3 VSPH 1706/2016-A-13
KSPL 53 INS 15847/2016 3 VSPH 1706/2016-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Květná 29, 330 33 Město Touškov, zast. JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem, se sídlem Purkyňova 593/10, 301 00 Plzeň, o zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 15847/2016-A-7, ze dne 11. srpna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 53 INS 15847/2016-A-7, ze dne 11. srpna 2016, se m ě n í tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 53 INS 15847/2016-A-7 ze dne 11. srpna 2016 (dále jen usnesení ) uložil dlužníku Miroslavu Tillerovi (dále jen dlužník ), aby ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným mu dne 4. 7. 2016 domáhal zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením formou plněním splátkového kalendáře s tím, že má 2 věřitele a u nich splatné závazky v celkové výši 201.942,-Kč, které není schopen splácet. Jeho příjem ze starobního důchodu činí 8.595,-Kč, vlastní pouze věci osobní potřeby a nemá žádnou vyživovací povinnost.

Soud prvního stupně, cituje ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen InsZ ) a vysvětluje účel institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, dospěl k závěru, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení bude zamítnut, neboť hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi jeho nezajištění věřitelé, nedosáhne 30 % jejich pohledávek. Z dlužníkova měsíčního příjmu ve výši 8.595,-Kč může dlužník splácet měsíčně částku ve výši 1.611,-Kč, což za dobu pěti let trvání oddlužení představuje částku ve výši 42.660,-Kč (správně částku 96.660,-Kč), po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1.089,-Kč měsíčně, je schopen uhradit za pět let trvání oddlužení částku ve výši 32.320,-Kč, přičemž 30 % celkové výše pohledávek jeho nezajištěných věřitelů představuje částku ve výši 60.582,60 Kč. isir.justi ce.cz

Protože odměna insolvenčního správce při prohlášení konkursu činí podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., nejméně 45.000,-Kč a z dlužníkova seznamu majetku vyplývá, že nevlastní žádný majetek, z jehož zpeněžení by tato odměna mohla být uspokojena, uložil dlužníku zálohu na náklady insolvenčního řízení ve stanovené výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník řádně a včas odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. K odvolání doložil smlouvu o důchodu uzavřenou s Jaroslavem Kohoutem dne 15. 8. 2016 a znějící na částku ve výši 1.500,-Kč měsíčně, z níž bude moci uspokojit více než 30 % hodnoty nezajištěných pohledávek svých věřitelů.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 108 InsZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Podle § 392 odst. 3 věty druhé InsZ jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

Podle § 395 odst. 1 InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se svým insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhá rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, které navrhl provést ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník má nezajištěné závazky v celkové výši 201.942,-Kč, které jsou již více než 3 měsíce po splatnosti. Dlužník uvádí, že jeho příjem představuje starobní důchod ve výši 8.595,-Kč měsíčně, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho majetek tvoří pouze ošacení a věci osobní potřeby a nemá žádné zaměstnance. Dne 15. 8. 2016 uzavřel dlužník smlouvu o důchodu s panem Jaroslavem Kohoutem, který se zavázal dlužníku poskytovat po dobu insolvenčního řízení důchod ve výši 1.500,-Kč měsíčně. Smlouva o důchodu splňuje zákonem stanovené požadavky. Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádný hodnotnější majetek vhodný ke zpeněžení, lze v daném případě uvažovat spíše o oddlužení plněním splátkového kalendáře. Pro něj dlužník nabízí příjem ze starobního důchodu ve výši 8.595,-Kč, z něhož je pro účely splátkového kalendáře použitelná částka ve výši 1.611,-Kč. K této částce je nutné přičíst ze smlouvy o důchodu částku ve výši 1.500,-Kč, celkem tedy dlužník pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře nabízí měsíční částku ve výši 3.111,-Kč (1.611,-Kč + 1.500,-Kč). Za pět let trvání oddlužení by takto mohl dlužník získat celkem 186.660,-Kč (3.111,-Kč x 60 měsíců), což po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce (celkem ve výši 65.340,-Kč, je-li plátcem DPH), odpovídá částce ve výši 121.320,-Kč (186.660,-Kč-65.340,-Kč), tj. uspokojení 60 % pohledávek nezajištěných věřitelů, čímž dlužník naplňuje zákonem požadovanou hranici pro povolení oddlužení.

Z ustálené judikatury Vrchního soudu v Praze (např. usnesení č.j. KSHK 45 INS 12804/2011, 3 VSPH 848/2012-B-20 ze dne 27. 8. 2012, či usnesení č.j. KSLB 54 INS 30768/2013, 3 VSPH 1464/2014-B-11 ze dne 9. 9. 2014) vyplývá, že dlužníku, jehož momentální ekonomická nabídka pro oddlužení plněním splátkového kalendáře není dostatečná (nemá žádné postižitelné příjmy, anebo tyto k zákonnému minimálnímu uspokojení nezajištěných pohledávek dle § 395 odst. 1 písm. b/ InsZ nepostačují), může finančně pomoci třetí osoba, a to závazkem poskytovat dlužníku po dobu oddlužení určité pravidelné peněžní plnění prostřednictvím smlouvy o důchodu nebo smlouvy darovací. Dané závěry našly výslovné vyjádření ve znění § 392 odst. 3 věty druhé InsZ účinném od 1. 1. 2014. Takovéto finanční plnění, k němuž se třetí osoba dobrovolně zavázala, je tedy zcela legitimním příjmem dlužníka, jenž proto může být pro plnění splátkového kalendáře použit, a to v jeho plné výši.

Přestože insolvenční soud správně posoudil majetkové poměry dlužníka v době, kdy vydal napadené usnesení, ke dni rozhodování odvolacího soudu dlužník nabízí do oddlužení prostřednictvím výše uvedené smlouvy o důchodu částku, jež při nezměněných poměrech dlužníka do budoucna dává předpoklad, že na jejich základě bude insolvenční soud moci rozhodnout o insolvenčním návrhu, který je projednatelný tak, že povolí dlužníkovo oddlužení; zároveň lze i předpokládat, že úpadek dlužníka bude možno řešit oddlužením ve formě splátkového kalendáře. Namístě je tak závěr, že insolvenční soud může rozhodnout o insolvenčním návrhu bez zbytečného odkladu a spojit s ním i rozhodnutí o povolení oddlužení.

S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud shledal, že nejsou dány podmínky k tomu, aby bylo po dlužníkovi požadováno zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Proto napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se dlužníkovi povinnost k zaplacení této zálohy neukládá.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. září 2016

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková