3 VSPH 1675/2013-A-19
MSPH 95 INS 11492/2013 3 VSPH 1675/2013-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenčním řízení dlužníka: Otakar anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 4, Nad Malým mýtem 527, zast. JUDr. Ivanou Seifertovou, advokátkou, Masarykovo nábřeží 12, Praha 1, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 11492/2013-A-10 ze dne 15.srpna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 11492/2013-A-10 ze dne 15.srpna 2013 se mění tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Soud prvního stupně uložil dlužníku nadepsaným usnesením podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč ve lhůtě pěti dnů ode dne právní moci usnesení, zahájeného návrhem dlužníka ze dne 19.4.2013.

Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že přes výzvu soudu dlužník nekonkretizoval účel použití prostředků poskytnutých věřiteli, nedoložil tvrzení týkající se závazkové minulosti a nespecifikoval okolnosti a důvod vzniku jednotlivých závazků, zejména závazků souvisejících s trestním stíháním dlužníka pro trestný čin podvodu. Uzavřel, že dlužník není osobou oprávněnou domáhat se povolení oddlužení, a odkázal na stanovení § 396 IZ s tím, že na majetek dlužníka bude prohlášen konkurs, a to i z důvodu, že dlužník nekonkretizoval účel poskytnutých úvěrů, a nelze tedy posoudit, zda dlužníkovy závazky nevznikly v souvislosti s podnikáním. Z neúplných tvrzení dlužníka soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že jeho peněžité závazky vznikly minimálně již v roce 2006, přičemž posléze čerpané úvěry dlužník nepoužil k úhradě dříve vzniklých závazků, nýbrž pro osobní potřebu. Dále zjistil, že dlužník zakoupil osobní automobil, který převedl na třetí osobu bez protiplnění, přičemž čerpal úvěr od CETELEM ve výši 270.000,-Kč pro účely zakoupení automobilu, aniž by bylo zřejmé, jakým způsobem bylo s tímto vozidlem naloženo za předpokladu, že dlužník žádný automobil v seznamu majetku neoznačil. Rovněž neoznačil a nevyčíslil zůstatky bankovních účtů. Poslední půjčka byla dlužníku poskytnuta v letošním roce, ačkoliv si byl vědom své platební neschopnosti. Vzhledem k tomu, že dlužník výslovně prohlásil, že ke konsolidaci jeho závazků nikdy nedošlo a tyto neplnil již od roku 2006, nejedná se u něj dle názoru soudu prvního stupně o dluhovou past , která by byla důsledkem snahy vyřešit předchozí vzniklé závazky, nýbrž o lehkovážný a nezodpovědný přístup k opakovaně vznikajícím závazkům a k majetku. Soud prvního stupně tedy dovodil, že dlužník sleduje nepoctivý záměr a z tohoto důvodu nelze řešit jeho situaci povolením oddlužení vzhledem k ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Vyměřil proto dlužníku zálohu ve výši 35.000,-Kč s ohledem na jeho současnou majetkovou situaci.

Dlužník podal proti tomuto rozhodnutí včas odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že sleduje nepoctivý záměr. Uvedl, že svůj návrh vyplnil pravdivě a úplně a důvody, které vedly k zadlužení a k následnému úpadku, popsal rovněž pravdivě. Poukázal na to, že skutečným důvodem úpadku bývá ve většině případů nemravná výše úroků, které jsou požadovány v rámci poskytovaných spotřebitelských úvěrů, a dlužník přijal některé půjčky na úhradu půjček předchozích. Nesouhlasí s tím, že by pozdější získané prostředky nepoužil k zapravení dříve vzniklých závazků. Nemá žádné dluhy z podnikání, živnostenský list zrušil ke dni 22.4.2013 a nechal se zaměstnat. Závěry soudu prvního stupně považuje za nepřiměřeně tvrdé, shodně jako výši stanovené zálohy. Poukázal i na to, že k návrhu přiložil výpis z rejstříku trestů, z něhož vyplývá jeho trestní bezúhonnost. Navrhoval napadené usnesení změnit tak, že se dlužníku ukládá zaplatit zálohu do výše 5.000,-Kč.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, postupoval podle § 94 odst. 2 písm. c) IZ a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

S účinností ode dne 1.1.2014 byl zákonem č. 294/2013 Sb. novelizován IZ, přičemž dle Čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona IZ ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Napadené usnesení nenabylo právní moci do 31.12.2013, neboť dlužník podal proti němu odvolání. Z toho důvodu je nutno v odvolacím řízení postupovat podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené zákonem č. 294/2013 Sb.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.

Dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne též, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Vrchní soud v Praze se k podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru vyslovil např. v usnesení sp.zn. KSUL 46 INS 124/2009, 1 VSPH 53/2009-A ze dne 6.2.2009. V něm uvedl, že insolvenční soud při zkoumání podmínek, za nichž lze oddlužení povolit, sleduje především poctivost záměru dlužníka a míru navrženého uspokojení věřitelů. Ani při naplnění některé z domněnek však nemusí být závěr o nepoctivém záměru dlužníka nezvratným. Insolvenční soud má však při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností věci.

Soud řešení úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, v jehož rámci může dlužník při řádném splnění povinností vyplývajících ze schváleného oddlužení dosáhnout osvobození od zbytku svých dluhů, má poskytnout druhou šanci především fyzické osobě-nepodnikateli, která by měla jinak (často již v mladém věku) perspektivu celoživotního splácení stále narůstajících dluhů. Oddlužení má pomoci řešit situaci takovýchto osob, které se v důsledku zhoršení svých výdělkových poměrů anebo i v důsledku svého nedostatečně rozvážného či obezřetného počínání ocitly v dluhové pasti. Zákonodárce vycházel z toho, že oddlužení založené na ekonomické nabídce minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka, kterého k řádnému splnění oddlužení (resp. v mezích jeho možností k maximálnímu uspokojení věřitelů) motivuje vyhlídka osvobození od zbytku dluhů, je ve svém důsledku i ku prospěchu věřitelů; pro ty je zpravidla výhodnější obdržet v kratším časovém rámci část pohledávky, než v dlouhodobé perspektivě (mnohdy s vysokými náklady na realizaci) vymoci pohledávku celou. I z celkového ekonomického hlediska je budoucí obnovení koupěschopnosti dlužníka žádoucím výsledkem. S ohledem na tyto souvislosti zákon preferuje i u dlužníků nepodnikatelů řešení jejich úpadkové situace sanačním způsobem, tj. oddlužením. Teprve nejsou-li podmínky pro navržené oddlužení dány, anebo ukáže-li se posléze řádné splnění oddlužení neuskutečnitelným, je místa pro řešení dlužníkova úpadku konkursem. Zákon tedy-z výše uvedených důvodů-vychází z toho, že pokud není dostatečného důvodu pochybovat o tom, že dlužník je potřebné ekonomické nabídky vůči svým věřitelům schopen, a že v rámci oddlužení využije veškerých svých schopností a možností k jejich maximálnímu uspokojení, pak i z pohledu těchto jeho věřitelů lze považovat oddlužení oproti konkursu za výhodnější uspořádání jejich majetkových vztahů k dlužníku. Touto optikou je nutno posuzovat i naplnění zákonné podmínky pro vstup do oddlužení vymezené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ, tj. předpokladu, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje poctivý záměr.

Odvolací soud vyšel při posouzení otázky splnění podmínek oddlužení a poctivosti jednání dlužníka vůči svým věřitelům z obsahu spisu a zjistil, že výše jeho zadlužení dosáhla za období let 2006 až dosud částky cca 1.091.991,-Kč, přičemž žalovaný nenashromáždil žádný movitý nebo nemovitý majetek a jeho movitý majetek je jen nepatrný. Dále však přihlédl k tomu, že podle uzavřené pracovní smlouvy a na základě dohody o pracovní činnosti je dlužník schopen dostát svým povinnostem vůči věřitelům v míře vyšší, nežli 30 % jejich pohledávek za předpokladu řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V řízení nebylo prokázáno, že závazky dlužníka vyplývají z jeho předcházející podnikatelské činnosti, přičemž s ohledem na platnou úpravu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ nebrání dluh z podnikání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde. V neposlední řadě poukazuje odvolací soud i na to, že dlužník předložil výpis z trestního rejstříku ze dne 29.4.2013, z něhož se nepodává žádný záznam, a z tohoto důvodu je nutno na něj pohlížet jako na netrestaného.

Odvolací soud dále poukazuje na to, že s ohledem na novelizované znění § 397 odst. 1 IZ insolvenční soud povolí oddlužení, i když má pochybnosti o oprávnění dlužníka podat návrh na oddlužení. Sporné otázky lze přezkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Vzhledem k ustanovení § 405 odst. 1 IZ může insolvenční soud i následně neschválit oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

S přihlédnutím k tomu, že dlužníkův návrh splňuje podmínky ustanovení § 391 a násl. IZ, dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě je namístě dát dlužníkovi šanci, aby prostřednictvím oddlužení získal novou životní perspektivu.

Protože rozhodnutí o úpadku, s nímž by bylo spojeno též rozhodnutí o povolení oddlužení, dosud vydáno nebylo, nelze dlužníku uložit-při změněné právní úpravě provedené v ustanovení § 108 odst. 1 IZ-povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 13.února 2014

Mgr. Luboš D ö r f l , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová