvětlení neuvedl pohledávku vůči Pinta, a.s. ve výši 1.034.205,-Kč, kterou zmínil v původních seznamech a posléze i v odvolání.

Je tedy zřejmé, že dlužník přes výzvu soudu řádné seznamy představující obligatorní přílohu insolvenčního návrhu nepředložil, a tudíž nebylo důvodu k jinému postupu než k odmítnutí tohoto návrhu dle § 128 odst. 2 IZ.

Pouze pro úplnost-s ohledem na odvolací argumentaci dlužníka-považoval odvolací soud za vhodné dodat, že zamítnutí jeho insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku (i kdyby byl právně perfektní, což není) nepřichází v úvahu, neboť k tomu nejsou splněny kumulativní podmínky stanovené v § 144 odst. 1 IZ. Dlužník je sice obchodní společností zrušenou rozhodnutím soudu, ovšem likvidátor, který jménem dlužníka insolvenční návrh podal, není osobou jmenovanou soudem ze seznamu insolvenčních správců (jde o dlužníkova jednatele a společníka). Jestliže insolvenční řízení nemůže dojít naplnění svého účelu dle § 1 IZ (uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem), protože majetek dlužníka nepostačuje ani k úhradě nákladů řízení, a jestliže nejsou dány podmínky pro postup dle § 144 odst. 1 IZ ani není zaplacena záloha na náklady insolvenčního řízení, bylo by další pokračování insolvenčního řízení zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona namísto likvidace dlužníka. Tyto závěry tedy platí i pro případ, kdy se dlužník zahájivší insolvenční řízení již v procesu likvidace nachází. Její dokončení a výmaz dlužníka z obchodního rejstříku realizací insolvenčního řízení nijak podmíněny nejsou.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení č.j. KSPL 54 INS 20863/2011-A-8 ze dne 12.12.2011 podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Jelikož rozhodnutí ukládající dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dosud nenabylo právní moci a v odvolacím řízení bylo odklizeno, nebyly splněny podmínky pro zastavení insolvenčního řízení vymezené v § 108 odst. 3 IZ. Proto odvolací soud dle § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení č.j. KSPL 54 INS 20863/2011-A-10 ze dne 2.1.2012 změnil a rozhodl, že se řízení nezastavuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 15. srpna 2012

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva