3 VSPH 168/2014-B-8
KSHK 40 INS 10084/2012 3 VSPH 168/2014-B-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Milana Bořka a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenční věci dlužnice Gabriely anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ruprechticích 7, 549 83 Meziměstí, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 10084/2012-B-2 ze dne 5. prosince 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 40 INS 10084/2012-B-2 ze dne 5. prosince 2013 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (insolvenční soud) prohlásil konkurs na dlužničin majetek (bod I. výroku), odvolal insolvenčního správce JUDr. Jiřího Jakoubka, Ph.D., bytem v České Skalici, T.G. Masaryka 134 z funkce (bod II. výroku), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Kamila Tomana, bytem v Hradci Králové, Škroupova 441 (bod III. výroku) a odvolanému insolvenčnímu správci uložil povinnost bez zbytečného odkladu řádně informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předat mu všechny doklady související se jeho funkcí (bod IV. výroku).

V odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením č.j. KSHK 40 INS 10081/2012-A-11 ze 16.8.2012 zjistil úpadek dlužnice a jejího manžela Milana Jareše (dlužník) poté, co její insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení vedený pod sp. zn. KSHK 40 INS 10084/2012 byl spojen ke společnému projednání s návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení pod sp. zn. KSHK 40 INS 10081/2012. Dále uvedl, že usnesením č.j. KSHK 40 INS 10081/2012-B-26 z 10.10.2013 vyloučil insolvenční návrh dlužnice s návrhem na povolení oddlužení k samostatnému projednání pod výše uvedenou sp. zn. s tím, že usnesení nabylo právní moci 15.10.2013. Vyšel ze zjištění, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 29 věřitelů s pohledávkami v celkové výši

6.626.615,81 Kč, z nichž pohledávky v celkové výši 4.587.980,97 byly přihlášeny jako zajištěné a že jediným majetkem dlužnice jsou nemovitosti zapsané na LV č. 235 pro obec Meziměstí a kat. úz. Ruprechtice u Broumova (dům s pozemkem), které jsou předmětem zajištění, a že tržní hodnota majetku činí 3.500.000,-Kč, jak nemovitosti ocenil insolvenční správce; zároveň uvedl, že jsou prodejné za maximálně 1,5 mil. Kč. Uzavřel, že nezajištění věřitelé s pohledávkami v celkové výši 1.038.634,84 Kč by v případě oddlužení nebyli poměrně uspokojeni pro absenci dalšího majetku (zpeněžením majetkové podstaty) a dlužnice nemá příjem, z něhož by bylo možné provádět srážky vzhledem k vyživovacím povinnostem a výši dluhů (oddlužení plněním splátkového kalendáře). Dospěl tak cituje ustanovení § 149 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), že tu jsou předpoklady pro prohlášení konkursu na dlužničin majetek. Zároveň podle § 31 věty první InsZ odvolal dosavadního insolvenčního správce a ustanovil insolvenčního správce nového, přičemž odvolanému insolvenčnímu správci uložil povinnosti podle § 31 odst. 4 InsZ.

Toto usnesení napadla dlužnice v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud změnil tak, že povolí řešení jejího úpadku oddlužením. Namítla, že zjištění soudu ohledně tržní a prodejní hodnoty nemovitostí neodpovídají znaleckému posudku zpracovaného pro účely jejích prodeje v exekuci, podle něhož mají nemovitosti hodnotu 4,2 mil. Kč. Uvedla, že dlužník má dostatečné příjmy, jež může nabídnout k uspokojení jejich nezajištěných věřitelů, neboť má příjem z provozu penzionu a ekonomického pronájmu. Vytkla insolvenčnímu soudu, že 27.9.2013 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů bez její účasti a dlužníka a nebylo jim umožněno vyjádřit se k lichvě některých z věřitelů a nepravdivým údajům, jež tvrdí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je opodstatněno, byť z jiných než uplatněných důvodů.

Vzhledem k tomu, že napadené usnesení vydal insolvenční soud před 1.1.2014, aplikoval odvolací soud při přezkumu napadeného usnesení podle přechodných ustanovení obsažených v článku II. zákona č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní novely insolvenčního zákona) insolvenční zákon ve znění účinném do 31.12.2013.

Podle § 389 odst. 1 InsZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Podle § 390 odst. 1 InsZ musí dlužník podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. Náležitosti návrhu na povolení oddlužení vymezuje § 391 InsZ, jež v odstavci 3 stanoví, že jej lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, konkrétně § 23 vyhlášky č. 311/2007 Sb.

Podle § 148 InsZ spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení

úpadku reorganizací nebo oddlužením (odst. 1). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (odst. 3). Nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud podle. § 149 odst. 1 InsZ o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne podle § 396 InsZ současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že 25.4.2012 podali dlužnice a dlužník insolvenční návrhy, jimiž se domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Usnesením ze 6.8.2012 insolvenční soud dosud samostatně vedená řízení spojil ke společnému projednání a usnesením ze 16.8.2012 rozhodl o úpadku dlužnice a dlužníka a o ustanovení správce do funkce, přičemž rozhodnutí o způsobu řešení úpadku s ním-přestože se dlužník i jeho manželka domáhali jeho řešení oddlužením-nespojil. Učinil tak až napadeným usnesením, jímž-jak popsáno shora-prohlásil na majetek dlužnice konkurs, když předtím (na schůzi věřitelů konané dne 27.9.2013-dok. B-24 a usnesením ze dne 10.10.2013-dok. B-26) vyloučil insolvenční řízení vedené proti dlužnici k samostatnému projednání. Přestože v odůvodnění usnesení ze dne 10.10.2013 zmínil, že dle názoru správce nesplňuje dlužník ani jeho manželka zákonem stanovené předpoklady podmiňující povolení oddlužení a v odůvodnění napadeného usnesení vyjádřil shodný názor, o návrzích na povolení oddlužení podaných dlužnicí a dlužníkem, nerozhodl. Jinými slovy, o návrzích na povolení oddlužení nebylo v řízení rozhodnuto dosud, přestože-jak lze dovodit z ustanovení citovaných shora, zejména z ustanovení § 396 InsZ-rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem nemůže být vydáno, aniž by bylo rozhodnuto o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, o vzetí na vědomí jeho zpětvzetí nebo o jeho zamítnutí.

Na základě shora uvedeného odvolací soud shledal odvolání dlužnice důvodným a proto napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem ke zjištění shora popsané vady zmatečnostní povahy, jež vylučuje přezkoumání věcné správnosti napadeného usnesení, nebyl důvod zabývat se odvolací argumentací zpochybňující právě tyto aspekty napadeného usnesení. Přesto na ni považoval odvolací soud za vhodné reagovat alespoň potud, že dlužník ani jeho manželka neuvedli ve svých insolvenčních návrzích spojených s návrhy na povolení oddlužení nic o tom, že by měli příjmy z provozu penzionu a z ekonomického pronájmu, že spolu s těmito návrhy nepředložili řádné seznamy svého majetku (zmínili v nich pouze pohledávky a nemovitosti) a že dlužnice a dlužník nezdůvodňovali vždy žádosti o odročení přezkumných jednání a první schůze věřitelů hospitalizací dlužníka i jeho manželky, ale-např. právě v případě přezkumného jednání a schůze věřitelů konaných dne 27.9.2013-toliko jednoho z nich. V souvislosti se zdravotním stavem dlužníka zjevně dlouhodobě znemožňujícím jeho účast na řízení považuje odvolací soud též za vhodné upozornit na to, že i v insolvenčním řízení lze použít § 29 odst. 3 o.s.ř. a řešit takovou situaci ustanovením opatrovníka.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 19. srpna 2014

JUDr. Michal K u b í n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková