3 VSPH 1675/2014-B-60
MSPH 89 INS 2445/2011 3 VSPH 1675/2014-B-60

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Jindřicha Havlovce v insolvenčním řízení dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Bajgarova 1216, 198 00 Praha 9, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 2445/2011-B-52 ze dne 25. června 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 89 INS 2445/2011-B-52 ze dne 25. června 2014 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 89 INS 2445/2011-B-52 ze dne 25.6.2014 v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužnice Dany anonymizovano (dále jen dlužnice), v bodě II. výroku na její majetek prohlásil konkurs a v bodě III. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že na základě insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení byl usnesením č.j. MSPH 89 INS 2445/2011-A-13 ze dne 23.3.2011 zjištěn úpadek dlužnice a povoleno oddlužení. Následně soud usnesením č.j. MSPH 89 INS 2445/2011-B-10 ze dne 2.5.2011 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře s tím, že splátky nezajištěným věřitelům měly být hrazeny ze mzdy, kterou dlužnice pobírala od zaměstnavatele DHL Solutions, s.r.o. Při schválení oddlužení soud vycházel z informace, že průměrná čistá mzda dlužnice činí 15.652,-Kč.

Poté soud zjistil, že průměrná čistá mzda dlužnice dle potvrzení ze dne 29.7.2011 poklesla na 14.263,-Kč, dle oznámení ze dne 10.1.2012 poklesla na 13.065,-Kč a dle oznámení ze dne 7.1.2013 činila 14.968,-Kč. Podáním ze dne 28.8.2012 insolvenční správce sdělil, že po uhrazení 15 splátek předpokládaná míra uspokojení věřitelů za celou dobu trvání oddlužení činí 20,4 %. Tato předpokládaná míra uspokojení věřitelů dle správcova podání ze dne 14.1.2013 pak činila 21,25 %, podle jeho podání ze dne 22.4.2013 činila 21,41 %, podle jeho podání ze dne 5.8.2012 činila 23,24 % a podle jeho podání ze dne 18.11.2013 činila 23,59 %.

Proto soud předvolal dlužnici k jednání, které se konalo dne 8.1.2014. Poučil dlužnici, že srážená částka nepostačuje k úspěšnému splnění podmínek schváleného oddlužení a vyzval ji, aby ve lhůtě 6 měsíců zajistila navýšení svých příjmů na minimální požadovanou výši s tím, že jinak bude oddlužení zrušeno a na majetek dlužnice bude prohlášen konkurs.

Podáním ze dne 11.3.2013 insolvenční správce sdělil, že vzhledem ke sráženým částkám očekávaná míra uspokojení věřitelů činí 23,72 %, a podáním ze dne 16.6.2014 oznámil, že očekávaná míra uspokojení za celou dobu trvání oddlužení činí 24,20 %.

Za této situace soud shledal, že se dlužnici ve stanovené lhůtě nepodařilo navýšit příjmy použitelné k uspokojení jejích nezajištěných věřitelů. Protože nedostatečné příjmy dlužnice jsou dlouhodobé, trvají od schválení oddlužení splátkovým kalendářem a dlužnice nesdělila žádné skutečnosti, které by soud mohly vést k závěru, že se její majetkové poměry do budoucna zlepší, nelze očekávat, že by věřitelé mohli být uspokojeni alespoň ve výši 30 % svých splatných pohledávek. Po uhrazení 37 splátek činí předpokládaná míra uspokojení věřitelů pouze 24,20 %.

Nato soud-cituje § 418 odst. 1 a 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-uzavřel, že se v průběhu řízení ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Proto podle § 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Tato usnesení napadla dlužnice včasným odvoláním s požadavkem, aby je odvolací soud změnil tak, že její schválené oddlužení se nezrušuje a konkurs na její majetek se neprohlašuje. Dlužnice předně nesouhlasí s tím, že do splátkového kalendáře byla zahrnuta-a z hlediska očekávané míry uspokojení věřitelů kalkulována-také pohledávka P3 věřitele Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. ve výši 300.000,-Kč. Dlužnice je pouze ručitelkou této pohledávky, která proto byla přihlášena jen jako podmíněná pro případ, že by nebyla placena hlavním dlužníkem Jaroslavem Michalcem. Ten však pohledávku P3 řádně a včas splácí, což dlužnice dokládá připojenými výpisy z účtu za roky 2011-2013. Proto věřitel č. 3 dle telefonického sdělení začátkem roku 2015 hodlá vzít zpět svoji přihlášenou pohledávku do výše 150.000,-Kč. Nadto v posledních třech měsících došlo k navýšení příjmů dlužnice, jak dokládají připojené výplatní pásky (podle nichž průměrná čistá mzda dlužnice za březen až květen 2014 činila 16.037,-Kč). Z těchto důvodů je dlužnice přesvědčena o tom, že splňuje zákonné podmínky oddlužení a že její věřitelé budou uspokojeni nejméně v rozsahu 30 % svých pohledávek.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a po tomto přezkoumání dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro potvrzení či změnu tohoto usnesení.

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Dle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (§ 418 odst. 2).

Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (§ 418 odst. 3 IZ).

Ustanovení § 418 odst. 4 IZ pak určuje, že rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

K tomu budiž řečeno, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Jestliže v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře bude-po náležitém projednání věci postupem dle § 418 odst. 4 IZ-zjevné, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit (a z toho důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů), insolvenční soud schválené oddlužení-i bez návrhu-podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ zruší. Okolnost, že dlužník není schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoli řádně plní povinnosti uvedené v § 412 odst. 1 a 3 IZ, tak není-jak vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28.2.2013, uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-důvodem k postupu podle § 418 odst. 1 písm. a) IZ; postup podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ tím však není vyloučen. Lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře přitom je lhůtou konečnou (nejzazší) a její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Dále nutno zdůraznit, že ve smyslu § 7 IZ usnesení vydaná soudem v insolvenčním řízení musí odpovídat vždy požadavkům vymezeným v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). To s tím, že všechna rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, včetně těch, jimiž dochází ke změně způsobu řešení úpadku ze sanačního na likvidační návrh, tedy včetně rozhodnutí o zrušení schváleného oddlužení dle § 418 IZ, představují rozhodnutí ve věci samé (viz usnesení

Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20.1.2011, R 96/2011), která s ohledem na tuto svoji povahu musí být vždy odůvodněna, a ve smyslu § 167 odst. 2 o.s.ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 téhož zákona. Proto soud v odůvodnění usnesení o zrušení schváleného oddlužení (spojeného s prohlášením konkursu na majetek dlužníka) musí kromě jiného vždy uvést, jaká pro rozhodnutí podstatná skutková zjištění učinil a na jakém podkladě, jakými úvahami se při hodnocení těchto zjištění řídil a jak je právně posoudil; přitom dbá o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé.

Těmto požadavkům však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení zjevně nedostál, když v něm fakticky neuvedl žádná své skutková zjištění rozhodná pro přijatý závěr, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, a že je tak naplněn důvod pro zrušení schváleného oddlužení dlužnice podle § 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ.

Soud neuvedl, jaké pohledávky nezajištěných věřitelů byly vůči dlužnici do jejího insolvenčního řízení přihlášeny, v jakém rozsahu byly zjištěny a pojaty do schváleného oddlužení ve formě splátkového kalendáře, jaký byl obsah tohoto rozhodnutí (jak byly vymezeny povinnosti dlužnice, insolvenčního správce či jiných osob k plnění tohoto oddlužení) a jak konkrétně bylo toto oddlužení v jeho průběhu dlužnicí plněno (jaké splátky byly zatím poskytnuty a jak byly insolvenčním správcem rozděleny). Místo toho soud uvedl jen několik průběžných údajů o výši mzdy dlužnice do ledna 2013 (přičemž pominul potvrzení o příjmech podané dlužnicí dne 9.1.2014, B-47, podle nějž její čistá mzda za červenec až prosinec 2013 činila 15.685,-Kč), a dále soud jen prezentoval správcem postupně sdělované údaje o jím předpokládané míře uspokojení věřitelů (patrně pro případ dokončení splátkového kalendáře vzhledem k momentálním příjmům dlužnice), aniž by jakkoli ozřejmil podstatu této kalkulace a svého závěru, že nelze očekávat uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 30 %. Stejně tak soud nevysvětlil, které povinnosti stanovené v § 412 odst. 1 a 3 IZ dlužnice porušila, ačkoli jedině porušení takových procesních povinností je důvodem ke zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 písm. a) IZ, který soud dlužnici rovněž přičítal (k tomu shora citované R 77/2013).

Nadto ale z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně-v rozporu s § 418 odst. 4 IZ-s dlužnicí zrušení jejího schváleného oddlužení neprojednal.

Aby bylo možno uzavřít, že úspěšné završení oddlužení-uspokojením pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v třicetiprocentním rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ-objektivně vzato nelze předpokládat, musí jít o situaci, kdy je zcela zřejmé, že dlužník v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopen či ochoten současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit, anebo kdy se dlužníku ani v rozumném časovém horizontu nepodařilo dosáhnout potřebných lepších výdělků či dalších příjmů, jež předpokládal, a není reálná naděje na změnu. K projednání těchto podstatných okolností věci slouží jednání předepsané v § 418 odst. 4 IZ, při němž soud-na základě vyjádření dlužníka, insolvenčního správce a věřitelského orgánu-zkoumá důvody nedostatečného plnění splátkového kalendáře i dlužníkovy možnosti hrozbu nesplnění oddlužení odvrátit.

Soud prvního stupně však namísto tohoto předepsaného jednání o zrušení schváleného oddlužení jen předvolal dlužnici ke slyšení s tím, že jeho předmětem bude projednání té skutečnosti, že při současné výši Vašeho příjmu byste v průběhu oddlužení nesplatila alespoň 30% Vašich nezajištěných závazků . Toto slyšení (viz protokol na B-45) se konalo-za účasti dlužnice a insolvenčního správce-dne 8.1.2014 a vedla je asistentka soudce Mgr. Edita Arnold. Slyšení bylo zahájeno s tím, že jde o jednání dle § 418 odst. 4 IZ, ačkoli takové jednání nebylo nařízeno (dlužnice byla předvolána jen ke slyšení, jež nebylo avizováno jako projednání zrušení schváleného oddlužení), a navíc takové jednání by nemohl vést asistent soudce, ani kdyby k tomu byl soudcem pověřen (viz ustanovení § 11 písm. m/ zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, které z hlediska oprávnění k jednotlivým úkonům v insolvenčním řízení platí i pro asistenta soudce dle § 36a odst. 4 a 5 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích).

Nekonalo se tedy řádné zákonem předpokládané jednání o věci, o níž pak soud v neprospěch dlužnice žádné rozhodné skutkové a právní závěry činit nemohl.

Z těchto důvodů odvolací soud postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud vezme též v úvahu námitku dlužnice, že do schváleného splátkového kalendáře je zahrnuta i zjištěná pohledávka P3 ve výši 299.609,75 Kč z titulu ručení dlužnice, která byla přihlášena výslovně jako vázaná na podmínku spočívající v tom, že pohledávka nebude řádně a včas splácena hlavním dlužníkem. Insolvenční správce pak ve své poslední zprávě ze dne 15.8.2014 (B-56) přitakal tvrzení dlužnice, že pohledávka P3 je hlavním dlužníkem řádně splácena (čímž se v mezidobí snížila cca na polovinu své přihlášené výše), takže podmínka uspokojitelnosti této pohledávky v insolvenčním řízení dosud nenastala a tudíž nebylo důvodu, aby byla do splátkového kalendáře (třebaže zatímním depozitem částky na ni připadající) pojata. Proto správce přisvědčil i předpokladu dlužnice, že při pokračování schváleného oddlužení je schopna uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů nejméně v rozsahu 30 %.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 26. září 2014

Mgr. Ivana Mlejnková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová