3 VSPH 1708/2013-A-24
KSHK 35 INS 28789/2012 3 VSPH 1708/2013-A-24

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužnice: Helena anonymizovano , anonymizovano , bytem Hradec Králové-Slezské Předměstí, Bratří Štefanů 92/25, IČO: 47505206, korespondenční adresa: Hradec Králové, Ve Stromovce 644/7, zahájeném k návrhu: HURSTTRADE, s.r.o., IČO: 28626737, se sídlem Olomouc, Jiráskova 81/13, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 28789/2012-A-15 ze dne 16. května 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 28789/2012-A-15 ze dne 16. května 2013 se z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) zjistil úpadek dlužnice (bod I. výroku), na její majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Alenu Janskou se sídlem v Hradci Králové (bod III. výroku), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku) a že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod V. výroku). Vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku s poučením o formálních a obsahových náležitostech přihlášek pohledávek a následcích, nebude-li přihláška podána včas, vyslovil, že vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby plnění neposkytovaly jí, ale insolvenčnímu správci, vyzval věřitele, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech dlužnice (body VI. až VIII. výroku), nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů s uvedením programu této schůze (bod IX. výroku), insolvenčnímu správci uložil, aby do 19.7.2013 předložil soudu zpracovaný soupis majetkové podstaty, seznam a přehled přihlášených pohledávek, písemnou zprávu o své činnosti a zprávu o ekonomické situaci dlužnice, číslo účtu majetkové podstaty a sdělil mu, zda je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty (bod X. výroku), a vyslovil, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod XI. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že k návrhu věřitele HURSTTRADE, s.r.o. (navrhovatel) bylo vyhláškou (z 20.11.2012-A-2) oznámeno zahájení insolvenčního řízení, v němž se navrhovatel domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek Heleny anonymizovano , anonymizovano (dlužnice).

Navrhovatel tvrdil, že má za dlužnicí vykonatelnou pohledávku po splatnosti k datu podání insolvenčního návrhu ve výši 2.864.910,-Kč se smluvní pokutou ve výši 272.300,-Kč z právního důvodu smlouvy o půjčce ze dne 14.3.2011, podle které společnost Bolona, a.s. se sídlem v Olomouci půjčila dlužnici 956.000,-Kč. O tom byl sepsán notářský zápis č.j. NZ 95/2011, N 101/2011 s dohodou podle ust. § 71b notářského řádu s prohlášením povinné osoby o svolení k přímé exekuční vykonatelnosti. Bolona, a.s. následně dne 22.3.2012 mu tuto pohledávku postoupila a na něho přešla veškerá práva s ní spojená; pohledávka je zajištěna smluvním zástavním právem k nemovitostem dle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 14.3.2011. Dlužnice dobrovolně uhradila pouze 98.790,-Kč, proto bylo proti ní zahájeno exekuční řízení, avšak soudní exekutor nemovitosti nedraží a jejich cena se časem stále snižuje, čímž dochází k poškozování věřitele. Má za dlužnicí pohledávku více jak 30 dnů po splatnosti a je mu známo, že není jediným věřitelem, neboť dlužnice má závazky vůči Bohemia Faktoring, s.r.o. ve výši 84.844,-Kč a 50.885,-Kč s přísl., Citibank Europe plc ve výši 22.888,91 Kč s přísl. a České spořitelně, a.s. ve výši 738.500,-Kč s přísl.; všechny tyto pohledávky jsou více jak 30 dní po splatnosti.

Insolvenční soud dovodil, že bylo osvědčeno, že je dlužnice v úpadku, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. podle § 133 odst. 1 písm. a) a § 136 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-IZ). Uzavřel, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o řešení úpadku oddlužením nebo reorganizací, proto ze zákona spojil rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu podle § 148 odst. 1 IZ s tím, že jsou splněny podmínky podle § 314 odst. 1 IZ pro vedení konkursu jako nepatrného.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil. Uvedla, že v roce 2011 podala žalobu na majetkové vyrovnání s bývalým manželem, a protože potřebovala vrátit mu nejprve 515 tis. Kč, aby mohla podat žalobu, hledala mezi nebankovními společnostmi, kdo by jí půjčil, neboť má hypotéku a v bankovním sektoru pro ni nebyla žádná možnost. Oslovila společnost Allambia, s.r.o., se kterou uzavřela smlouvu, a jež jí nabídla zlikvidovat další závazky, což však neučinila, a proto banky začaly své pohledávky po ní vymáhat exekučně. Dokonce i Allambia, s.r.o. po ní požadovala cca 90 tis. Kč za provedenou práci , věc byla řešena soudem, v němž spor vyhrála a tato společnost jí musela zaplatit náklady řízení. Následně získala půjčku od Bolona, a.s., již řádně splácela, ale začala mít problémy se svými nájemníky, kteří jí neplatili nájemné, z něhož hradila splátky této společnosti, a proto s ní dále jednala o vyřešení celé situace. Obrátila se na společnosti Financial Services Group, s.r.o., jež přislíbila vyplatit společnost Bolona, a.s., avšak poté, co jí předala plnou moc k jednání, přestala s ní Bolona, a.s. komunikovat a následně sdělila, že její dluh činí 2,7 mil. Kč. Financial Services Group, s.r.o. jí následně sdělila, že jednání s Bolona, a.s. zastavila. Poté již byla kontaktována exekutorem, jenž po ní chtěl částku, na kterou Bolona, a.s. neměla nárok. Cítila se poškozená, a proto se obrátila na Policii ČR, kde jí bylo sděleno, že se jedná o občansko právní spor a aby se obrátila na soud. Nyní se snaží prokázat, že nově vyčíslená pohledávka navrhovatelem nemá právní podklad, což jí potvrzuje nezájem navrhovatele účastnit se soudních jednání, jež byla 26.2. a 30.4.2013, další má být 25.6.2013 (aniž upřesnila, o jaká jednání jde a před jakým soudem jsou vedena). Zdůraznila, že odvolání podává též proto, že dosud nebyla vyčíslena skutečná pohledávka navrhovatele, kterou vůči němu má, svým závazkům chce dostát, avšak nikoliv v požadované neodůvodněné částce, a namítla, že jí navrhovatel nedal žádnou možnost vyřešit celou záležitost smírnou cestou. Má zájem své dluhy uhradit, stále trvá nabídka Financial Services Group, s.r.o., jež by za přijatelných podmínek pohledávky věřitelů převzala, a je připravena použít k umoření dluhů své nemovitosti; další finanční prostředky by měla získat z finančního vyrovnání s manželem, avšak to je předmětem soudních jednání a k úhradě by zřejmě nedošlo co nejdříve. Uzavřela, že je schopná celou situaci řešit, avšak potřebuje vyčíslit skutečnou hodnotu dluhu vůči navrhovateli, což je předmětem soudního jednání sp. zn. 18 EXE 3834/2011, v němž se snaží prokázat neoprávněnost exekuce, avšak insolvenční řízení jí to znemožňuje. K odvolání přiložila celkem 16 příloh týkajících se pohledávky navrhovatele. Doplnila, že se k jednání u insolvenčního soudu nedostavila z důvodu, že výzva k účasti jí byla doručena na adresu, kde se vůbec nepohybuje a žádá zasílat písemnosti na korespondenční adresu uvedenou v záhlaví tohoto usnesení.

Navrhovatel k odvolání dlužnice uvedl, že nesouhlasí s jejími námitkami, v nichž jej viní z nesolidního jednání. Dlužnice ho nikdy nekontaktovala, naopak sám se s ní snažil spojit a nabídnout jí snížení celkové dlužné částky, jež byla v exekučním řízení přiznána, a to s ohledem na cenu zajištěné nemovitosti, neboť tato částka je nereálná. Dlužnice si půjčila v březnu 2011 částku 956 tis. Kč, poslední splátku uhradila v září téhož roku a od té doby nic nezaplatila. Tím způsobila, že se Bolona, a.s. sama dostala do finančních potíží a byla nucena pohledávku za dlužnicí prodat. Uzavřel, že výše dluhů dlužnice přesahuje podstatně hodnotu její nemovitosti, a proto lze pochybovat, že by jí Financial Services Group, s.r.o. poskytl peněžní prostředky. Vyjádřil přesvědčení, že dlužnice nemůže tuto situaci sama řešit a jen zneužívá zákonné prostředky k různým neopodstatněným odvoláním a jiným krokům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Z dikce výše citovaných ustanovení vyplývá, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem, a to jako úpadek projevující se insolvencí dlužníka (nedostatkem platební schopnosti) nebo předlužením, jež přichází v úvahu jen u dlužníka, který je podnikatelem. Není však nezbytné, aby situace dlužníka-podnikatele naplňovala obě formy úpadku, a k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o jeho úpadku, postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní nebo že je předlužen.

V případě, kdy je insolvenční řízení zahájeno dle § 97 odst. 1 a 3 IZ na návrh věřitele, je tento navrhovatel ve smyslu § 103 odst. 2 IZ povinen v insolvenčním návrhu mimo jiné uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, a označit důkazy, kterých se dovolává, přičemž dle § 105 IZ je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumáními tvrzeného dlužníkova úpadku, jehož zjištění je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku.

Vrchní soud v Praze již dříve (viz např. usnesení sp.zn. KSUL 69 INS 3755/2008, 1 VSPH 277/2008-A, 1 VSPH 24/2009-B ze dne 21.1.2009 nebo usnesení sp.zn. KSHK 41 INS 1042/2009, 1 VSPH 269/2009-A ze dne 19.6.2009) vyslovil, že ve smyslu § 7 odst. 1 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a to s tím, že rozhodnutí o úpadku dlužníka vydané k insolvenčnímu návrhu jeho věřitele musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tj. užití § 169 odst. 2 o.s.ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé. Na základě svých zjištění soud je povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Jestliže rozhodnutí postrádá náležitosti uvedené v citovaném ustanovení, stává se nepřezkoumatelným (viz rozhodnutí NS sp. zn. 32 Odo 1561/2006).

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál.

Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí fakticky interpretoval toliko obsah insolvenčního návrhu, dlužnice se k němu i přes výzvu soudu doručenou jí dne 11.12.2012 nevyjádřila. Nevyslovil jakýkoliv závěr o doložení věcné legitimace navrhovatele ve smyslu § 105 IZ, tedy zda navrhovatel v řízení osvědčil, že má za dlužnicí pohledávku, v jaké výši, kdy nastala její splatnost a z jakých podkladů tyto skutečnosti zjistil. Stejně tak se vůbec nevyslovil, zda (a na jakém podkladu) byla zjištěna existence nějakých dalších věřitelů dlužnice s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů po splatnosti ani ke stavu platební neschopnosti dlužnice, pokud dovozoval její úpadek ve formě insolvence, což výslovně neuvedl.

Lze tedy uzavřít, že soud nenabídl úplné skutkové a právní závěry ani o aktivní legitimaci navrhovatele, ani ohledně naplnění zákonných podmínek úpadku, tj. stran osvědčení existence vícerých věřitelů dlužnice s pohledávkami nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti [§ 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ]. Soud v odůvodnění napadeného usnesení žádné přezkoumatelné závěry nenabídl, přestože ve věci nařídil jednání a činil skutková zjištění stran existence splatné pohledávky navrhovatele z jím předložených listinných důkazů a přihlášky pohledávky a existence splatných pohledávek dalších věřitelů z navrhovatelem předloženého výpisu z katastru nemovitostí a přihlášky pohledávky přihlášeného věřitele Statutárního města Hradec Králové, o němž se v napadeném usnesení jako o dalším věřiteli dlužnice nezmiňuje.

Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí je pro nedostatek důvodů nezpůsobilé přezkoumání. Při takovýchto (shora popsaných) nedostatcích odůvodnění bylo samozřejmě vyloučeno, aby dlužnice seznala, na jakých zjištěních (skutečnostech) soud závěr o splnění podmínek pro rozhodnutí o jejím úpadku vlastně staví, aby mohla tomuto rozhodnutí odvoláním konkrétně věcně oponovat.

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř., napadené rozhodnutí zrušil, včetně akcesorického výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 10. ledna 2014 JUDr. Michal Kubín, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová