3 VSPH 1707/2015-B-15
KSPH 61 INS 641/2015 3 VSPH 1707/2015-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníků-manželů a) Ludmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Krakovany 133, 281 27 Krakovany a b) Milana anonymizovano , anonymizovano , IČO 62479369, bytem Náměstí 117, 281 23 Starý Kolín, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. července 2015, č.j. KSPH 61 INS 641/2015-B-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. července 2015, č.j. KSPH 61 INS 641/2015-B-10, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15.7.2015, č.j. KSPH 61 INS 641/2015-B-10, v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužníků a) Ludmily anonymizovano (dále jen dlužnice ) a b) Milana anonymizovano (dále jen dlužník ) plněním splátkového kalendáře. V bodě II. výroku konstatoval, že insolvenční správkyní je LIQUIDATORS v.o.s (dále jen insolvenční správkyně), v bodě III. výroku přikázal plátcům mzdy dlužnice a případné budoucí mzdy dlužníka, aby po doručení tohoto usnesení prováděli ze mzdy dlužnice srážky, ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, snížené o částku 1.300,-Kč, a aby takto sražené částky poukazovali insolvenční správkyni. V bodě IV. uložil dlužníkům, aby po dobu následujících pěti let platili označeným nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně vždy ke každému 25. dni v kalendářním měsíci ze svých příjmů, které získají po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Současně soud určil poměr, v jakém mají být splátky mezi označené nezajištěné věřitele rozvrženy a stanovil termín první splátky ke dni 25.8.2015 s tím, že bude provedena ze mzdy vyplácené dlužnici. V bodě V. výroku soud rozhodl, že insolvenční správkyně je oprávněna ponechat si z poukázaných splátek každý kalendářní měsíc částku 1.633,50 (včetně

DPH) na její odměnu a náhradu hotových výdajů, a že je povinna zbytek poukázaných splátek rozvrhovat mezi věřitele v poměru uvedeném ve výroku IV. usnesení. V bodě VI. výroku uložil insolvenční správkyni, aby pravidelně prováděla kontrolu plnění oddlužení. V bodě VII. výroku uložil přihlášeným věřitelům, aby do 7 dnů sdělili insolvenční správkyni čísla svých bankovních účtů, na které jim má zasílat jednotlivé splátky. V bodě VIII. výroku soud poučil dlužníky o jejich povinnostech po dobu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře podle § 412 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ ). V bodě IX. konstatoval, že účiny usnesení nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 13.1.2015 dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 27.2.2015, č.j. KSPH 61 INS 641/2015-A-12, zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení tohoto úpadku oddlužením a ustanovil insolvenční správkyni. Přezkumného jednání a schůze věřitelů, konaných dne 4.5.2015, se žádný z přihlášených věřitelů nezúčastnil. Jelikož nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by schválení oddlužení bránily, soud sám rozhodl o způsobu oddlužení, a to ve formě splátkového kalendáře. Dlužníci ve svém návrhu požádali o stanovení nižší než zákonem určené splátky, a to ve výši 2.700,-Kč. V žádosti uvedli, že dlužník je dlouhodobě nezaměstnaný a jediným zdrojem příjmů dlužníku je příjem dlužnice. Dlužníci mají zvýšené náklady na živobytí, spočívající v nákladech na uhlí, navíc je nutné vyměnit starý kotel. Dlužnice má dále náklady na dojíždění do zaměstnání, které mohou podle odhadu soudu činit 600,-Kč měsíčně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dány podmínky k tomu, aby žádosti bylo vyhověno, nikoli však zcela. S ohledem na předpokládanou míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů převyšující zákonem stanovených 50 % vyhověl soud návrhu a snížil zákonné srážky o částku 1.300,-Kč měsíčně. Dlužníci tak budou schopni uhradit nezajištěným věřitelům 69,53% jejich zjištěných pohledávek.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a žádali, aby odvolací soud napadené usnesení změnil. Namítali, že soud sice vyhověl jejich žádosti o snížení splátek, ale snížil je nedostatečně, neboť i po takovémto snížení nebudou schopni plnit stanovenou míru uspokojení jejich nezajištěných věřitelů. Navrhli, snížení měsíčních splátek tak, aby bylo během 5 let zaplaceno nezajištěným věřitelům nejvýše 50% jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, aniž ve smyslu ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ nařizoval jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 391 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a § 402 odst. 4 IZ) s tím, že se tu obdobně uplatní pravidla stanovená pro hlasování a platnost usnesení schůze věřitelů o způsobu oddlužení uvedená v § 399 až § 402 IZ.

Podle § 406 odst. 1 IZ neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 IZ.

Z výše uvedené úpravy vyplývá, že hodlá-li dlužník využít možnosti, aby mu soud v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak povinen podle § 398 odst. 3 IZ, je třeba, aby o to požádal již v návrhu na povolení oddlužení, s náležitostmi stanovenými v § 391 odst. 2 IZ. Pokud soud prvního stupně dlužníkově žádosti jiné výše měsíčních splátek po jejím projednání (zcela) nevyhověl, je dlužník podle § 406 odst. 4 poslední věty IZ oprávněn podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci podali dne 13.1.2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, v němž navrhli provést oddlužení formou splátkového kalendáře. V příslušné kolonce 14 formuláře návrhu na povolení oddlužení uplatnili požadavek stanovení nižší než zákonem určených měsíčních splátek. Na výzvu soudu dlužníci tuto včasnou žádost doplnili a navrhli určení nižší splátky ve výši 2.700,-Kč. Usnesením ze dne 27.2.2015, č.j. KSPH 61 INS 641/2015-A-12, soud prvního stupě zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a nařídil na den 4.5.2015 konání přezkumného jednání a schůze věřitelů. Přihlášení nezajištění věřitelé se na schůzi věřitelů nedostavili, k jejich hlasování o podané žádosti (a o způsobu oddlužení) tudíž nedošlo. Dlužníci mají 2 zajištěné věřitele, kteří přihlásili své pohledávky v celkové výši 14.777,22 Kč a 4 nezajištěné věřitele s pohledávkami v celkové výši 657.936,12 Kč. Tyto pohledávky byly na přezkumném jednání dne 4.5.2015 zcela zjištěny. Z insolvenčního návrhu dlužníků a z protokolu z přezkumného jednání konaného dne 4.5.2015 se podává, že dlužník je vyučený kožešník, podnikal ve stavebnictví a dluhy mu vznikly z důvodů, že v podnikání nebyl úspěšný. V současné době je dlouhodobě nezaměstnaný a je evidován jako uchazeč o zaměstnání na místně příslušném Úřadu práce. Jediným příjmem dlužníků je tedy měsíční příjem dlužnice ve výši 21.265,-Kč. Dlužníci mají měsíční náklady spočívající v nákladech na inkaso SIPO ve výši 370,-Kč, poplatku ČRo ve výši 180,-Kč, zálohy na energie ve výši 1.970,-Kč, důchodovém pojištění ve výši 1.000,-Kč. Náklady na topení činí za topnou sezónu 17.680,-Kč. Dlužníci užívají k bydlení nemovitost, jež je ve vlastnictví třetí osoby a platí pouze náklady spojené s jejím užíváním. Dlužnice má dále náklady na dojíždění do zaměstnání, jež je vzdáleno od místa bydliště 4,6 km. Ve svém doplnění návrhu a při přezkumném jednání dlužnice uvedla odlišné výše měsíčních nákladů na cestu do zaměstnání. Na přezkumném jednání uvedla, že se do zaměstnání musí dopravovat autem, jelikož vhodné spojení MHD není. Měsíčně ji tak na cestu do zaměstnání vznikají náklady ve výši 3.000,-Kč. Toto své tvrzení nedoložila, nepředložila soudu konkrétní kalkulaci o spotřebě vozidla a nákladech s dojížděním vynaložených v průběhu měsíce. Soud prvního stupně správně vypočetl náklady spojené s cestou dlužnice do zaměstnání ve výši cca 600,-Kč.

Soud prvního stupně vycházel z toho, že stávajícímu měsíčnímu příjmu dlužnice ve výši 21.265,-Kč odpovídá zákonná srážka ve výši 10.558,-Kč, z níž by po zapravení přednostních nároků insolvenční správkyně (její odměny a náhrady hotových výdajů podle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) ve výši 1.633,50 Kč včetně DPH, zbývala pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů částka 8.924,50 Kč měsíčně. Takové plnění by umožnilo za 5 let uspokojení 81,39 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Návrhu dlužníků, aby jim soud určil měsíční splátku ve výši 2.700,-Kč, nebylo možno vyhovět, jelikož by nebyly uspokojeny pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 50 %.

Se zřetelem k tomu soud prvního stupně správně vyhodnotil všechna kritéria stanovená v § 398 odst. 4 IZ a snížil zákonem stanovené srážky o 1.300,-Kč měsíčně, jež zajistí po odečtení částky připadající na úhradu nároků insolvenční správkyně uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 69,53 % jejich pohledávek. Důvody ke stanovení ještě nižších splátek, než stanovil soud prvního stupně, odvolací soud neshledal.

Proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře není nezměnitelné; je vydáváno s klauzulí změněných poměrů (rebus sic stantibus).

Proto v případě, že by se v průběhu dalšího řízení podstatně změnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, soud může i bez návrhu rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře změnit (§ 407 odst. 3 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 7. prosince 2015

JUDr. Jaroslav B u r e š , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná