3 VSPH 1686/2016-P16-7
KSPL 29 INS 2109/2016 3 VSPH 1686/2016-P16-7

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a JUDr. Petra Trebatického, Ph.D., LL.M. v insolvenční věci dlužníků: a) Pavel anonymizovano , anonymizovano , b) Gabriela anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Strašice 558, o odvolání věřitele: CP Inkaso s.r.o. se sídlem Praha 1, Opletalova 1603/57, zast. Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem Brno, Antonína Slavíka 7, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2016, č.j. KSPL 29 INS 2109/2016-P16-2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. dubna 2016, č.j. KSPL 29 INS 2109/2016-P16-2, se mění tak, že řízení o přihlášce pohledávky věřitele CP Inkaso s.r.o. zapsané pod pořadovým číslem P16 se nezastavuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o přihlášce pohledávky věřitele CP Inkaso s.r.o., zapsané pod pořadovým číslem P16.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky pod pořadovým číslem P12, P13 a P16 s tím, že P13 a P16 jsou v totožné výši (150.563,51 Kč) a s totožným důvodem jejich vzniku (smlouva o úvěru č. 3469336883 uzavřená dlužníkem s Českou spořitelnou, a.s. a náklady nalézacího a vykonávacího řízení). Odkazuje na ustanovení § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen InsZ) a § 83 odst. 1 o.s.ř. dospěl k závěru, že je zde důvod řízení zastavit podle ustanovení § 142 písm. b) InsZ a § 104 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 InsZ pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce litispendence. Za stavu, kdy v řízení o přihlášce pohledávky zapsané pod pořadovým číslem P13 doposud nebylo pravomocně rozhodnuto, nemůže u soudu probíhat o věci se stejným předmětem jiné řízení, tj. o přihlášce pohledávky zapsané pod pořadovým číslem P16.

Proti tomuto rozhodnutí podal věřitel v zákonem stanovené lhůtě odvolání isir.justi ce.cz a navrhl, aby bylo změněno tak, že se řízení o přihlášce jeho pohledávky zapsané pod pořadovým číslem P16 nezastavuje a v řízení se pokračuje. Uvedl, že jeho pohledávka má původ v úvěrové smlouvě uzavřené dlužníky coby manželi s Českou spořitelnou, a.s., na základě které jim byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 150.000,-Kč. Pohledávka byla věřiteli přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 30.5.2013, č.j. 6 C 82/2013-15, v němž jsou dlužníci zavázáni k plnění společně a nerozdílně. Věřitel přihlásil svoji pohledávku vůči dlužníku a následně také vůči dlužnici. Má za to, že jeho postup je v situaci, kdy dlužníci jsou manželé a jejich úpadek je řešen společným oddlužením, v souladu se zákonem. Okolnost, že pohledávku přihlásil vůči oběma dlužníkům samostatně, neznamená, že by usiloval o její uspokojení v širším rozsahu, než mu zákon umožňuje.

Odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.10.2011, č.j. 101 VSPH 108/2011-93, z nějž vyplývá, že má-li žalobce spornou pohledávku za oběma dlužníky-manželi, kteří byli smluvními účastníky smlouvy o úvěru, takže oba společně a nerozdílně odpovídají za zaplacení jedné pohledávky z úvěru, žalobce správně podal přihlášku téže pohledávky za oběma spoludlužníky do insolvenčního řízení vedeného společně na oba manžele, a nebylo namístě jednu z přihlášek pohledávky z úvěru popírat jen proto, že přihlášku žalobce podal proti oběma manželům. To, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného společně na oba manžele (smluvní dlužníky) jednu pohledávku z úvěru za oběma manželi samostatnými přihláškami, je třeba chápat jen jako faktické vyjádření toho, že žádá, aby pohledávka byla uspokojena ze společného jmění obou dlužníků, kteří jsou manželi, a které při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře nezaniká. To vyplývá z § 205 a odst. 3 a 4 insolvenčního zákona, z něhož se podává, že majetkem, z něhož budou věřitelé uspokojováni, je majetek ve společném jmění dlužníka jeho manželky. To, že při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře SJM nezaniká, vyplývá, byť nepřímo, z § 268 odst. l insolvenčního zákona, z něhož se podává, že SJM zaniká, jen prohlásí-li soud konkurs jako způsob řešení úpadku dlužníka.

Vyjádřil přesvědčení, že v případě prohlášení konkursu a zániku SJM by za situace, kdy by bylo řízení o přihlášce vůči jednomu z dlužníků zastaveno, měl ztíženou možnost úhrady pohledávky z majetku toho manžela, vůči kterému taková přihláška směřovala. V této souvislosti poukázal na to, že v citovaném rozhodnutí Vrchní soud v Praze zaujal názor, že odvolací soud, z obecného hlediska na danou problematiku nahlíženo, shledává v zásadě oprávněným požadavek věřitele na určení pravosti jeho pohledávky vůči každému z manželů, a to již z důvodu právní jistoty pro případ, že stávající poměry doznají změny a bude vedeno samostatné řízení vůči tomu z manželů, jehož závazek (resp. vůči němu věřitelem přihlášení pohledávka) byl, ať již z jakéhokoliv důvodu, kvalifikovaně zpochybněn. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční zákon předpokládá standardní trvání insolvenčního řízení po dobu pěti let, přičemž během této doby mohou nastat různé situace, jež jeho průběh mohou významně ovlivnit, když nelze například vyloučit, že dlužníci-manželé nebudou v režimu oddlužení své povinnosti řádně plnit a dojde k prohlášení konkursu. Pokud by pak byl konkurs veden na majetek každého z manželů samostatně, mohly by vznikat pochybnosti stran zapravení té pohledávky vůči jednomu z manželů, ohledně níž nebylo vzhledem k výsledku přezkumného jednání dosud postaveno najisto, zda jde o pohledávku pravou.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle ustanovení § 103 o.s.ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). K podmínkám řízení přitom patří mimo jiné i požadavek, aby o téže věci neprobíhalo u soudu jiné řízení (§ 83 o.s.ř.). Skutečnost, že o téže věci probíhá u soudu jiné řízení přitom představuje překážku, která je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro kterou soud musí řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit.

Podle § 394a odst. 3 InsZ manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Jestliže manželé podají společný insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddlužení, musí být nutně jejich úpadek zkoumán společně bez ohledu na to, kterému z manželů závazky vznikly (tedy zda jejich nositelem je případně jen jeden z manželů). Institut společného oddlužení manželů je postaven na konceptu právní fikce jediného dlužníka; podáním společného návrhu se oba manželé hlásí ke svému úpadku (jakožto společnému), a dávají tím najevo, že hodlají úpadek řešit společnými silami (nabídkou) zákonem předpokládaným způsobem (v intencích § 394a IZ a se svým nerozlučným společenstvím). Tomu odpovídá i požadavek daný ustanovením § 394a odst. 2 IZ, aby dlužníci výslovně prohlásili, že veškerý jejich majetek, a to i majetek ve výlučném vlastnictví jednoho z nich (z hlediska hmotného práva), byl pro účely oddlužení považován za majetek ve společném jmění manželů (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.7.2014, sp. zn. 3 VSPH 668/2014).

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že věřitel přihlásil předmětnou pohledávku proti oběma dlužníkům coby manželům samostatnými přihláškami č. 13 (vůči dlužníku) a č. 16 (vůči dlužnici) ze dne 7.3.2016. Insolvenční řízení je vedeno proti oběma dlužníkům společně. Usnesením ze dne 26.4.2016 (B-5) bylo schváleno oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a na přezkumném jednání konaném dne 20.4.2016 byla pohledávka přihlášena pod položkou P13 zjištěna s tím, že pohledávka P16 je totožná s P13.

Uvedené skutečnosti dle názoru odvolacího soudu nesvědčí závěru, že by se v případě přihlášky č. 16 jednalo o přihlášku totožnou s přihláškou č. 13 už z toho důvodu, že obě se liší minimálně osobou dlužníka. Pro účely společného návrhu manželů na povolení oddlužení zákonem založená právní fikce jediného dlužníka na této okolnosti ničeho nemění. K zastavení řízení o přihlášce pohledávky věřitele evidované pod číslem P16 z důvodu litispendence, resp. z důvodu vedení řízení o přihlášce pohledávky věřitele evidované pod číslem P13, tak nedošlo po právu. Vedení řízení o obou dotčených přihláškách věřitele (P13 a P16) zmatečnostní vadu ve smyslu § 229 odst. 2 písm. a) o.s.ř. nezakládá.

Má-li věřitel předmětnou pohledávku za oběma dlužníky coby manželi, kteří jsou oba smluvními stranami smlouvy o úvěru, takže oba společně a nerozdílně odpovídají za zaplacení jedné pohledávky z úvěru, věřitel nepochybil, podal-li přihlášku téže pohledávky za oběma spoludlužníky do řízení vedeného společně pro oba manžele vůči každému zvlášť. Neznamená to současně, že by tvrdil, že má dvě samostatné pohledávky z jednoho úvěru, které by v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci společného řízení manželů měly (a mohly) být uspokojovány a vedeny ve splátkovém kalendáři dvakrát. Správně měly být obě přihlášené pohledávky zařazeny na pořad přezkumného jednání a přezkoumány s tím, že do splátkového kalendáře postihujícího společné jmění dlužníků je možno je zařadit pouze jako pohledávku jedinou, neboť dlužníci mají vůči věřiteli povinnost uhradit mu ji společně a nerozdílně. Je přitom bez významu, že je tomu tak z totožného právního důvodu.

Na základě uvedeného odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. za použití § 7 InsZ změnil tak, jak uvedeno ve výroku.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 24. října 2016

JUDr. Michal K u b í n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková