3 VSPH 1671/2016-A-18
MSPH 94 INS 16731/2016 3 VSPH 1671/2016-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Havlovce a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Michala Kubína v insolvenční věci dlužníka Michaela anonymizovano , anonymizovano , bytem V Podluží 1132/7, 140 00 Praha 4, o odvolání JUDr. Ingrid Švecové, exekutorky Exekutorského úřadu pro Prahu 3, se sídlem Seifertova 17, 130 00 Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 16731/2016-A-8 ze dne 22. července 2016

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 16731/2016- A-8 ze dne 22. července 2016 se m ě n í tak, že se nařizuje předběžné opatření, kterým se omezuje účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a to tak, že se soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, Seifertova 17, Praha 3, PSČ 130 00, umožňuje provést prodej nemovitých věcí, a to stavby č.e. 325 nacházející se na pozemku parc. č. st. 1197, pozemku parc. č. st. 1197 a pozemků parc. č. 635/30 a 635/32, vše zapsáno na LV 1346, obec Psáry, kat. území Dolní Jirčany, u Katastrálního úřadu pro Středočeský Kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS 16731/2016 k dispozici v tomto řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové (dále jen Exekutorka ) na nařízení předběžného opatření, kterým by se omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenční zákon-IZ ), a to tak, že se Exekutorce umožňuje provést prodej nemovitých věcí, a to stavby č.e. 325 nacházející se na pozemku parc. č. st. 1197, pozemku parc. č. st. 1197 a pozemků parc. č. 635/30 a 635/32, vše zapsáno na LV 1346, obec Psáry, kat.úz. Dolní Jirčany, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ (dále jen Nemovitosti ) isir.justi ce.cz s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS 16731/2016 k dispozici v tomto řízení.

V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že se dlužník Michael Černý (dále jen dlužník ) insolvenčním návrhem domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek, neboť se předlužil, dostal se do úpadku a není schopen platit své splatné závazky.

Konstatoval, že Exekutorka v návrhu na vydání předběžného opatření uvedla, že byla pověřena vedením exekuce proti dlužníkovi na základě pověření soudního exekutora č.j. 66 EXE 3638/2016-15 ze dne 8. 11. 2013 vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze. Pokračoval, že usnesením ze dne 21. 6. 2016 Exekutorka rozhodla o nařízení elektronické dražby Nemovitostí na 22. 7. 2016. Insolvenční návrh dlužníka Exekutorka považuje za účelový, neboť má za to, že dlužník jím sleduje jiný záměr než je zjištění jeho úpadku a jeho řešení, a to sice blokaci jeho exekučního řízení, proto je potřeba jej považovat za šikanózní. Soud prvního stupně dále opakuje námitky Exekutorky, že dlužník podal jeden insolvenční návrh před konáním dražby Nemovitostí dne 4. 3. 2015, druhý podal před konáním dražby Nemovitostí dne 7. 10. 2015 a po opětovném nařízení dražby podal další insolvenční návrh. Uvádí, že Exekutorka má za to, že navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů a provedenou dražbou by byly získány peněžité prostředky do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně, cituje ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) a § 109 odst. 6 IZ, dospěl k závěru, že v dané věci nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby bylo namístě eliminovat účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužníka. Aplikace ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) IZ se dle názoru soudu prvního stupně uplatní tehdy, je-li nepochybně prokázáno zneužívání insolvenčního návrhu dlužníka, což prokázáno nebylo. V insolvenčním řízení dlužníka též nebyly osvědčeny situace uvedené v § 111 odst. 2 IZ. Soud prvního stupně proto neshledal důvody pro vydání předběžného opatření za natolik mimořádné, aby účinky zahájení insolvenčního řízení byly omezeny a návrh Exekutorky zamítl.

Toto usnesení napadla Exekutorka v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Uvádí, že odůvodnění napadeného usnesení trpí vážnými nedostatky, neboť soud prvního stupně zaměnil skutkový stav citovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci se skutkovým stavem předmětného insolvenčního řízení dlužníka. Exekutorkou nařízená dražba Nemovitostí byla nařízena na 20. 7. 2015, dražební vyhláška byla dlužníkovi doručena dne 11. 6. 2015 a on podal v pořadí první insolvenční návrh dne 22. 6. 2015, jež mu byl dne 23. 6. 2015 odmítnut. Dne 30. 6. 2015, tj. po vydání dražební vyhlášky, avšak ještě před nařízeným termínem dražby, podal dlužník v pořadí druhý insolvenční návrh, avšak toto insolvenční řízení bylo pro nezaplacení zálohy zastaveno dne 11. 2. 2016. V návaznosti na to Exekutorka nařídila další dražbu

Nemovitostí dlužníka na 22. 7. 2016, dlužník však dne 18. 7. 2016 podal v pořadí třetí insolvenční návrh.

Podle názoru Exekutorky, soud prvního stupně postavil své rozhodnutí na skutečnostech, které z její strany nebyly tvrzeny, a které nastaly v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 39 INS 25014/2015 s tím, že Vrchní soud v Olomouci následně věc posoudil jinak než Krajský soud v Brně. Výše uvedené považuje za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Současně namítá, že soud prvního stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem nebo jí označeným důkazům a neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Zároveň poukazuje na to, že v rámci zmíněného insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně, byl tímto soudem návrh na vydání předběžného opatření nejdříve zamítnut, avšak Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací návrhu vyhověl a předběžné opatření, jímž by se omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, nařídil.

Dále uvádí, že soud prvního stupně v dané věci dlužníka její návrh zamítl, nicméně Vrchní soud v Olomouci skutkově podobný případ jako je případ dlužníka, posoudil zcela opačně, a to sice, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele k nařízení předběžného opatření. Navíc podmínky, které soud prvního stupně pojal jako důvody pro vyhovění jejího návrhu, insolvenční zákon v § 82 odst. 2 písm. b) vůbec neoznačuje. Také skutečnost, že by se v insolvenčním řízení označeném soudem prvního stupně dosáhlo vyššího zpeněžení než v rámci řízení exekučního, nepovažuje za důvod, proč by jejímu návrhu nemělo být vyhověno. Uvádí, že k jí nařízené dražbě je momentálně přihlášeno devět dražitelů a dle dlouhodobé praxe předpokládá zpeněžení Nemovitostí za cenu blížící se ceně odhadní dle znaleckého posudku i vyšší. Závěrem vyjádřila nesouhlas s názorem soudu prvního stupně, podle něhož by nařízení předběžného opatření mělo představovat opatření nutné k provozu dlužníkova podniku, k odvrácení škody, k plnění vyživovací povinnosti nebo ke splnění procesních sankcí. Má za to, že soud prvního stupně pouze citoval ustanovení týkající se nakládání s majetkovou podstatou a nikoliv předpoklady nařízení předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání, v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 písm. b) IZ, předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ, se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 IZ a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Jak dovodil Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 9. prosince 2014, sen. zn. 1 VSPH 2107/2014, smyslem § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Proto insolvenční zákon v § 82 odst. 2 písm. b) IZ upravuje možnost předběžným opatřením omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Z obsahu insolvenčního spisu dlužníka, jakož i z údajů veřejně dostupných v insolvenčním rejstříku odvolací soud zjistil, že dlužník podal svůj v pořadí první insolvenční návrh dne 22. 6. 2015 s tím, že se domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Toto insolvenční řízení bylo u Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. MSPH 96 INS 16317/2015 a bylo pravomocně skončeno usnesením o odmítnutí dlužníkova insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ ze dne 23. 6. 2015.

V pořadí druhé insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno jeho insolvenčním návrhem dne 30. 6. 2015, jímž se dlužník opět domáhal zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Toto řízení bylo u Městského soudu v Praze vedeno pod sp. zn. MSPH 96 INS 17213/2015 a bylo pravomocně skončeno dne 15. 2. 2016 zastavením řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, jež mu byla usnesením dne 30. 12. 2015 uložena ve výši 45.000,-Kč.

Předmětné a v pořadí třetí insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 18. 7. 2016 jeho insolvenčním návrhem, jímž se opětovně domáhá zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek s tím, že má u 3 věřitelů 5 závazků v celkové výši 4.236.395,-Kč a tyto není schopen plnit. K insolvenčnímu návrhu přiložil seznam závazků a seznam majetku, v němž označil Nemovitosti a dále obvyklé vybavení domácnosti, to vše v celkové výši 1.661.050,-Kč. K výzvě soudu prvního stupně ze dne 30. 8. 2016, aby doložil seznam svých zaměstnanců a další listiny dokládající svůj úpadek, dlužník dosud ničeho nedoložil.

Je tedy zřejmé, že dosavadní chování dlužníka v insolvenčních řízeních svědčí o záměru zabránit dražbě předmětných Nemovitostí. Z časové posloupnosti lze totiž dovozovat, že insolvenční návrh byl v prvním případě podán dne 22. 6. 2015, tj. měsíc před konáním nařízené dražby na den 20. 7. 2015. Po jeho odmítnutí byl ještě do doby konání této dražby podán nový insolvenční návrh, kdy následně zahájené insolvenční řízení bylo pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení zastaveno. Poté co byla Exekutorkou nařízena v pořadí druhá dražba Nemovitostí na 22. 7. 2016, podal dlužník dne 18. 7. 2016, tj. čtyři dny před jejím konáním a téměř pět měsíců po zastavení druhého insolvenčního řízení, v pořadí třetí insolvenční návrh, jímž bylo konání dražby zmařeno.

Již z pouhé časové souvislosti okamžiků podání insolvenčních návrhů a dat nařízených dražebních jednání lze dovozovat existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, pro něž lze předběžným opatřením omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Rovněž ze skutečnosti, že dlužník nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jež mu byla uložena v jeho druhém insolvenčním řízení lze dovozovat, že dlužník není veden záměrem, aby jeho insolvenční řízení skutečně proběhlo, ale záměrem znemožnit dražbu Nemovitostí v rámci exekučního řízení, jež je proti němu jako povinnému Exekutorkou vedeno.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že podmínky pro vydání předběžného opatření splněny byly, a proto podle § 220 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 12. října 2016

JUDr. Jindřich H a v l o v e c , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková